Diskuze, Diskuzní fórum

tronco » Wiké Tedy... Prala by jste si, aby se mi to libilo?

tronco » Wiké Byla to silna slova, ktera mi probudila prirozenou obezretnost. Zkontroloval bych kapesni Novy Zakon, jen se mi v nem uz hure listuje ..

tronco » Wiké Jak to bylo s Ježíšem? ví.

tronco » Wiké Dekuji

player » Wiké Tomášovo evangelium by se asi líbilo obecně. Zatím je však považováno za apokryf.
Protože dle toho , co se dochovalo byl Tomáš tím , s kým strávil ježíš nejvíce času po svém návratu a v podstatě velmi opravil to , co kázal před ukřižováním.

thééé » Wiké jednak

a druhak právě tím jsem chtěla reagovat - nemyslím, že je to trend, však to Pavlovo křesťanství a "odpustky" vymyslelo, jak je lehké smazat viny..ovečky zajištěny.

Ale tak všeobecně si myslím, že takhle to mají (a pánové sorry) všechny mužské systémy - ať už křesťanství, nebo východní nauky - odosobnit a rychle vymazat, zbavit se emocí a prožitku, ale hlavně dělat, že temnota neexistuje.
Mám naštěstí pocit, že tomuto odzvonilo, a že se ven dere více ženštější, intuitivnější a terapeutický přístup.

..
a k tématu, podle mě důležitější, než odpuštění, je pochopení

Najdise.cz » Wiké Souhlas

mbplacebo » Wiké Nevabi bohužel nebo bohudík nevím, je to zacarovanej kruh...

thééé » Wiké To už je docela osobní, intimní téma... vyšší smysl: mě vlastně naťukl až ten stav..že nejde o to - co kdo proč kdy, ale můj stav, který určoval, od čeho se odpíchavam. Nějak se mi podařilo za to převzít zodpovědnost, že je to "moje a jen moje" a pomohlo.
Zbytek do SZ

thééé » Wiké No v tomto počasí vidím rozdíl v teplotě (v bříšku bude určitě tepleji)
Jinak myšleno tak, že při jednoho bezpečí, pro druhého vězení..je to každopádně zajímavé téma

thééé » Wiké drsné..možná je pro Tebe důležité tomu do detailu rozumět a posdílet.
Napadlo Tě, co to minulý rok odstartovalo? myslíš, že tranzit saturnu, či pluta 6. domem v aspektu na toto stélium?

thééé » Wiké Dostala jsem se jen k pocitu, že nechci ven (v tom nehybném stavu mi je moc dobře) a nechci vlastně žít. Však prý jsem byla hodně přenášená. Termín byl dokonce na vodnáře. Ale otázka je, jestli byl termín porodu dobře vypočítaný.
Myslím, že ten stav příjemného nebytí odráží tu moji lunu ve 12.domě.
Ale nejvíc mi pomohlo, že tento stav z dělohy má začátek ještě před tím a je soutokem všeho nejdůležitějšího co mému narození zde předcházelo. Samotné to soustředění se na porod a dětství mě dostává jen do obrovské nas.ranosti a bezmoci. Stejně tak se snažím dívat i na život svých dětí, protože jinak bych se z pocitů viny asi složila.

Buddha/2 » Wiké Když ona formulace "představte si, že jste v bezpečné dubové schránce dva metry pod zemí" působí oproti bříšku maminky poněkud ... chladně

MAGDA » Wiké Ja akorat z regrese a z rodinnych konstelaci. Nechtela jsem se narodit. Uz odmala jsem si prisla, ze sem nepatrim. Nastesti to preslo
Porod mela mama se mnou tezkej.

cimi » Wiké Mně se asi "ven" chtělo...narodila jsem se velice rychle...
Přímé vzpomínky nemám. Ale když jsem si v meditaci měla představit sebe v děloze své matky, tak narozdíl od jiných jsem měla velice negativní prožitek...něco jako "útok všech démonických sil"...svíralo se mi srdce i vnitřnosti....pomohlo mi až zaměřit se na úplně jiný zdroj.....
(S porodem to nesouvisí)

Najdise.cz » Wiké Já si (možná) bohužel na dobu, kdy jsem byla v děloze, nepamatuji. Jenom spíš na konec, (mám to hluboce zakořené) že se mi nechtělo ven. Narodila jsem se 9 dnů po termínu a ještě na mě primář tlačil (doslova, rukama). No, zajímá první zkušenost z mužem.

Pamatuji si na zlomky života po narození do období cca tří let...mně se tady vůbec nelíbilo :) Všechno mi připadalo takové studené, divné, cizí. Celkově nerada vzpomínám na nejranější dětství, ač jsem měla milující rodiče.

Pokud bych ale měla pocitově popsat, jak na mě působí pobyt v děloze, tak určitě bezpečí, zároveň však omezení.

Najdise.cz » Wiké Stanislav Grof popisoval jednotlivé fáze porodu docela zajímavě. Lze v tom vidět i astrologickou část, kde jednotlivé porodní fáze jsou prý fáze uranská, neptunská a plutonská (byť si nejsem jist, zda přesně v tomto pořadí). Ono koneckonců, s tím může docela dobře souviset i to, jak Tibeťani popisují svá nejrůznější barda, buddhisti svých sedm (či kolik to mají) světů, stejně tak, jako podle raných křesťanů je až deváté nebe to skutečné...
Z astrologického hlediska bych prenatál hledal hlavně ve dvanáctém domě. Já tam mám Pluta a moc si toho nepamatuju, ale to hlavní je neutuchající tlak, bezvýchodnost, nemožnost volby. Tlak společnosti na mámu, tlak mámy na mně (ve smyslu veliké vystrašenosti, abych byl v pořádku - podle všeho byla tehdy máti docela dost úzkostná). Navíc jsem se moc nechtěl narodit, nahoře mi bylo dobře. Po narození jsem byl navíc docela odpojený, náběh na Aspergra, ve svém světě, kde mi bylo dobře, "takže mi dejte všichni pokoj".
Osobně si myslím, že není dobré se v tom vrtat za každou cenu, násilně...prostě tomu dát nějaký čas a mít důvěru v to, že se to vyjeví, vyplaví samo. Někdy nás to ale taky tak trochu samo přinutí. Mám za to, že spoustu psychických nemocí bychom docela dobře "vyléčili" jen tím, že bychom se podívali na to, jaká byla situace v prenatálu...

Najdise.cz » Wiké Mno, divné pocity... takové spíš smrtící , pocit ohrožení života, když to cítila máma. Takové to, že se vlastně nemáš kam schovat, nemůžeš utéct.

Vše pak vyvrcholilo u porodu, kdy jsem s mamkou skutečně zemřela, a pak jsem věřila, že jsem mrtvá ještě několik let poté. V jeden moment mě děloha u porodu začala doslova dusit, stahovat tak, že jsem byla v totální panice (věřím, že po podání umělého oxytocinu, do té doby vše ok). Museli nás obě oživovat. Pocity až jakéhosi zfetování, což se moc nedivím, bůhvíco jí všechno vehnali do žil.

Samozřejmě porod byl a je zásadní, ale v kontextu máminýho těhotenství mi to přišlo fakt už jen jako taková třešnička na dortu.

Dokonce až teď jsem podnikala finální kroky, abych se z toho pocitu smrti dostala, což bylo dost zajímavé. Nenadarmo se říká, že náš nezpracovaný prenatál a porod odpovídají tomu, jak žijeme svůj život. Co nás na naší cestě provází.

Jinak konkrétně si ještě pamatuju hudbu, respektive změť podivnýho hluku - mamka hraje v orchestru a šla na mateřskou hodně pozdě. Ale teda... spíš mě to štvalo... máti říkala, že hráli zrovna docela srance, tak jsem kopala jak divá, ale to už je její vyprávění.

No a protože je hobojistka, tak dodnes však vnímám pocit klidu a bezpečí, když slyším hoboj. Prostě cítím tu esenci matky, jako by mě to kompletně prostupovalo. Což je supr, ale to možná bude souviset hlavně s tím, že to bylo doma celý dětství.

Nevím, proč si některý věci pamatuju, dost to přikládám těm šokovým stavům... tam je to asi vždycky o tom, že to buď nikdy nezapomeneš, anebo to úplně vytěsníš. Nicméně vše mám na bázi pocitové nebo sluchové, zrakově ani ťuk.
Někdy je lepší nevědět, jako v tomto případě. Vzpomínky na mě vždycky působily rušivě a v těchto tématech tím spíš.

Loen » Wiké nene, mám o 2 roky mladšího bráchu brácha furt mluvil o krvi...atd...že tam viděl krev... no nevím... a já zase o srdíčku maminky...

Loen » Wiké Mamka říkala, že se nás na to ptala když sme byli hodně malí ... a že sme si s brýchou o tom povídali - ale teď už si to nepamatuju