Diskuze, Diskuzní fórum

Háňa* » Ema Čím víc se budeš bát, tím je větší pravděpodobnost, že se pověra, naplní. Ony jsou totiž pověry kletby a podobné věci na strachu založelé, Lomikare, Lomikare

Háňa* » Danylo Pro mě je to totéž - zamilovanost je prostě pobláznění. Nebo třeba okouzlení by se dalo říct, to zní krásněji.

Láska je něco jiného - když někoho miluji, nezkoumám, jak se to jmenuje a jestli je to to nebo ono - cítím, co cítím, a to mi stačí.

Háňa* » Milujvsecomas Mně spíš přijde zvláštní, že se v tom stavu něčemu divíš nebo se dokonce lekáš. Asi jsi někde napůl cesty. Kdybys byla "celá venku", necítila bys, myslím, nic jako divné, nezvyklé.

Háňa* » Najdise.cz

Háňa* » Pithecanthropus erectus

Háňa* » Nisla .. opakujících se problémů ..
Problémy se neopakují. Je to pořád jeden a ten samý, dokud člověk nepochopí, v čem je problém

Jinak, možná, že odpověď na svoji otázku najdeš ve své větě:
"V rodině, kde jsem vyrůstala, se k této otázce nic nevyskytovalo, vše stadardní, žádné výkyvy."

Vše standardní, žádné výkyvy ...... možná, že máš být svědkem toho, že žít se dá i nestandardně - že vlastně žádný standard neexistuje. A že dokonce může doházet i k výkyvům, aniž by to někoho zahubilo nebo na tom bylo něco nepatřičného.

Pokud má člověk jasnou představu, co je normální, jak jsou věci správně a znervózňují jej výkyvy od něčeho, co považuje za normál, je dost pravděpodobné, že se bude potkávat právě s těmi "výkyvy", dokud nepochopí, že standardní nebo normální je úplně všechno, v čem je někomu dobře. Že všechno SE smí.
Nemusíš to přijímat ani v tom žít, stačí jít prostě jít jinam, místo pohoršování se nad tím a snahy to měnit.

Háňa* » Ofelia Příběhy ... vždycky, když mi skončil nějaký vztah, jsem podobné pocity měla, ikdyž zdaleka ne tak dlouho a tak intenzivní.
Brzy mi ten stav začal vyhovovat - tak, že mě ani nenapadlo po někom vedle sebe prahnout. A to doopravdy, ne, že bych si to nalhávala - fakt jsem si to užívala.
Teprve v tom okamžiku jsem potkala nějakého nového "narušitele svého klidu".

Háňa* » Lahodny poeta Vztah není nic jiného, než souvztažnost. Prostě to k sobě přitáhne lidi, jejichž momentální potřeby poznání, úkoly v životě, mají nějakou souvislost.
Potkají se lidé, kteří se vzájemně tzv. hodí do role ve hře toho druhého.
Jestli to někdo nazve karmický vztah nebo jakkoli jinak, to je úplně jedno - prostě potkáváme učitele, co mají aprobaci zrovna na ten předmět, ve kterém pokulháváme, a my zase na ten jejich. Cítíme, že spolu tzv. máme co dělat - máme něco společného ... Někdy je ten pocit tak intenzivní, že může vyvolat dojem něčeho víc, něčeho zvláštního, zázračného, výjimečného. Ale je to jen pocit. Prostě nám ten druhý hraje zrovna roli, kterou jsme potřebovali v tom kterém dějství obsadit.

Teprve, když se potkají ti, co si jen tak spolu jsou, bez potřeby stále mezi sebou něco řešit, vyjasňovat si, směrovat, utvářet nebo dokonce budovat, a je jim spolu dobře jen tak, se dá mluvit o něčem jako souznění, sdílení - do té doby je to jen hledání sebe přes druhé.

Háňa* » :o)) Nori vlastně jo ...

Háňa* » Avadesign JAK NA TO ?
Návod na to, jak AUTOMATICKY kreslit ?
¨To je žert, ne ?

Háňa* » movvin Taky to tak mám - když nemám s někým dobrou zkušenost, nezlobím se na něj, klidně s ním jdu "na pivo", ale už si s ním prostě nic nedomlouvám.

Háňa* » movvin Já spíš nechápu, proč se člověk snaží opakovaně na něčem domluvit s někým, o kom už ví, že na jeho slova není spolehnutí.

Jinak, proč si někteří dělají z huby sráč, to může mít víc důvodů. Buď cítí nátlak a chtějí mít pro tu chvíli klid, tak to, co se po nich chce, odkývají. Nebo třeba to opravdu v tu chvíli myslí vážně, ale za hodinu už zase myslí vážně úplně něco jiného - jsou takové povahy. A pak jsou také ti, které to prostě baví, "dělat" z lidí idioty - potvrzují si tím svoji převahu - kterou skutečně mají, pokud někomu na jejich stanovisku nebo nějaké jejich činnosti, záleží nebo je dokonce na ni odkázaný.
Nebo takoví, co serióznost vnímají jako zkostnatělost a mají z ní takový strach, že pro jistotu mění své nálady a stanoviska co nejčastěji, aby náhodou nezkameněli, kdyby u nějakého zůstatali moc dlouho stát.

To jsou ovšem neduhy druhých. Ty se ptej spíš, proč se opakovaně spoléháš na sliby někoho, o kom víš, že je neplní.

Háňa* » Najdise.cz Já totiž nikdy moc nebyla na cucáky. Takže když mě ve čtyřiceti balil
třicetiletej kluk, řekla jsem mu, že je mi 35 a to by nedělalo dobrotu

Ale neboj se, ono to přijde ... dneska, v padesáti, už ani nemusím moc lhát - přidávám si čím dál míň let a stejně to funguje

Háňa* » Buddha/2 Já se dělám naopak starší - abych je vyděsila

Háňa* » Najdise.cz Díky za výtah - nemám čas .. nebo co ... asi náladu, to všechno číst.
Oplodni mě, dál po tobě nebudu nic chtít, to zní dobře
Akorát bych nechtěla být tím chlapem - neprospat dalších 20 let jedinou noc v klidu, kdy vyrukuje s požadavky na zkoušku otcovství a alimenty, a bude je chtít zpětně.
Do toho bych teda nešel.

Ale zase je to lepší varianta, než oplodní mě někdo jiný a ty se starej - to je druhá možnost "kompromisu", o dost nepříjemnější - tam jsou ty děti ještě ke všemu fyzicky přítomné
Takže do toho bych nešel už vůbec
Baví mě ženské pojetí kompromisu - je roztomilé ... když se mě netýká

Háňa* » Najdise.cz Plha se hlásí.. Mám dotaz ..

Když jeden chce děti a druhý ne, co je kompromis ?

Háňa* » Najdise.cz Řekl jasně a srozumitelně, jak to má. Bez vytáček a vzbuzování nějakých nadějí, což je to od něj fér - takže bych to akceptovala.
Dokud by mě to bavilo, prožívala bych s ním to, co společné máme a co se nám oběma líbí.

Ale rozhodně bych neplýtvala energií na nějaké plané naděje, že se někdo změní. Lidí je přece na světě dost, proč lpět zrovna na někom, kdo má v životě jiné priority ?
On jedná fér - to od tebe je nefér dělat jako, že ti to tak vyhovuje a přitom doufat, že ho časem k něčemu dotlačíš. Navíc se chováš nefér i k sobě, když si nalháváš, že jednou možná .. přesto, že cítíš, že se to nezmění.

Za tři roky možná napíšeš: Já myslela, že, ... a on mě zklamal ... Nebude to pravda - to ty se klameš.

Háňa* » Danylo O co přesně, jestli má zájem ?
Netroufám si tipovat, ale kdybych měla, tipla bych si, že pokud se s někým nedávno rozešla po pěti letech, bude mít momentálně zájem hlavně o rozptýlení, odreagování a návrat taknějak zpátky k sobě.
To ovšem nebrání tomu, abyste spolu šli na fotbal nebo kamkoli jinam.
Všechno má svůj vývoj, nechtěj hned nějaké verdikty. Třeba teď vůbec neví, co chce a ta otázka by ji mohla vyplašit.
Užívej si, co je, nic světoborného od toho nečekej, neupínej se, netlač a nesvazuj, a nech to v klidu a svobodě vznikat, pokud něco vzniknout má.

Háňa* » Najdise.cz Jo, když na ně někdo zvrhne láhev rumu, ta se rozbije, potřísní je, ony se nacucají, a jak jsou nalité, neudrží rovnováhu.

Háňa* » Elizabeth Crevel Protože většina žen u kamarádů vylučuje sex. Sex má výlučně v kategorii vztah a v šuplíku kamarádství všechno možné - nechá se od kamaráda škrábat na zádech, svěřuje se mu s nejosobnějšími věcmi, apod., jenom bez sexu. Jako kdyby sex byl o moc víc, než poškrábání na zádech.

Ženy většinou nevnímají sex různými způsoby, jako muži. Mívají to tak, že sex patří do vážného vztahu, musí s druhým souznít, splynout jim duše, atd. a přes to nejede vlak. Jinak je to špatně.

Ale on může být ještě jiný druh - prožít spolu příjemné věci, prostě - jen tak, pro ten samotný prožitek, bez nějakých smluv a uvazování.
Třeba například sjet spolu řeku, vylézt spolu na horu, ... a tak podobně ...

Pokud chlapa přitahuješ a on ví, že když dostal nálepku kamaráda, je jasné, že nikdy nic nebude, asi se do kamarádství nepohrne.

A jestli chceš nějaké jednodušší vysvětlení, taky jedno mám - protože kdo má žízeň, toho chlebem neuctíš.