Diskuze, Diskuzní fórum

Nabi* » thééé Když se nacítím, co pro mě znamená slovo kořeny, tak se mi to okamžitě spojí s mojí původní rodinou (původní myšleno rodina, do které jsem se narodila). Kdysi jsem si nemyslela, že někdy bude možné je tím směrem cítit... Ale cítím je. Nestalo se to ze dne na den. Byl to proces, který zdaleka není dokončený.
Na pár situacích a prožitcích jsem si uvědomila, jak dokáže oslabovat špatná situace v rodině, to když někdo odmítá někoho, nebo když se odmítají tak nějak všichni. Vím, že pravděpodobně to v původní rodině to nikdy nebude dokonalé a bude jiné než v ostatních rodinách. Nicméně původní rodinu mám jen jednu a ta už mi zůstane. Pro mě je to dost těžké vysvětlit. Jsou součástí mě a do konce tohoto života budou, se vším, co se dělo (děje) v rodě. Ty trochu znáš moje pozadí, proto si dovolím nepopisovat detailně. Velký rozdíl v mém vnímání způsobilo to, když jsem prostě přijala, že jsou a vždycky budou součástí a že jediné, co můžu udělat, je to v sobě přijmout. To rozhodně neznamená, že nebudu mít zdravé hranice když bude potřeba... A ani to neznamená, že mám povinnost se stýkat (byť chci) když budu cítit, že mi to ubližuje. Myslím, že mi rozumíš, co chci říct...
Kořeny cítím jako stabilitu. Původní rodina je součást celého organismu. Kořeny jsou pro mě i něco, co cítím v sobě, nezávisle na nikom dalším. Pojí se mi se sebedůvěrou a přijetím sebe sama. S tím, že se mám ráda. Sebe jako Natali. A konečně se nadechnu.
A možná, že jsou kořeny pro mě i něco, co je třeba aktivně si uvědomovat, aktivně se spojovat, protože ono v nelehkých časech, kdy cítím chaos, vyčerpání, smutek a podobně, to nemusí být něco, co je úplně citelné... Ale když se zklidním, tak vím, že to tam je. Je tam i to uvědomění odkud pocházím a že za mnou stojí i předkové, kteří mi dávají sílu... Nejsou to jen příběhy plné traumat, ale taky ty, které dodávají sílu a uvědomění. Skrze to (cítím), že jsem se spojila s tím co bylo i sama se sebou. Je to asi nikdy nekončící cesta. Nebo respektive tahle cesta nekončí jedním životem, o tom jsem přesvědčená.

Bosch » thééé Pozor lunarni dum (stanice) je neco jineho nez dum.
http://www.kavalle.cz/astrologie/…

nutelina » thééé No právě! Co kdyby to všechno bylo jinak!

Al* » thééé Viděla a samozřejme souhlas, že intelekt jim pomůže k lepšímu krytí těch poruch a rafinovanejsi manipulaci s lidmi. Na druhou stranu mi vetsina v dokumentu prijdou jednodušší, kromě toho pedofila, ale testy jsem jim nedělala.
Chtěla jsem říct, že když s tim člověk něco dělat chce, je inteligence plus .. problém je, že sociopati nechtějí .. existují ale prý pedofilové, kteří se sami dobrovolně léčí .. to je všechno co jsem chtěla říct, dál bych to nerozvíjela ..

Lupi » thééé Aha - tak to já si připadám jasně jako matka a jak tak o tom přemejšlím, myslím, že v tom čtvrtém domě spíš cítím ten rod.
On je silný z obou stran, ale z tátovy ještě kapku jasnější, jako bez tmavých šmouh. Tak to tam vnímám. Mám tam Lunu - čili je ve "svém" domě - tak jsou ty pocity hodně vnímatelný (navíc je v úplňku) Možná i proto se cítím jasně jako matka? Když o tom tak uvažuju.
Ale mámu jako člověka tam nevnímám vůbec - tu spíš naproti, v desátém.

Lupi » thééé Nevím, jestli většinou, ale u mně třeba ano - taky to tak vnímám. Jestli to ale nebude tím, že prostě odráží tu silnější větev rodu.
Ta básnička je kouzelná!

thééé » thééé Už nevím autora:
Trocha poezie..

Dva kořeny kdes pod jedlí,
do mechu tiše usedly.
O tom, co v špičkách šumí les,
popovídat si chtějí dnes.
Veverka pro ty starochy,
na větvi plete punčochy.
Och, řekne jeden,
druhý, ach.
A končí hovor v hlubinách.....

Sosna zvlčelý » thééé Kořenů je mnoho. Některé si možná ani neuvědomujeme. Některé někdo odmítá považovat za kořeny, protože kořeny jsou přece jen za A, za B a za C. Kořeny se tomu smějí, jak je někdo chce zaškatulkovat. A na všechny naše škatulky zvesela prdí.

Kořeny si nejvíce uvědomuji jako záda. Z nich vyrůstají. A je to logické. Co mám za zády, to je opora. Moci padnout vzad a vědět, že nedopadnu. Že mě někdo (něco) zachytí. Je dobré mít za zády vše v pořádku. Pak člověk může čelit tomu vpředu, vykročit neohroženě, byť obezřetně. Zezadu přichází opora.
(Astrologicky bych to popsal jako 4. dům. Když jej nemáme v pořádku, nedosáhneme 10. domu, nejvýš se mu na pomíjivý okamžik přiblížíme, ale protože nemáme oporu k dosažení cíle, padáme pak tím rychleji dolů.)
Možná by neměl člověk zapomenout, že kořeny nejsou nutně jen to, s čím jsme vždy za každých okolností v souladu. Můžeme i nesouhlasit, nebo pocítit nesouhlas s námi. Přesto nás takový kořen podrží. Jak jsem napsal, kořenů vnímám více druhů. Takže naprosto chápu, že někdo to pojme jako sounáležitost s nějakým místem, s rodinou (rodem), s vlastí... Myslím, že to vše s tím souvisí. Co se týče rodiny, tak čím jsem starší, tím více ji cítím, silné kořeny. A ne vždy jen příjemné spojení.
S vlastí nevím. Tam si myslím, že to silnější bylo v minulosti. Ale když vidím, co za lidi se dnes ohání slovem Vlast, kdo se považuje za vlastence, tak rozumím, proč mezi takové nezapadám. Zde asi ctím vyšší celek, protože všichni jsme dětmi Země, součástí vyššího celku, než je národ a vlast. I tak si ale troufám říct, že jsem větším vlastencem než ti, kteří se k vlastenectví tak rádi hlásí.
Ovšem s čím jsem bytostně spojen, tak to jsou místa. Jsem si plně vědom, že není náhoda, proč narodil jsem se zde. Nezapomenu na ten pocit, když jako dítě dostal jsem se poprvé na Vysočinu do oblasti Žďárských vrchů a já věděl, že jsem doma. S místy a přírodou jsem spojen velmi silnými kořeny. V této souvislosti si uvědomuji, proč se ve mně vše bouřilo, když jsem měl na krku už už stěhování do Ostravy za tehdejší partnerkou. Ještě jsem tam nebyl a už jsem pociťoval vykořenění. A vadilo mi, jak druhá strana to bere na lehkou váhu a zlehčuje. I to byla jedna z příčin rozchodu.

Kdysi jsem viděl sochařské dílo Jasana Zoubka (syn Olbrama Zoubka) s názvem Rod. Na počátku jsem viděl 80 betonových odlitků a nijak mne to neoslovovalo. Ale pak jsem se dočetl, že to je 80 generací. Propojení mezi souputníky Ježíše Krista a námi. 2000 let je strašně moc (pro člověka pozemského), ale 80 generací není zas tak mnoho. A tak si sedím a přemýšlím si o tom... Jací asi byli mí předci? A kde byli? Kde všude žili a putovali, než se usídlili zde? A nakolik jsem s kým příbuzný?

Někdy na kořeny narazíme naprosto nečekaně. V místech a situacích, kdy by to nikdo neočekával. Když Ti zkříží cestu někdo, koho vidíš prvně v životě, ale přesně víš, že jste kořeny spjatí už dávno a že jste tu i jeden pro druhého (stalo se mi to jen jedinkrát v životě a jsem s ní).



Když to vezmu kolem a kolem, tak se budu muset vrátit k rodu. Opravdu s žitím to u mne nabírá na síle. Člověku asi také musí někteří zemřít. A když člověk zjistí, že s ním nadále žijí ti, kteří již nežijí...
No a pak vlastní děti. Když toto s člověkem nic nedělá, je asi něco někde špatně.
Nemyslím si, že je nutno něco dětem předávat. Je spíše dobré vzpomenout sám na sebe, jak jako malý jsem vnímal. Velmi jsem si už jako dítě vybíral, ne vždy vědomě, ale spoustu vzorců a nastavení máme z této doby převzatých. A naše děti to budou dělat taky tak. Je důležité být v tomto vědomý.
Někteří tu psali o duchovní rovině, o propojení s duchovnem. Souhlasím. Ovšem největším duchovním růstem jsem si přišel právě až v souvislosti s narozením dětí. Tolik mne toho překvapilo. Že i jako chlap se dokáži naladit na mimíse dosud v břiše a myšlenkově komunikovat. Že jsem vlastníma rukama dokázal poznat polohu mimíse v břiše. Že vztah jsme utvářeli právě v této době i za pomoci mého zpěvu. A pak při porodu když přivoláváš dítě písní...

Není potřeba kořeny trhat, osvobozovat se od nich, aby si jich člověk pak více všímal a vážil. Myslím, že existuje i cesta ponoření se do hloubky. Poznat to zevnitř. Vlastně se sám stát kořenem. Ale cest je... Jako kořenů.





Tak mě tu máš
Tak si mě zvaž
Pozvi mě dál
Jestli mě znáš
Jsem tvoje minulost

MG34 » thééé "jak umíme dál dětem předávat svoje zkušenosti"
je to přesně opačně - jak umí děti přebírat zkušenosti (nebo alespoň sílu) předchozích generací - v jednom příspěvku to zaznělo, dá se představit dost dlouhá kontinuita předků, na které je možné navázat - jenom si o nich něco zjistit

jediná věc, která se o nich dá spolehlivě identifikovat jako společná všem - že nějak udrželi tu kontinuitu, jinak bysme tu nebyli

smysl není podstatný, protože je iluzorní - jediná hmatatelná věc je posun vpřed, ať už to znamená cokoliv

Bosch » thééé To je kousek tady. Nejaky clovek tyhle vety a ruzne jine rozsiruje po frydku. Tak ruzne po zdech a fasadach jsou jich desitky, nikdo nevi kdo a proc. Coz je na tom tajemne a pusobive kouzlo.
https://www.ataco.cz/hrncirik/…

Treba..pravda je mrtafora..mysl nema smysl..tolerance muze byt prevlecena lhostejnost..kdo specha pije caj vidlickou..
Vetsinu z tech napisu vim kde jsou. Jsou i dalsi. Je to takove trochu zenove.

Lupi » thééé "neměla všechno růžové" je eufemismus na druhou ale ono to o tom není.
Nene...kořeny právě byly hluboko pod zemí a pod nima díra. Bylo to dost hnusný. Ale jak říkám - zlatá homeopatie.
Mimochodem, taky jsem velice hrdá na svou vlast a miluju ji - to jsou vlastně taky kořeny, že?
Například jsem tu tak pevně usazená, že mě nijak neláká cestovat, a když táta v osmašedesátém zvažoval emigraci, děsila jsem se toho příšerně - ajsem ráda, že jsme zůstali.

Najdise.cz » thééé ..přesně - čím hlubší kořeny najdeš, tím dříve zjistíš, že jsou to větve

Ale jinak, osobně mám zkušenost, že aby člověk mohl získat nadhled, musí napřed vše opustit, pak může "třídit a vázat se-pokračovat tam, kde to má smysl a kde jsou kořeny rovnovážné a směřují do větví..)

Však proč by jinak "hloupý Honza" musel napřed do světa?

aktigram » thééé Pekne si to napísala a to som spomenula aj ja, tu rodovu hrdosť znižuje to čo nám povedali či nie alebo ako sa chovali rodičia. Hovorí sa že niekoho vydierať tým že mu dali život je jedna z najhorších foriem rodičovstva. nastava despekt.
Verím že nájdeš prepojenie seba v rode spoločne s tým vnútorným domovom.
Tu hrdosť si nesieme v našom rode všetci, je to taká silná črta, ale nie posadnutosť.

Bosch » thééé

Bosch » thééé Myslim ze rozpor(krize) je hnaci motor vyvoje.
Je to jako trigony a kvadraty v horoskopu.
Kdo ma hodne kvadratu, casto toho hodne dokaze.
Coz ovsem (slovo "dokaze") jeste neodrazi kvalitativni hledisko.

thééé » thééé No a ještě uvažuju nad duchovním zakořeněním, jsou to vůbec kořeny, nejsou to větve
...
mě asi nejvíc chyběla v rodině sounáležitost, spojenectví rodiny..mám pocit, že to se taky hodně na kořenech podílí.
...
pocit DOMOVA, mám silně nastavený v srdci, ale moc mi chyběl v reálu, a bylo to celkem bolestivé..pořád jsem hledala sounáležitost a domov..až později mi došlo, že ho musím rozvinout ze sebe, že se to samo neuděje..
...
pokud se ten lunární 4. dům týká i lásky, tak dobrá definice Lásky je -
člověk dospěje v okamžiku, kdy se začne ptát, kolik já miluju druhé, narozdíl od otázky, kolik druzí milují mě.
...
jinak mám vizi žen, které zlomené leží u obrovitánských kořenů starého obrovského stromu..jsou tak unavené, nemají sílu..jsou zlomené..
a muži jsou neteční, jsou živí, mají potenciál, ale tváří se, že se jich nic netýká..těkají očima po okolí, shlukují se...jsou mimo
ale přišli mi i poděkovat, za poslední kroky..asi že se snažím těm našim ženám vracet sílu..

thééé » thééé Děkuji vam , je zajímavé, kolik to má rovin.

Najdise.cz » thééé Cítím se zakořeněná, když si lehnu někde úplně sama v přírodě na zem. To jsou mé kořeny. Rodinu vnímám jako utrpení. Né tu svou, kterou si hýčkám a miluji, ale tu ze které jsem vzešla a to z obou rodů. Nic tam nefunguje. Žádné vazby, sounáležitost, pomoc...
Tak jsem zapustila kořen pryč od nich v nitru a mojí matkou, která mi pomáhá je Země.

tajga » thééé Přemýšlela jsem o tom, sice se cítím součástí svého rodu, mám silný vztah k místu, kde jsem se narodila a to všechno je pro mě důležité, ale k pocitu životní neochvějnosti to nestačí. V jedné práci jsme měli kurz s psychologem, radil, že v těžké situaci je dobré představit si za sebou ženy našeho rodu, jak nám dávají sílu, i třeba už zemřelé. Věděla jsem, že by mi to nefungovalo, že můžu hleda jenom v sobě...Takže ve zkratce mám kořeny spojené s tím, že vím, kdo jsem, že jsem sama v sobě zakotvená, neztrácím půdu pod nohama, ať se děje cokoli. To není bohužel tak úplně přesný popis mojeho současného stavu :-D, ale taková meta, ke které bych se ráda před smrtí dostala. Tolik v naprosté zkratce, je to téma mnohovrstevnaté, dalo by se napsat mnoho

Najdise.cz » thééé Své "kořeny" jsem našel až když jsem se všech kořenů zbavil...je to trochu paradoxní, ale asi je to tím, že jsem hledal trochu hlubší kořeny, než ty, které mně zakořenily v tomto životě