Diskuze, Diskuzní fórum

Twiggina » bexxy Velice pěkné a nemohu než souhlasit s Elaviel.

Rů.

Twiggina » Nuna Můj ty světe, to je krásně napsané!!!
Nuny dík

Twiggina » Brouček Ahoj Broučku,
milé, maličko smutné, ale ze života.
Připomněla jsi mi jednu strašně dávnou epizodu. Jako dítě jsem měla také malého méďu a bez něj bych nejela ani na prázdniny ke strýčkovi.
Byl už celý odřený a jednou se mu rozpáralo bříško. Když ho babička zašívala, tak mi při tom říkala, že jednou až budu velká si na něj ani nevzpomenu. Já ji tenkrát ujišťovala, že budu mít Míšu pořád a celý život u sebe.
Ten večer jsem v postýlce přísahala méďovi, že to tak určitě bude.
A víš jak to dopadlo?
Před necelým rokem, jsem ho, už úplně na rozpadnutí, dala do krabice a odnesla k popelnici. Putoval se mnou životem nějakých 52 let.
Dík Rů

Twiggina » Nuna Teda Nuny, moc děkuji.
To víš, že jsem tu slzičku neudržela. Vspoměla jsem si na dědu s babičkou, ale i na tátu a mamku, už tu nikdo z nich není.
A pak slzy nejsou jen projevem smutku, ale dokáží člověku umýt duši a vyplavit splín.
I za to ti děkuji, nejen za pohádku.
Krásné sny

Twiggina » Nuna Taky věřím, že věci mají duši. Povídám si i s autem a když začne haprovat, tak ho hladím po volantu a slibuju, že už to je domů jen malej kousek.
A s tím, že nic nevyhodíš bysme si mohli notovat. Já si pořídila baráček už proto, abych to vše měla kam dát.
Tak si říkám: až jednou odkráčím do jiné dimenze, chudáci děti. Ty mě budou nenávidět, až to tu budou vyklízet, hihihi.

Twiggina » Nuna Jen nám ji sem dej, prosím, prosím.
Nejen úsměvem živ je člověk.
Přeji hezký den Rů

Twiggina » Nuna Jéééje, ty máš neuvěřitelnou fantazii.
Díky moc, hezky jsem si početla.
A ještě k něčemu se ti přiznám. Předevčírem mi upadl knoflík u domácí košile, která už je pěkně letitá a nosím ji jen na zahradu protože má velké kapsy do kterých se vejdou všelijaké důležité lecos. Ten knoflík jsem odložila na parapet okna a zapomněla jsem na něj. Po přečtení tvé pohádky jsem pro něj došla (v 11 v noci), omluvila se mu a přišila ho, aby mu nebylo smutno.
Jsem cvok, viď? Za to vlastně můžeš ty.

Twiggina » Twiggina Dík všem
Moje zásluha minimální, jen jsem posbírala střípky vzpomínek. Sama jsem ji nevymyslela.

Pište také, vymýšlejte příběhy, ať je nám veselo.

Twiggina » Twiggina Honza filuta.
V jedné nejmenované šumavské vesnici žil sedlák Jakub se svou ženou Barborou. Měli hospodářství, které čítalo několik samostatných políček, dva volky na orání, dvě kravky s telátkem, kozu s kůzlaty, králíky, drůbež a psa Sultána, který vše pečlivě hlídal. Protože byl Jakub sedlák soudný, a věděl, že by to vše jeho žena těžko zastala, přibral na práci Honzu ze sousední vsi. Říkalo se sice o něm, že je to morous a ne- mluva, ale na to Jakub nedal. Potřeboval Honzu na práci, ne na rozpravy.
Jednoho rána povídá Jakub svojí ženě, „tak Barboro dnes jedu do města na nákupy. Nachystej mi sebou kus chleba se špekem, budu tam celý den. Dobře tady s Honzou všechno popravte, já se vrátím až na noc“.
Barbora se v duchu zaradovala, nebývalo časté, že by sedlák jel do města na tak dlouhou dobu. A už kula plány jak nejlíp využít získaného dne.
Jen za Jakubem zapadly dveře, selka vyskočila a běžela na faru za kostelníkem Josefem. „Josífku“, povídá „dnes odpoledne se zastav, sedlák jel do města a vrátí se až na večer“.
Kostelník se zaradoval, že se zase poměje. Barbora byla moc dobrá kuchařka a i do milování byla jako drak.
Selka ovšem zapomněla, že není doma sama a vůbec si nevšimla toho, že Honza leží na peci a vše pozorně sleduje.
Josef s Barborou si užívali, jak jeden druhého, tak i dobrot které selka navařila. K večeru se domluvili, že na druhý den půjde kostelník orat farářovo pole na Červený vrch a na voli si dá bílé plachetky, aby ho selka už z dálky poznala, až mu ponese k obědu pečená kuřátka.
To všechno ovšem viděl a slyšel Honza na peci a při tom se poťouchle usmíval. „Jen počkej potvoro, já ti ty avantýry osladím, to budeš koukat“.
Když se sedlák večer vrátil z města a ptal se jak bylo, Honza nic neprozradil, jen pokrčil rameny a zabručel, „tak, tak“.
Hned po ránu se začali chystat na pole. Honza říká, „dneska by jsme měli jet orat na Červený vrch“. Sedlák nic nenamítal, a tak Honza přehodil přes volky bílé plachetky řka, „k polednímu bude připalovat“ a vyjeli.
Když se přiblížilo poledne, selka nabalila koš pečenými kuřátky i víno přidala, dala vše do nůše a se sklopenou hlavou spěchala na Červený vrch. Z dálky zahlédla voli s bílými plachetkami a už se těšila jak bude Josífek vychvalovat její kuchařské umění (a to on, na rozdíl od sedláka, uměl).
Ovšem ouha, jaké bylo její překvapení, když zjistila, že došla k vlastnímu muži. Už se ale nemohla vrátit, a tak s milým úsměvem povídá sedlákovi, „víš mužíčku, už jsem ti dlouho nepřinesla nic dobrého k obědu a tak ti to chci dnes vynahradit. Sedlák jen pokýval hlavou a spolu s Honzou se pustili do těch dobrot.
Po chvíli selka povídá, „podívej Jakube, támhle oře kostelník a jistě má také hlad, pošleme Honzu ať mu tam donese kousek kuřátka. Sedlák řekl, „ale jen mu pošli máme dost“. Honza vzal kuřátko, ale hned po cestě se do něj pustil a kosti zahazoval. Když došel k Josefovi povídá, „kostelníku, sedlák se dozvěděl, že mu chodíte za ženou a vzkazuje, že si to s vámi vyřídí“. Josef se roztřásl hrůzou, znal sedláka, že pro ránu nechodí daleko.
Honza se mezitím vrátil a říká sedlákovi, „pantáto, kostelník Vás prosí, jestli byste nevzal sekeru a nešel mu opravit něco na pluhu“. Sedlák kývl, vzal sekeru a šel.
Jakmile ho kostelník uviděl, vzal nohy na ramena a utekl do křoví. Sedlákovi to napřed bylo divné, ale pak si řekl, „není zvyklí na tak mastná jídla a asi ho to kuřátko trochu prohání“, došel k pluhu, oklepává ho, hledá závadu, ale nic nenachází. Kostelník se na to z křoví kouká a říká si, „ještě že jsem utekl, panečku, ten do toho pluhu mlátí, ten by mi jich nandal!“
Sedlák se pomalu vrací a tu si všimne rozházených kostí na cestě. A protože je to člověk spořivý, začne je sbírat s tím, že je donese psovi k večeři.
V tom si selka všimla, že Jakub něco sbírá a otočí se k Honzovi. „Ty Honzo, co to ten můj muž dělá?“ A Honza odvětí, „to on sbírá kameny na Vás selka, protože se dozvěděl, že mu zahýbáte s kostelníkem, jo, jo je to tak“.
Selka se tak vylekala, že v první chvíli ji nenapadlo nic lepšího, než běžet k sedlákovi a prosit o odpuštění. Už po cestě volala, „mužíčku můj drahý, odpusť mi to, že jsem se tajně scházela s kostelníkem, já už to víckrát neudělám!“
Sedlák jak to uslyšel chytil selku, přehnul si jí přes koleno a naplácal jí, co se do ní vešlo.
A jestlipak víte kdo byl nejvíc spokojen? No přeci Honza. Nemusel na selku žalovat, byl z obliga a přece se vše vyřídilo.

Tak jako z každé pohádky, tak i s této plyne poučení. Když pomineme ty zavedená, jako „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne, nebo Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“, tak já bych si dovolila přispět svým vlastním, „Žij v pravdě, už pro klid vlastní duše“.
Hezký večer Rů

Twiggina » Najdise.cz Ahoj,
doplň si na svém profilu hodinu narození 23.55 a budeš tam mít to správné znamení.

Twiggina » Martulinka Ahoj Martulinko,
nejsem si jista, že to zde někdo na tvou výzvu odpoví.
V záhlaví poradny, si můžeš přečíst k čemu poradna slouží.
Nahoře vpravo na liště je seznamka a možná, že tam bys někoho se stejným zájmem našla.
Pozor, to ale není vůbec žádná legrace vyvolávat duchy. Já bych do toho nešla a ani bych na tebe nereagovala i kdybych bydlela přímo vedle tebe.
Páčko T.

Twiggina » jNovas81 Ahoj, je mi moc líto, ale zde nevěštím, pouze konzultuji výklady druhých, kteří se učí tarot, nebo cikánské karty. Výjimku nelze udělat, bylo by to nespravedlivé vůči ostatním. Je to napsané i v záhlaví poradny.
Přeji hezký den Rů.

Twiggina » orlando Ahoj Orlando a díky, teď už to došlo v té pravé podobě
Víš co se mi na tom nejvíc líbí, že je tam jak současná radost, tak i vzpomínka na něco co nelze vrátit (mládí, první lásku), něco v tomhle slova smyslu. Aspoň tak to působí na mě, někdo by v tom třeba našel něco jiného, ale to je přesně ono, tak by to mělo být.
Umění má rádo květiny tak prosím
Hezký večer Rů

Twiggina » orlando Ahoj, nebylo to myšleno obrazně, ale stopáž byla fakt 3 sekundy. Nejspíš se to kouslo, stane se. Vida tak na text Saint-Ex, no tak to bych asi nepoznala. Znám ho zhruba stejně dlouho jako ty.
Já myslela, že jsi mi Pabla poslal jako hlavolam Jinak Maria Callas se svým sopránem byla také nádherná bytost.
Zato druhá věc přišla v pořádku.
Co víc dodat, tvoje skladby hovoří, je v nich cit, co víc si můžeš přát.
Můza ti sedí na rameni.
Díky Rů

Twiggina » orlando Ahoj Orlando,
velmi zajímavý nástup, ale bohužel se musím přiznat, že ze tří sekund jsem opravdu nepoznala kdo je autorem textu podle kterého jsi komponoval.
Jinak Pablo Casals byl opravdový virtuos na violoncello, mimo jiné se také narodil ve znamení kozoroha.
Dík za zaslanou ukázku. Můžeš mi prozradit na čí text to je?
Hezký večer Rů

Twiggina » orlando Ahoj Orlando,
mohla bych též poprosit o ukázku? Velice ráda bych si poslechla co skládá kozoroh. Patřím také do tohoto znamení a můj oblíbený nástroj je čelo. Zrovna poslouchám Tara Fuki.
Vůbec mám ráda skladby které jsou spíš nostalgické. Dobře se mi u nich přemýšlí.
Kdysi dávno jsem jezdila s rockovou kapelou jako zvukař ovšem to bylo úplně něco jiného. Jsem spíš technik a ráda se zvuky experimentuji.
Neumím hrát na žádný nástroj, ale kdybych měla nějaký zvolit, tak by to bylo určitě čelo.
Přeji krásný den Rů

Twiggina » Leylah

Twiggina » Najdise.cz Taky krásný když jsem to četla jako bych se dotýkala orosené růže.

Twiggina » Nuna A heleme se, to je překvápko! Tak zdravím sousedko, svět je malej.

Twiggina » Nuna Ahoj Nuno, není co dodat. Krásné