Diskuze, Diskuzní fórum

Bosch » thééé Ona je to docela nebezpečná akce i pro kočky lovit potkana. Nebo i myš. Ony se brání jde jim o život a i kočka může lehce přijít k úrazu. On ten výsledek není nikdy zaručený.

Áta22 » thééé nj, jsme "úžasní"; i tohle jsme vyšlechtili

Bosch » thééé Tahouni z lesa ten vlevo byl odkupem ušetřen od řezníka.
Občas se na nich projedu.
Dříve to měli koně těžší třeba v dolech.
(né nejsou moji)

Najdise.cz » thééé V tom zrovna odvahu u sebe nevnímám,mě přijdou zvířata jakože kámoši a je jedno,jak vypadají,nebo co dělají.Jednou jsme se trochu víc upravili alkoholem kdysi a já si pak povídala s krysama u popelnic,šel kolem mě nějaký manželský pár a neustále se mě snažili od nich odlákat,že se mi něco stane,že mě kousnou...necítila jsem se nijak ohroženě,vlastně se zvířaty vůbec necítím ohrožená.
Svoji odvahu vnímám ve chvílích,kdy většina lidí mlčí,aby si nenadělali nepříjemnosti a já mluvím,ačkoliv vím,že budu mít nepříjemnosti.

Bosch » thééé Třeba děti když nedostanou bonbónek taky udělají takové smutné oči.
Musejí chodit chudáci do školy a poslouchat. A dělat co se od nich očekává.

tajga » thééé Tahle psí oddanost je jeden z důvodů, proč bych nechtěla psa. Mě to až bolí....Když jsme měli psa, tak měl nejradši tátu, který ho za útěk vždycky nesmyslně seřezal :-(

Ale měli jsme dva psy a každý úplně jiný, takže vliv pána bých úplně nepřeceňovala. Ten jeden utíkal, zakusoval slepice a měl v sobě vůbec dost agrese. Druhý dalmatýn nosil koťata něžně v tlamě kolem domu, byl to takový pečovatel, co by neublížil mouše.

Najdise.cz » thééé Ne,vždyť jsem se o ně starala.Měli jsme pět druhů a bála jsem se jen jednoho,ostatní byli pohodáři neagresivní.Ten jeden jedl i maličké myši a celé terárko měl vypředené hodně hustou pavučinou,takže nebyl vůbec vidět a při krmení vždycky vystartoval odněkud,ale ten neutekl naštěstí nikdy.

Bosch » thééé Psi jsou obecně soutěživí neustále mají tendenci se konfrontovat mezi sebou, hodně se z toho dá naučit. Lidé jsou v jiném kabátě úplně stejní. Jenomže na rozdíl od psů si myslí že jsou něco více. Omyl. všichni jsou si ve vesmíru rovni neboť vesmír je otázkou rovnováhy.
https://c1.staticflickr.com/8/7196/…

Svá štírka » thééé ani mně se vše nepovedlo jak bych si přála. Ale co bych chtěla od dětí, když já sama jsem "svá". Však až přijde čas, pochopí a své chování snad změní. Jen se snažím vyvarovat toho, abych říkala: vidíš, na moje slova došlo. To mně u mojí mámy strašně lezlo na nervy.

Svá štírka » thééé A tohle je děcko mojí sestry. Taky dá příkaz a děcko se podívá, jako by říkalo: co blázníš, uklidni se, to nedělám.

Najdise.cz » thééé Dopadlo to dobře,před kocourem se schoval za skříň a ti muzikanti,co u nás nocovali po koncertě,měli svižného budíčka,zvláště ti s arachnofobií.

tajga » thééé no, to by asi neprošlo I když aspoň na ty bojovné rasy by to projít mohlo, že by to bylo něco na způsob zbrojního pasu.

zlobítko » thééé To by neprosel nikdo z nas

zlobítko » thééé Náš malej zachumlánek Nelinka .Vzali jsme si ji z útulku, ještě když to byla malá chlupatá kulička

tajga » thééé V zimě je doma, teď většinou venku. Se silnicí taky nemám dobrou zkušenost. S býv. přítelem jsme měli kocoura, srazilo ho auto, měl zlomenou pánev, naštěstí přežil. Psa nám v dětství srazil náklaďák, životem zaplatil za to, že utekl. Naše kočka tu má ale kočičí ráj, obrovské prostory, kde může běhat, auta tady moc nejezdí. Pro nás by pes nepřicházel v úvahu, muž nesnáší psí štěkot, syn se jich bojí a já jsem vždycky byla na kočky, i když nic proti psům nemám, spíš proti jejich pánům.

Bosch » thééé Ne toho mopse jsem viděl v jedné kavárně pod stolem přišel jen pochrochtat. Ale vypadal dost spokojeně.
K té větě, to je pravda, ale někde se začít musí..kdysi jsem měl podobný negativní postoj k domácím zvířatům takže tomu docela rozumím.
Člověk by nad tím neměl příliš moc přemýšlet. Vztah člověka a zvířete je archetypový, viz i zvířetník a symboly..je přirozenou součástí výchovy ..maxipes fík..citový život se začíná vyvíjet od dětství často přes zvířata což je myslím si ok takové děti netrpí obyčejné ani na alergie.
Fóbie až neochota starat se o domácí zvíře pramení zpravidla z potlačeného zastíraného citového chladu. Podobně jako neochota k solidaritě či soucitu a štědrosti k potřebným s následným okecáváním si proč zůstat netečný.
S takovým sociálním konceptem brzy opět jako společnost oživíme heslo "dědeček a babička ujídají z krajíčka.." k čemuž vlastně skrytě také dochází. Staří jsou potřební a dobří dnes snad jako obchod který má zelenou.
Není to ale o soucitu a sdílení se.
Lidé kteří nejsou sto navázat plnohodnotné sociálni vazby (kolik je takových co v tomto ohledu jedou stále na plný plyn a necítí se aspoň občas sami?) a nahrazují si to zvířátky tak tito lidé se stanou lepšími když ty zvířátka mít nebudou? Myslím si že naopak.
Lze to vzít dokonce i jako druh jógy..
Výborná kniha
Eckhart tolle guardians of being
Guardians of Being: Spiritual Teachings from Our Dogs and Cats
https://www.bookdepository.com/Guar…
https://pt.slideshare.net/cristianc…

Arezet » thééé jo mám ten pocit,že jako by se mě někdo ptal,vážně tohle chceš,krom toho někdo mi to mylsím i psla nebo říkal....že bude takové období,dík :)

morgiama » thééé a nemohl by se mi tu někdo podívat na muj horoskop? já ted tak nějak nevím co si s životem počít.. tak nějak celkově. připadá mi že tak jak je to ted tak už to bude pořád a nebo horší, a to mě děsí... nechci aby to bylo pořád tak jak je to ted, spousta věcí mě v současnosti moc bolí... kupodivu pro mě nebylo ani tak bolestivé období kdy jsem byla uplně bez nikoho a bez partnera(tam byla naděje na hezkou budoucnost a že bude taková jakou si ji vytvořím). Ted jsem zjistila že si nemohu nic tvořit, že život je nevyzpytatelný, pouze si mohu upravovat ty části života, které jdou. Tak jsem aspon začala dělat jeden svuj velký koníček. Ale jinak si už pomalu začínám připadat jako křeček v kolečku, které se točí a on nemuže vystoupit, tak si v tom kolečku lehnul, ono se točí dál, a nechává se v něm vláčet a odpočívá...

s létem to bude lepší, budeme aktivnější, ale teď se mi nic nechce a závidím kde komu kde co... takový na prd období... a už ho nechci, už trvá od porodu a je to moc dlouho.

Najdise.cz » thééé Nuž, všetko je vo hviezdach a ja sa netrápim, nejak viem že to tak malo byť a tiež som našla muža ktorý si ma vážil a bol mi oporou až v 36 rokoch.

Najdise.cz » thééé Počas môjho života som sa s tým stretla hodne, že maminka si priala dievčata podobne ako ja, možno už v podvedomí ženy nechceli rodiť synov pre zabíjanie pre vojny, myslím že z toho to pramení, cheli sme svet leprší a krajší, lenže zrejme ani tie ženy na to nestačia.
Tie túžby sú ale posilnené našim detstvom, ak je v dome plno ľudí a ja som závidela spolužiačke že ma o rok staršieho brata a o 2 roky mladšiu sestru a fajn spolu vychádzajú, nechcela som aby bola sama preto som nikdy jedno dieťa mať nechcela. Veľakrát rozmýšľam nad tým ako sa to naplnilo, cez moju bolesť. Nakoniec po tokoch ked už bolo neskoro sa zistila aj príčina prečo som nemohla donosiť chlapca, mala som totiž veľmi vysoku hladinu rastového hormónu o mnoho vyššiz ako iné ženy, vraj som mala byť ako Maria Terezia a mala mať 14 deti, chlapcov ten rastový hormon jednoducho zabil, dievčatá sú vraj v maternici silnejšie.
No ak vo mne nerástlo dieťa rástlo všetko možné iné teda nádory. Takže som sa narodila zrejme do nespravnej doby, vraj pred 100 rokmi to bolo u žien normalne.