Diskuze, Diskuzní fórum

Lupi » Sova Tinka Myslíte moje konstelace? Tedy stavěné pro mně? No rodinné záležitosti, jak jinak. Ale to jsme třeba začaly tématem "proč se mi děje to a to" a odvleklo nás to někam docela jinam.
Na otázku, kterou jste položila Danovi - jestli to má nějaké dopady v reálném světě - odpovím taky. Samozřejmě, že má. Respektive metoda, nebo facilitátor, kteří by toho nedocílili, jsou vám k ničemu. Jde právě o to, aby se to odrazilo v reálu.
Jinak fascinující to samozřejmě je, než si jedna zvykne. Například když někdo hraje dejme tomu vašeho bráchu a najednou má postoj jako on, říká věci, typické pro něj......jo, to jsou věci

Lupi » Lupi Jo promiň - teprve teď mi došlo, že mluvíš po slovensky takže z Prahy nebudeš.

Lupi » Sova Tinka Mně hodně pomohly, je to totiž skvělý dívat se na vlastní příběh jakoby zvenčí. Strašně moc si člověčka uvědomí. Mám i kamarádky konstelátorky, pokud jsi z Prahy nebo poblíž a kdybys potřebovala.

Lupi » Sestra Luna No panečku, jak ho rychle přešla všechna chandra! Vypadá náramně spokojeně, tak ať jim to vydrží.

Lupi » Sestra Luna Ale to je krásnej čumáček.....a jak ještě nevěří svému štěstí, co? Chůďátko. Však on si rychle zvykne, zviřátka nad tím nehloubají jako my.
Tak ať má krásný život, plný běhání, masíčka, muchlování a čerstvého vzduchu.

Lupi » verka96 Paráda

Lupi » Sestra Luna Ne, netoužím. Jsou tak nádherné spolu! Musela byste je vidět. To bych jim neudělala, abych je chtěla rozdělit. A nepřeju si splynout s jejich Vekoduší; ta je jejich, jejich dílo a výtvor, jim patří, ony se s tím namáhaly. Co bych ráda by bylo - potkat je v příštím životě, co z nich vzniklo. Ale to je takové přání......

Lupi » Sestra Luna Bingobongo! Když jsem se ne a ne k té vlčici propracovat, ptala jsem se Mnohoduše - a potřebujete vy vůbec toho vlka? Jestli se nenamáhám marně. Odpovědí mi byl téměř výbuch hněvu a zděšení - ukázalo se, že - přesně jak říkáte - ona je ten konečný článek, ten klenební kámen celé akce. Tak fajn - mají ji mít.
Vidíte.....že se límec scelí, to mě nenapadlo. Ale tak mi zazvonilo, že jste trefila klinček na hlavičku.
Na rozdíl od vás ovšem doufám a věřím, že mě bude provázet celá tahle velkoduše se zlatým límcem. A že jí pak bude stačit už jen malý krůček - pokud se to celé povede, jak si představuju - a velkoduše už se dokáže narodit jako člověk.

Lupi » Sestra Luna Báseň byla pro třetího psíka, ona byla můj první psychopompos.
Další byly - no trvá to čím dál déle: druhá byla dcerou té první, třetí trvalo asi tři měcíce - ale to jsem jen čekala. Zpráva, že se narodila, mi přišla den po smrti té druhé. Čtvrtá půl roku a na tuhle poslední vlčici jsem si počkala 10 měsíců - ale to bylo kovidem. Ony ty vlčí matky nějak tušily, že se blíží průser a prostě nezabřezávaly.
Každopádně, nejméně půl roku vždycky trvalo, než jsem se jakžtakž vypořádala se smrtí každé z nich.
Ty duše - to je zajímavé, že to zmiňujete....když umřela třetí, ta, co je o ní ta báseň, zdál se mi o ní lucidní sen. Tedy ne tak o ní samotné - ukázalo se, že ty tři se spojily v jednu duši. A když umřela čtvrtá, tahle mnhohoduše udělala obrovský skok - najednou to bylo obrovské, černé zvíře s polovinou zlatého límce. Proč s polovinou, na to jsem doteď nepřišla - a taky nevím, jestli jsem to tu už nepsala?

Lupi » verka96 No já ti nevim, ale řekla bych, že tím chtějí říct "Věrko jedna nedovtipná, už si proboha pořiď černou kočku!"

Lupi » Sestra Luna To se tedy Luně nedivím, že od nich nechtěla žádný zásah a vyřešila si to sama po svém.
Když mi umřela první moje černá vlčačka, napsala jsem prozměnu tohle:

Když člověka jednou v životě
provází černý pes
tu pozná ve vší nahotě,
co je to krajní mez.
A když černý pes pak umírá
tu čas svou tlamu otvírá;
s otevřenýma očima by do ní člověk vlez.
Čas ale praví - holčičko,
jen dočkej konce dnů.
Jen dočkej času, husičko,
mých třpytných prstenců.
Mně do tlamy se snadno leze a kde tam vidíš jaké meze?
I tak tě dopadnu.

Jojo...t.akový vliv dokážou ta zviřátka mít.
To s tím autem jsem říkala já, netušíc, že nemáš řidičák.

Lupi » Sestra Luna Asi je to složitější Luno. Kamarádka měla maďara. Skvělé zvíře s velkým srdcem, ale postát, to on neuměl. Bylo mu necelých 16 když začal být špatnej na nohy, zhruba po čtvrt roce už nemohli chodit vůbec ven. Moje vlková se s ním ještě stihla rozloučit (on ji vychovával jako štěníčka) Už byl strašně unavený a sotva se vlekl. A neděli nato prý vyváděl jako šílenec, kamarádka říkala, že štěkal a štěkal a štěkal a nikdo už nevěděl, co s ním, tak zavolali sanitku. A že on už jak ji slyšel telefonovat, tak zmlknul a když přijeli veterináři právě že je radostně přivítal. S doktorem se domluvili očima a ten mu píchnul uspávačku. Když jsme to pak probíraly, došly jsme k tomu, že jak se ten pes celoživotně neuměl zastavit, tak se neuměl zastavit ani definitivně, takže si to zařídil takto. Mimochodem, Dušek někde vypráví skoro totéž se svým psem.
Moje poslední fenečka taky nechtěla umřít. Zkoušely jsme kdeco, když jsem přinesla homeopatika, jak se radovala - nezabralo to. Měla pekelný zánět ledvnin a já se ptala našeho veta, jestli ji prostě nemůžeme nechat umřít samotnou? On mi na to že jí zbývá týden, deset dnů a že by dostala tak pekelné bolesti, že to nechceme zažít. Já ubrečená mu povídám, jak jí to vysvětlím? On že jí to vysvětlí sám, až přijede. Nějak se mu to povedlo, my už na nic neměli nervy. Ale když mačkal píst injekce, koukali se sobě do očí, on ji chlácholil, ona se na nás ohlídla, zcela smířená.....
Ale sakra, že já na to začala vůbec vzpomínat. No, jen že je to pokaždé jinak. A vždycky děsně těžké.

Lupi » Sestra Luna To byl hezký sen a pravdivý. Každá láskyplná duše nám dá nějaké to Raffaelo.......utěšit tě neumím, všechny smrti v mém životě jsem si prostě musela odbolet a útěchou mi bylo jedině to, že to byly životy dobré, a že jsme všichni dělali, jak jsme uměli nejlíp. Přeju ti, ať ti v životě brzy přistane štěňátko, velké, sladké Raffaelo.

Lupi » Sestra Luna I kdyby nezvládla - nebylo by to lepší, než takhle tejrat sebe a tím i ji? Jestli tím myslíš, že by ti umřela v autě.....no, mně se to teda zdá lepší, kdyby se to stalo tak, než to, cos tu zatím psala. Umřela by v autě = byla by s tebou, byla by na cestě. Dovezla bys ji domů a tam pochovala.

Lupi » Sestra Luna Moc ne. Jen semtam. Ukázaly mi ale, co vlastně udělaly - totiž první tři se nějak spojily v jednu duši. Byl to typický lucidní sen, čili mého v tom nebylo lautr nic, skutečně mi to hezky předvedly. Vlastně to bylo hned nato, když jsme si stýskala po té třetí. Umřela tehdy dost nedávno, tak mi takto daly najevo, co provádějí. Když umřela čtvrtá, byl to dost šok - ta jedno-duše najednou vyrostla do obřích rozměrů a má půlku zlatého límce. Nedopídila jsem se, proč půlku, tak kdyby někoho něco napadlo.....no každopádně mě to dost udivilo. Netušila jsem, že jsou mezi zvířecími dušemi až takové rozdíly.
Když jsem sháněla současnou vlčici, ne a ne ji sehnat - bylo před kovidem a my tu na tomhle fóru víme, jaká byla děsivá konstelace v Kozorohu, žejo. Takže vlčí matky, které to věděly, zkrátka nezabřezávaly. Takže jsem se zeptala Jedno-duše: hele, já už toho mám nějak dost, potřebujete vy tuhle vlčici do počtu? Řeknu ti, že kdyby měly nějaké tělo, asi by mě vzteky kously Prý nut-ně! Nojo, tak dobře, budou mít, co chtěly.
Nevím přesně, co toto všechno znamená, ale mám takový dojem, že se vydělily z duše totemové a vytvářejí asi nějaký mezistupeň, nebo co.
Co se ale tvého přání týče - nech to na ní. Úpěnlivou žádostí bys ji tu zbytečně držela a ona by nemohla tam, kam potřebuje. Mojí kamarádce se její milovaný maďar průběžně zjevoval po zahradě asi rok a půl, než se rozloučil. Až z toho byla trochu nervózní, co tu tak trčí, ale dobře to dopadlo.

Lupi » Sestra Luna To vypadá dost bídně. A nemůžeš si vzít dovolenou, sednout do auta a na pár dní odjet domů?

Lupi » Lupi Jo promiň, to patřilo Thée

Lupi » Sestra Luna Ještě jedna věc: moje poslední vlastně umřela na akutní zánět ledvin. Když jsem se našeho veta ptala, jestli ji tedy nemůžeme nechat doma, ať si umře kdy potřebuje, řekl ať to neděláme. Že ještě nemá bolesti, ale že má zhruba týden - deset dní (jak jsem psala vejš) a že jí každým dnem můžou ty bolesti přepadnout. "a to nechcete zažít a nechcete to Amálce udělat" pravil mi. Takže raději přijel hned druhý den. Vyptávala jsem se samosebou i na lékařské řešení - prý neexistuje. Homeopatie zrovna tak.

Lupi » Sestra Luna Nevím, jestli jsem to tu psala, ale stejnou zkušenost jako Dušek měla i kamarádka se svým 16tiletým maďarem. Taky si vlastně přivolal veterináře.

Lupi » Sestra Luna Ty jsi v Rakousku? Jediné, co ti můžu poradit je, abys trvala na tom, že ji budeš držet, až ji budou uspávat. Přece ji v tom nenecháš samotnou! Moji psi umřeli různě, jedné se dokonce povedlo usnout a už se nevzbudit (to je nejlepší) ale to jsem nebyla doma a byla tu dcera. Možná bych ji nechtěla pustit, kdybych u toho byla......ta poslední bohužel byla uspaná, ale jí zbýval tak sotva týden, deset dní a náš hodný veterinář, kterému důvěřovala, přijel k nám domů. Ona teda už nechodila, tak to jinak nešlo. Každopádně to bylo lepší. Mluvili jsme na ni, hladili ji.....doprčic, to jsou vzpomínky.....mám teda dvě rady: ať přijde veterinář k tobě a ty ji drž celou dobu. A druhá rada je - smutnit budeš a hodně, ale nedrž ji tady. Nenaříkej "proč jsi mi to udělala, co si teď počnu, teď jsem tu sama" a takové řeči. Propusť ji s láskou. Prý je to strašně důležité. Řekl mi to můj muž, když se byl definitivně rozloučit - asi rok po smrti. Doslova řekl "neumíš si představit, jak strašně to pomohlo."
Myslím na tebe, ať tím projdete tak hladce, jak jen to jde. A vážně - drž ji. Je to strašně důležité.