Diskuze, Diskuzní fórum

Wolfinka » alassea Já a ty...
jak cukrem zavátí...
v kávě nalezení...
rozžhavení...

Nezůstávej sám
jen kapka stačí
v tak pevném obětí
já a ty...

Moc krásné, Alasseo...

Wolfinka » hela215 Já přišel jsem od lesa...
byla noc šerá, noc.

Ještě jsem nezabušil na vrata
a už mě vítáš!

Neboj se, neboj, přišel jsem...
zůstávám stále, neodcházím...

Jen zabloudil malý vrabčák v polích
a chvěje se mu hlásek strachy...

Však já tu jsem a budu dál
nepoznaný a přec znáš mě...

Wolfinka » Zitto moc krásné, Zitto!!!

Wolfinka » buba Zaspala jsem ráno,
a na srdci mám kámen...
moc do smíchu mi není
a snad i slza kane...

a oči polekané
setkají se snad...
stíny nepozvané
a prosincový chlad...

Wolfinka » buba V nemocnici tiché bílé zdi...
jak s nadějí s níž jsme přijeli...

Měl slzy jsi v očích, na rtech strach...
tak neboj milý, nemusíš se bát...

Noci jsou dlouhé, a stíny na stěnách...
v srdci pár odpovědí, jak když házíš hrách...

Ne neboj se milý, nemusíš se bát...
Měl slzy jsi v očích a na rtech strach.

Wolfinka » buba Láska zavřela brány...
sedím tu tmavá v myšlenkách...

Ticho si ulouplo kus srdce,
ach nechte mě, rekonstrukce dějin...

Pohledy nazpátek posílané
malá přání v obálkách

Den je plný lásky a přece...
cosi se valí jako kámen

Lásko lásko lásko... jsi přece moje láska???

Wolfinka » Tyna_Tynka Tynko,
vím jak se cítíš... když mi bylo asi 5, 6 let, našla jsem u babičky na půdě knihy, vydané po válce... obrázky umučených těl,lidé kost a kůže válející se v příkopech v koncentrácích... to co se se mnou v tu dobu dělo - nedokážu popsat... utrpení a bolest kterou jsem jako malé dítě cítila... vcítění se do utrpení a od té doby absolutní citlivost na jakékoli příkoří na lidech, zvěři, všem živém... pocit bytostný, že jsi to už zažila... vím...

Wolfinka » e.s.o.rimmer Formování blbostí? Neskutečná destruktíva...
Pomůcky praktického života...
Rozpuštěná zmrzlina řinoucí se z kornoutku...
ach... ještě chvíli postůj, budeme sami..
K ránu bývá chlad a na parapet
sedá si sýček, uhoukaný k ránu...
Beranice nestudí na mokrých vlasech...
usazený popílek z komínů...
Ještě chvíli foukej, vánku dnů
Cesta je cíl a my dva...
Tuláci zatoulaní...
Kancelář uprostřed města
Dvě židle
stůl
bílá
myš
my
m
.

Wolfinka » alassea Srdce naruby... a na rtech klec...
Alasseo, ne není to tak divná věc...
Ptát se ptát a neříkat už nic...
Snad chtěla by jsi křičet... mlčet víc?

Máš trápení, chceš něco, běžet, stát?
jsi bezradná, snad začala ses bát?
Jdi pokojně, slunce neztratíš...
a s kým půjdeš... to jen ty víš...

Wolfinka » Elenor Eli, zrovinka nedávno jsem potkala člověka, u kterého mi automaticky naskčilo takové zvláštní nepodmíněné hluboké pouto. Pocit, že ho znám věky... otřepané klišé, ale je to tak...

Zatím nevím, kdo to je (tedy vím v reálu kdo je a jak se jmenuje) a co pro mě setkání s ním znamená, ale vím, že to zjistím... To je příklad, že celý život potkáváme /jak už tady říkala Nuna/ různé duše a nezáleží na věku ani stavu ale cítíme spojení...

Wolfinka » Elenor "Když je žák připraven, učitel si ho vždycky najde"...

Myslím, že jak procházíme životem, je nutností možná "osudem" jak tomu kdo říká je jedno, setkat se s určitými dušemi...

Začas, pokud jsme si předali co jsme měli, naučili se co jsme měli (a nemusí to být pouze pozitivní zkušenost) se naše cesty rozcházejí. S někým se cesty nerozcházejí vůbec, ač třeba na fyzické úrovni ano, na duchovní ne.

V životě často potkávám, a vy ostatní také, jak vidím a čtu... osoby, které už "znám" jen to vědomě nevím... Poznám to tak, že spolu tzv. plyneme. Jsme na stejné určité a vždy různě znějící notě (v rámci celku), melodii , kterou spolu vytvářím, nebo disharmonii ( a často bez příčin) dokážu vnímat už při prvním setkání...



Ale zda je skutečně jedna jedinná duše na světě, která je má polovička - ta, která se podle teorie oddělila kdysi za dávných časů a má za úkol mě najít nebo já ji, nevím...

Wolfinka » hela215 tak jo... no...

Wolfinka » hela215 ale škola hrou, nezapomeňte, děvčata!!!

Wolfinka » Najdise.cz víš... já nevím... třeba ne... třeba ano... ikona je jen ikona... realita je jiná, tomu věř...

Wolfinka » Najdise.cz věřím... prověřit nemohu ale cítím to...

Wolfinka » - E - Máš pravdu... stačí se zastavit a naslouchat...

Wolfinka » Najdise.cz Petae, jakožto sněhuláček... ty bydlíš v domě a spíš a ledové srdce se ti může rozbušit?
Pocit který píšeš znám...stalo se mi párkrát něco obdobného a kdybych byla sněhulák, tak strachy roztaju a odteču škvírkou mezi linem...

Wolfinka » Wolfinka Ahojky všechny dobré duše, co mi odpovídáte... děkuji za upřímnost... :)

Všechno - tedy skoro všechno - co tu popisujete prožívám také...

Nejintenzivnější... hukot, změny tlaku, zvonění a cinkání v uších... mrazení a velice zřetelné návaly energie skrz energetická centra na chodidlech... různé barvičky, shluky mráčky - fialové a zlaté... a ještě navíc - když pomyslím na mého anděla - velice zřetelné praskání v místě kde na něj pomyslím - tedy v pokoji - do té doby zcela nehybného a tichého pokoje...

Souhlasím s Vámi, že je to o tom, kam až dovolíme bytostem vstoupit... když se jich zalekneme a nebo nejsme připravení, neuvidíme je... pokud se nejedná o silný zážitek setkání...

Wolfinka » Marci12 hm... stává... jdu někam a znám to místo ač poprvé tam jsem... mluvím s někým a neznám ho, ač pocit mám že ho znám... dělám něco a vím co se bude dít dál...

Také - často přesně odhadnu některé detaily jako data narození lídí, dny, hodiny... ale jenom tehdy, když je to bezděky...

Wolfinka » Králička Ahoj Králíčku,
také se mi jeden čas nedávno - pokaždé když jsem bezděky jukla na hodiny objevila kombinace 22 nebo 22_22 ... je to zajímavé... ale nevím co to znamená...