Diskuze, Diskuzní fórum

Abelas » cimi Před úsvitem


Jsou balkóny, co hledí na východ
S kamennou lhostejností sobě vlastní pak
denně pozorují tu neochotu prvního světla
nechat se poznat světu
Jenže tehdy v travinách a parcích propukají první cvrkoty,
kupříkladu křoviska tam v rohu zahrady
uzavírají tajnou úmluvu
o ztraceném dětském míči
("Necháme si jej, dokud nás podzim neopadá...")
A pak projede kolem cisterna s mlékem a zavoní to odzadu od pekáren
Světlo chápe, že se povinnosti již nevyhne
a právě tehdy zavíráme dveře od balkonů
Zevnitř


* * *

Abelas » Najdise.cz EDIT

Už žádný promile, přešel jsem na heroin

Abelas » Bosch Klasika
Četl jsem před osmi lety...
(Pěkná část )

Abelas » player No dyť! Láska ve všech podobách se vztahuje i na lásku k penězům

Abelas » Sosna zvlčelý

Abelas » tronco Jako co Ti budu povídat, před pár lety jsem se taky ocitnul trochu na hraně a tehdy jsem se do odmašťovny chtěl přihlásit z vlastní svobodné vůle. Ale ta čekací doba je tak dlouhá, že jsem pochopil, že aby mě to nestálo život, musím se dát do kupy úplně sám a povedlo se... Moc si to nedovedu představit, jak to tam vypadá, ale já měl docela vojenskou výchovu a poslouchat absurdní pindy a myslet si přitom o prdeli jsem zvyklý od dětství. Do odmašťovny asi člověk nepřichází proto, aby se tam s ním zacházelo hezky... Ono postavit do latě alkoholický ego s jeho arzenálem sebelítosti, alibismu, apod. asi chce od terapeutů trochu otrlosti, zdravé dávky lhostejnosti a nevybíravosti. Možná se Ti doneslo, jak léčí alkoholismus v Tibetu: bitím a fyzickými tresty :))) A prý má ta jejich "kůra" mnohem vyšší procento úspěšnosti, než naše léčebny. Myslím, že o něčem to vypovídá...

Abelas » tronco Ahoj Dušane, já myslím, že jsi nepochopený borec :)) Držím pěsti v té ústavní enklávě, kde někteří předstírají pomoc těm, jejichž vnitřní situaci si nedokáží představit. No, jestli tam máš přístup k netu, věřím, že nás budeš dále častovat svými svéráznými malbami a verši :))
S pozdravem, T

Abelas » Najdise.cz Vladimír Holan

V PELYŇKU

Sunutím zdí a odrhováním
větví, jepic a mraků
našel jsi dnes hřiště po mrtvých dětech...
Bylo už zpustlé, zarostlé a k poslednímu
pochopení, a tím tedy jaksi
menší a jako vehnané do úzkých...
Ale v pelyňku a v hluchavách
dosud ležel zakutálený míč...
A také tam byl perleťový knoflík...
A bylo třeba celé lůny, aby jej ozářila... Neplač...

* * *


V KUCHYNI

Nebyls tu málem rok... Bál ses sem vstoupit..
A jen jsi tak udělal, prázdnota kdysi žadonící
a potom zhrzená zanevřela teď na tebe
a svéhlavě se dožaduje, abys odpykával
svou přítomnost svou přítomností...
Všechno je tady k tvému pohanění:
linoleum, třísky na podpal, vyprahlá moucha,
chlebová plíseň, zabřesklý ocet trhlin
a šťavel skvrn a tříslo staženého vzduchu
a z čihadla koutů prskající pavučiny
a docela vespod ticho, zrovna tam,
kam svítí měsíc jenom ve dne...
Však mezi těmi věcmi spatříš náhle
(s krutou, nejvšednější, a tedy nejtajemnější
a jakoby doživotní určitostí)
kávový šálek a na něm stopy po líčidle,
kde přitiskly se kdysi naposled
rty té, která tě opustila...

* * *


SETKÁNÍ VE ZDVIŽI

Vstoupili jsme do kabiny a byli tam sami dva.
Pohlédli jsme na sebe a už jsme nedělali nic jiného.
Dva životy, okamžik, úplnost, blaženství...
V pátém patře vystoupila a já, který jsem jel dál,
jsem pochopil, že už ji nikdy nespatřím,
že je to setkání jednou pro vždy a už nikdy víc,
že i kdybych šel za ní, šel bych za ní jako mrtvý,
a že i kdyby se ona vrátila ke mně,
vrátila by se už leda jen z onoho světa...

* * *

UŽ BY TU MĚLA BÝT

Vrány táhnou. Pero skřípe.
Déšť překládá oblaka do řeči zdí.
Kůň začíná prsa v hudbě.
Ženy vědí o všech šatech,
které nosily od dětství do panenství
a přes krev dál.
Pád vzbouřených andělů váhá,
co si počít se zmrtvýchvstáním,
jež vyloučilo instinkt hmyzu...
Ale už by tu měla být noc,
neboť pro oči hladových
je lůna lívancem
přes celý plech...

* * *

ZEĎ II.

Tato zeď s rychle uzavřeným
kusem prostoru je také
plná zarudlých trhlin
po mrtvici cihel...
Málo pozorné k nepřítomnosti slunce,
stíny skrývají dorozumění s člověkem
až po úklad...
A zrovna tady jste se mě ptala
je-li život sen, vy,
tak živoucí právě když spíte,
celá ve snu... Ale ta zeď!
Došla k vědomí sebe samé?

* * *