Diskuze, Diskuzní fórum

rigpa » Drahomiluše Má vysvětlení by byla vždy odrazem jen mé zkušenosti a asi nemám žádnou úplně podobnou. Respektive určitě vizualizace z meditací a nebo očních praxi Dzogchenu, ale nemyslím, že je to to samé :). Nevidím na tom nic špatného. Asi bych tomu nepřipisoval zbytečně důležitost, ale rozhodně bych hledal souvislosti. Kdy to přichází, na co se to váže, s čím souvisí atd atd. Pohrál bych si s tím :)

rigpa » Najdise.cz Mnoho se používá termín Žít v přítomnosti, nicméně málokdo si uvědomuje rozdíl mezi pocitem přítomnosti a stavem bdělosti :)

rigpa » No.4711 Ano je to v pořádku. Není důvod to dělat na potkání, ale má to svou hodnotu ve správný čas :)

rigpa » Najdise.cz Jedno tibetské přísloví říká "dokud to není všechno, není to nic". To je aplikováno zejména na cestu poznávání a hledání a nalezení. Zejména zde, na západě, se projevuje, já tomu říkám názor ega, přístup, že všechno tu je v nás již obsaženo a tak není potřeba nic hledat a nic dělat. Je to možná podobná krajnost, jako onen určitý fanatismus duchovna, jak o něm píšeš. A s tím určitě souhlasím. Každá krajnost je nerovnováha. Je velkým klamem naší oddělenosti, že vlastně nic nemusím, že to všechno již mám. Píši to jako člověk, který se tím také určitý čas opájel. A byl to odraz jen mé vlastní lenosti a pohodlnosti, nic víc. Ano prostota života vytváří dobré prostředí, ale nijak bych si to neidealizoval. Ona posedlost sebou sama se ukazuje všude. V tom skromném prostředí mnohdy naopak o to víc touhou a závistí. Strach, identita a oddělenost, ego. Ono se to ukazuje všude a v mnohých formách. "Ani ne moc Sebe, ani ne moc Boha" říká jeden šaman v jednom filmu :-). A něco na tom bude. Najití harmonii a rovnováhu. Nesednout si na zadek ze sebe, z duchovnosti, ze života. Být toho součástí. A tak každý je na cestě a každá cesta je jiná a pro mne je opravdovým ukazatelem stavu bytosti to, jak laskavý dokáže zůstat ve vztahu k okolnímu prostředí ve chvíli, kdy ono prostředí je nelaskavé k němu. .

rigpa » Drahomiluše Já si nedokážu představit, že se dá vůbec definovat co je pravá meditace. Jeto cesta ne samotný cíl a tak asi nejde kodifikovat kudy jít. Je to asi jako s ásanou v joze. Tam kam se dostaneš a jak to právě děláš je nejlépe, jak to v tu danou chvíli a pro tu danou osobu jde.
Jinak samotná meditace na svíčku je starý zenový trik pro ty, kteří začínají a jejich mysl je natolik rozptýlena, že není schopna se zcela vyprázdnit. (Tady je patrné, jak je to vyprázdnění důležité :-), že?). Svíčka tak vytváří jednobodovost pro vědomí, které se soustředí na plamen a dech. A jak se říká u této praxe než myslet na mnoho věcí, je lepší se upnout k jedné - což je plamen svíčky. Z vlastní praxe vím, že je velice vhodné pohled (cca 1 m od očí v jejich výšce) trochu rozostřit, respektive zašilhat. Ale opravdu jen mírně, aby aura ohně byla stále jeden objekt. Důležitý je opravdu dobrý hluboký dech (jako u všeho) ustát až přijdou halucinogenní prožitky. prosto to nechat být :-).

rigpa » Bosch A to ano, nejdůležitější je dobrá očista ranní stolice. V tom jsme zajedno ????

rigpa » Bosch Mohl bych se pustit do spleti diskusí a argumentovat desetiletím praxí swarajogových technik dechu, nebo Tonglenových praxi odevzdání a jejich dvacetiletou praxí. Nebo vychvalovat Mahamudru podle Geše Rabtena :), jenomže to je přesně to, co si myslím, že sem nepatří. Že je fajn sdílet s tím svou zkušenost, ale nepřesvědčovat okolí o tom právém. K čemu bude někomu Magamudra, pokud nemá zkušenost a zasvěcení do Rigpy? Asi k ničemu, jen ho to zmate. A moje zkušenost? Když jsem se vrátil z chrámu LerabLing, kde jsem obdržel hluboká učení na Vnitřní postoj, tak paradoxně nejmilejší se ukázala obyčejná zenová meditace na tu zlehčovanou svíčku. I proto bych se neodvažoval to hodnotit

rigpa » Buddha/2 Ano to je meditace podle Patandžaliho, tak jako lze pojmenovat Oshovu meditaci a mnoho jiných pravdou asi zůstane, že meditace není ničí tak jako jóga, respektive je všech :). A asi to ani není důležité. I meditace je jen cesta a nikoliv sám cíl. Prostředek, který ne bezesporu nenahraditelný. Vlastní meditace bezejména bude však vždy lepší než cizí s velkým jménem a to je také asi důvod, proč se nám praxe jiných nejeví jako ty naše vlastní :)

rigpa » Drahomiluše Rád používám "uvnitřnění", ale pravda je, že pokud je uvnitřnění takové zastavení se a zalezení do sebe sama, pak je to taky jen a jen kus cesty. Opak toho dnes ulítaného bez vztahu ke svému nitru. Pak zase stejně musí člověk vylézt ze sebe a smazat to rozdělení mezi venku a vevnitř. Mezi já a něco jiného, nebo někdo jiný. A tak nějak se dá očekávat, že ten impulz bývá to "být na dně". Taky to pro mne byl mnohdy impulz spojený s iniciací

rigpa » Drahomiluše Asi každý, kdo najde smysl v těchto diskusích potvrdí, že vše se děje tak jak má a někdy to chce jen tomu nechat volný průchod :-) Tolik snad k tomu nakopnutí a dobré energii. Problém s meditací měl určitě někdy každý, kdo meditoval. Asi jako problém s autem u toho, kdo ho má :-). Možná, jsi jen nedospěla k technice (neboť opravdu jde o techniku určitého stav), který by tě naplnil a zaujala reflektoval právě ten tvůj jedinečná stav :-). Ono to myslím nejde jinak, než hledat a zkoušet a furt a stále. Někdy to je tak náročné, že se z toho člověk dokonale unaví a dojde takového uvolnění, že ho to trhne samo :-). Já například neměl nikdy problém s uvnitřněnm, ale právě to mne přivedlo k joze. Od dětských let jsem dělal nevědomé praxe, v šestnácti letech pak začal vědomě pracovat. No a pak přišel extrém ve čtyřiceti letech, kdy po týdnech ústraní a meditací jsem zjistil, e tělo potřebuje také fungovat. No a našel si jogu aby vytvořila harmonii těla a harmonii spojení s niternou praxí

rigpa » Drahomiluše No vidíš a já myslím, že tohle je přesně To, o co tu jde .Ano pro někoho, kdo nepraktikuje moc dlouho se může zdát, že ti dlouho praktikující jsou někde jinde. Možná i ano. Minimálně v tom, že je praxe naučila, jak je to nesmyslná hranice, kdy laik má pocit, že to je jen pro vyvolené. Nebo pro Ty, kteří pro to mají ideální vnější podmínky. Postupně se člověk naučí, že ty vnější podmínky jsou jen a jen odrazem toho vnitřního stavu a odhodlání, které to vnější prostředí využije a transformuje. A velká pravda je, jak moc spolu souvisí meditace a joga

rigpa » tiferett Hezky jsi to napsal. Já bych nicméně nerad nějak odsuzoval i jen to tělesné cvičení jednou za čas. Každý z nás nějak začínal a nikdo neví, kde ta něčí cesta začíná, že? Někdy možná i tím, že se i jen "popreťahuje". Pamatuji se, jak jsem před třiceti lety začínal pouhou relaxací o půlnoci s Československým rozhlasem, kdy mne vedl hluboký hlas pana Moravce. Vtáhlo mě to a mé vědomí prožilo zážitek, které mne táhl dál k hledání

rigpa » tiferett Dkuju. Tak snad i proto co píšeš bych souhlasil s tím, že to co minulo necháme být a zaměříme se na aktuální zkušenosti a praxe :-). Možná by se dalo napsat, že praktikovat To znamená To žít? Ja říká jedno Tibetské přísloví "Máslo je v mléku již přirozeně obsaženo, přesto se nejde k máslu dostat jinak, než ho z mléka ztloukat..." :-). Děláš nějaké známé techniky?

rigpa » Tuatha Dé Danann Jojo, to je dobře. I mě vlastně.. :-)

rigpa » Drahomiluše No popravdě astrální cestování je milá věc, ale více esoterika, než duchovní praxe, ale proč ne :-). Praxí myslím v tomto případ meditační, nebo kontemplační techniky, které postupně přinášejí hlubší zkušenost s vědomím, nebo myslí. Určitě pak v nějakém pravidelném rytmu. Tady si není od věci slovo rituál :-). Komplexně to jsou asi všechny praxe ověřených duchovních směrů, ale mne zajímá konkrétní osobní zkušenost s tím. Od používání manter, po praxe Tonglenu, či modlitby :-). Vím, že to je hodně intimní záležitost, ale někdy je prostě čas se odhalit a překonat sebe sama i v tomhle :-). Tom