Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » Bosch Plája ani nevěří, že nějaký Uran existuje! Tedy v jeho tranzity... Snad kromě převozu uranu ke zpracování a využití...

Sosna zvlčelý » Buddha/2 Což teprve Škoda 1000 MB z roku pětašedesát.

Sosna zvlčelý » AndrejkaAndrea Mě v té souvislosti napadlo jen toto: "Vyndejte mi tu věc z boty,sundejte mi tu botu!"

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý Rozloučení s babičkou

Zemřela mi babička. Ne ve snu, v reálu. A já jsem byl z rodiny poslední, kdo ji ještě viděl živou. Bohužel již to byl stav, kdy to nebylo zcela důstojné, lékaři se ji snažili probudit za každou cenu, když ona se již brala jinam... V jejím věku člověk věděl i s ohledem na její zdravotní stave, že to přijde každou chvíli, s tím smířeit se problém nebyl. Ale ten konec nebyl úplně důstojný a rozhodně ne klidný pro umírajícího člověka. A právě to na mne sedlo svojí tíhou nejvíc.

Asi tři týdny po smrti za mnou babička přišla do snu. Vím, že mne to velmi překvapilo, protože byla přece zpopelněna. A nebyla duch, měla své tělo. Když jsem se jí na to ptal, jen se tak šibalsky usmívala a nikdy neodpověděla. Ale rovnou mi řekla, že má jen omezený čas a pak bude muset odejít skutečně navždy.
A pak jsem ji ve snu vzal na hory, odkud pocházela a kde to milovala. A chtěla do Babiččina údolí, pak na nějaký hrad (nevím jaký), na chalupu... Dost jsme toho stihli. Vezl jsem ji autem všude, kam chtěla i kam jsem sám vymyslel, že by tam chtěla. A k tomu jsme dělali vycházky, pamatuji jednu takovou alejí s jeřabinami, slunce hřálo, obloha se modrala... Pak jsme někde seděli v trávě pod lípou a povídali si. Nevím o čem, to mi v paměti do probuzení nezůstalo.
Pak byla noc, asi jsme byli doma. A když jsem ráno vešel do babiččina pokoje, byla pryč. Úplně, beze stopy. Věděl jsem, že to tak má být. A necítil jsem smutek, že odešla, ale radost, že jsem s ní strávil tak krásný den, že nebyl posledním setkáním ten okamžik v nemocnici.

Po probuzení mi bylo zvláštně hezky. Taková ta hořkost ze způsobu její smrti se vytratila. Člověk by s tím stejně nic nenadělal, ale ten sen to odvanul. Jestli to byl sen...
Bylo to tak osobní, že jsem si ho nechal pro sebe. Až dnes...

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý Žirafa

Byl jsem tam naprosto sám. Ani ptáci nezpívali. Snad jsem se ocitl na nějakém zapomenutém místě.
V tom snu jsem stál na nějaké terase několik metrů nad zemí. Nevím, zda šlo o terasu budovy, nebo nějakou přírodní terasu, protože jsem se koukal jen před sebe na starý divoký park plný vzrostlých stromů.
Najednou se mezi stromy objevila žirafa. A další a další... Několik žiraf kráčelo parkem svojí ladnou žirafí chůzí. Nijak nepospíchaly, zastavovaly se a spásaly listí stromů, zvolna se blížíce.
Stál jsem naprosto tiše, abych je nevyplašil. Ale ony nejevily žádný strach, naprosto bezstarostně se věnovali své činnosti, až došly ke krajním stromům. Jedna žirafa se přiblížila asi na 10 metrů ode mne a spatřila mne. Dlouze se na mne zadívala a já k ní natáhl ruku. Dosáhnout jsem na ni nemohl, ale tou nataženou paží jsem se k ní přiblížil. Zatoužil jsem, aby přišla blíže. Její zvědavost zvítězila a pomalu od stromu zamířila ke mně. Rozvážně, jako by chtěla ukázat, že má dost času.
Měl jsem ruku stále nataženu k ní, když už byla blízko. Zastavila se. Její hlava byla právě ve výši mé hlavy. Pak udělala ještě pár kroků a upřeně se mi zahleděla přímo do očí asi z metrové vzdálenosti.
Nádherné oči. Pamatuji si její řasy. Tím pohledem z očí do očí jsme se provázali. Já hleděl do jejích očí, ona do mých, dlouze, čas plynul... Pocítil jsem nesmírné nutkání ji pohladit. A ona to nutkavé přání vyslyšela a přiblížila se na dosah.
Pohladil jsem ji zprvu zlehka na „tváři“. Zlehka se zachvěla, měl jsem pocit, že ucukne, ale držela. Tak jsem jí hladil po celé hlavě, i pod bradou a cítil, jak naše mysli se propojují. A přece mne najednou překvapila, když udělala ještě krok blíže a položila si svoji hlavu na moje rameno. Měla tu bednu docela těžkou. Hladil jsem ji od uší dolů po krku, jako bych ji objímal a byl jsem naprosto šťastný...


(Několik dnů po tomto snu jsem byl ve zvláštní euforii. Nebylo nic, co by mne mohlo vykolejit z mého klidu a štěstí. Kdo ví, kde jsem se to ve snu beze slov toulal? A byl to jen sen...?)

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Největší bitvy někdy bojujeme ve svých snech. A ty jsi zvítězila.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Žirafu zas někdy příště.

Sosna zvlčelý » player Hele, jednou se mi zdálo, jak náš náročný šéf nás v práci všechny chválil a sám od sebe povídal, jak nám všem přidá na dvojnásobek. Což bylo i na sen příliš a já si ještě ve snu povídal: "To je blbost, tohle by nikdy neřek´." A rozesmál jsem se.
A jak jsem se v tom snu smál, tak jsem se z toho probudil a v reálu jsem si řekl: "To je blbost, tohle by nikdy neřek´." A rozchechtal jsem se už doopravdy.

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý Vlaštovky

Mám rád vlaštovky a jejich veselé švitoření. Zatímco na jaře přilétají postupně, na podzim mi zmizí v jeden jediný den. Najednou je ticho a smutno po nich, ale o to víc se těším na jaro, až zaslechnu známé volání. Rozhlédnu se po obloze a nedám pokoj, dokud tu první vlaštovku nezaostřím. Pokaždé ji oslovím holka, i kdyby to byl sameček, a mám radost, že jsou zase zpět. A tak to jde rok co rok.
Jak je na jaře vítám, na podzim jsem se nikdy nerozloučil. Jeden den ještě sedí na drátech a druhý den tam není jediná. Nečekají, až jim popřeji šťastnou cestu. A já se nechci loučit předčasně, ale neznám jejich letový řád, tak mi prostě frnknou bez loučení. Až loni jsem tuto možnost dostal, ač trochu jinak, netradičně.

Byl už listopad a vlaštovky byly už druhý měsíc fuč. A mně se zdál sen, že jsem se procházel v polích a lukách kousek za vesničkou v Železných horách, kde to znám. Udělal se krásný listopadový den, kdy slunko na kusy rozsápalo mlhu i mraky, až se zcela rozpustily. Pole hnědá zoraná, obloha bezmračná azurová, listí ze stromů opadané, jen tu a tam suché na dubech šustilo ve větru. Když jsem zavřel v tom snu oči a nastavil slunku tvář, ještě hřálo. Sice nesměle, listopadově, ale hřálo, zatímco větřík chladil.
A najednou jsem uslyšel švitoření. Vlaštovky! Otevřel jsem oči a rozhlédl se po obloze. Přesně tak, jako to dělávám na jaře. A hle, fakt tu byly. Kroužily mi nad hlavou, nelétaly nikam daleko, jen poblíž mne. Nebylo jich moc, možná pět? Nevím, v tom snu jsem je nepočítal.
„Holky,“ oslovil jsem je s radostí, „tak vy jste mi ještě neuletěly! Přiletěly jste se ještě rozloučit. To jsem rád! Ale teď už leťte, zima je na krku a přes Alpy musíte ještě přeletět!“ A snad jsem jim i zamával, to nevím jistě. Ony zakroužily ještě kolem a pak odlétly. A bylo ticho... I v mé duši. Ticho a mír.

A ten mír přetrvával pak docela dlouho. A cítím ho i nyní, když si na ten sen vzpomínám.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz "KRK!"

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Vítr nebo větry?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Vysvětlení? To je prosté: Jsi pořádná vichřice!

Ale kdysi se mi o tornádu taky zdálo, kdybys nepřipomněla, ani bych nevzpomněl.

Sosna zvlčelý » AndrejkaAndrea 2 týdny po rozchodu? Na tom není nic zvláštního. Ba dokonce jak o tom píšeš, že s ním nikdy(!), bych odtušil, že závěr asi nebyl až tak v pohodě. Tedy že vztah trvá (překlopený do negativního).
Každopádně tak brzy po rozchodu bych nehledal až tak nějakou symboliku a významy, ale prostě jen rozjitřené city a nějakou nezhojenou ránu, kterou ještě tečou různé informace a dozvuky, jež sen poskládají třeba takto, třebas opakovaně.

Sosna zvlčelý » continuum Nejsem odborník na sny, ale zde bych se zeptal, zda jsi někdy v nedávné době neřekla někomu něco, čeho lituješ? Takové to ve smyslu: Že jsem si radši jazyk nepřekousla!

(Je zajímavé, že včera mi za "bdělého" stavu naskočila myšlenka, jak koušu sklo - střepy.)

edit: Nejenom řekla něco, čím jsi zranila, ale naopak polykáš něco, co zraňuje tebe, neřekneš to, přestože máš tisíc chutí to říct, ale bojíš se s tím vyjít ven.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Tý bláho, koukat na vagínu, která by na mě najednou mrkla, tak se asi po !

Sosna zvlčelý » *Maltina* A verikálně, nebo horizontálně? Aby chlapi věděli, jak si mají přát dva penisy. Zda nad sebou, nebo vedle sebe?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Na holeni říkáš?
No já bych si v tom případě dal pozor, aby Tě nějaká nenakopala do !
A měla aspoň vyholené holeně?

Sosna zvlčelý » Buddha/2 To mně se chechtá teď kdekdo nejen po ránu. Hlavně tomu účesu, co mi narostl na hlavě a nedá se s tím nic udělat. Snad jen mašinkou... (hlavu na koleje )

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Jo, to byl on: Buddha/2.

Sosna zvlčelý » Freja "Jája... já už dávno skáču!
Zítra už to musím zvládnout napoprvé, jako Pája!"

No je pravda, že jsem nepopsal sen včerejší, který navazoval na tyto předchozí o klidném lítání většinou jen tak nízko nad zemí. To jsem se octl v nějaké hale, ale ohromné hale, kde byla cítit velká energie. A tam jsem skutečně vyletěl okamžitě až nahoru ke střeše. I rychlost letu byla úplně jinačí, větší, dělal jsem za letu přemety, odrážel se nohama od stěn, i jsem si zavýsknul. Tam nebylo třeba soustředit se na let, ale na to, abych nenarazil, což se ale nestalo.

Gravitace je svinje? Ještěže ne ta kvantové...