Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Diskuze, Diskuzní fórum
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Hlavní strana >
Diskuzní fórum > Poslední příspěvky v diskuzích
atraM - Poslední příspěvky (Archiv)
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
20.02.2009 - 22:10
Mezi nebem a zemí: hypnóza
Zkusím to najít...
ona hypnóza není sama o sobě blbá metoda (tak jako právě ta chirurgie), jenom záleží na tom, kdy a jak se použije a nejdůležitější pak samozřejmě je, kdo to provádí...
Jenom proto, že sis přečetla, že to někomu zázračně pomohlo, ještě není důvod k tomu, abys to na sobě nechala dělat kde koho taky!
S tou chirurgií to všichni logicky pochopí:
ano, sousedku bolelo břicho, šla na operaci, oni jí tam vytáhli slepé střevo a teď má po problémech.
Ale to ještě není logický důvod k tomu, že pokud mě děsně rozbolí břicho, strčit kudlu do ruky prvnímu koho potkám a chtít po něm, aby říznul...
Dokonce ani nepojedu otravovat chirurgy, aby se mi na to v otevřeném stavu podívali, žejo...
Nebo nedej bože jenom tak ze zvědavosti!!!
Tyhle velice invazivní zásahy podle mě ospravedlňuje jenom rozhodnutí odborníka, který opravdu usoudí, že situace je natolik vážná, že to jinak nejde, jelikož už by šlo o život.
A pokud to není úplně tak akutní, zkouší se nejdřív všechny méně invazivní metody!
S tou hypnózou je to přece úplně to samé!!!
A jenom proto, že na dušičku není tak vidět to nikoho nopravňuje si myslet, že je to jenom tak mýrnix týrnix metoda bez jizev, komplikací a ohrožení... Přesto si to bohužel možná myslí i někteří "odborníci"...
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
19.02.2009 - 00:32
Mezi nebem a zemí: tarot
http://tajemno.najdise.cz/tarot-tar…
?
Nebo sem:
http://diskuze.najdise.cz/poradna-s…
?
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
11.02.2009 - 21:54
Mezi nebem a zemí: Amulety...Kameny....na ochranu a pomoc
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
05.02.2009 - 02:04
Mezi nebem a zemí: poradte nekdo!
Řeší to tak, že celé noci radši horečně maluje, aby je nemusel vnímat - aby se nezbláznil, říkal...
Do dneška jsem to moc nepochopila. Jasně, vybral si sám, jak s tím naloží, jeho práce je díky tomu docela rozsáhlá, ale vidím v tom spíš únik.
Myslím, že člověk, který by na to vnitřně neměl, tuhle schopnost využít, by ji ani nedostal...
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
05.02.2009 - 01:58
Mezi nebem a zemí: poradte nekdo!
A pokud na místě neprokážeme nějaké vyjímečnější propojení s bytostí jim bližší, budou se na nás permanentně koukat ve stylu "my versus oni".
Už to neberou jako "my všichni pospolu dohromady"...
Oni nemusí ani prchat, stačí, že nás už běžně neberou mezi sebe.
Přitom to my jsme se vydělili...
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
05.02.2009 - 00:59
Mezi nebem a zemí: poradte nekdo!
Teda spíš můžu porovnat možné obrovsky rozdílné pocity z vnímání lesa.
Strávila jsem tam pomalu čtvrt dětství... (Dědeček byl myslivec.) Připadalo mi, že je hodně zvláštní, jak se můžou měnit moje dojmy z lesa závislosti na okolnostech. Ty budeš asi taky hodně citlivá...
V dětství a mládí jsem měla psa. Byl to takový krásně zvláštní vztah - ten hafík si mě z celé rodiny vybral.
Cvičila jsem ho a trávívali jsme dlouhatánské hodiny na výpravách v přírodě... Taková svobodná a silná vazba bez obojků a vodítek.
Bývalo to krásný - i ten pocit v lese.
To, že něco může být i jinak, jsem si uvědomila, až když jednou hafík definitivně nebyl...
To ten pocit v lese.
Ten přístup lesa jako živého dokonalého společenství k nám lidem, potvůrkám sebestředným...
Myslím, že nám nevěří jako takovým.
Možná už jsme se na něm provinili víc, než jsme si ochotni připustit.
U toho lesa to je nejspíš trochu podobné, jak se cítíme my, když nám otevřeným oknem do pokoje vletí třeba vosa - taky jsi radši ve střehu a hlídáš, jestli ti něco "zlého" nevyvede...
Když jsem tam šla sama, bylo to opravdu něco jako takové ty upřené a opatrné pohledy: "Hele, další z těch, co nám umějí dělat takové ošklivé věci, bacha co bude tentokrát..."
Ale vejít tam se psem jako s rovnocenou bytostí - to bylo od lesa najednou něco jako přijetí s otevřenou náručí a srdcem:
"Holky moje...!"
Tehdy se dalo skoro splynout s přírodou...
Zvláštní věc...
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
24.01.2009 - 00:55
Mezi nebem a zemí: Celibát
Myslím, že pro duchovního je velká výhoda, pokud dokáže přinést tu oběť a věnovat veškerou svoji energii jenom ostatním a bohu. Ale tak ideálně to každý nezvládne.
A v tom je ten zakopanej pes...
Podle mně to po nich nemá nikdo vyžadovat. Měla by to být věc svobodné volby a uvážení vlastních možností...
To, jak to pojala katolická církev je mi docela líto.
I těch zdeformovanejch mladejch kluků z teologických seminářů... A vlastně ještě víc třeba lidí z kauz okolo pedofilních skandálů v církvi a podobně...
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
19.01.2009 - 01:28
Mezi nebem a zemí: Kdy se duše "vtělí"?
Tím psaním? (Předpokládám, že se teď neozýváš z nějaké vězeňské cely... )
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
18.01.2009 - 21:48
Mezi nebem a zemí: Kdy se duše "vtělí"?
Určitě to teda bude ještě veliká výzva, tuhle svoji energii šikovně zvládnout...
Ale jak jsem koukala, máš Mars ve Vodnáři, určitě na něco originálního přijdeš
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
18.01.2009 - 21:18
Mezi nebem a zemí: Kdy se duše "vtělí"?
Jak dlouho v tom chceš zůstat?
Teda ono umět dobře odventilovat vztek, když se něco přihodí, není zas tak nešikovná věc, ale takhle...
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
18.01.2009 - 20:51
Mezi nebem a zemí: Kdy se duše "vtělí"?
No to teda musí být peklo...
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
18.01.2009 - 18:21
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
18.01.2009 - 17:44
Mezi nebem a zemí: kyvadlo
Ale ona je jedna věc, jestli kyvadlo ukazuje, jaká je opravdu realita, nebo jestli ho ovlivníš tím, jakou máš představu a co si o problému myslíš Ty...
Vnímáš, že mezi tím může být dost velkej rozdíl?
Dobrá věc je, pokoušet se při práci s kyvadlem zapojovat co nejmíň vlastního ega, hodnocení, soudů.
Až zkončíš, tak je klidně zase zapoj a vyhodnoť s nima výsledky,
ale přímo při práci s kyvadlem je fakt lepší nechat to, co si o tom myslíš, stranou...
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
17.01.2009 - 23:10
Mezi nebem a zemí: Kdy se duše "vtělí"?
Souvisí to s tou "ochranou"
- byl to asi jeden z nejintenzivnějších a nejhezčích pocitů v těhotenství...
Připadala jsem si tak nějak jinak - jakoby chráněná ve veliké zlatavé bublině...
Nejvíc jsem to vnímala asi od pátého měsíce, když jsem po prázdninách zase začala chodit do práce -
v jednom úseku té pravidelné trasy, kde je v neutěšeném místě pod mostem "areál kolečkových sportů", mívám vždycky takový nepříjemný pocit, že bych na sebe měla dávat obzvlášť velký pozor.
A najednou to bylo tak, jako by kolem mě někdo udělal průhledný neviditelný plášť, (nebo nevím, jak to líp popsat)... A neuvěřitelný pocit bezpečí i v takovém místě!
Zvláštní a krásné...
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
17.01.2009 - 22:51
Mezi nebem a zemí: Kdy se duše "vtělí"?
"ona furt nic asi nechápe tak to pak musím jít na ni silně!!!"
tohle dost připomíná...
"Je taková nešika a uřvanej spratek, a já jí za to pokaždý kárám, má se snad ode mne ponaučit, že má být lepší"
Sama v té škole přece vidíš a víš, že tyhle přístupy fakt nefungujou
Chceš to dělat taky?
V čem je ta Tvoje puberta jinak tak hrozná?
Jako že se chováš divně?
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
17.01.2009 - 12:39
Mezi nebem a zemí: Kdy se duše "vtělí"?
poslouchej, já si taky nemyslím, že tyhle věci jsou až tak černobílý... Co jsem tak sledovala, tak to spíš bývá takové, že se učíme každý od každého.
Máma má něco, do čeho Ty až tak úplně nevidíš a Ty zase něco, co si máma možná může uvědomit jenom částečně...
A navíc má každý člověk v životě spoustu rolí - a ty bohužel tu pravou situaci ještě více znepřehledňují.
Role maminky, skrze kterou jsi doteď povětšinou svoji mímu vnímala, je pro tu duši jenom část - a možná i poměrně zkreslující... Snad víš, jak to myslím.
Tvoje maminka celý svůj život určitě maminkou nebyla.
(Ale byla jí celý Tvůj život!) Takže fakt není lehké se od toho odpoutat...
A vůbec - musíme být ve všem absolutně dokonalí?
Když to vezmu ještě z druhé strany, jak píšeš, že bys ji měla něčemu naučit...
Dobrá, tak teď si vybav školu, kde učiteka hystericky ječí:
"Já chci té strašné holce jenom něco vysvětlit a ona to nebere! A ještě si ze mě dělá legraci! Mám z ní nervy jak špagát!!! Furt mi tu do toho mele nějaké nesmysly a ten její humor no ten je fakt nechutný! Hrůza! Vůbec nechápe, že to s ní myslím dobře!!!"
Určitě nějaké takové ze školy znáš, že jo? A na vlastní kůži asi víš, že s takovýma lidma není moc dobře a něco se u nich naučit, to jde dost těžko, když to berou takhle...
(Ale to byl jenom takový malý rýpaneček )
Jinak Ti moc držím palce
Jo - ještě k těm životům - když s tím pracuju, tak většinou mám tu zkušenost, že u každého člověka jsou jich spíš stovky a stovky, nebo možná i miliony za sebou.
Prostě něco, co bych spíš přirovnávala k nekonečné řadě...
I když to počítání je fakt asi relativní.
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
14.01.2009 - 18:38
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
11.01.2009 - 15:53
Mezi nebem a zemí: definujte víru
Ono to jsou vpodstatě všecko stejně jenom slova - nedokonalý lidský označení pro něco, aby bylo možno se o tom jakž takž domluvit s ostatními.
Navíc tyhle duchovní oblasti mají tolik termínů a označení pro jednu a tu samou věc, že je v tom docela zmatek.
A pokud kamarádka věří, že "nebi" šéfuje Ježíš a mají tam záchody, tak mě to akorát mile pobaví...
Asi jako když se před Vánocema v anketách ptají dětí ve školkách, jak si představujou Ježíška...
Když někdo mluví o své víře či přesvědčení
(já mezi tím moc nerozlišuju, spíš to beru jako něčí osobní filozofii a přístup v životě, který o něm dost vypovídá),
tak to vnímám jako něco docela osobního a vlastně intimního...
Jako výslednici obrovského procesu, jehož začátek a konec je pro nás v nedohlednu.
Co je v jeden okamžik ta "pravá víra" pro jednoho, může být docela mimo mísu pro někoho jiného.
Ale neznamená to, že bychom nežili v jednom světě podléhajícím stejným zákonům.
Jenom je každý zrovna trochu jinde, má za sebou jiné zkušenosti, je mu bližší něco trochu jiného...
Přitom jdou všichni vpodstatě jedním směrem a mluví o tomtéž...
Nebo ještě jinak - k jednomu bodu se lze přiblížit z různých stran...
A duchovní zralost?
Trochu rozporuplná věc sama o sobě.
Obecněji to beru nejspíš tak, že určitá bytost je duchovně zralá už pokud si je vědoma své duchovní podstaty.
Ale to samozřejmě neznamená, že to tím končí...
Možná, že ta absolutní duchovní zralost by se dala hledat akorát u Boha
(a zase jsme u těch termínů )
Ostatní je pro mě ve stádiu nekonečného procesu...
Celá diskuze: od začátku | nejnovější příspěvky »
© 2007-2024 Najdise.cz