Diskuze, Diskuzní fórum

Kansass » MG34 A o tom je ten život. Poznat jak odstřihnutí, tak provázanost. Nelitovat ani jedné ze zkušeností. Poznáním toho, co nechceš si uvědomíš co chceš... Zažil jsi stagnaci? Skvělé, můžeš se od ní odpíchnout a směle do akce...
Život je přece o tom poznávání, ať už je hořké nebo slaďoučké...Jsme lidi, žijeme v materiálním světě a na nás je vyvážit to materiálno s duchovnem, páč ani jedno bez druhého nemůže být.

Kansass » MG34 Tak samozřejmě, každý má mít svůj prostor a svoje hranice, za které druhé nepustí, to je snad povinnost k přežití tady...
Ty období se logicky střídají. Po klidu přijde bouře. Krásné střídá hnus...Tmu střídá světlo, anarcho-hippie střídá vojna...nebo co...
Kolikrát si tím lidé tady prošli? Země se ti může zdát těsnější, ale je to jenom zdání, ve skutečnosti máš tolik svobody, kolik si jí seš schopen dát ty sám uvnitř sebe, ne okolí....jestli mi rozumíš a ty mi jistě rozumíš, páč jsi ryba jako já...

Kansass » MG34 Každý je na své cestě na nějakém levlu, myslím duchovním levlu. Takže potkáváš samozřejmě lidi, co mají v sobě zpracované bebíčka, jak já říkám a můžeš se dotýkat jejich nitra, aniž by ses bál,že jim zabrnkáš o nějaký blok. No a pak potkáváš lidi s nějakou nedořešenou minulostí, se stovkama bloků v sobě...cítíš,že na ně musíš buď opatrně, nebo s nima nemluvit vůbec...Záleží taky,zda jste naladěni na stejnou vlnu a máte si co předat.
Někoho pošleš do prd... a jeho reakce je úsměv, anebo naopak vyjede po tobě s kudlou v ruce...ehm Co tu chci ale vyzdvihnout je to, že každý jsme někde na té své životní cestě...Uvědomuji si (a dost často na to zapomínám),že ať to máme každý nastavené jakkoli, je fajn ty druhé nesoudit. Uvědomuji si,že v předchozím komentáři jsem napsala,že nemám v lásce lidi, co v sobě dusí, ale i oni si tím musí projít, protože i to je cesta, takže se tímto omlouvám všem " dusilům" ... A přeji všem, aby na své cestě potkali takové lidi, které právě potřebují pro svůj růst...

Kansass » MG34 I člověk se silnou sebereflexí může být důsledně ovlivňován (i stokrat nic osla umořilo). Na ženský mohou působit hodně hormony...Jindy vcelku klidná žena v předmestruační fázi dokáže zbourat řevem barák...( můj případ)...Je to špatně? Tak když má čloběk emoce ( a má je každý, nejsme roboti, ne?) ať jdou ven. Nemám v lásce takové ty rádoby kliďase, co to v sobě dusí a po půlroce zjistím,že mám kolem sebe sebedestruktivního jedince, který když to na na něho příjde, sopka Etna je proti němu slabota. Prosím vás vy jste někdo někdy viděl nebo osobně poznal někoho tady v ČR s opravdovým klidem v duši? Trochu nuda s ním ne?

Kansass » adelaida nádhera...:)

Kansass » Ettelea Mě tak napadlo, jak jsi psala, o té potřebě se osvobodit a utéct...možná už se stavíš na vlastní nohy, ale víš že před Tebou jsou překážky, kterých jsi si vědoma...máš pocit, že ostatní ty překážky zvládají líp a musej Ti někdy i pomáhat (lana) No a nakonec když přijde na věc a jsi před problémem, hledáš nejjednodušší cestu...(nízké místo zdi) a když se otočíš zpátky, vidíš, že bylo dobře, že jsi poslechla samu sebe a nepřelezla jako všichni po nejvyšší zdi...Možná by sis měla víc věřit a nehledat záchranné lana u ostatních???
Tak to vidím já...

Kansass » Elatka něco na tom bude...

Kansass » Ilon spí s měsícem Já myslím, že sugesce tu hraje také svoji roli...Člověk si řekne, že má ne prstě něco neobyčejného a síla myšlenek už svoji práci odvede...
PS: také mám prsten atlantů...
zjistila jsem, že např. plaché kočky se mě přestaly bát, když jsem ho začala nosit a dokonce se ke mě tulily...což je možná tím prstenem, ale kdo ví...třeba hárám...