Manželství - Diskuze a zkušenosti

Brid Hopki » osudovalaska tak tomu se snad nedá nic vytknout...tak nějak to vidím...

Tanisek » osudovalaska V Tvém případě se ani nedá mluvit o biologických hodinách, tam to cítím spíš tak, že život mě tak dlouho kopal do zadku, že další kopance už nechci.... proto budu mít co chci - happy family za cenu usurpování mé osoby :-(

Mimochodem stokrát říkat mě taky nebaví, oni to ti h..zlíci dobře vědí :-/

osudovalaska Po přečtení všech příspěvků docházím k závěru,že je to ženy versus muži v negativním slova smyslu..,ale ono to manželství je ženy versus muži...Osobně jsem se vdávala,jak každým dnem zjišťuji,nejspíše z rozumu...jinak bych tu teď neseděla a nezjišťovala,jestli to tak opravdu je nebo nikoliv.Bylo mi 29let a za sebou jsem měla řadu nevydařených vztahů,které se nevydařily z přičinění mého i z přičinění dotyčných účastníků...,každopádně jsem zkušenosti mohla rozdávat a má představa o tom správném se každým dnem stávala jasnější a jasnější...a kdeže princ na bílém koni!!!Když jsem manžela potkala bylo mi jasné,že on je ten "pravý",spolehlivý,pracovitý,pro rodinu...Co jsem si mohla víc přát,na co čekat,a láska???Ano,byla to láska,když se teď ohlédnu a upřímně se zeptám-ano,byla to i láska,jen asi jiný druh,než jakou zažíváme ve dvaceti,ta bláznivá,ta která nás sežehne a na nic se nás neptá....Byla jsem spokojená a ukojená po létech hledání,já byla přesvědčená,že je to všechno správné!!!Za osm měsíců po seznámení byla svatba a to jsem byla ve 20.týdnu těhotenství,do roka a do dne od seznámení se nám narodila holčička a vše bylo skvělé...Postupem času jsem si mohla stěžovat na to,na co každá...nepomůže mi,o všechno se musím prosit,všechno říkat dvacetkrát,ale pořád pohoda,já se jen tak nedám....A pak nastal zlom,zlom ve mě...můj pohodový a šťastný život z rozumu potkalo něco s čím jsem asi nepočítala,ale ve svých snech jsem o tom snila,ale kdo by věřil,že sny se plní....Zamilovala jsem se do jiného muže...nic z toho není a nebude,ale ta touha a vášeň,kterou jsem zažila se nedá popsat...a co dál....????Být dál rozumná a zodpovědná???Nevím...Při představě,že se rozvedeme myslím samozřejmě na dceru a nemyslím si,že v případě nefungujícího manželství by jí rozvod měl nějak zasáhnout,protože souhlasím s názorem,že nefungující manželství je pro výchovu dítěte mnohem horší,ačkoliv si uvědomuji,že rozvrácené manželství ideální samozřejmě není-jen menší zlo..Samozřejmě záleží v jakém se rodiče rozejdou...myslím,že nikdy bych neřela-táta nás už nemá a rád a v to samé bych doufala i u manžela...

A co z mého případu plyne:manželství z lásky nebo z rozumu...nikdy není zaručeno,že to je na celý život a vše se může změnit,i když do manželství vstupujeme s těmi nejčistějšími myšlenkami a představami...Těm,kterým to vyjde,to ze srdce přeji a těm,kterým to nevychází přeji odvahu se sebrat a něco s tím udělat...!!!!Bohužel,pak většinou bývá něčí srdce svobodné a něčí zlomené...riziko cesty s láskou i bez ní....