Dvojplamen - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Plomiň, ale to je taková hloupost, že je mi z toho až do breku.

"Přichází, až už to nepokazíte"
"Je to taková odměna za složenou maturitu života"

To by musel přijít po smrti..

Dokonalý vztah je dá se říct utopie. Ale bacha... Vztah, kde jsou dva naprosto v pohodě, bez problémů, bez jakýchkoliv nedorozumění, kdy dva jsou jen v radosti, v absolutní upřímnosti k sobě navzájem a žijí čistě duchovním posunem - lze to. Ale dlouhodobě nikoliv. Já osobně v tom postrádala dynamiku. Ta udržuje partnerský vztah při životě, v jiskře, řekla bych. A neznamená to dožrat se jak koně, ale naučit se chápat, že nikdo není dokonalý.

Když je všechno dokonalé, tak máme tendence usnout.

Dvojplamen je každý partner. Vždycky přijde ten, koho si nejvíc zasloužíme. Vždycky je partner dokonalé zrcadlo. Je jedno, jakou nálepku mu dáme...

Najdise.cz » . Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Peťa Osek, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vždycky přijde ten, koho si nejvíc zasloužíme.........NO TAK TO NEVÍM
co lidi, kteří sdílejí svůj život s násilníky a tyrany? dle zásluh?
mají se snad tímto drsným způsobem naučit bojovat za sebe?
Možná, že pochopení "Přichází, až už to nepokazíte" a dalších ...vyžaduje jistou zralost

Najdise.cz » Peťa Osek Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Každý si svého partnera vybírá dobrovolně, i tyrana. Pokud je člověk nastavený tak, že potřebuje tyrana, tak ho prostě mít bude. Je to dost drsný způsob, ale zpětně jsem za něj ráda. Ano, každému dle "zásluh". Otázkou zralosti je umět s těmi zkušenostmi pracovat.

Lahodny poeta » . Líbí se mi motivace… Z článku jež je plynoucí…
Že na sobě ta práce… Nese efekt žádoucí…

Ať už skrze souzení. No anebo lpění…
Když jsou si dva souzeni… Podle toho chvění…

Motivace k sebelásce… Každý pro svou lásku…
Co chce... stojí v sázce… Nenosí-li masku…

Vyplývá mi z toho snaha… Což vnímám jako pozitivum…
Až kam jenom sahá… Ke všem divům…

Vidět v druhém své vlastní kvality… Můžeme tedy všichni…
Já i Ty… Jen si k tomu čichni…

Ať už je vztah jakýkoliv... Byť ten co zrovna probíhá…
Na druhého má to vliv… Když kolem nás pobíhá…

Že umění žít bez partnera… Tedy nehledat si závislost…
Pozná vždy jen ta.. která… Vidí jistou souvislost…

Vždy tak každá spolupráce… Má duchovní smysl…
Pro dva lidi na zahrádce… Pro jediný úmysl…

Nebát se bolesti… Která s tím přichází…
Pro štěstí co klestí… Co v klestí se nachází…

S vděkem za to vše… Pro vděk samotný…
V sázce kde jde o vše… Laskavec je nezkrotný…

Ach... na konci je hezky psáno… Nemusí vypadat jako z pohádky…
Užíváte si to ve všech barvách… Možná, že jde taky o hádky…

To mi přijde dynamické… Čímž jedno druhé nepopírá…
Konec konců, co je lidské?... Nosit kabát netopýra?...

Že všichni jsme si zrcadlem… To zdá se mi být pravda holá…
Tak snad to nějak zvládnem…
Zrcadlo už volá…

Lahodny poeta » musiúa Z logiky věci…
Nad logikou tápu…
Jsem jako v kleci…
A myslím si že chápu…
Ať už je to dvojplamen…
Nebo partner duše…
Lepší než sedět u kamen...
U všech čertů... u všech…

movvin » Lahodny poeta Bych možná někdy raději seděla u těch kamen a i u všech čertů

Lahodny poeta » movvin U všech čertů….
To je peklo…
U kamen je ale teplo…
Samému to neuškodí…
Mnohdy, často prospěje…
V pekle už to takhle chodí…
Tak to už hold prostě je…
Než po lásce hlad…
Začne zase dráždit…
Můžem s čertem zabrblat
Anebo se jen tak smažit…

movvin » Lahodny poeta


Je to prostě jedna velká záplata,
co se lípne na vrata...
Co schovává pod tou mříží,
co se pořád před vším ježí?
Je zamčené na petlice..
je tiše bijící

Háňa* Vztah není nic jiného, než souvztažnost. Prostě to k sobě přitáhne lidi, jejichž momentální potřeby poznání, úkoly v životě, mají nějakou souvislost.
Potkají se lidé, kteří se vzájemně tzv. hodí do role ve hře toho druhého.
Jestli to někdo nazve karmický vztah nebo jakkoli jinak, to je úplně jedno - prostě potkáváme učitele, co mají aprobaci zrovna na ten předmět, ve kterém pokulháváme, a my zase na ten jejich. Cítíme, že spolu tzv. máme co dělat - máme něco společného ... Někdy je ten pocit tak intenzivní, že může vyvolat dojem něčeho víc, něčeho zvláštního, zázračného, výjimečného. Ale je to jen pocit. Prostě nám ten druhý hraje zrovna roli, kterou jsme potřebovali v tom kterém dějství obsadit.

Teprve, když se potkají ti, co si jen tak spolu jsou, bez potřeby stále mezi sebou něco řešit, vyjasňovat si, směrovat, utvářet nebo dokonce budovat, a je jim spolu dobře jen tak, se dá mluvit o něčem jako souznění, sdílení - do té doby je to jen hledání sebe přes druhé.

Lahodny poeta » movvin

Lahodny poeta » Háňa* hezky česky