Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Lupi Přesně, to tykadýlko je ono - ta nevědomá část se navenek projeví v nějaké situaci a když to prozkoumám, stane se vědomou.*** zmařená léta je můj pocit, nepovedlo se mi zatím z něj dostat. I když racionálně souhlasím, tak emočně mi to zatím nejde. Zkoumám, hledám, najdu.

dan162 » Buddha/2 To je subjektivní. Rozchod včetně psychických reakcí často jeden z partnerů datuje od chvíle, kdy se po mnoha pokusech to změnit druhému uzavřel a druhý až od chvíle, kdy se žena odstěhovala. V reálu jeden roky experimentuje, hledá řešení, pozoruje sebe a druhý je spokojený a nic neslyší. Post reakce: "já jsem byla spokojená a že ty jsi něco říkal, jsem brala že máš nějaké tenze, které si vyřešíš."

dan162 » Lupi Cítí, ale nejsou to emoce. Pud sebezáchovy, vytvářející vnitřní stavy nutící k přežití jsou odpradávna. Vyděsil, ale co udělal dál - utekl nebo bojoval. Emoce sice staví na tomto principu, ale dávají širší paletu možného jednání a hlavně jsou u savců skupinové - rodiče mají rodičovské emoce, aby vzdělávali své potomky jinak než svalovou zkušeností (dinosauři), dostatečně dlouho/kvalitně (déle než ptáci) a jinak než genetickou zkušeností (je nepružná při náhlé nebo dočasné změně prostředí). Porušení soudržnosti savčí smečky je nemožné pro vnitřní pocit (nepočetná mláďata mají ve smečce větší šanci na přežití než početné želvy na pláži). atd.

dan162 » Lupi Ok, kouknu do sebe, uvidíme co najdu. Předstupeň bude si představit odpustitelnost. Jak ji já chápu, tak je to takový vnitřní stav, při kterém mi v daném tématu nevzniká vědomá i nevědomá vnitřní energie. Nejdřív porozumění ději včetně vcítění do aktérů, pak přijetí, kdy ve mne nevyplouvá nějaká emoce, trvá jen emočně neutrální paměť, včetně paměti na bolest, ale bez odporu/obrany/lítosti/zmarněnosti/vzteku... Táta mi ublížil. Vím proč to udělal, co měl na výběr, jak byl postavený, jaké měl dětství, jaké bylo okolí, jak jsem ho ovlivnil já, jaká neporozumění zažíval, neuměl překonat/zvolit si jinak, jaké měl ambice a jaké meze. Porozuměl jsem ději, tedy si myslím. Bylo to, jak mi ublížil, odpustitelné (neodpustitelné)? To je moje volba. Když nechci ten humus tahat se sebou, tak doufám, že to je odpustitelné. Některé emoce už mi zmizely (povedlo se mi je zmizet), už třeba nezažívám strach, bezmoc, a některé ne, třeba vztah k sobě, lítost ze zmařených let.

Odpustitelnost vnímám jako subjektivní volbu každého, i když ne každému snadno dostupnou jako volbu. Když něco udělám, a druzí mi neodpustí, je to jejich volba, ne jen pocit. Pro mne to co jsem udělal bylo třeba bolestné, nepříjemné, ale sebezáchovné. Tátovi jsem řekl, že když nepřestane, že může taky jednu dostat zpátky. Do jeho smrti jsme vztah nesrovnali. Neodpustili jsme si. Stanovili jsme si to za jeho života jako neodpustitelné.

dan162 » Abelas Souhlasím s Lupi, že jde o společenský konstrukt. Ostatně všechny emoce jsou konstrukt, jen evoluční, před savci emoce neexistovaly. Samozřejmě že to je prožitek, to se nevylučuje. Vina je negativní motivace, která má za úkol omezovat takové jednání, které jde proti soudržnosti smečky. Zodpovědnost je totéž, jen pozitivně směřované.

Vina podle mne neexistuje v objektivním smyslu, v subjektivním může existovat - ne u každého (jsou lidi, kteří se tímto neřídí, vinu neprožívají, možná její přítomnost u druhých využívají umělým vzbuzováním viny k manipulaci).

dan162 » Lupi Přesně. Třeba neodpustitelné jako vlastní pocit (kde se pohybujeme kolem tradiční viny) versus neodpustitelné jako vnější hodnocení (kde se pohybujeme v tématu sounáležitosti se skupinou) nebo neodpustitelné jako reakce na něco (kde se pohybujeme za mezemi schopnosti pochopení nebo tolerance).

dan162 » Abelas

dan162 » Abelas A co když vina neexistuje, jakkoliv se tváří jako základ společnosti? Pak je tam jen to alibi. Když sleduju reálné jednání mnoha lidí, tak tam nějak není ta citová vrstva/dilemata vždy k zastižení, nebo je tak vzadu, že se uplatní třeba jen jako časový posun. Ty neodpustitelné činy stejně nastanou.

dan162 » Buddha/2 Třeba rozchod s partnerem, kde se ti dva míjejí. Pro druhou stranu to přichází zničehonic, i když to bylo dlouhé roky zřejmé. Okolí to třeba vnímá jako neodpustitelnou zradu.

dan162 » Abelas Mno záleží kdo tu větu řekne (a uskuteční). Od emočního člověka je to výraz bolestného vnitřního střetu protichůdných emocí poté, co neúspěšně vyzkoušel všechny možné cesty jak z toho ven včetně ničení sebe. Od logicky myslícího člověka bych se velmi obával, protože nemá emoční brzdy.

dan162 » thééé Tyhle doslovné neharmonie, zajímá mne: není ta doslovnost událostí častější? Mám na mysli rodný zpětný Merkur opozicí do Pluta a Merkur s nyní vyšší energií tranzitem Měsíce a hlavně Saturnu? V pojetí, že když přijde energie do Merkuru, tak že se aspektem odrazí v působení Pluta.

K vyhazování pojistek - jedna kamarádka dle svého vyprávění vyhazovala pojistky, podle mne aspekty do Pluta s Uranem, když byla extrémně naštvaná a nikam to naštvání nevylila, tj. též do ní zvenku vnesená dodatečná energie.

dan162 » cimi Účinky takového tranzitu si modeluji jako velmi těsný průlet magnetu. Když máme dva magnety, tak při pohybu kolem sebe vyvinou na sebe sílu a minou se. Je jedno, zda jde o přitažlivou nebo odpudivou sílu, jestli je to harmonický nebo neharmonický aspekt. To podstatné je, že neovlivníme dráhu magnetu, ale ovlivníme, zda jsme magnet, nebo třeba dřevo. Magnet když nenajde nic magnetického, tak nezapůsobí. Tím magnetickým v tranzitu Uranu jsou ty věci v nás, které překáží, brzdí, tíží, omezuje, je pevné nebo tradiční - a se kterými jsme do té doby z jakýchkoliv důvodů ve svém životě nedokázali nebo nechtěli hnout. Dřevem je to, co je v nás otevřené, proudící, bez hranic, přizpůsobivé. Takhle na to koukám, není v tom strach.

dan162 » cimi V obecné rovině bych ho bral jako spojence, potenciální vítr do plachet a připravil si pro něj práci. Když je v zápřahu a člověk dobrovolně ve fázi změn, tak to pak není elektrická rána, ale spíš se rozutíkávají šroubové spoje vlastního auta, když už mělo být dávno pryč, takže je nějaký čas na reakci.

dan162 » PepaKopřiva Mám ho celoživotně, tak se nijak nehroutím ani nebojím. Je to spíš můj miláček, svými aspekty u mne pravda poněkud těžkotonážní, ale velmi mi pomáhá v životě.

Zamyslel bych se, proč se události dějí zrovna tam, co to je za zprávu, kterou tím říká.

dan162 » Mici Angóra To je jasné, že je to jiná situace. Počáteční hypotéza byla, že to je 10. domem, tak jsem psal, že se mi to tak nezdá.

Neptun dále není z mého pohledu škůdce, a to i když hází klacky pod nohy při nehramonických aspektech. Bývá to zpráva, co změnit, kudy nejít. Vlastně kompas, kdo se na to tak dokáže dívat skrz zaťaté zuby. Grilovačku si totiž z toho děláme sami tím, že to nerespektujeme.

dan162 » Neptunia Ahoj vespolek, kdyby se někdo ptal, tak žiju, jen mi začíná období prudícího Neptunu, asi pět let, tak jsem neodolal odpovědět.

Mám MC konjunkci Neptun (i když těsně v IX. domě), a takto se mi neprojevuje.

Obvykle mám sklon nebrat tak vážně aspekty na MC kvůli nepřesnosti v hodině narození, ale zde si všímám kvadrátu od jinak neaspektované dvojice Venuše-Mars. Je možné, že v této dvojici je zamčeno příliš energie a nemá kudy jinam odplout. Tihle braši jsou poněkud rozverní, a pochopit, že vám chtějí svými kousky pomoci a hlavně něco říct, se nemuselo setkat s pochopením a mohli být nahrazeni silnou vůlí a cílem z vašeho rozhodnutí. Konat správně tak pro vás nemusí být vůbec lehké a souladně se sebou také ne, zato dosahovat cíle může být snadnější.

dan162 » TomVysehrad Astrologii bych nepřeceňoval. Žádná "přidaná" paseka se totiž nedá způsobit. Labilní jedinec když nepůjde za astrologem, tak si přečte "dámský časopis" nebo poslechne hospodské kecy nebo bude slepou příbojovou vlnou a bude to stejné, liší se jen vnější vlivy, které uposlechne. Kdo je svůj, tak vlivy vyslechne a proseje. Změny na sobě samém poháněné zvenku u labilních jedinců nemají žádné trvání, a u lidí zakotvených v sobě taky ne, protože jsou jen inspirací. Asi něco jako "měl bych více cvičit". Stejně to, jaký jsem, vyhraje, důležitý je vnitřní přístup, jak co beru, přijímám, čeho se bojím, od čeho odtahuji...

Velkou roli bych dal u sebepoznání, zkus vzít astrologii jako inspirativní pomůcku k pochopení sebe. Co mne naplňuje, co je mi blízké, jak funguju, proč mi co dělá problém, kde jsem omezený...

dan162 » Najdise.cz Astrologie podle mne není věda, protože nepoužívá vědeckou metodu hypotéza-pokus/důkaz, exaktní výpočet efemerid nestačí aby byla vědou. Hlavní strom poznání/interpretace totiž je empirie, zvyk, jakýsi souhrn subjektivních postojů.

dan162 » player Můžeš. Vztah máme k čemukoliv, i k tomu, co reálně neexistuje. Vztah i k černé díře máš, máš svůj pocit, hodnocení, postoj, dojem. Vztah je totiž jen uspořádání v naší hlavě, nic reálného.

dan162 » TomVysehrad Nepátrej, nepřemýšlej, zkus. Blbé zahoď, dobré nech.