Diskuze, Diskuzní fórum

Zitto » Najdise.cz Utíkala jako by jí šlo o život a kdo ví, třeba jí taky o život šlo. Zkraje vůbec nevnímala nic kolem sebe. Měla v hlavě totální zatmění. To byste nevěřili, kolik sil v sobě ještě našla, aby se dostala co nejdál. A když jí síly docházely, znovu si vzpomněla na scény, kdy jí kohoutek kloval, trhal peří, nadával do…. , ponižoval, znásilňoval… a netroufla si zastavit ani zpomalit, jen dál a dál odsud. Ani si nevšimla, že se setmělo, jen čím dál víc klopýtala a padala, až doběhla k potůčku a na jeho břehu ztratila vědomí. Probrala se až ráno, sluníčko už bylo docela vysoko a kolem ní bylo spousty zvědavých zvířátek z lesa. Zajíček jí pomohl dobelhat se k potůčku a napít se. Taky jí varoval před liškou, aby byla opatrná. Všechny zajímalo, co že se vlastně stalo. Ale slepička nebyla schopná říct z toho všeho, co má za sebou, ani slovo. Jen brečela a brečela.
Nakonec jí zajíček poradil, že kousek po proudu potoka je malinká hájenka, ať se zkusí podívat tam, třeba se jí hospodář ujme. A tak se slepička vydala tam, i když v ní byla malá dušička. Ale strach z lišky byl silný a netroufla si zůstat dál sama v lese.
Na dvorku hájenky moc zvířátek nebylo. Jenom dva králíčci. Mladý hospodář se teprve postupně zařizoval. Slepičku přijal velice vlídně, uložil jí ve stodole na seně, dal jí spousty zrní a čistou vodu. A sotva se zotavila, vyrazil do dědiny sehnat k ní ještě kohoutka, aby jí bylo veseleji.
A vy už jistě, milé děti, tušíte, jak to dopadlo. Jaké bylo její překvapení, když hospodář přivezl právě toho jejího „vysněného“ kohoutka, ze sousedního dvora. Postupně se pak dozvěděla, že se tenkrát pral právě kvůli ní, protože slyšel a viděl, jak jí kohoutek nadával, škubal peří a kloval.
Měli se rádi, spokojeně spolu žili a postupně měli spoustu krásných kuřátek.

Tak to je konec pohádky pro děti.

A pro dospělé: kdyby to v životě bylo vždycky aspoň takhle, co? V reálu by jí přejelo auto nebo sežrala liška. Nebo by postupně „zkusila“ ještě tak tři kohouty, jeden horší než druhý a nakonec – už zcela oškubaná a se spoustou jizev - by zůstala sama a snášela by snaživě vejce tak dlouho až by se usnášela k smrti… Ale proč nevěřit pohádkám? Proč by i v životě neměly být dobré konce?

Přeji všem pohádkový život.

Zitto » Najdise.cz Nezaslouženě nadávat ženě
se někdy mužům zdá mužné,
a žena se přesto za mužem žene,
jak je to možné?

Zitto » Renor Krásné!

A co píšeš teď
když zahlédla jsi svět
když v rosu změnila jsi slzy
a mockrát doufala
a často poznala
že nikdy není pozdě a nikdy není brzy...?

Zitto » Najdise.cz Co hloubky v básni vložené
co lásky skrytě vyřčené

Zitto » Zitto Toho se, samozřejmě, slepička také bála, že ani ten druhý kohoutek nebude o nic lepší, že tam má také minimálně jednu svojí slepičku, že by neměla "ublížit" tomu svému kohoutkovi... Ale srdíčko jí pořád táhlo k tomu plotu, vždycky se jí tak nádherně rozbušilo a bylo jí překrásně po celém těle. A pak znovu výčitky i strach a pocit zodpovědnosti za vlastního kohoutka. A tak se nakonec rozhodla, že k onomu svůdnému plotu už nikdy nepůjde a začala se držet na úplně druhé straně, u přesně opačného plotu. A skutečně tři dlooouhé dny to vydržela. Pak ale začal pozorovat kohoutek, že je slepička pořád u toho jednoho plotu a že je nějaká divná a pojal podezření, že za tím plotem někoho má. Netušil, že to je přesně obráceně. A tak se rozčílil, že jí nejen strašně vynadal slovy, která tu kvůli dětem nemůžu opakovat, ale také na ní skočil, vyškubal jí spousty peří a nadělal zobákem ošklivé rány. Ale mnohem víc bolely ty rány, které zasadil jejímu srdci. Nakonec si však slepička řekla, že to je asi trest za to, že před pár dny hleděla na toho jiného kohoutka. Pro jistotu ještě vyrazila za mámou, starou kvočnou. Všechno jí s pláčem řekla a věřila, že jí pochopí a pomůže. Ta se ale vylekala a domlouvala jí ať je ráda, že to dopadlo takhle, ať je hodnější na svého kohoutka a nedělá pořád nějaké problémy. Slepičce to přece jen ale pořád vrtalo hlavou. Takhle to přece nemá být. To není možné. Přece nežiju proto, abych snášela vejce a starala se o pyšného, surového a líného kohouta. A pak si zase říkala, že to možná je tím, že dělá spoustu chyb a že když bude ona ještě hodnější, bude to všechno lepší. A nebo by měla něco změnit, začít žít nějak jinak? Přece se tu nenechá uklovat! Přemýšlela a přemýšlela a bylo jí mnohem mnohem víc do pláče než do smíchu. Tak co jí poradíme dál?

Zitto » Renor Fakt? tak tos mi udělala velikánskou radost.
Kdybych byl zlatá rybka, splnil bych ti 3 přání (nebo aspoň jedno)
Díky

Zitto » Nuna Jasně!

Zitto » Nuna Díky za milé pohlazení.

a pozdravuj v Budějcích

třeba tě někdy potkám