Diskuze, Diskuzní fórum

atraM » lenyška Ahoj,
vypadá to tak trochu jako lehce a vlastními slovy
převyprávěný pracovní slovníček
Roberta Detzlera... Pletu se?

Proč Ti tyhle věci vlastně teďka táhnou hlavou?

atraM » Zitto

atraM Mám dojem, že je fajn, když to kyvadlo je takové, že se s ním člověk cítí nějak spřízněný nebo propojený...
To můžou být kolikrát i maličkosti, které ostatním ani nepřijdou

(Ze začátku to tak určitě líp jde, později už na tom tolik nezáleží...)

atraM » lenyška To moje má na jednom konci bílý porcelánový a na druhém konci čirý skleněný korálek.
Je to tak akorát do ruky...

Ale když se to tak vezme - jako kyvadlo se dá použít vlastně téměř cokoli...

atraM » Najdise.cz

atraM » Petr9 Ta jedenáctka se mě taky týká.
Kamarádka co dělá slušně numerologii, s ní pracuje taky tak, že pak odečítá dvojku, ne jedenáctku...
Musím přiznat, že to hodně dobře sedlo, co mi k různým obdobím povídala...

atraM » alassea Těmhle myšlenkám hodně věřím.
Představuju si to zhruba tak, že spousta systémů (včetně člověka jako celku) se snaží udržet si rovnováhu.
Pokud sami sebe z rovnováhy vychýlíme tím, že budeme dlouhodobě prožívat něco nedobrého, proti naší přirozenosti a zdraví, tělo se bude snažit rovnováhu nastolit a demonstrovat to, co se odehrává na duši, taky na těle ...
Nebo na to taky upozornit tím, že problém zviditelní a zhmotní...
Vlastně to funguje dost dobře jako živý barometr...

atraM » alassea Pročpak bys měla dostat vynadáno???

atraM » alassea No jo, my vlastně docela slušnou dobu pěkně odbočujeme od tématu...

Tak k tomu původnímu - jak to mám s tím přemítáním o smrti?

Není to vlastně tak nedávno
(no jo, už je mi nějakej ten pátek ),
co jsem se přesvědčila o tom, jak důležité jsou tyhle rituály spojené s pohřbíváním...
Už dvakrát se stalo, že mi umřel kamarád.
Mladí lidi (tragické nehody), dost velkej šok...

V prvním případě to byla pro rodiče tak strašlivá rána, že se stáhli absolutně do sebe, s nikým nekomunikovali a pohřeb nebyl veřejný... Já se o té smrti dozvěděla v nejnevhodnější dobu od přátel a všechno proběhlo bez rozloučení...
Ještě spoustu let potom jsem s tím odchodem nebyla smířená. Kdykoli jsem v dálce viděla podobnou siluetu nebo stejný typ auta jako měl on, jsem měla tendence reagovat a v zápětí si připomněla tu bolest...

Druhý případ byl téměř opačný - s obrovským důstojným obřadem a několika stovkami mladých uplakaných lidí.
Vlastně taky docela stresující záležitost, ale potom byl klid. I smíření. A přehlídka láskyplných vzpomínek...

Tak to mám vlastně tak, že bych byla ráda, aby to případní pozůstalí mohli uspořádat po svém...
Rozloučit se, přijmout to a zvyknout si...
Mám dojem, že jakejkoli způsob má něco do sebe.

Oheň pro mě představuje transformaci, očistu, znovuzrození a přechod do jiné dimenze.

Pohřeb do země zase odevzdání se přírodě a rostlinám. Věčnost, čas a koloběh.

Námořnickej pohřeb do moře zase návrat do praoceánu lásky. Rozplynutí se a věčný pohyb.

Tibetský pohřeb, kdy je tělo rozděleno zvířatům (ponejvíc nějakým těm supům, jestli se dobře pamatuju)
mi teda připadá hodně exotickej a nijak mě nebere, ale konec konců, i tenhle bleskovej koloběh - proč ne...
Pořád lepší, než když si urnu s příbuzným někdo nechává doma na skříni!

To mi přijde hodně morbidní a to jediné bych fakt nechtěla...

atraM » Najdise.cz Nemám ráda reklamy, ale v tomhle případě myslím, že je to něco, co má smysl.
Je vážně dobře udělaná, působivá, i po výtvarné stránce paráda...

atraM » atraM Nechceš to, Paolowe, trochu rozvést?
Mně třeba moc není jasné, jak to myslíš s tím, že pokud budeš obcházet rozum, nebudeš ovladatelný manipulátory.

Manipulátoři sice na jednu stranu racionalizují až běda a je to jeden z jejich nástrojů, ale na druhou - daleko silnější kalibr mají v tom, že mistrně dokáží brnkat na emocionální vlákénka, které zasahují hodně hluboko do podvědomí obětí.

Myslím, že rozum máme od toho, abychom si dokázali věci třídit a ochraňovat se. Podle mě má i dost velkej význam při setkání s manipulátorem...

Nechceš se o tom, co jsi myslel, rozepsat třeba i soukromě nebo v nějaké jiné diskusi?
(Abychom se nedostávali tolik od tématu.) Zajímá mě to...

atraM To je hezká myšlenka...

atraM » Najdise.cz Nedávno probíhala novinama zmínka o nějaké holčičce (nevím, jestli Britka nebo Američanka), která přesně tohle udělala.
Prožila většinu dosavadního života po nemocnicích, během léčby jí zničili srdce tak, že její přežití teď závisí na jeho transplantaci a ona to odmítla...
Najednou jsem ji, člověče, dokázala pochopit...

Hodně mě pak zaujaly následné polemiky o tom, jestli dítě takhle o sobě může rozhodovat, docela nářez!

atraM » Najdise.cz

atraM » Najdise.cz Jo, jinak ten bod u kolene dokázali ve druhé světové válce skvěle využít japonští vojáci.
Když někam dlouho pochodovali a už byli vyčerpaní, pálili si ten bodík obyčejnýma cigaretama. Myslím, že kvůli tomu se mu říká bod poslední míle nebo tak nějak...

atraM » Najdise.cz Ahoj,
to je velká magie...

Můžeš si to představit tak, že celé tělo je (kromě všech těch žil, tepen, kostí a svalů, co jsou nakresleny v učebnicích biologie) protkáno taky spoustou energetických drah...
Ty na sobě mají velké množství citlivých bodů, kterými se lze propojit s nejrůznějšími místy a funkcemi těla, pokud je stimulujeme.

Akupunktura to dělá napichováním jehličkami, akupresuristi působí tlakem a při moxování zase přispívá teplo a výpary z bylinek...
Jsou i další metody, kdy se na ty body působí třeba i vibracemi určitých tónů z ladiček, ale to už pokládám za "vyšší dívčí"...

Všechno (kromě akupunktury) jsem si vyzkoušela na sobě na kurzu masáží Shia-tsu a musím říct, že pokud má člověk v tu chvíli pěkně pročištěné dráhy, cítite při tom, kudy ta energie běží, třeba až v patě... Fakt dobrý!


Jinak s tím moxováním už si toho zase tolik nepamatuju, -nepoužívala jsem ho vlastně od té doby, ani nikdo z okolí to naštěstí nepotřeboval...

Mě se sice líbí a řekla bych, že bude fakt hodně účinné
(zvlášť v případě, že někam silně potřebujete doplnit jangovou energii, což ten ohníček a teplíčko z moxového doutníku skvěle umí).

Jenom mám dojem, že ty bylinky z něho jsou fakt dost cítit. Ve chvíli, kdy se to pálí snad ani ne, a i kdyby, je to pořád příjemné, ale potom mám dojem, že ta pelyňková vůně se usadí ve všem v místnosti na delší dobu...
V masérnách a jiných bylinkových chýších mi to vůbec nevadí, ale doma by mě to asi rušilo...

Ten bod u kolena by měl nejspíš být jeden z univerzálních energetických bodů. (Leží kousíček pod kolenem ze strany u holeně.)
Je dobrý pro celkové doplnění energie.
Vzhledem k tomu, že ledviny jsou v těle takový hlavní energetický rezervoár č.1 a v našich zeměpisných podmínkách (obzvlášť v zimě) jsou docela zatížené...
Navíc se všemi našimi oblíbenýmí zlozvyky (chlazené nápoje, spousta nadbytečného koncentrovaného cukru ve všem, káva, léky,...) se o jangovou energii ledvin docela nenávratně připravujeme.
Ta moxa tím působí na ledviny nepřímo tak, že si tu hřejivou, teplou, suchou, jangovou energii do těla takhle doplníš a ty ledviny už si to druhotně přeberou, aniž by se musely tolik zatěžovat.
(To je teda hlavně můj úsudek - pokud se pletu, tak mi to prosím někdo napište..., s těma moxama nepracuju.)

atraM » růžička Zkusím si to nejspíš vytestovat kyvadlem,
-nebo radši někoho poprosím kvůli objektivitě,

když tak nad tím přemýšlím, tak už jenom z toho principu, že my Štírci většinu času držíme svoje emoce spíš uvnitř a to teda fakt nemusí prospívat játrům ani žlučníku...

atraM » nesmrtelna ...jestli bude mít bradavici a černou kočku na hrbu?...

atraM » alassea Ahoj Beo,
tos mi připoměla člověka, kterej strašně rád fotí hřbitovy.

Ne, vážně, s tím úsměvem jsem se nespletla!
Ono mi to přijde vlastně nakonec takové docela objevné a optimistické, protože k tomu má i takovou svoji teorii o kultuře.
Že hřbitovy jsou prostě místa, které o kultuře toho kterého národa prozradí nejvíc.
A konec konců - v jeho podání je to na těch fotkách i vidět, hodně cestuje po celé planetě...

Možná ten jeho náhled docela ovlivnil můj vztah k těmhle záležitostem.
Třeba takové Chillské hřbitovy mi vůbec nepřipadají morbidní...

atraM » hela215 Ahoj Heli,
taky bych tam jela...

Už jsem párkrát i hodně přemýšlela, jak to vlastně máme divně v té naší kultuře zařízené se vztahem ke smrti.
Přitom rozloučit se a projít to všechno je TAK DŮLEŽITÉ!!!


Babička má štěstí, že si poslední chvíle může prožít se svými blízkými, ve svém prostředí.
Neznám ji, takže nevím, jak prožila všechny předchozí období života a jak je vlastně s událostmi minulými i nadcházejícími smířena...
Ale ať je to jak chce, v tomhle období je prostě
čas říct sbohem všem drahým, čas poděkovat,... sladcehořká doba...
Nepřipravte se o ni.
Držím palce...