Diskuze, Diskuzní fórum

cymbaline » simona777 moc děkuju, vážím si toho

cymbaline » Najdise.cz

cymbaline » buba a zas
kujů, bubí

cymbaline » Najdise.cz ... se čebrenám děkuju...

cymbaline » miluška medvídková dokud dýchám, doufám - pokud cítím, žiju...


a děkuju...

cymbaline » Tyna_Tynka

cymbaline » HappyLu senk jů very mač!!



a mám to!

cymbaline » ži.va ne že by to byla nějaká vyloženě jarní, prostě ji teď poslouchám a s tím sluncem venku mi to tak nějak dobře souzní, takže - bláááznivé jaro

cymbaline » Najdise.cz hihi, v mé famóóóózní fantazii má na sobě jako bonus bílý nemocniční župan

cymbaline » tronco klasicky, vousatý děda na obláčku (viz. film Stvoření světa - tam jsou mé představy shrnuty dokonale)

cymbaline » Uttami hmhmm, z těch přednesovatelných ještě třeba Viktora Dyka... Krysař samozřejmě vede, ale básně psal též krásné - nemám u sebe sbírku, tak zcela náhodně:


A NIKDO V KRAJINĚ NĚMÉ

A nikdo v krajině němé
v ústrety nekyne.
My se pamatujeme.
My ano a vy ne.

Vyšli jsme, dávno už tomu,
hodinku přede dnem
alejí kvetoucích stromů.
Ještě se ohlédnem!

Mizí nám kvetoucí alej,
je ptactvo usnulé.
Jdem’ v tichu dále a dále,
jdeme až do Thule.

Těch vzpomínáme tváří,
jež vám jsou neznámé.
A cosi jako záři
nad hroby vídáme.

V očarovaném lese
tak mnohý bloudil a kles’.
Nepamatujete se:
vyšli jste právě dnes!

Nepamatujete se,
vyšli jste v boží svět.
Vám jiná alej pne se,
vám voní jiný květ.

A kamkoli ať jdete,
krok světy objeví.
Jednou si vzpomenete.
Ne my už, ale vy!




zbytek:
http://cs.wikisource.org/wiki/…

cymbaline » ži.va a Wolfi:

( kujíí )

cymbaline » Najdise.cz noční bdění,
nepřeje snění
(nebo naopak přeje??),
kdo ví (já? snad...),
co se to děje...

cymbaline » Rotan děkuju, rytíři

cymbaline » cymbaline tak tady jedna z nejznámejších balad (jestli tě to zaujme, našla jsem stránky http://www.sesity.net/elektronicka-… , tam je toho víc):


Já u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak oheň, zuby drkotám,
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,
ač blízko krbu, zimnici přec mám,
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání,
mně lékem je, co jiné poraní,
mně při zábavě oddech není přán,
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.

Jen to mi nesporné, co plno stínů,
kde světlý den, tam cestu sotva znám,
kde průzračnost, tam výkladem se minu,
svou znalost vděčím náhlým náhodám,
vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám,
dím „dobrý večer“, jitro-li se skví,
když ležím naznak, strach mám z padání,
bohatství čekám, ničí nejsem pán,
mám vše, co chci, - nic, na čem srdce lpí -
srdečně přijat, každým odmítán.

K věcem, jež neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám,
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu,
kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám,
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a „labuť černá je jak havran“ dí,
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží,
mně jedno, jsem-li šalbě ve psí dán,
mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,
srdečně přijat, každým odmítán.

Kníže, každý, kdo to čte, nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí,
srdečně přijat, každým odmítán.

cymbaline » Uttami oslovil mě celkově svým humornomorbidně sžíravým přístupem a pohledem na lidstvo...
hmmm, už je to ale dávno co jsem ho četla, zkusím něco pohledat...

cymbaline » Uttami hmmm, a nad Francois Villonem jsi nepřemýšlela?

cymbaline » Wolfinka asi mi schází slova...

cymbaline » ži.va tleskám, kočko
občas se drápky vystrčit musí...


díky všem

cymbaline » Wolfinka ano...