Diskuze, Diskuzní fórum

buba » simona777 To jo,
člověk má úplně živé představy,
moje milá,
nebo já,
taky uprdly jsme si do vany,
a to se prostě ukrýt nedá,
když to ty bublinky dělá. ahoj.

buba » simona777 No, ty jsi neskutečná,povídka krásná,
a trochu nebezpečná.
Jo,to jsi se dopustila hříchu,
úplně mi povolily svěrače smíchu,
tak grandiciózně to umíš napsat jenom ty,
smích mě držel dlouhé minuty.
To je teda vážně gól,
zas mám z tebe břichabol,
píšeš,jak když střílí dobrý hráč,
poprskal jsem si počítač.
Taky se řechtám,až slzy se koulí,
ještě jsem si o polici udělal bouli.*
Taky jsi miláček náš,
jak pobavit,dobře znáš.

buba » alassea Chtěl bych tě zbavit smutku,
a něco krásného ti dát,
aby jsi se mohla,
alespoň trochu pousmát.
Od srdce,dávám ti přízeň svou,
ať se tvé sny o mnoho krás rozvinou.
Přes rozkvetlou louku,
dovedu tě k rybníčku,rozkvetlých leknínu,
co bohabojně zdobí tichou hladinu.
Motýlci vesele poletují kolem,
já tě ještě provedu,žlutých klasů polem.
Na dlani kamínek v podobě srdíčka ti nesu,
a ještě natrhám kytičku z vřesu.
Jak ještě tvůj smutek zahnat mám,
budeme přes potok po kládě chodit sem a tam.
Chytnu tě za ruce, budeme se točit,
nohy pak necháme v potoce smočit.
K tomu ti zazpívám veselou píseň,
tak snad trochu zaženu smutek i tíseň.
A do duše se radost vrátí,
až začneš se mnou notovati.

buba » player super!moc pěkně podaný,uplně si to živě představuju,do hor se těším též,ty nám to v živém obraze,líčit dokážeš.

buba » alassea Na tvém dvoře,samé moře,
to je z toho žalu lidí,
deprese a samé hoře.
ty na lodičce pluješ,
to se tedy navesluješ,
a kdyby velký vítr vál,
všechno by zas polámal.
a tak prší,prší,
slunce není na nebi,
máme ho v duši,
a odtud ho necháme,
na všechny hřát,
slzy vysuší,
zas budeme se smát,
a k tomu přidám vám,
že mám vás rád.

buba » Wolfinka Sloni přináší štěstí,
choboty mají vztyčený,
v tvé duši zas vzplanuli plameny,
ty zvuky zvonů jsou ti moc vzdálený,
proto je zatím neslyšíš,
i když se ti zda,že k nebi máš blíž,
ty nikam utíkat nemusíš.

Před problémem,ani pravdou,
utíkat se nedá,
a návíc tě taky,
někdo marně hledá.
Ty stojíš na kamenné stráni,
a on se k Tobě,z nebes sklání,
hoď to břímě ze skály,
ať se jinám kutálí.
Tvá duše rozběhnout se může,
tam kde jsou trny,kvetou i růže.
Labutě odletěly na krásné jezero,
tam by se ti s nimi býti zachtělo,
zrcadlo zase vydá svojí zář,
a v něm se odrazí tvá krásná tvář.

buba » Marci12 Písmenka,slabiky.slova,
z lesa vyletěla,splašená sova,
pokoušíme se znova a stále,
jak princezna o taneční kroky,
na královském bále.
Zachytit nitra svět,
že každá žena,je jak čarovný květ,
převyprávět vše,
jak modlitbu,u nedělní mše.
Kdo rozumí tomu,
jakoby šplhal do koruny stromů,
připojit se někdy daří,
píšeme se zádumčivou tváří,
slovům správný tvar dát,
to je s myšlenkou si pohrávat,
dary se ničit nemají,
dary se v srdcích skrývají...

buba » simona777 Muž rozlícen na život,
boha obvinil,
že ten k němu sestoupil,
velice ho udivil,
neměl o tom ani zdání,
a teď navíc,
že splní mu jakékoliv přání,
však najednou je mu to líto,
a co přát si,neví to,
protože to může být jen na malý okamžik,
jen pro tu chvíli,
a když jsou to ty nejcennější věci,
které pak má zase ztratit,
člověk šílí,
i když se to nezdá,
je to skoro jako když padá hvězda,
člověk má v hlavě plno přání,
když však příjde ta chvíle,
nemá ani zdání,
na čele vrásky,
nevydá hlásky,
a myslí na úplnou blbost,
a tak pak kdyby to mělo být jen na malou chvíli,
ať to třeba blbost jest,
protože ty důležité přání,
chceme na celý život,
říkám na svou čest.
Tak pokorně,omluvil se bohu,
vím,zlost přemohla mne,
sám si za to mohu.
pak se ještě poklonil,
bůh pokývl,odpustil mu,
a pár přání vyplnil,
nastolil mu v duši mír,
pak potkal velkou lásku,
a vyhrál jednu sázku.
Zasadil strom,
postavil dům,
radostně se s přáteli,
oddával hezkým dnům.

buba » Mrtvollka Zkus podívat se na to z jiné strany,
před svojí depresí uzavři brány.
Pavouček není jedovatý,
on tobě nitky,
pavučiny štěstí spřádá,
aby jsi se nebála,
a měla život ráda,
vždyť i mnohdy,
tolik pěkných věcí,
se tu skýtá,
jako třeba to,
že slunce ráno svítá...
a i když možná,
někde něco čeká..
času dost..
bude to dlouhá štreka...

buba » simona777 ó to velmi krásné jest,děkuji za pusinku,to je pro mě čest.Představoval jsem si,jak budu tu roli hrát,a najednou jsem se i přestal smát.
Ve vzpomínkách,mihají se,světla a i stíny,
jen taky přemýšlím,zda všechny ty pikantnosti,
jedla rukama od hlíny.*pro mě ani nemusíš,žadné slova pílit,mě co ty napíšeš,se bude vždycky líbit.*je to fajne,a pěkné,jsi super.Díky.

buba » player .Já měl kolo značky Ukrajina,to byl taky horor,to byla dřina,né tvůj příběh je skvělý,zážitky jak sviňa. taky jsem se tam podívat chtěl,přítelkyni z Ukrajiny jsem měl,ale zatím bohužel,tak třeba někdy.

buba » Wolfinka Ty věčné kruhy života,
láska nebo nahota,
splynutí duší,a taky těl,
motýlí a labutí krása,
obalená do křídel.
Co všechno vzniklo
a vzrostlo z hlíny,
tam život odchází,
a rodí se jiný,
každý se rve o život,
a lásku svou,
ač slyší v mrazu,
píseň tesklivou.
Za životní dar,
pokládán je třeba,
dozlatova,s krásnou kůrkou,
upečený chleba.
Též ze země pochází,
jak základní dobrota,
poddat chléb a sůl,
i to je kruh života.
A věčné kruhy lásek,
zas zakládá se kvásek,
lidi zbavte se masek,
ať vidíte kolik možností je žít,
zas bude třeba do země zrno sít,
a to nekonečno přání,
kde jejích splnění se shání?
nemám ani zdání,
však žiju stále touhou,
po věčném milování.
Ve věčném kruhu života,
světlo,tma,láska,zklamání,stydlivost,nahota,slepota....

buba » myriam Znám ten pocit,
i ten pohled znám,
někde v srdci,
to nosívám,
často to prožívám.
Oči přivřené,
srdce v plamenech.
Má odvaha se ztrácí,
jak při odletu ptáci.

Mám oči přivřené,
odněkud zazní tvé ahoj tichem,
já otevřu oči,a přivítám tě smíchem,
ahoj,ahoj.....

buba » simona777 Každý má na svém těle,nějaký pocit zklamání,
mnohdy to ale,někdo velmi přehání.
Každému buď něco chybí,a nebo přebývá,
musíme se s tím smířit,nic jiného nezbývá.
(leda plastika,to je rotika.)
Někdo kozy jako vozy,
jinde jenom knoflíky,
důležitější je,
dobrá povaha,a srdce veliký.
Ženská prsa mám rád,
ale ještě více ústa,
co dokážou se smát.
Taky oči,vlasy,
a šibalsky mrkající řasy.
Ruce které hladí,
doteky co svádí.*
No,nakonec,že nemáš velké prsa,
buď spíš ráda,
v létě se nepaříš,a nebolí tě záda.
No kdybys byla černá Mamba,
mě by jsi potkala jako Ramba.

buba » Najdise.cz Ať se to třeba nerýmuje,
ale velký smysl to má,
a je v tom síla tvá,
konečně rozumím,tomu i já.
a je to krásný,a taky smutný,
ten boj o lásku a život,
je stále neurputný.
I mě zvláštní pocit provází,
též mám pocit,že z mého srdce,
někdo odchází.
Kde brát pořád trpělivost,
když provází nás samota a lítost.?

buba » simona777 no jako malý jsme chodily doma na takový kopeček,odkud se nám vracela ozvěna,a taky jsme křičeli:knihovnó,a co odpověděla ozvěna?
.tak to jsem rád,že jsem tě rozesmál,jo to jsem si přál,a čekáme na tvé psaní,to se člověk smíchu taky neubrání.

buba » Najdise.cz ale já jsem to už někde četl,nebo slyšel,a nebo něco podobného,ale je to pravdivé,poučn,a všichni víme,co z toho vyplývá.

buba » hela215 Jel jsem ráno,ještě v přítmí,
a přesto kolem,zvláštní světlo,
všechno svítí,záře až oslepuje oči,
v krajině rozlehlé,hlava se točí.
V závoji spadlém na zemi,
v oparu mlhy bílý,
stín ze stínem se míjí.
Větřík jenž rozvíří,gejzíry prašné,
po tváři pohladí,chladivý vzduch,
krajem se prohání,v podobě průhledné,
nějaký duch.
A v jedné zimní zahradě,
hluboce zaryté kořeny stromů,
krmítko s ptáčky,
tam vracím se domů.*bez fantazie,ale je to fantastický.
Heli Tobě-

buba » simona777 no,začalo to tak nevině,pak se to zas ukončilo v jiné rovině,a vovo vo tom to je,jo zklamání,zklamání,to mi hrůzu nahání,někdy ho pociťuji každou chvíli,je skoro tak nechutný,jak na kouli k prasknutí žíly.*(no,tak to je finta na sex-a to bylo zklamání-nebo radost?)ale moc pěkně se čte to tvoje psaní,jakto,že já tě nemám v knihovně?

buba » Piháček to je krásný dárek,já od tebe pihu v dlani mám,já k srdci si ji uschovám,tam jí budu stále hřát,človíčka jako ty,musí mít každý rád.*a já mám moc,řekly mi to hvězdy,a taky noc,a taky všední den,pro tebe tu vždycky jsem.