Láska je všude ... - Diskuze a zkušenosti

Emila » Nuna Podnikat či nepodnikat - to je téma do diskuse.
Právě s takovýma představama o nezávislosti jsme do toho šli. A realita ? V dnešní závistivé době? Možná někde ve velkém anonymním městě - ale nééééééé, kde si lidé vidí do talíře.brrrrrrr :(

Nuna » Emila A dovedeš si představit,že by Ti mnoho lidí mohlo závidět? Že by řekli "jééé, kavárna!" / zrovna včera jsme se o tom bavili s drahým,že by se nám to taky líbilo/ "jéé ,je samostatná, nezávislá na blbý či dobrý náladě svého šéfa", "jééé,má už velký děti a má klid" . O tom to totiž je. Člověk vždycky chce to,co nemá. Ale naučit se žít spokojeně s tím,co máme, to je umění!
Konstruktivní rada na to není. Ale to je nakonec dobře. Kdyby se jí drželi všichni lidi,byli by všichni lidi stejní a to byla nuda.

Emila » Nuna To jsi ťala do živého. Práce - celej život účetní - a na stará kolena podnikám - v malé kavárně.Víc jsem rozuměla tedy účtování , to Ti povím . Domácí práce při podnikání tedy musí stranou - což mi moc nevadí - nejsem rodilá hospodyňka. Postavení v rodině? - myslím si, že do chvíle podnikání - celkem úspěšná mamina, podnikání mne připravilo o mnoho koníčků, volejbal, erobic, malování, kolo... a taky tak trochu o rodinnou pospolitost
a proto myslím, že dnes by o mne řekli:
hysterka, která neví co chce.
A pomoc - tu dostávám jen od manžela. Oběma nám však dochází síly, protože děti žijí po svém....

Nuna » Emila Fujtajbl - nestraš! Klášter! :4:/Ale je to dobrý téma do diskuze /
Jasně že musíš dělat všechny ty věci,které zmiňuješ. Do práce musíme,abychom měli peníze. Baví Tě práce? Děláš ji ráda, nebo je to jen ta nutnost? Domácí práce - jak na to hledíš? Jsi otrokem domácnosti nebo děláš jen to,co je nezbytně nutné a jen tehdy,kdy se Ti chce?
Jaké má vlastně postavení ve své rodině? Mezi nejbližšími? Váží si Tě? Jsi pro ně důležitá? Dovedou Ti pomoct,když potřebuješ? Milují Tě? Co by o Tobě řekli,kdyby ses jich zeptala,jaká jsi?


..počátky hledání sebe sama - tyhlety otázky.. je to dlouhej proces,ale "užitečnej"..

Najdise.cz » Emila Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ehm, ehm...
Já jen, z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší meditace je práce. Dělat všechno nejlíp jak dovedu - ani míň, ani víc:) Já si nejlíp zamedituju při mytí podlahy, fakt naco chodit do kláštera... a vaření? Paráda!
hezkej den všem

Emila » Nuna Zase souhlasím, myslím, že i rozumím, ale když člověk musí žít běžný život a nemůže jen meditovat, číst, cvičit..., ale musí uvařit, jít do práce, uklidit, vyprat, nakoupit .....
Jít do ústraní? do kláštera? Kde najít místo a chvilku, kde je mi dobře. Když odejdu - ublížím svým nejbližším - a ani nevím, zda-li je to právě to ono a neublížím i sobě. Snažím se neřešit neřešitelné - ale ono je to tak blízko a neumím nevidět a neslyšet.

Nuna » Emila Každá rada drahá že?
Smířit se s tím,že děti mají svůj život a Ty můžeš být jenom pozorovatelem? Přijít s radou a pomocí,když Tě o ni požádají?
A totéž s těmi ostatními - přeci nejsi zodpovědna za to,jak žije Tvé příbuzenstvo - je to jejich věc.
Víš říká se,že člověk na tenhle svět přišel sám a sám z něj taky odejde. To mezi tím,že jen určitá chvilka,kterou bychom si měli zařídit tak,aby nám v ní bylo dobře.
Neřešit věci,které řešit nelze, nevyvíjet příliš mnoho úsilí na něco,co za to nestojí. Šetřit energií a čas investovat do toho,co činí člověku potěchu těla i duše.
Meditace a vše co zmiňuješ přímo nabádají a vedou k tomu,aby člověk v první řadě měl rád a ctil sám sebe. Aby si sám sebe vážil.

Emila » Nuna Takhle přesně to cítím já. Mít ráda minulost, jednat s láskou v přítomnosti a těšit se na budoucnost. Jenže už mne dávno trápí jedno a to samé. Přestože vím, že nemůžeš změnit okolí, ale můžeš změnit svůj postoj k lidem, okolnostem,k životu. Hledám stále proč to není tak krásné jak by to mohlo být. Dcera dělá sek za sekem, syn si také žije po svém, manžel ....., tchýně...., sestry....., práce.... - je toho stále tolik k řešení a řešení nepřichází. Medituju, čtu v kartách, hledám svou Posvátnou smlouvu - ale výsledkem je vyčerpání, pocit beznaděje. Když se objeví světýlko, které svítí a hřeje - nééééééé já, ale někdo jiný mi jej zhasne.Chci se mít ráda, pracuji na tom - ale mám dojem, že jsem v divném prostoru. Jak z toho ven? - nevím.