Diskuze, Diskuzní fórum

rigpa » Bosch Dobře :)

rigpa » Drahomiluše Je milé účastnit se společných akci jako projevu "společné energie" a asi dobrých vesmírných vyvrací, ale nikdy mi to nedávalo nic co se dotýká nějakého vnitřního posunu a nebo poznání. Není to má parketa. Většinou to také je jen určité završení nějaké mentální akce. Přednášky atd. Něco jiného je společný rituál jako je obřad a nebo liturgie, či modlitba. To je ovšem něco jiného. Co se dotýká špatné energie tak nic takového jako dobrou a špatnou energii neznám :)

rigpa » Bosch Na jedné pŕednášce po gymnazisty mi jeden hoch říká. Být bez myšlenek je nesmysl... Být nahý v zimě jen ohřátý dechem je výmysl. Řekl jsem mu, že ho nebudu a ani neumím přesvědčovat, protože to je má jistota vlastní zkušenosti a pokud nebude mít on tu svou, pak je to založené jen na víře a nebo důvěře. A to je oblast, kdy se pohybujeme jen v mezích vlastního života a zkušeností. Toho, co nám naše mysl dovolí přijmou s ohledem na nad vlastní hranice. A tak to, že nejsi schopen přijmout to, že někdo dokáže transformovat nějaký druh energie a nenechat se jim ovládat prostě neznamená, že to není možné. Znamená to jen, že to nedokážeš přijmout, protože ti je to cizí :). Třeba jen do té doby, dokud to nebude i tvá vlastní zkušenost a nebo její alternativa.

rigpa » Bosch Přátelé a kamarádi, :) jsem rád, že tu diskutujete, ale jako ten, kdo to začal a má tedy na sobě zodpovědnost iniciátora bych prosil bez vulgarit. Jakkoliv nechci zasahovat do tématu, pak forma komunikace ve společenství by měla mít své hranice. :) A chápu, že s tím nemusí každý souhlasit. Stačí jen najít správnou formulaci :). Díky za pochopení :)

rigpa » thééé No pro mne to vždy byla nasládlá vůně ( někomu to nevoní), která se ničemu co jsem kdy cítil ne podobala. Napadlo mne nakolik je zdrojem této vůně nějaký feromon, určitý opak feromonu čerstvě narozených dětí a mláďat, po kterých se u samic savců objevuje mateřský instinkt a u sám u to potlačuje agresi. Mohl by se tomu věnovat nějaký vědec :)

rigpa » vuvuzelka Ahoj, část svého života jsem věnoval tomu, abych pomáhal lidem, kteří umírají, nebo jsou vážně nemocný. Jako kněz i jako dobrovolník. Svým způsobem to vnímám jako něco co mi bylo dáno, co jsem si přinesl. Věděl jsem spontánně jak reagovat, jak se chovat. Několik lidi jsem smrtí provedl, nebo umíráním. Smrt jsem vždy cítil. Doslova jako, nechci říct vůni nebo zápach, prostě zaznamenal čichem. Také jsem si to potvrdil u některých sestřiček na LDN či z hospiců. Nasládlá víně několik hodin před smrtí vnějšího těla. Rád na tu dobu vzpomínám.

rigpa » player Nevím zda máš štěstí, že nepotřebuješ meditaci, ale každopádně jí nepotřebuješ protože jí neděláš. To má mnoho lidí. Hudba je dobrý relax a měnič vědomí, ale má to jednu nevýhodu, podnět a zdroj z vnějšku a to je vždy komplikované a vždy příjemné. A netušila nakolik je to opravdové zastavení pro tělo, mysl i vědomí :)

rigpa » kapka růžové Nejde, rozhodně nejde. Ale jde se o ně podělit a porovnat je. Dokonce mnohdy zkušeností jiného, kterou si člověk napasuje na sebe a své podmínky, se může pousnout dál. To je jako v ásanách jogy. Dalo by se říci, že nejlépe je cvičit ji v klidu doma, ale na druhou stranu není nad vnější pohled (tvé lektorky), která tě vidí z venku a usměrní a podělí se o své zkušenosti. Stejné technické "úpravy" nebo mnemotechnické pomůcky, jako je šilhání, jazyk na patře a další a další, se předat dají :-). Nebo si ověřit, že určitý stav se děje i někomu jinému, například "slyšíš, v té které pozici, vlastní srce"? Něco do sebe Sangha určitě má :-)

rigpa » Medusa Tak, jak to ty čtu existuje možnost, že možné je vše. Nicméně pokud je možné vše, pak je také možné, že je něco nemožné :-)

rigpa » Drahomiluše No o sexuální energii ženy nemohu mluvit autenticky. Všeobecně se dá každá energie transformovat a to jak ve formě jednání, tak emocí, či myšlenek. Je to jedná z cest Buddhizmu. Cesta a přístup, kterou popisují já má také svou tradici a nejen v Buddhizmu. Tam se tomu říká Dzogchen. jak agrese tak sexualita se dá transformovat do něčeho jiného. Třeba i samo do sebe. Sexualita do agrese a agrese do sexuality. Nebo do čehokoliv jiného. Transformace však znamená formu přeměny a nikoliv odeznění - jak tu zaznělo :-)

rigpa » Bosch Vlastně jsi to hezky shrnul :-)

rigpa » Bosch To na co se ptáš je opravdová praxe poznání aplikovaná v běžném životě! :-). A pro mne jedna z nejintenzivnějších. Vezmu to všeobecně, protože to má společný jmenovatel i přístup. Je jedno, zda to je přitažlivost, ženy, nebo odpor k ošklivému, či strach z něčeho. Vždy je na začátku podnět některého ze smyslů, kterého se okamžitě v reakci chytá mysl a vědomí přisuzuje pocit - emoci. Myšlenka bez emoce a emoce bez myšlenky se nevyskytuje. Tedy ne u lidí s běžným stavem.

A toto je to co myslel Buddha, když své učení zjednodušil na "nedělej špatné věci, dělej dobré věci a ovládni svou mysl". Ovládni svou mysl a své emoce prostřednictvím poznání a rozpoznání toho jak fungují, nikoliv potlač je a nebo rozváděj je. Nejde o to to tyto podněty nemít, nebo je nevnímat. To je nemožné. Jde o to nenechat se tím ovládat. Popření ani naplnění není cesta, kterou by se ten proces dal zastavit a nebo ovládnout, respektive kterým by se dalo někam posunout.

A co s tím? Tuha, stejně jako agrese je jedna z nejjadrnějších energií a tedy se s ní dá i dobře pracovat. Rozhodně u nás mužů a naší přirozené neotesanosti :-). Pokud si emoci uvědomuješ a rozpoznáváš jí hned při jejím vzniku tak mizí. Já jedné podobné praxi říká plivat na myšlenky". Je vhodná když člověk myšlenky nedokáže ještě úplně zastavit. Plivnutí, rozuměj rozpoznání myšlenku ukončuj. Dále se nerozvíjí Stejné to je s emocí. Jakmile zavnímáš vznik třeba agrese, nebo strachu, nebo touhy, tak ten stav odchází. Zajímavé je, že zůstává vyvolaná energie. Tady se ukazuje, že energie je jen jedna a liší se jen její nosič, emoce.

Drtivá většina lidí si tento proces vůbec neuvědomuj. Někteří jedinci jsou ve stádiu, že si tu situaci uvědomí až po tom, co se oděje a až odezní. Praxe rozpoznávání postupně vede "ovládnutí" k odeznění většiny podobných stavů a tedy v tom není žádná snaha a nebo urputnost. Důležité si je uvědomit, že z těchto pozorovaných stavů a okamžiků se stává celý náš bdělá den a také část našeho snění. To je mnoho prostoru pro praxe, že? :-). Roky a desetiletí praxí :-)

velice důležitá je v tomto ohledu bdělost (neplést s se stavem uvědomění tady a teď) a ohromným pomocníkem je pak styl dýchání. Tolik má zkušenost

rigpa » heslo Ano v tomhle se moc nevyznám. Z vlastní zkušenosti vím, že když člověk dojde určitého stavu (pravidelným praktikováním a meditací), přijde stav, kterému se říká "temná noc duše". Není to moc příjemné. A po něm se v krátké době začnou vracet nemoci z tohoto vtělení. Děje se to od té poslední až n začátek. Třeba po hodinách a nebo dnech. Mě třeba bolela i jizva na čele, kterou jsem utržil jako malý kluk. Cítíš to jako náznak, ale nemoc to vlastně není. Trvá to hodinu nebo den. Mě to trvalo asi měsíc dohromady. O Satanovi nic nevím :-)

rigpa » heslo promiň to je spíš esoterika a spekulace a na to já moc nejsem :-)

rigpa » streep No bezesporu si sebou něco neseme minula :-

rigpa » endymion To jsou jen takové mentální projevy a slovní hříčky, které mne popravdě moc nezajímají. Spleť myšlenkových pochodů a kalkulací. To co píšeš je takové hodnocení esoterického pojetí ega a v tom se nevyznám. Ego jako zdroj nějakého negativního pohledu nebo jednání není a nikdy nebylo nic, co bych zkoumal. Já přistupuj k ego více méně budhistickým pojetím, i když nejsem buddhista. Tedy odraz identity, která je pomyslně oddělena od zdroje svým vnímáním, potřebou, žádostí a touhou, či odporem. Dualita pozorovaného a pozorovatele. Pak je tedy projevem té individuality a tedy ega vše co udělá. To špatné i dobré. S tím je asi spojený náhled na karmické vztahy. Už jsem to tu někde nahoře snad i psal. Neúčastním se diskusí typu "všechno tu je a nic není potřeba" nebo "cesta je cíl" ta se nezlob. To není praktická zkušenost, ale je mentální postoj

rigpa » Drahomiluše Ano stává se to i spontánně. Není to totiž nic, k čemu by se člověk měl dopracovat. Je to v něm stále přítomno, je to naše opravdová přirozenost být toho součástí. Zažíval jsem to docela často jako malý kluk. Povětšinou jsem stál na kopci a koukal do krajiny a přišel ten okamžik. Říkal jsem tomu hmotné štěstí. Nebyl k tomu vlastně žádný důvod a nedalo se to samovolně vyvolat i když si to člověk přál :-). Ona celá ta naše pouť je vlastně jen k sobě samému, k návratu do stavu přirozenosti, jehož jsme součástí a z něhož náš odnímá právě všechen ten nános osobnosti a identity.
Tohle není jediný stav, který se objevuje přirozeně. Pokud jsem psal, že je nutné se zastavit a zbavit se myšlenek, pak ten stav prázdna každý zná. Je to ono koukání se "doblba". je to prázdnota bez myšlenky, jen v ní není ona jasnost, tedy uvědomění si toho stavu. To přijde až ex-post. Tenhle zajímavý a přirozený stav po letech praxe zmizí a i když se člověk takto mentálně zastaví, tak si je toho vždy vědom. Už to není to původní koukání doblba :-)

rigpa » Drahomiluše No u nás běžných lidí, jakožto i u těch výjimečných :-), je lpění nebo odpor vždy základem přístupu k vnějším věcem. A pak je tu ještě to, čemu nevěnujeme pozornost, ale to jde v tomto ohledu mimo nás. A tomu lpění, nebo oporu se říká ego v pojetí hlubokých nauk buddhismu. Ego jako dualita a nejednota, nikoliv jako projev nějakého našeho negativního vztahu k něčemu, sobě a nebo někomu tak, jak se to mnohdy vnímá zde na západě. U obého, jak lpění tak odporu, je to vždy odrazem toho, že vnímáme svět odděleně, na pozorovatele a pozorovaného. A právě tady se ukazuje nezastupitelná zkušenost stavu, který přichází skrze meditaci, kdy se prožije stav bez této duality. Stav a zkušenost, kdy se prázdno spojuje s jasností a mizí ona individualita a rozdělení na pozorovatele a pozorované. Tomuto stavu se v buddhizmu říká Rigpa, prvotní stav, ve kterém se nachází mysl. Nebo Brahma v hinduizmu :-)

rigpa » Drahomiluše No ano, dá se tak unavit tělo, že se na chvilku zklidní i mysl. To je ta krásná chvíle po dlouhé manuální práci :-). Je to nicméně extrémní přístup ve vydání energie. Samo mlčení nemá s tou tůrou co dělat. Je to extrémní změna vědomí. To můžeš aplikovat na jakýkoliv smysl. Rád jsem experimentoval s tmou, nebo jen se zavázáním jednoho oka, třeba na několik dní. Nebo s dechem. Už po hodině se vědomí začne měnit a bouřit :-). Změnu vědomí zažíváme přece mnohokrát za den. Když se najíš, když máš hlad, když se unavíš, když spíš, když medituješ, když si dáš alkohol, když více nebo méně dýcháš. Jsou to jemné změny vědomí a tak si je nepraktikující člověk málokdy uvědomí a nebo zařadí. O to více na začátku fascinuje velká změna vědomí extrémní formou jako to o čem píšeš, nebo třeba holotropní dýchání nebo drogou. Takové extrémy však nepřinášejí trvalou a hlubokou změnu vědomí, se kterou se pojí změna vnímání a chování na trvalé úrovni :-)

rigpa » rigpa PROČ VZNIKLA JOGA? NE JAK A KDY, ALE PROČ?
Je to zajímavé zamyšlení a přímo se dotýká každého z nás kdo jogu provozuje a praktikuje. Proč děláme jógu? Proč dělám jógu?
Četl jsem mnoho úvah a legend o tom jak jóga vznikala a kdy vznikala. V Indii a dávno je dost zobecňující, ale dostačující na to, aby se mysl s vědomím mohla vcítit, alespoň částečné, do reality a prostředí té doby. Často jsem četl a slýchal o tom, že jóga je tu proto, aby dala vzniknout klidu a harmonii. Vytvořím-li si vědomím a myslí prostředí doby jejího vzniku, přijde mi to jako vcelku nesmyslné. Žádná televize a žádné honění, večerní vysedávání v hospodách nebo v kině. Žádné davy lidí, zejména pak v oblastech kde jóga vznikla. Ta doba i ta místa byla ideální pro samotu a „uvnitřnění“. Pro duchovní praxi a zklidnění mysli, které jediné přináší dar Poznání a tedy opravdovou harmonii. Krom toho jógu praktikovalo společenství lidí, žijících o samotě a většinou ve velkém ústraní. Tato doba byla pro obyčejného člověka plná fyzické námahy a pohybu od rána do večera a tak nebylo potřeba hledat relaxaci těla ve sportu, tedy v pohybu. Ovšem nikoliv pro jogína.
Tady bych také hledal opravdový důvod, proč jóga vznikla. Aplikoval bych to nejlépe na sobě, i když srovnávat mě a jogíny v Indii je drzé a směšné. Nicméně více jak 25 let praktikuji niterné praxe. Duchovní cestu by se dalo říci, i když nemám rád pojem duchovní cesta, přijde mi nesmyslný. Znám hodiny, dny i týdny v dokonalém ústraní. Pokud se plně a cele věnujete niterným praxím, tak jako jogíni vysoko v horách, musíte se v první řadě zastavit. Zastavit svou mysl, neboť jen tak poznáte, kdo jste a jak fungujete. Zastavit mysl nelze bez zastavení těla, alespoň v počátku ne. Jen pokud trávíte hodiny, dny a roky v nehybnosti, potkáte se s tím podstatným. Poznáte, jak pracuje vědomí a skrz něj funguje mysl, která nás ovládá, pokud ji ještě neovládáme my.
Jenomže touto cestou se paradoxně dostáváte k podstatě, ale také od ní ustupujete, neboť Já nejsem jen mysl a vědomí, ale bezesporu také tělo. Tělo, jehož potřeby a touhy, lpění a odpor nás tak ovlivňují. Pokud se nevěnujete i tělu žijete disharmonii. Nikoliv naplňovat jeho požadavky ve smyslu nadstandardu jako je šlehačkový dort a masáže, ale základní potřebu, jímž je pohyb, pro který tělo vzniklo. Vždy mi naskočí úsměv, když přijedu do kláštera a vidím sochy Buddhů, ztvárněných jako mládí atleti v plné kráse a síle, a o jejich učení většinou mluví milý a obézní mistr.
A tak se domnívám, že jogín hledající harmonii zákonitě musel dospět k tomu, že pokud mu dobře nefunguje tělo, nemůže mu dobře fungovat ani mysl, ani vědomí. Asi proto začal hledat techniky a způsob jak zharmonizovat i tělo a vnitřní orgány – jako doplnění praxí niterných. Toto myslím může být opravdový důvod, proč vznikla jóga. Harmonie těla, je však bezesporu nutná nejen pro praktikující východních nauk, ale pro každého, kdo hledá harmonii, klid a poznání podstaty. Třeba i pravoslavného křesťana, jakým jsem já.
Začal jsem dělat jógu proto, že jsem potřeboval zdravé a funkční tělo pro mou práci s myslí a vědomím, abych dosáhl opravdové harmonie. Tělesně nezdravý člověk nezdravě myslí a pak jedná. Také se všímám, jak nezdravé, většinou obézní tělo má větší spotřebu všeho (znám to podle sebe). Více prostoru, více stravy, více oblékání i pozornosti, více všeho. Pak se zákonitě mysl sama daleko častěji vztahuje na své potřeby a potřeby „svého těla“. Někdy naopak je energie vkládána do vlastního těla touhou po dokonalosti. Obojí plodí nezdravou mysl, jako Ego manifestující se právě dualitou – já a něco, někdo nebo mé potřeby.
Toto zamyšlení má jediný cíl. Uvažovat nad tím, že jóga je jen prostředek, stejně tak jako třeba meditace a modlitba. Prostředek, který má vést k jednomu cíli. Pokud si tedy uděláme samotný cíl z jógy, nebude to nic jiného, než jiná aerobní forma cvičení, kdy budeme překonávat hranice možností svého těla a dokonce nadstandardně vytvářet potřebu a touhu po něčem. To říkám s úctou k jakémukoliv pohybu a zázraku těla. Jenomže jóga má přeci jenom jiný rozměr.
Zázrak jógy nespatřuji ani tak v onom pochopeném a vybraném systému pohybů, ale způsobem, kterým se to celé děje. Celý systém uvědomování si dechu a celého pohybu, což je podstata jógy, můžeme aplikovat i při běhu nebo veslování. Nebo uklízení a praní, či právě v meditaci, kterou můžeme uvést do všech jmenovaných pohybů, do všeho co děláme. Jóga je ideální součást cesty a toho, jak být šťastný a spokojený v absolutním i relativním pojetí. Vždy, se na takové cestě musím vzdát jakékoliv urputnosti a tlaku. Lpění a chtění a touhy – třeba i po józe. Neboť kdy, že bude člověk doopravdy šťastny? Až naplní své přání a potřeby? Ne! Až je přestane mít :-)