Diskuze, Diskuzní fórum

Arezet » Najdise.cz no ,abych pravdu řekla, ne závislost na mě by se mi nelíbila,ono chvilku by mě to uspokojovalo,ale ve chvíli kdy by to překročilo mezi,tak bych od takového muže vzala nohy na ramena, ráda se cítím milovaná,ale né spoutána, závislý partner pro mě znamená i to,že se mnou bude manipulovat,pokud s ním nebudu pořád, nooo opravdu ne nechtěla bych na mě závislého muže,chtěla bych cítit,že se pořád musím snažit,abych ho měla vedle sebe a né aby se mi u nohou plazil chci rovnoceného partnera

Arezet » Alffie gratuluji Alffie mám radost za tebe

Arezet » Najdise.cz no já jí právě záviděla chodit bez podprdy třeba ve večerních šatech

Arezet » Najdise.cz lentilky pod kobercem to mě rozesmálo fakt,tohle říká moje kamarádka, vždy když si stěžuji na svoje vybavení, ona na to.co bych za t odala za ty tvoje křivky, já mám akorád lentilky pod kobercem no jak je vidět člověk vždy chce to co nemá mám se ráda,jen by měla bavilo dost měnit tvary barvy podle nálady

Arezet » Mici Angóra tak určitě,často cítím z její strany manipulaci skrz hraní oběti o tom vím a občas jí nastavuju zrcadlo a nebo jí řeknu,že toho mám dost.

Ale zajímá mě co si tam prosím vyčetla?

datum mé matky je 4.12.1964 Lanškroun 00:15

Arezet » Najdise.cz No musím říct,že jsem zjistila,že vytěsňuji vzpomínky, a dětství si pamatuju jen to hezké co bylo, to špatné jsem radši zapomněla nebýt mamky,která mi občas připomene c ose dělo,když jsem byla malá an beo něco samo vypluje napovrh.

Docela mě to překvapilo,že si něco takového zažila,ale ono to vlatsně překvapivé není že si silná žena,která je na svůj věk velmi moudrá,ono t ovlatsně ani jinak nejde,pokud je člověk silný,tak to zvládne,léčí se a nepoddá se tomu utrpení,že by ho činil sám.

Já řešila svoje sětství,ještě před pár roky a je mi 26, a pořád si mylsím,že je co řešit.S mamkou jsem o všem mluvila,máme lepší vztah s tátou se nedá mluvit,za vše c ose stal oa děje jen obviňuje nás dvě.
Dlouho jsem i přemýšlela,kdy jsem ho začla nenávidět a ja kjsem to vytěsnila,tak nevím co to spustilo.

Myslím,že mě ta výchova natolik ovlivnila, žekdyž jsem měla partnera stavila jsem ho výš než vlastní rodiče.
Třeba příklad toho,že jsem nebyla chválena,ale spíš kritizována,že když mě někdo pochválí tak se tetlím blahem,vlatsně přestanu ovládat vlastní ego a to mi vyroste do neuvěřitelných výšin.
Krom vztahů, hledala jsem partnery,kteří mě ignorovali jako má rodina,čím víc mě partner ignoroval tím víc jsem ho chtěla a nechala se sebou manipulovat.Učit se sebelásce, to dělám nějako udobu,je to lepší než dříve, vidím ty výsledky na lidech jak se ke mě chovají, je nmě zaráží proč má někdo potřebu ubližovat a týrat druhé,když sám byl týran,tak by měl přeci soucítit a neděla tto co jeho bolelo ne?

Užívání života, n oto jsem dlouho nevěděla co to je.Vlastně u nás byl problém s penězi,takže jsem velmi skromná a zybtečně neutrácím.
Co jsme začla pracovat,jak jsem se začla učit si užívat.
S lidmi mého věk usi nerozumím a už ve svých 13 letech má nejlepší přítelkyně byla trenérka,které bylo 50 let já si mezi lidmi mého věku připadala jako mimozemťan a doteď to mám a mám pocit čímdál větší že to není o věku,ale o uvažování,ale přiznám se průměrný věk mých přátel je 35 a výš můj nejbližší člověk je starý 45 let.
Mám ráda starší lidi a ráda poslouchám o jejich životě a zkušenostech.
Díky vám tady všem jsem konečně nasebe začla nahlížet jako dokonalou nedokonalou bytost a začla s muzikou a tvořením
Můj první diskuze byla tu byla před několika lety a měla jsme pocit,že mi ujel vlak,že jsem k ničemu a díky příspěvkům všech tady se ve mě něco změnilo a začla jsem pracovat na sobě,na vztazích,prostě začla si věřit

To prázdno znám a ještě te´d mě chytne někdy panika,že jsme na tý cestě sama.

Chápu to jak píšeš o tom být tvrdá,já byla do nedávna a pak se zhroutila a došlo mi,že jsem žena jemná a citlivá anemá cen usi nechávat vše pro sebe.

Já byla pesimista hodně velký,pak jsem se naučila optimismu a te´d jsme u realismu,ač idealista bych taky byla

Vypnou a neřešit jóo to bych taky ráda uměla, nevím jestli znáš třeba probděné noci,kdy myšlenky lítají v hlavě a nedovolí ti spát,s tím mám hodně problém.


Děkuji za tvé vyprávění Khalii

Arezet » Sky no chmury jsem měla hodně dlouho a včera t prostě vylítlo a dnes je mi dobře

Arezet » Buddha/2 Kdo ví sakra těžký úkol

Arezet » Sky no já nevim, čím víc říkám to NE tím víc vidím,jak se mnou druzí začínají manipulovat a že já to cítím

Nenechámse pohltit, to zvládnu, zvládla jsem jiné věci tahle dám,jen jsme na to teď tak nějak sama.

Arezet » Najdise.cz Jo to jediný je fajn, že já už vtomhle pokračovat nebudu i kdybych ty děti nakonecani neměla radši,protože šířit něcotakového je horší než šířit mor.

Vy jste tak úžasný fakt děkuju fakt moc

Arezet » Loreena Mckennitt dík za ty slova právě,že mě nejvíc ničí,že sama mužu nasobě sebevíc pracovat,ale aby to mělo opravdu nějaký smysl a rozsah,tak by to měl dělat každý,ano nimrat se v tom bolavý a jít do sebe než házet špínu na druhé a sám si říkat já jsem mistr světa a dokonalý.

Někdy si říkám,kdybych se tak mohla odstřihnout od rodiny,ale cítím že když to udělám,že mě to zabije...

Arezet » Přívětivý Jack

Arezet » Najdise.cz

děkuji to jsem potřebovala to vypustit

Arezet » Áta22 přesně j ási nedokážu představit,že byc hsvému malýmu uzlíčku dělala to co dělali rodiče mě,jsme jiná než oni a nechovám se jako oni, oni jsou chladný a o mě každý říká,že jsme neskutečně hřejivá a plná lásky a energie,kde to prý beru potom všem no a já jim říkám,prootže jsem zažila tolik trápení a nechci opakovat chyby svých rodičů....ale zase se obávám jen jedný věci abych své děti neudusila svojí láskou,bojím se aby nebyla přehnaná.

Arezet » Loreena Mckennitt Upřímě,tomuhle já opravdu nevěřím, mám otce tyrana od dětství jsem semu postavila řekla,co dělá svým chováním a dělám to dote´d, o nje šílený cholerik ač je nemocný a je dlouho doma a by lschopný jen jít na pivo půl kilometru po naší vsi.Nikdy jsme si ho nevážila od takových 11 let k němu cítím hrozný odpor.
Vlastně ho miluji,je to můj otec,ale hrozně ho nenávidím.
Jelikož ,když mu řeknu jemně že se chová špatně neohleduplně,tak začne hned řvát.Nerespektuje mojí matku a mě částečně,jelikož ač nenávidím hádky a agresy,tak si nemůžu pomoct,když se někde děje nespravedlivost.
Ale nebaví mě věčně mu mluvit do toho jak se chovat,je dospělý a měl by to vědět snad sám,přitom je to dobrý člověk,jen je vzteklý z nemoci a že nemůže nic dělat a tu zlost si vybíjí na nás a nejvíc na mé matce:třeba nedávno přestal jíst vše co ona vaří,prý začla jinak vařit a je vše hnusné, nebo mamka řekne,že jí něco vadí a on to dělá naschvál mi příjde, vím že s ní manipuloval od mýho dětství viděla jsem to a dokonce jí to pak i řekla,že na ní hraje někdy habaďůru.
Stydím se za něho,že sousedy bere jak rodinu a je k ním štědrý a mé mámě nekoupí ani dárek k narozeninám a dokonce se stalo,že jí ani nepopřál.
Mě nikdy nepochválil,neřekl že mě má rád, vlastně je mi odporný i kdyby mě teď objal.Často utíkám z jeho dosahu je tak negativistický, jen nadává,hlavně na ženy a nejhorší jeh oslova co mi kdy řekl,když jsem s ním v něčem nesouhlasila,že jsem stejná jako moje matka a já na to: to jsme ráda že to říkáš,ona je mým vzorm totiž a čuměl no.

Má matka je dobrý člověk,jemný citlivý,harmonický,nechce se hádta, jsme si podobné,ale jen ona si neumí dupnout neb osnad j íto za t oani nestojí,ale vidím že trpí,když nejsem u rodičů....příjde mi že se otecchová paranoidně občas, říkala jsme mamce ať se odstěhuje,ale je problém s tím,že splácí střechu,nic nenašetří..prostě takové vězení, jo dá se to brát hmm tak vybrala si muže a já přišla hned na svět cose znali, svým dílem i chápu,že jsem tím proč spolu jsou a cítím,že m ito oba dávají svým spůsobem za vinu, vinu za to,že nebyli oni opatrní.


Pardon,nějak to ve mě te´d vězelo a jak jsem si přečetla tohle všechno,tak to ve mě totálně explodovalo.


Asi jako ten optimismus, 2 roky jsem byla optimistou,všechn ošpatné jsme prostě brala jak je a brala všee,že se děje k mému dobru,musím říct že s tímhle vším je konec,stalo se pár věcí,který mě dostali na takový dno a já se vyčerpávala vsugerováváním a hrání si na optimismus.

Jsem ohledupný člověk,který rád pomáhá a přemýšlí jak svět udělat lepším,tak aby bylo méně utrpení a násilí,cítím poslední dobou že nikdo nedokáže svět spasit,můžem natočit milion filmů ,složit milion písní,cokoliv,hlavně m ipříjde že je svět horší a horší,co svět lidské bytosti,je to te´d jen velká honba za egem,ač se učíme díky různým knihám blogům jak se mít rádi,tak mám pocit,že nám chybí ten střed,bu´d se lidi nemají rádi a ubližují si či ubližují druhým a nebo jsou lhostejní,přece mám své bolesti a problémů dost,nač se poslouchat a pomáhat druhým.

Vím,že z tohoco jsme teď napsala jde hromadu bolesti,ano jde,vidět každý den ty hnusy jak v rodině,tak mezi přáteli,cizími lidmi,na ulici....jako bych ztratila smysl života..... a čím víc hnusu vidím tím víc si přeji brzy odejít a nevidět to.

Nejsem dokonalá a nespolkla jsem moudrost světa, je njsem citlivá a vnímám svět a lidi v něm....řekl by mi někdo jak se z toho nezblánit?Prošel jste někdo něčím podobným?Podobnými myšlenkami?

Dobrou noc všichni a pardon za ten výlet,asi mám životní krizi a mám pocit,že to kolem mě nikdo nevnímá a jediná možnost jak to ze sebe dost je taky a vím,že spousta z vás má dobré názory a kolikrát mi fakt pomůžou.

Arezet » Najdise.cz Pak si vzpomínám ,když mi bylo 11 let, bylo nějaký týden co zemřel můj mladší bráška,když konečně moje máma začla projevovat zase emoce,protože celou dobu byla jako mrtvá, vzpomínámsi,jak jsem se kouapala onabyla se mnou vkoupelně,seděla na židl ia jen tak koukala snad do prázdna a najednou začla hrozně plakat a já začala plakat s ní,seděla jsem ve vaně naproti 1 od židle kde seděla a dívala se na ní... bylt onejsilnější zážitek v mém životě... vidět milovanou bytost takhle trpět....ani nevíte...te´d jsme dospěla a když pomyslím,že bychměla ztratit dítě jako ona.
Otec no viděla jsme ho plakat,teda tak nenápadně,vlatsně nai nevím zda to byl pláč,bylo totakové neurčité a cítila jsme úzkost co mám dělat.Chtěla jsme něco udělat,ale ta úzkost mě svazovala i to,že ho nedokážu obejmout a i ta bolest sakara vždyť máte přeci i mě,možná to bylo sobecké na to takhle myslet.

Já mám dneska zase den

Arezet » Najdise.cz Tak z pohled uženy :)

Můj otec, když jsem brečela,ta kdělala že nic nevidí, no i moje matka no.

První partner byl utěšovatl a byl opravdu vnitřně silný,bohuže lsám emoce nedokázal moc projevovat,nakonec jsme h oto maličko naučila.
Když jsem plakala,vždy mě utěšoval,asi tak jak by s ižena přála,Taky několikrát plakal a umě to vzbuzovalo to,že jsem ráda,že dokáže projevit,že jsem mi ukřivdila či ublížila,dokázala jsem to procítit a příště jsem to už neudělala,jelikož jsem věděla že trpí a to on se vždystáhnu la nechtěl abych hoviděla plakat,takže vím že to manipulace nebyla.Dote´d naněj sláskou vzpomínám,úžansý mladý muž,kterého jsme nedocenila,já mladé tele :D

Pak jsem měla dalšího a ten ty slzy neviděl rád,ale takyse snažil utěšit,ale dlouto nedal,byl sám hrozný cíťa a mylsím,že mu to dávalo dost zabrat.On přede mnou nikdy neplakal,teda né skutečně, ale vidělajsem mu to vočí tu bolest,když jsem mu něčím ukřivdila.


Poslední muž, no ten byl takový přesně strůjce svého štěstí je každý sám, zajímavé kamarádky utěšoval,ale mě chtěl mít silnou neprojevující zklamání,bolest a slzy,že na něj fungovali,jako něco z čeh ose totálně stáhnul aignoroval,něcojako můj otec.

Pak jak někdo psal,pokud slzy nespustím,drží mse mi jako kámen na hrudí,doku´d to stejně nevypustím.Musím říct,že jsme dlouho mě problém vůbec před někým brečet,vlastně ten první přítel byl jediný který byl siln ý a zvládl mé slzy a byl u mě do posledního vzyku,dokonce mě tenkrát v nejhorším i osobně dotáhl na psychiatrii,byl to poklad,jen si mylsím že na tenhle poklad jsme nebyla dost zralá a nedovedla si toho vážit.


Muž,který ženu utěší,tak je borec, je to muž s velkým M.

Arezet » Danylo Tak dote´d to vlastně asi ani nevím a pokaždé jsem cítila něco jiného.

Vlastně,když jsem si myslela,že skutečně miluji, tak jsem cítila že toho druhého miluji natolik,že i když mě něčím štve či rozčiluje, že místo toho abych od něj utíkala,tak mě ta itálie baví, že ač má ten druhý chyby,tak s nimi dokážu žít a jsou pro mě hlavní to dobré v něm.
Cítila jsem,že ač bych byla kdekoliv,tak tam jde je on je můj skutečný domov, i kdyby to znamenalo bydlet v jiném státě(s chutí bych se učila jiný jazyk) nebo třeba na lodi na moři(a to já se vody bojím) nebo za ním letěla ,kdyby byl někde daleko.

Nevím zda tohle je skutečná láska,protože to nevyšlo,bylo to jednostranné a cítím,že takhle se dá milovat snad jen jednou v životě.

Zamilovanost alias okouzlení nebo pobláznění,to je když děláte věci bez hrdosti,protože vám to absolutně nemyslí,protože lačníte po fyzické m sblížení a d áse říct,že to stejně člověk pozná po pár měsících,že to bylo oblbnutí smyslů.

Ono se to opravud hrozně moc špatně vysvětluje,zažila jsem takové vztahy,kdy jsem si nebyla jistá ničím,ani sama sebou

Nejhorší je asi to být s někým z praktických důvodů, jelikož za čas člověk potká někoho zajímavého a je po vztahu,jelikož neholduju zrovna nevěrám.

Láska si myslím je to,když jste sami sebou,děláte ty blbosti co děláte,když jste s rodinou a děláte je i s tím druhým a ten na vás nekouká jak na blázna,ale směje se jak je to legrační a je to pro něj roztomilý.Kro mtoho,že láska chce čas,zamilování je hned a člověka ani neznáme,máme nějaké domněnky a představy a když nejsou naplněny,tak ze vztahu odcházíme a nebo se naučíme milovat druhého se vším co v něm je a to jepodle mě taláska,ale to už to melu asi po několikátý

Arezet » Buddha/2

Arezet » player praktická i romantická, neříkám že vše vyřeší,ale věřím v to,že najdu člověka se kterým do toho praštim.. i kdybych ho měla hledat třeba ještě 10 let