Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » dan162 No dobře, však já netvrdil, že pravděpodobnost klesá s třicítkou k nule, jen že klesá. Ty jsi do těch procent spadal.

Sosna zvlčelý » Lokii A ty snad nekoukáš kolem sebe?
S klidným svědomím mohu říct, že to vidím i sám na sobě. Ty si to asi přebereš úplně jinak, možná to použiješ i proti mně. Ale to už není můj problém.

Sosna zvlčelý » dan162 Já myslím, že Ty jsi vyrostl docela hezky...

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Na to, abych radil v takové situaci, bych si tedy netroufal. Snad bych mohl říct jen, že Ti to tedy vůbec nezávidím. A třeba napsat něco ze sebe, což těžko na sebe může aplikovat kdo druhý.

Když nad tím tak přemýšlím, je zde situace: Svého manžela miluji, ALE...!
Jo, je tu nějaké ALE. Objevilo se NĚCO, co jsi nepředpokládala v době, kdy jste se brali. A to NĚCO není ten druhý muž. On jen symbolizuje, že tady nějaký problém vyvstal, pomalu, nenápadně... A najednou se zhmotnil do podoby muže, který pro Tebe dosud není ani hmotný, dosud je jen virtuální.
Co je tedy ten problém? Odkud se to ve skutečnosti vzalo? Kde se ty cesty rozešly? Lze se na tu cestu vrátit, nebo se budou rozcházet stále více? Na to si budeš muset odpovědět sama.
Možná to manželství ve skutečnosti není až takové, jak jsi si představovala. A nejde jen o vědomá očekávání, ta nevědomá nyní mohou vyplouvat napovrch a hlásit se o slovo: "A co my?"
Někdy to klíčí v duši docela nenápadně, ale dlouhodobě. Člověk nepozná hned, že realita a jeho přání se začínají rozcházet. Pak najednou vidí, že sešel z cesty, ale má ji na dohled, takže si pořád říká, že se ještě může vrátit a jde dál. Pak ji ztratí z dohledu a najedou mu to dojde: Tohle jsem přece nechtěl, tolika věcí jsem se vzdal a teď jsem někde úplně jinde... Někdo si v tu chvíli přizná, že udělal chyby, jiný je hodí na partnera (on mne sem dovedl), nepřizná si, že v době, kdy měl cestu ještě na dohled, nepokusil se na ni vrátit. Vlastně věřil, že ono to vše půjde nějak samo.
A Ty nyní stojíš někde v tom bodě, kde Ti to dochází. V takovou chvíli je opravdu dobře na chvíli se jen tak zastavit a nechat to na sebe působit. Třeba se na to celé zkusit podívat pohledem jiných osob. Protože ono to nějaký význam má. Nic se nám neděje jen tak pro nic. Tím nenarážím na to, že je to osud, že právě něčím takovým si máš projít, ale že naopak jsi to byla Ty sama, kdo své kroky nasměroval až sem. Ale chtěla jsi to tak i dříve? Co jsi vlastně chtěla? Jsi skutečně tím, kým jsi chtěla být? Nebo jsi opouštěla sama sebe, vzdávala se svých snů a třeba je i podřizovala manželovi, vztahu, nebo vůbec někomu jinému (třeba rodičům a jejich očekávání, jak se dobře vdáš, názorům na manžela od druhých atd.)? To se často stává. Člověk pro „dobro věci“ dělá kompromisy v okamžicích a rozhodnutích, kdy to není dobře. Aby „nezradil“ druhého, zrazuje sám sebe. A dokonce má někdy i pocit jakéhosi uspokojení, jak je dobrý, že se překonal; udělal to přece v zájmu celku, vztahu... Ach jaký to omyl! Kdyby ten druhý jen věděl, že kvůli němu druhý zradil sám sebe, pokud by ho skutečně miloval, nikdy by mu to nedovolil. Jenže často o tom ani neví. Naopak je často druhým udržován v bublině bezpečí, vše je přece v pořádku! Partner mu neřekne na rovinu, co ve skutečnosti chce. A že ho něco trápí. Vlastně mu nedá (v tomto případě Ty manželovi) šanci zareagovat včas (tím nemoralizuji, jen upozorňuji na tu možnost).

Nevím. Se mi to kecá. Ale vzpomínám, že jsem stál na různých stranách této barikády. A musel se rozhodovat. Myslím, fakt tomu věřím, že člověk skutečně nesmí zradit hlavně sám sebe. Že si musí uvědomit, co on sám vlastně chce skutečně od života, od vztahu. Zjistit, jestli není problém v nějaké klíčící nespokojenosti v něm samém, že se od svých snů vzdaluje cestou, která se k nim viditelně nikdy nepřiblíží... Druhý za nás nerozhodne (a ani na to nemá právo), jestli to zvládneme. Udělat si tedy v hlavě jasno by mělo být hlavní. Ne v tom, co uděláš a máš udělat, ale v tom, co chceš. Pak si ujasnit, jestli to chceš zkusit se současným manželem. A až v tom okamžiku ho s tím konfrontovat. Ne s jiným chlapem, ale s tím, že máš své sny a představy. I se situací, že vidíš, že jsi z toho mnoho slevila. A že už tak nejsi spokojená. Ale že to chceš rozhodně nějak řešit. Možná by jsi se mohla dočkat i příjemného překvapení v tom, že manžel by mohl velmi pozitivně zareagovat. Nebo negativně, to se taky stává, ale v konečném důsledku je to dobré, protože Ti to dá odpověď, jestli takovému člověku záleží na Tvém štěstí, napoví v tom, jestli vy dva se k sobě vůbec hodíte a je-li dlouhodobé soužití možné.
Pokud si skutečně nejsi jista svojí objektivitou, tak stále je zde jeden nepřekonaný prostředek: papír a tužka. Na jednu stranu papíru napsat klady vztahu – co Ti dává. Na druhou zápory. Zkusit to i seřadit podle důležitosti. A posoudit, s čím se dá něco dělat, s čím ne... Nakonec i s tím pak můžeš manžela konfrontovat.

Přes to vše je třeba si umět připustit, že Vaše manželství mohlo dospět do konečného bodu. A ne kvůli někomu jinému! Ten druhý muž se shodou okolností může jen v tuto chvíli pohybovat ve vaší blízkosti, ale manželství je záležitostí jen Tebe a manžela. Jen ve vás dvou jsou příčiny i této situace. I odpovědi. Když jste dávali manželský slib, možná zaznělo (třeba i jen v mysli) něco takového, že budete řešit problémy společně. Tím nemyslím to, že by jsi měla vyklopit celou situaci i s jeho kolegou! Naopak, vzít rozum do hrsti a důkladně popřemýšlet, co Ti to celé ukazuje. A s tím pak bys teprve mohla před manžela předstoupit. Jak říkám, možnosti jsou v podstatě dvě: manžel pochopí a pomůže s řešením situace (nesmí to být na úkor jeho vlastních snů) a celý váš vztah se zlepší. Nebo nepomůže (možná nebude umět, to nejde dávat za vinu), pak asi vztah tak jako tak neodolá. A nemusí to být už nyní, ale třeba za pár let.


A co s tím druhým mužem? Mám v blízkém okolí jeden takový hezký příklad. Žena a muž, oběma bylo v té době mezi 45 až 50 lety, oba žili v manželství se svými partnery, se začali sbližovat. I ty rodiny k sobě měly blízko. A mezi těmi dvěma to začalo jiskřit. Ani jeden nechtěl ublížit svým životním partnerům, ale současně jeden bez druhého nedokázali být, protože v sobě měli navzájem právě takový druh opory, který jim u partnerů scházel.
Nakonec z toho vzniklo velmi pevné přátelství, vztah spíše duchovní. Trvá přes 15 let. Jeden o druhém vědí, jezdí spolu i na výlety, ale současně nikdy nedošlo k nevěře k partnerům. Zkrátka si jen rozšířili své obzory o to, co jim jejich partneři nemohou dát, nikomu neubližují... Vlastně i ti partneři jsou spokojeni, že vedle sebe mají šťastné lidi, kteří mají nějakého velmi dobrého přítele, který jim pomáhá tam, kde oni sami nedokáží.
Pravda, popsaný příběh je spíše výjimkou. Ale lidi si to zpravidla zkazí sami. A oni dokázali, že lze i toto ustát. Bez nějakých radikálních řešení, bez toho, že by někoho ze života museli mazat, odsunout.

Sosna zvlčelý » Lokii Ne. Jen mě baví. V souvislostech se situací.

Ale neboj, neočekával jsem, že právě Ty bys to pochopil...

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Tygře, tygře planoucí...
Když Peter Rowan zavítal do ČR na koncertní šňůru se Robertem Křesťanem a Druhou trávou, koupil někde ve starožitnictví sošku tygra, která ho naprosto uchvátila. Pak za jeden večer se soškou před sebou napsal text této písně, která slova z básně používá...

Sosna zvlčelý » dan162 Po třicítce ta pravděpodobnost začíná rapidně klesat.

Sosna zvlčelý » Mici Angóra Chceš říct, že když už na to skoro dojde, tak to všechno prokecá?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Obětní beránek.

Sosna zvlčelý » Marhon Bingo!

Taky mám v pěněžence mezi drobáky šupinu. Už asi 2 roky. Divím se, že jsem s ní ještě nezaplatil (zkusil jsem, ale nikdo ji nechce), tak se mi neustále plete mezi mincemi. Takto v skrytu s jinými mincemi mohla doputovat k Morti do peněženky. Tunelářka jedna rybí...

Sosna zvlčelý » Hustokrutě obscénní Morti To není důležité. Nač je ti vědět, jak se tam dostala?
Radši si představ toho škodolibníka obecného, co Ti ji tam podstrčil, kterak se nyní v skrytu chechtá a mne si ruce, že dumáš a dumáš...

Sosna zvlčelý » Buddha/2 No nevím, jestli ta ztuhlost, co Morti pocítila v ruce, byla posmrtná...

Sosna zvlčelý » Lupi Stačí. Ale proč ho nevyslat i dál?

Ono je hlavně nejlépe se zasmát sám sobě, uvědomit si, jak člověk sám občas reaguje. Třeba já nedávno jsem se poznal v jednom pánovi. Stál nad banány, úplně na něm bylo vidět, jak si ty banány šel koupit, ale ty byly tak hnusné (přitom vydávané za 1. jakost), že si je nevzal. A jak ho to naštvalo, tak mu ujela větička: "Tohle si strčte do prdele!"
Já se začal tlemit, protože jednak mám bujnou fantazii a hned jsem si představil několik zaměstnanců toho obchodu, kterak to provozují, ale hlavně jsem se smál proto, že pár dní před tím mi ujela z toho samého důvodu ta samá věta. A tak jsem přemýšlel, jestli mě někdo taky neslyšel.
A víte co? Já toho chlapa měl najednou nějak radši. Skoro jsem měl chuť mu říct, že jeho pocity sdílím. Ale pro všechno neřekl...

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Bingo! Jenže u nás už ty malé obchody (potraviny) zanikly. Sadomartkety je převálcovali. Teď mají lidi sice za korunu, ale nepoživatelný hnusný rohlík. A i na něj si musí vystát frontu. V pekařství to měli bez front a lepší. A ještě s úsměvem a nerozpékané zmrazky z Polska.

Sosna zvlčelý » Znovuzrozená Co s tím?
Zkus běžky , to nejsou saně.

Sosna zvlčelý » Lokii Vysvětlit ne, ale poradit ano. Když půjdeš ke kase, rozhlédni se a všechny blížící se důchodce s laskavým (to je důležité) úsměvem (ještě důležitější) pusť před sebe. Nebudou Ti tak dýchat na záda a vyřešíš i problém předbíhání, neb je pustíš. A ještě ti třeba bude dýchat na záda nějaká prsatá mladice, kterou na sebe můžeš nechat přilepit.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz A jako vždycky v květnu škrtil Červenku!

Sosna zvlčelý » Alffie Ona je brzy tma...
Kdysi jsem dostal hodně drsné kopačky. A naneštěstí konec října 2008 (vida, jsem si tenkrát myslel, že toto datum nezapomenu a už nevím, kolikátého to bylo , hurá ). Tenkrát jsem věděl, že to přišlo v nejnevhodnější dobu, protože mé aktivity byly vždy dosti venkovní (vandrovní). A teď prostě brzy tma. Příliš mnoho času na užírání se...
Jo, užíral jsem se, ale taky šel do sebe. Zima 2008/9 byla docela dlouhá, ještě v březnu se moc dělat nedalo, ale s dubnem najednou nová energie. Bylo to pryč a já přehodil výhybku do let, než jsem byl s ní.
Kdyby se to stalo na jaře (ten rozchod), vím, že bych se vzpamatovával snáze. Pořád bych něco robil. Ale také bych tím nebyl utvářen tak, jako mi poskytlo k tomu zimní období. Mělo to hloubku. A já se tehdy mimo jiné začal ještě více věnovat astrologii. Na to byly dlouhé zimní noci jako stvořené. Nemluvě o tom, že mi do toho nikdo alespoň nekecal (což bývalka dělala ráda).

Myslím, že právě u lidí, kteří si nesou nějaké břemeno, balvánek, závaží, se podzim a nadcházející zima projeví. Dokud je na stromech listí, ještě to jde. Pak stromy listí odhodí a oni by rádi taky shodili zátěž. A nejde to. Tak se začnou ptát. A někteří mohou hledat cestu i tudy (astrologie). Každá konstruktivní záliba je pak k nezaplacení! Je to rozhodně lepší cesta, než začít chlastat. Nebo se jen užírat. Ale taky by to měli mít na vědomí ti, kteří stojí na druhé straně - astrologové. Aby neublížili. Aby nevyslovili něco, k čemu se pak ten člověk upne a místo posunu uvízne v plané naději. Je třeba volit slova dobře. A nejen astrologové, vlastně kdokoli. I dobrý přítel. Protože nikdy nevíme, jak moc je druhý tížen a čím. Ani to, kdy si my sami někdy takhle na podzim naložíme na hřbet trochu více, prostě jsme to neodhadli a teď musíme nějak dojít do lepších dní. A laskavé slovo v takovou chvíli je někdy nejvíc, kolik můžeme dostat.

A proto přeji nám všem, aby se laskavého slova dočkali, když jej právě potřebují. A ještě více nám přeji, ať jej sami dokážeme dát a nebojíme se dát. Protože právě tak, jako je to nejvíc, kolik můžeme dostat, tak je to často i nejméně, kolik lze vůbec dát. Proč tedy laskavostí šetřit? Zvláště pak u těch, kteří ji právě potřebují.
A nedělejme ze sebe samozvané soudce, kteří rozhodují, že si ostatní laskavost nezaslouží. Ono takových volů je i bude dost i bez nás.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz No tady na stránkách je takový obecný pohled, co to taky (mimo jiné) může znamenat.
Řekněme, že zde je jistou výhodou, že vládcem je Slunce, které může prozářit některé temné kouty 12. domu. Navíc zde stojí Jupiter, jenž ve 12. domu může dát velkou duchovní ochranu (navíc je spoluvládcem 12. domu, někdy se to spojuje s andělem strážným, ale zde nemohu sloužit).
12. dům značí příklon k duchovnu, člověk bývá v životě konfrontován s takovými záležitostmi, že jej to nutí hledat podstatu bytí, nespokojí se zpravidla s pouhým materialismem, který může někdy naprosto zavrhovat. Život může do jisté míry pociťovat jako utrpení (oproti těm, pro které je hrou), někdy to vede k náboženské angažovanosti, kdy se člověk zříká požitků (služba bohu). Zklamání takový člověk nese velmi těžko (zejména milostná zklamání) a pak může mít problémy s odpuštěním (přitom 12. dům je hodně o tom, aby se člověk naučil odpouštět, i sobě).

Ono by se toho dalo napsat mnohem více ke konkrétnímu radixu, protože vždy je nutno hodnotit tu planetu dle její povahy (v jakém znamení stojí, jaké aspekty přijímá a vysílá atd.), proto ten popis zde na Najdise těžko na sebe může vztáhnout každý, kdo skutečně takto umístěného vládce má.

Sosna zvlčelý » Tuatha Dé Danann Kdepak, Sosna teď sedí v práci a dodělává (dokončovací práce na mapě), zatímco Khali přebaluje, houpe, kojí, zpívá, přednáší básně a těší se na husí stehno, které Sosna doveze (povšimni si, že se netěší na Sosnu, ale na husu ).
Ale někdy večer ležíme v jednom loži (soulož? ) a píšeme oba.