Diskuze, Diskuzní fórum

Háňa* » Najdise.cz Jo. Nebo si najdeš nerovnost - kopeček v terénu, pasující přesně pod ten chybějící prostor pod kratší nohou.

Háňa* » dan162 Představovala jsem si to spíš taknějak, jako bývá v kreslené pohádce vypodobňované sluníčko ... jak mu ty paprsky různě na střídačku vystřelují, zase se zatahují, vystřelují jiné, ... Je na povrchu proměnlivé, ale pořád je to jedno sluníčko.

Háňa* » Buddha/2 Ale oheň ti dá věci do pohyb až v okamžiku, kdy bude mít přístup vzduchu.
A tak bychom mohli různě pokračovat a zjistili bychom, zjednodušeně řečeno, že všechno ke svému fungování potřebuje všechno.
Čili, že všechno souvisí se vším, což je často vnímáno jako filozofická věta, ale ve skutečnosti je to ta nejobyčejnější logická obyčejnost.

Háňa* » dan162 Jo. No, ta nerovnoměrnost ... Myslím, že ve skutečnosti neexistuje nic takového, jako nerovnoměrnost, jen to tak my vnímáme, protože máme čas - tedy máme k dispozici určitý ohraničený časový úsek, za který to můžeme sledovat, vnímat, vyhodnocovat. Prostě "vidíme" jen kousek té celkové křivky, dalo by se říct. Kdybychom mohli vidět celou, viděli bychom tu pravidelnost, tu rovnováhu, tu harmonii. Protože nic jiného, než rovnováha, dlouhodobě neexistuje. Každý výkyv je jen výkyv a vše se stále vrací zpátky do rovnováhy.
Jejda, o tomhle je tak těžké mluvit slovy

Háňa* » Najdise.cz No, ale přijetím sama sebe beze zbytku, tím jsme přece začali, když jsme se narodili.
Které dítě, ještě čisté, nezmrzačené, samo sebe beze zbytku nepřijímá ?
Tedy, to by znamenalo, že žitím spíš duchovně "klesá", než že by se rozvíjelo. Strachy, bloky, a ty všechny věci, kterých se potom dospělí "duchovním růstem" zbavují, ono tehdy nemělo, ty získalo až během života.
Takže bychom byli u toho, co říkám pořád, že duchovní růst není nic jiného, než návrat k sobě samému, v první fázi. Cesta zpět tam, kde už jsme byli.

Háňa* » dan162 Těžko říct, jak to vnímám, ale čtyři směry, to se mi úplně nezdá - jen čtyři. Třeba světové strany jsou taky jen čtyři a máloco směřuje přesně na jih, na sever, ... většina směrů vychází někde mezi.
Já, osobně, ... jde mi to blbě, ale když si mám rozvoj představit jako něco hmatatelného, nejvíc bych ho připodobnila k ježkovi v kleci - tedy tomu ježkovi uvnitř, bez té klece. Každý z nás by byl jeden ježek a každý z nás by měl různě rozmístěné, různý počet a různě dlouhé a různě citlivé ty jednotlivé "bodliny"- paprsky. Některý kratší, některý delší a citlivější, všechny chvílemi rostou, potom se zase stáhnou, jako paprsky slunce, ... a proto se vývoj každého jednotlivého člověka liší, každý v určitém okamžiku "dohlédne", "dosáhne" dál" v určitém směru, v jiném zase "zaostává", ... no, taknějak, asi vhledy by se to nazvalo.
Takže takové postupné a nerovnoměrné rozpínání, by se asi dalo říct.

Háňa* » kocour_mivik Jednoduše:
Asi je tvým úkolem okusit a ověřit si na vlastní kůži, že doklady o absolvování všech možných institucí nejsou nutné k tomu, aby člověk měl hodnotu, byl ceněn a hoden úcty. To může být i bez toho - třeba "jen" pro svoji vrozenou moudrost nebo jiné vlastnosti. A nebo taky nemusí i s tím.
Možná jsi někdy v minulém životě, možná i v tomto, lidmi bez vzdělání (razítek ze škol) pohrdal a považoval je za méněcenné - v životě neúspěšné. Možná to dokonce ještě trvá. Třeba proto, že jsi k tomu byl doma veden nebo z nějakého jiného přesvědčení. A teď si jen ověřuješ, že to je blbost - že hodnota člověka nezáležíí na počtu razítek nebo vyhraných bitev a že úspěch a uznání nelze vystudovat ani jinak uměle vydobýt.

Háňa* » Najdise.cz Vesmír do nás nekope. Nemá důvod, ve vesmíru je vše v rovnováze.
To, co cítíme jako kopání vesmíru, jsou ve skutečnosti rány, které si působíme sami - tím zmítáním se a snahou o přesměrování a natlačení věcí a dějů tam, kam nepatří.
Vesmír jen vždycky vrátí všechno do té rovnováhy ... tedy ono se to tam všechno taknějak vrací samovolně, přirozeně, protože rovnováha je základní stav.

Takže řešení - přestat bojovat proti rovnovážnému stavu - je to naprosto zbytečná ztráta energie.
Nic není trest, všechno je jen následek našeho konání.

Háňa* » Najdise.cz Správná cesta může být i to, nějaký čas postát na místě a nesnažit se za každou cenu stále někam hrnout - rotovat po obvodu kruhu.
Pokud je něco ve středu kruhu (například my ve svém středu), kruh může být jakkoli velký a točit se seberychleji, ale střed je stále v klidu.

Vyskočit za jízdy z kolotoče, je o hubu. Pokud se o to opakovaně pokoušíš, není se co divit, že se čím dál víc mrzačíš. Daleko bezpečnější cesta z kruhu je do jeho středu. A tam se teprve v klidu rozhlédnout. Uvidíš všechno jasněji, ostřeji, nebude se ti nic míhat a zkreslovat, jako se to dělo za jízdy ....
Pak teprve uvidíš, co vlastně vidíš .

Třeba zjistíš, že to nepříjemno, rány, pády, ... ti způsobovala jen ta jízda samotná a tvoje snaha vyskočit - že to ta rychlost tě dezorientovala, panikařila, .. a že je ve skutečnosti všechno v pořádku, tak, jak má být.

Háňa* » procanaco Já ještě taky ne - tedy už by se mi blížil, kdyby se neprodloužil. Ale odpracované roky už skoro mám, i když jich teď prý musí být 35. Už mám asi 32, myslím, takže ještě chvíli ... Už jsem toho ze sebe společnosti odevzala dost, zvolnila bych.
Třeba to půjde, ještě jsem to nezjišťovala - kratší úvazek nebo tak něco
Ale vím, samozřejmě, že nejdřív se musím zbavit svých AŽ ... člověk to často i sám v sobě podvědomě odkládá, není si jist, jestli bude dost zajišěný. Ne, že bych měla nějaké velké nároky, ale přecejen, mít co k večeři a teplo v baráku, to bych si přála zachovat taknějak cca přibližně do smrti

Háňa* » procanaco Abych už mohla oficiálně odejít do důchodu.
Protože už jsem unavená.

Pracovala bych klidně dál, ale nebyla by to nutnost a mohla bych dělat míň. Víc času by mi zbylo na žití.

Jinak si nic nepřeji, všechno, co považuji v životě za stěžejní, mám.

Háňa* » player Nejhorší je smrt z vyděšení

A proto vědci dostali za úkol masy děsit a doktoři co nejvíc lidí otrávit prášky, aby se co nejméně lidí dožilo důchodu ... a vůbec, aby lidí ubylo.
Některé klepne pepka rovnou strachy z těch jejich předpovědí a někteří později chcípnou hlady, protože si v tom šoku nestihli zajistit zdroje.

O planetu, přírodu, se nebojím - až ji budeme doopravdy srát, tak nás prostě setřepe - ta si poradí. Ona nás totiž k ničemu nepotřebuje, ona nás ne ...

Háňa* » ES To nevím, já tyhle věci nečtu, ale to překonávání překážek ... překonávat budeš muset jen to, co jako překážku vnímáš - čili překážky si vyrábíš ty sama, ve skutečnosti nejsou žádné překážky - je jen prostředí, děje, ... takové kulisy na té tvé cestě.
Všimni si, jak třeba teče voda ... prostě teče. Když se potká s kamenem, obteče ho a teče si dál - nemá dojem, že narazila na překážku a nemá potřebu s ní násilím bojovat. A to ani neví, že by ten šutr nepřeprala - vlastně se nedozví, že by prohrála boj, protože k žádnému nedošlo. Teče si klidně dál - stejně klidně, cestou nejmenšího odporu a nemá trauma z toho, že musí překonávat překážky. Nemusí překonávat nic, protože si nepotřebuje něco dokazovat, to je jen lidská vlastnost. Ona prostě teče. Když je moc horko, nebojuje proti horku, ale vypaří se. Je z ní pára. Potom zase prší, jsou z ní kapky ... ale pořád je to stejná voda a je úplně v pohodě.

Háňa* » ES Názor ... svům způsobem, do určité míry nebo jak, s tím souhlasím, ale ne úplně přesně s touto formulací, protože ta mi zní jako zmatené skákání od jednoho k druhému s cílem co nejpohodlnějí dojít do cíle.
Kdo z nás ale ví, kde přesně je jeho cíl ? Kam má dojít, co má cestou za úkoly a jaké zkušenosti si má prožít ?
Určitě jsem vždycky pro vyzkoušení všech možností. Ale bez tlaku a přehnaného usilování. Spíš se trochu nechat vést, vnímat tu cestu kudy jdu, a netlačit nic násilím, když cítím vyloženě odpor. Ale ten budu cítit, když budu vnímat a cítit, ne, když budu CHTÍT.
Potom nezabloudím - zůstanu střízlivá, v klidu a nepropadnu zmatku, stresu a chaosu. Vím, že moje místo je pro dnešek přesně tam, kde zrovna jsem. Kdyby tomu tak nebylo, byla bych jinde.

Kdybys, dejme tomu, došla do cíle, co uděláš ? Řekneš si tak, a jsem tady, tak mám hotovo ? Tak už můžu v klidu umřít ?
Za mě, cílem je ta samotná cesta.

Háňa* » Bosch Každý člověk má nějaké svoje peklo, to nemá s poctivostí moc co dělat - leda s poctivostí sám k sobě. Největší peklíčka jsou z potlačených "věcí" - z toho, před čím zavíráme oči, co nechceme vnímat, cítit, přiznat si, a tak to přikryjeme růžovým hadrem ..... ale ono to pod ním tleje a pěkně smrdí
Mimochodem, i taková okázalá poctivost je často jen ten růžový hadr - lidi jsou daleko větší hajzlové, než jsou si ochotni sami sobě připustit.
Ale ten smrádek je z nich stejně cítit, nenadělají nic.

Háňa* » Bosch Peklo mají lidé v sobě - každý svoje, osobní.
Jaké si ho udělá, takové ho má

Háňa* » PepaKopřiva Na video jsem se nedívala. Bývala jsem vždycky zvyklá, že tu lidi mluvili za sebe a ze sebe a zůstanu u toho.

Ta věta - pro mě to není jednoznačné, protože pro mě není úplně jednoznačné, co je práce - znám jen činnosti.
Pokud bych nevyvinula nějakou činnost, abych je měla, nebyla bych překvapená, že mi nespadly z nebes. Takže bez činnosti nejsou - kde by se jako vzaly ? Ale práce ? Co třeba loudil, zloděj nebo žebrák ? Loudění, kradení a žebrání jsou činnosti, takže v pořádku - ale je to z pohledu toho, kdo to slovo užívá, práce ?
Asi ne - a přesto je mají, když jim je někdo dá nebo je ukradnou.

Háňa* » kocour_mivik Okolnosti jsou ti v patách ? Pokud si to myslíš, zkus se otočit - rázem je budeš mít přímo před nosem a všechno bude čitelnější.
Kde budou okolnosti, o tom rozhoduje jen to, jak ty se k nim postavíš - pokud zády, logicky je budeš mít v patách a budou tě překvapovat ze zálohy.

Háňa* » Najdise.cz Každý má dost důvodů modlit se sám za sebe, pokud už má tu potřebu, stejně tak, jako sám za sebe žije. Samozvaný "advokát" nikomu pomoct nemůže. Jen sobě - k dobrému pocitu, že pro někoho NĚCO udělal a nenadřel se při tom.
Když účast, raději nabídnu druhému konkrétní pomoc, pokud pomoct můžu a on o ni stojí a totéž uvítám od něho, když se mi "něco děje".
Nebo, když není jak pomoct, mu jenom obyčejně držím palce - ale to není třeba mu okázale oznamovat nebo nabízet.

Hromadných modliteb se nikdy neúčastním - k sektářství nemám sklon ani důvod - jednám, přeji si nebo se třeba i "modlím" vždy jen sama za sebe.

Háňa* » S.Flejmi Ten homo člověk nerozumný by taky chtěl pořád někoho ovládat
Není důvod ovládat živly - ony ví, co mají dělat - a nemají důvod si do toho nechat kecat od někoho tak zaostalého, jako je člověk.
Být s nimi v souladu, v partnerství, to je, co ti může být k užitku, ne jim velet:
- tím si můžeš akorát tak na do bot..což mnoho lidí dělá (tedy snaží se o to), a pak se diví ...