Diskuze, Diskuzní fórum

Crumb » dan162 Ano, existuje názor, že římské Saturnálie byly v křesťanské době záměrně překryty oslavami vánočních svátků. Měl se tak potlačit kult boha Saturna. Aby ale lidé tuto transformaci přijali, musely být učiněny určité ústupky. Proto bylo ponecháno veselí, hojnost, hodování, dárky atd. V podstatě šlo hlavně o to nahradit "pohanského" Saturna postavou Ježíše Krista. Podobně byly oslavy spojené se zimním slunovratem nahrazeny Vánocemi i u jiných kultur.

Crumb » Freja Ano, období zimního slunovratu může být vhodné i k rozjímání, k rituálům apod., ovšem ne každý má v těchto věcech zálibu a ne každý to chce provozovat právě v této době. Já se v období zimního slunovratu jakémukoli rozjímání, bilancování apod. raději vyhýbám. Během vánočního času se snažím mít mozek hladkej jako vejce, pouštím hlavu na volnoběh, sleduju pohádky a komedie, poslouchám oblíbenou hudbu, válím se, baštím, popíjím víno atd.

Crumb » player Myslím, že většina lidí cítí, že samota a rozjímání se pro vánoční čas moc nehodí. A řadě lidí to zjevně nedělá dobře. Lidé si chtějí spíše něco užít, něco si dopřát apod. Bude to asi tím, že chovají v kolektivní paměti vzpomínku na původní svátky, které byly konány v tomto čase, na svátky veselí a hojnosti, kdy si na své přišli i ti, co byli "plonk". Tak např. ve starověkém Římě byly slaveny známé Saturnálie - původně 17. prosince podle juliánského kalendáře jako jednodenní svátek, po roce 45 od 17. do 23. prosince, pak až do 30. prosince. Byly to svátky konané k poctě boha Saturna, který byl později uctíván jako bůh času. Saturnálie ovšem nebyly určeny k "tichému rozjímání". Bylo tomu "právě naopak". Byly to oslavy plné bujarého veselí - lidé pořádali soukromé večírky a karnevaly, hodovalo se, popíjelo se víno, lidé si vzájemně vyměňovali dárky atd. Na své si přišli i ti, co byli "plonk". Otroci si např. v tomto čase vyměňovali role se svými pány, byli jimi obsluhováni atd. Asi tyto svátky lidem utkvěly v kolektivní paměti, a proto se dnešní Vánoce a oslavy Nového roku často v mnoha ohledech podobají římským Saturnáliím.

Crumb » pavlíček p Ano, "nízký příjem" může někdy v lásce představovat velký problém. Ovšem milovat lze i bez peněz. Vzpomeňme např., jak Bohuš Stejskal v legendárním filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág volá za odcházející Irenkou: "Irenko, nebuď hlůpá, já tě mám rád aj bez peněz!"

Crumb » tronco Pokud jde o mou "zkušenost", není ani co oceňovat. Nejsem žádný "super-otec". Zkušenosti přicházejí během rodičovství tak nějak samy. Někdy to bývají i pěkné pecky, po kterých může mít rodič pocit, že jeho "Egousek" je zadupanej hluboko do země. Četba o rodičovství může pomoci. Někdy ale nastanou situace, kdy člověku nepomůže ani halda manuálů o rodičovství.

Smutná pravda je také to, co zmínila Háňa, a sice, že děti často "všechnu vinu nahází na své rodiče". (Někdy to vypadá, že je to v dnešní době docela "trendy".) Je fakt, že existují fenomény známé jako "pohlcující matka" a "opičí láska", ale jsou i děti, které dokáží pěkně zatopit svým rodičům. V jedné knize jsem četl přirovnání, které říká, že děti jsou malé ryby, které okusují tělo velké ryby.

Myslím, že i v procesu rodičovství se dají uplatnit slova, která napsal Cervantes: "Quien no cae no se levanta."

Crumb » tronco Jsem otcem dvou dětí, dnes už dospělých. Když byly malé, přečetl jsem si něco o rodičovství, abych se o něm poučil. Mám také několik zkušeností ze svého okolí - znám pár případů pohlcujících matek a opičí lásky. Takže to nemám všechno ze své hlavy. Něco si pamatuji z četby, něco je zkušenost.

Crumb » tronco "Posesivní" znamená "přivlastňovací"; přičemž v tomto případě je myšlen vlastnický či majetnický vztah. Příklad matky Normana Batese patří k těm extrémním.

Myslím, že označení "pohlcující matka" lze vztáhnout i na poněkud hanlivé označení "opičí láska". Přesněji je to "opičí rodičovská láska", která je definována jako "přehnaná fixace rodiče na dítě". Jde o nadměrnou až přespříliš protektivní (ochranářskou) rodičovskou lásku k dětem, o péči, která neposkytuje dítěti svobodu v pravém slova smyslu, odpírá mu možnost zdravě se psychicky vyvíjet, brání mu rozvinout se a škodí často jeho budoucímu životu. Opičí láska může ale zahrnovat i takový přístup, který naopak nestanovuje dítěti téměř žádné hranice, což se pak může projevit např. tím, že se dítě může cítit ve světě ztracené, dezorientované atd.

Nic z výše uvedeného obvykle nedělá rodič vědomě, nemá úmyslu svému dítěti nějak ubližovat. Naopak rodič s opičí láskou si může myslet, že se pro své dítě hodně obětuje, že pro něj dělá maximum. Termín "opičí láska" vznikl asi z toho, že matky opice často nosí svá mláďata a nechtějí je pustit z náruče a jsou zároveň obětavými, pečlivými a starostlivými matkami. Opičí láska lidských matek ovšem může nevědomě sledovat i egoistické cíle. (Je však třeba doplnit, že opičí lásku mohou projevovat i otcové.) Takže nejspíš i v rodičovství jde o to držet se nějaké střední cesty, dávat si pozor na extrémní přístupy - "nedusit" dítě, ani ho nerozmazlovat atd. -, což se snadno řekne, ale hůře vykoná.

Crumb » tronco Ano, popsal jsi to trefně. Myslím, že "pěkným" příkladem "pohlcující matky" je také posesivní matka Normana Batese z filmu Alfreda Hitchcocka "Psycho".

Crumb » Najdise.cz "Pohlcující matka" je např. matka, která než aby dovolila svému synovi, aby se od ní odpoutal, raději ho "pohltí". Připoutá ho k sobě výčitkami, citovým vydíráním apod., nedovolí mu navazovat vztahy atd. (to se samozřejmě může týkat i dcer). Jako "pohlcující matky" jsou také označovány matky, které dokáží uskutečnit "nejhorší noční můry svých dětí" (trefně je to vyjádřeno např. v písni "Mother" od skupiny Pink Floyd).

Crumb » Najdise.cz OK

Crumb » dan162 Ano, krajní příklad. Pokud jde o kartu Blázna, tak tu mám raději na místě, které mu přisoudila kabalistická tradice, a to i s jeho tradičními významy.

Crumb » Najdise.cz Držím palce ohledně psaní té knihy. Mohu se zeptat, kdo je ten známý vydavatel?

Crumb » Buddha/2 S tím nelze než souhlasit

Crumb » dan162 Strach s námi dělá všelijaké věci. Často způsobuje i to, že naše maska sedí dobře. Představ matku ve světové válce, které okupační vojáci znásilní a zabijí dceru. Představ si dále tuto matku, která už o jednu dceru přišla, jak kvapně schovává svou druhou dceru za hranici polen, aby alespoň ji uchránila před znásilněním a zabitím vracejícími se vojáky, kteří ji už připravili o první dceru. Tato matka si díky strachu o svou druhou dceru nasadí důkladně masku matky jedináčka - a díky tomu strachu bude ta maska sedět opravdu pevně. A zapře svou druhou dceru, bude lhát a křivit se, jak to jen půjde. Kdyby se totiž pořádně nekřivila a kdyby ta její maska pořádně neseděla, mohlo by to dopadnout špatně i s její druhou dcerou. A co teprve, kdyby v kritické chvíli ta matka odložila masku a otevřeně by těm vojákům sdělila svůj skutečný nejvnitřnější postoj, který k nim zaujala, a hrdě jim prozradila, kde má ukrytou svou druhou dceru.

Jinak karta Blázen je hezkým příkladem člověka bez masky. Blázni totiž masky nemají - stejně jako děti. Proto také děti a blázni vyžadují ochranu. Hrozí jim totiž bez masky větší nebezpečí. Proto je také tarotový Blázen zobrazován jako člověk na okraji propasti. Blázen také zastupuje v tarotu archetyp dítěte a značí všeobecně nevědomost a pošetilost. Karta ukazuje na nebezpečí, jež plynou z bezstarostnosti, naivity, nezkušenosti, lehkomyslnosti, nerozvážnosti atd.

Crumb » dan162 Maska není určena k tomu, aby se člověk vnitřně křivil. Má sloužit k sebeobraně atd., je součástí pudu sebezáchovy. Maska má sloužit tomu, kdo chce na tomto světě vydržet co nejdéle. Člověk totiž může bez masky přijít snáze nejen o peníze. Bez masky ho může snáze stihnout třeba i násilná smrt. To ovšem může postihnout i člověka s maskou. Maska však přece jen poskytuje větší krytí. Ve strachu žijí jak lidé s maskou, tak i lidé bez masky. Téměř ve všech pozemských srdcích plápolá požár úzkosti. Nakonec se všichni stanou - stejně jako ti ptáci - kořistí smrti. Maska má její příchod oddálit. Proto se říká, že správné maskování je v přírodě často otázkou života a smrti. Komu ovšem na délce pozemského bytí nezáleží, může masku klidně odložit. Kdo se zbaví pudu sebezáchovy pro tento svět, může odložit masku, strach, úzkost atd.

Crumb » dan162 Protože je tohle diskuze, která je deklarována jako diskuze "bez mazacích orgií", mohu sem snad přispět svou trochou do mlýna. Nakoukl jsem také do "kolegovy" diskuze "Bez masky", kterou založil poté, co mu někdo "vyfoukl" to jeho "krásné" téma "otevřenost ve sdělování skutečného nejvnitřnějšího postoje".

Mám k tomu asi toto:

Různé způsoby maskování a skrývání jsou běžné ve světě fauny i flóry. Správné maskování je v divoké přírodě často otázkou života a smrti. Člověk je součástí přírody a správné maskování bývá často otázkou života a smrti i pro něj, a to nejen v divoké přírodě, ale i v džunglích velkoměst atd.

Nosíme "masky" a skrýváme své nejvnitřnější postoje např. proto, abychom se bránili proti lidským predátorům. "Masky" si snímáme a své nejvnitřnější postoje odhalujeme obvykle jen před lidmi, kterým důvěřujeme (a i to se nám často vymstí). Být "duševním naháčem", který se bez rozmyslu všude demaskuje a odhaluje své nitro každému na potkání, může být někdy i hodně nebezpečné. Takže nosit "masku" a skrývat své nejvnitřnější postoje před určitými lidmi je nejen normální, ale často i žádoucí.

Pokud má "kolega" schopnost vnímat "masku" každého "i to, co je za ní", neměl by to možná takto veřejně prezentovat - protože, jak praví klasik: "Nechť bojí se ten, koho bojí se mnozí." "Kolega" by se měl raději v tichosti nabídnout tajným službám - CIA, NSA/CSS atd. Tam by po něm nejspíš hrábli všemi deseti.

Crumb » Lokii Aby člověk mohl dělat to, co chce, musí často (někdy naneštěstí - někdy naštěstí) řešit to, co kdo chce.

Crumb » Crumb To označení "Ninja Clown" opravdu "vyznívá až směšně", jak píše Felínská Květina. Já bych řekl, že působí až toxicky. Souhlasím s tím, co píše Argyll, a sice "že to, co děvčata oceňují, zapadá spíše do archetypu rytíře - rabiáta mírněného jistým kódem ctnosti". To přirovnání s tarotovými kartami, které uvedl RainMan22, je zajímavé: řada dívek a žen asi opravdu chce "o něco víc" a je asi pravda, že "na jednoho chlapa je to dost těžké". Myslím ale, že Natalia de Chava, anavi369 a další popsaly trefně to podstatné, co ženy potřebují, a nejspíš trefily i to, co chtějí (potřebují) muži.

Anavi369 zmínila "batoh na zádech" ("netáhnout ještě batoh na zádech, protože jinak padnou oba"). To mi připomnělo jedno místo v tropech, kde ženy, nemajíce k dispozici prakticky žádné "rytíře" se smyslem pro humor, vyřešily problém "batohu na zádech" s obdivuhodným pragmatismem a nadhledem. Jde o místo někde v tropech (už si nevzpomenu, kde to je). Muži se tam věnují hlavně konzumaci pálenky (kterou prý dělají ze všeho možného i nemožného) a zahálce - někdy si pro zábavu zarybaří. Pracují tam prakticky jenom ženy, které se také samy starají o děti atd. Nevdávají se, protože nechtějí mít na krku zbytečnou zátěž v podobě lenošícího opilce. Muže využívá tamní žena jako milence. Když ji milenec omrzí, pustí ho jednoduše k vodě. Když žena zatouží po dítěti, použije vhodného muže (asi toho, který ještě není zcela zdevastován alkoholem) a pak ho také pustí k vodě. O děti se pak ženy starají samy, pomáhají si, spolupracují, obchodují atd. Přizpůsobily se absenci "rytířů" a jsou prý velmi spokojené.

Crumb » Najdise.cz

Crumb » movvin Není třeba se omlouvat. Uznávám, že ty mé příspěvky vypadají strojeně. Tak nějak automaticky jim dávám literární podobu. Je to asi profesionální deformace. Nerad bych tu působil dojmem nějakého poučovatele, puritána, propagátora nějakého hnutí apod.

Díky za upozornění