Už neslyším vzdálené zvonyna Svatém kopečku... spíš...Duší mou putují sloni,zas k nebi jsme o kousek blíž.Mávám ti z kamenných strání,ujíždíš mlhavou tmou...Co jenom duši mé bráníutíkat za tebou?Nesem si břemena, malí...Labutě odlétly, kam?Zrcadlo pravdy se kalíBože můj, utíkat mám???!!!
Piháček
Život nám byl dán abychom jej žili... My,vybrali si svou tvář a Duši do ní skryli... Neutečem před sebou nikam do dáli to zrcadla vrátí nám co cestou jsme si zaseli... Útěk není řešení, i když, zdá se nám že den s nocí se zasnoubil a TY jsi zůstal sám...
buba
Sloni přináší štěstí, choboty mají vztyčený, v tvé duši zas vzplanuli plameny, ty zvuky zvonů jsou ti moc vzdálený, proto je zatím neslyšíš, i když se ti zda,že k nebi máš blíž, ty nikam utíkat nemusíš.
Před problémem,ani pravdou, utíkat se nedá, a návíc tě taky, někdo marně hledá. Ty stojíš na kamenné stráni, a on se k Tobě,z nebes sklání, hoď to břímě ze skály, ať se jinám kutálí. Tvá duše rozběhnout se může, tam kde jsou trny,kvetou i růže. Labutě odletěly na krásné jezero, tam by se ti s nimi býti zachtělo, zrcadlo zase vydá svojí zář, a v něm se odrazí tvá krásná tvář.