Diskuze, Diskuzní fórum

Lupi » dan162 Teda Dane.....tos mě uzemnil a děsně dojal, fakt. Tou poslední větou. Takhle hezky mě snad nikdo nikdy neviděl, anebo jestli jo, tak neřekl. Ze srdce děkuju, vážně jsi mně ohromně potěšil.
A jo, mám tykadla, však jsem se zmínila. Na něco a jiný je má zas na něco jiného - nějak nám těch tykadel přibývá geometrickou řadou. Je to dost zajímavej vývoj - hádám, že až dosáhnou jakéhosi kritického množství, nebude se dát příliš klamat, natož lhát.
To teda ještě bude zmatek.......

Lupi » dan162 Pauzičku....jéžišmarjá, kde?? Jsem to říkala? Neblbni Dane. kdybych si chtěla dát pauzičku, tak sem prostě během pauičky psát nebudu.
Jo, přesně takhle se to vrací. A pak ještě z jiného úhle...a ještě jiného....a jednoho dne se úhle prostě vyčerpají. Že je to vyčerpávající i pro nás, o tom žádná. Právě- napřed zlikvidujeme co vidíme a pak se začnou/nezačnou vynořovat i prográmky, bedlivě schované v podvědomí.
Já měla/mám ještě hadí mozek zasranej jak jetel - v zájmu přežití jsem z něj udělala takový černobylský sarkofág. No a jak jsem se za léta prohrabala vším možným, letos puknul a jak jsem vedle psala Buddhovi. Stala se ze mně princezna ze mlejna na kostní moučku.
Tak jasně, že jsi o svojí račí části nemohl vědět - jinak bys ji žil, ne? Někdy hůř, někdy líp, ale žil
Poslední odstavec - no páni. Tykadla jako zrcadla, jo? Jen trochu vypouklá, srovnám ti je: nebylo to obvinění - ten nepatrně netrpělivý tón, který jsi z toho brilantně vyčetl, toho si nevšímej. Je to JEN trocha netrpělivosti, moje typická vlastnost. Občas nemám dostatek trpělivosti ani sama se sebou, natož s ostatními. Nediv se- při mojí mentální rychlosti.
Částečný únik sis čistokrevně vymyslel - maximum, které přiznávám je únava a nesoustředěnost. Vzbudila jsem se ve dvě ráno a do poledního jsem si zdřímla sotva hodinku. A to proto, že jsem objevila program jako sviňa. Až tak že když jsem si to uvědomila a začala to obracet zleva doprava a naopak, tělo reagovalo jako divý - čili jsem kápla na něco fakt podstatnýho.
Mimochodem tohle mě mimořádně baví - já to totiž vyčítám ze skla taky. A nejsem sama - všechny moje kamarádky se divily, že se tomu divím, když jsem si to uvědomila. Prý že je to normální No tak jo - vzhůru dolů. Vytvářejme novou normalitu.
A vidíš, jak parádně se ti rozpumprlíkoval tvůj Ráček!

Lupi » dan162 Necítím se dotčena - z čehopak jsi usoudil?
Vracení jednou skončí, asi až to máš zpracovaný jako linecký těsto. To se taky musí pořádně a občas už si myslíš - je to! A pak tím plácneš na vál druhou stranou a hněteš ještě. Ale v jednom okamžiku už je to pak úplně dobrý a ani tě nenapadne do něčeho kopat.
Jo, vidím, že račí část je ulčená, jen jsem tím myslela, že se to asi nedá umlčet navždy - i když kdoví.

Lupi » dan162 Se zmírněním jsi začal ty - že si ho nežádáš. Na to jsem ti kontrovala.
To je pravda, že když se Blíža zastaví, tak nežije - ale ještě existuje cestování dolů a dovnitř. Navenek to vypadá jako podivné nicnedělání, ale kdepak - pořád je to šmejdění.
Tím definitivně s mámou jsem myslela, že je ten vztah srovnanej - snad definitivně. Já se o to totiž pokoušela mockrát, ale vždycky se to vracelo. Je to o to těžší, že jedna ruka prostě netleská.
Nojo, okolí....nejspíš by si i na Raka zvyklo, nejsi přeci jedinej na tom světě. Ale chápu, že se ti to zdá riskantní. Akorát si myslím, že stellium - a zvláště tak osobně silné - se moc umlčet nedá.

Lupi » dan162 Jo nepřál by sis zmírnění? Počkej za dalších třicet let! Jsi ovšem mladší, asi ti to půjde rychlejc.
Nojo. Práce na sobě vždycky začíná ze zoufalství, to je asi nějakej zákon psýchy.
Z toho si nic nedělej - já vztah se svou mámou uzavřela definitivně (snad) až minulý měsíc. Jenže to byl extra vztah na hovno, taky pravda. Umřela mi v náručí a mně se po ní nikdy za ta léta nezastesklo. Už to samo zní hodně pochroumaně, co. Až právě ten minulý měsíc se cosi zlomilo a já k ní byla schopna pocítit lítost a soucit.
Já nevím, mám jakýsi dojem, že tvůj táta byl takovej jako chlapák - pletu se hodně?
Pak bych se nedivila, že ta tvoje krásná Račí část je taková zadupaná.

Lupi » dan162 Vida. To mám taky nějak v genech - žádné náboženství věda včetně
Ad čistý vztahy - taky přesně. Samozřejmě, se sousedama a známýma na trhu člověčka vede tenhleten smoltolk. I tím se udržujou vztahy. ale hloubku, tu musíme hledat jinde. Hloubku a rezonanci. A i tam je to ještě odstupňovaný. Mám v životě fakt dost kamarádek, se kterýma nemusím mít zábrany - ale těch, co mě poberou komplet i s mýma drsnýma stránkama, těch je jen pár - respektive dvě.
O práci na sobě mi ani nehovoř! Už bych si fakt dala nějakou pauzičku. Zkoušela jsem si vzpomenout, kdy já vlastně začala a nevím přesný čas.....nějak to vyplynulo a furt to nemá sviňa konce.
Na vlak, jo? Já raději pěšiny - klikatiny. Z vlaku se jednak blbě vystupuje za jízdy a druhak to jede po trati, kterou sis neurčil sám, někdo jinej ji vyrobil. Ledaže jede přesně tam, kam míříš ty.
A jak že se tě netýkají obrazy? Se stelliem jako kráva ve vodním znamení?? Nojo, píšeš že neviditelná - jakpak je to možné? Je to silný stellium.
A jaká to byla, ta stará podoba?

Lupi » dan162 Aha, čili generační vztah k autoritě. Mně se to těžko posuzuje, musím si to napřed probrat ze všech stran. Já totiž byla "autoritami" sice intenzivně uzurpována, ale nikdy jsem je vlastně nerespektovala. Dodnes respektuju jen to/ho, ke komu pocítím respekt já osobně. Když tak o tom přemítám, začínám ty vločky víc chápat. Taky jsem se nebouřila navenek a spoustu věcí jsem dělala kvůli hladšímu proplutí. Jenže těch bylo míň a míň a dnes dělám "z donucení".......co vlastně? Víš, že nevím?
A jo - člověčka si zkrátka musí vybudovat vlastní, vnitřní autoritu. Uznávám, že je to pekelně těžký, ale výsledkem jsou čistý vztahy, což je velice uspokojující. Těžší to je, protože jak se k tomu dopracuješ, tak se ty vztahy musejí navazovat jinak a jinudy, než bývalo zvykem, ale zase to stojí za to, duše se raduje.
Prát se s prostorem - no, momentálně mi došly výrazy, Dane. Já to vyloženě vidím jako obrazy a dokážu ti popsat ty obrazy, ale jestli ti to k něčemu bude.....zkusím o tom ještě přemejšlet. Bezrozměrnost je slovo, který mi k tomu naskakuje.

Lupi » dan162 Tak já si vyzobu, jo - co mě zaujalo nejvíc. ty sněhový vločky. Ráda bych totiž věděla přesně, jak to myslíš s tím, že jsou sami sobě autoritou. Jakože si nenechají poroučet od nikoho/ničeho zvenčí? Na to ovšem nemusíš být zrovna křehulína, abys k tomu došel. Pluto ve Střelci byl 95 - 2008 a já jej moc nevnímala, a to přesto, že mi šel přes Lunu.Přemítám tady, co se dělo v duchu a nějak se nemůžu upamatovat....já jej začala dost ostře vnímat, až když přešlo do Kozoroha.
S tou vodou jsem vůbec nemyslela proud, ale skutečně pohyb v prostoru - fyzicky, mentálně i duchovně. Že se s tím prostorem neperete, ani mu nepropadáte.

Lupi » dan162 a) No že je ta osa velmi silně pociťovaná, hraje důležitou roli. Všechno je pro mě relativní - teda v po měru. Tohle k támhletomu, tamto zase k jinému. A vidím většinou všechno z více úhlů - no minimálně z jedné i druhé strany. Děti se často rozčilovaly - mami proboha, to prostě nemůžeš stát na jedný straně? No, nemůžu dcerušky moje.....ony jsou navrch Štírka a Kozorožka, takže ty s tím fakt nemají problém.
b) Můj Merkur je ovšem hodně ovlivněnej Marsem. V souboji diskusí a logických závěrů bývám dobrá.
c) Vnímání prostoru myslím, když se potopíš dovnitř a vynecháš racio. Co ale máte moc pěkně, vy vodníci, je orientace v tom prostoru. Vy sice nevíte, kde nahoře a kde dole, ale kam plout, s tím většinou problémy nemáte, žejo?
d) Aha tak jo - já sněhové vločky vnímám jako křehulíny, co prd vydrží, což tedy nejsem ani omylem Trvalé vrávorání s mnoha pády, to tě můžu ujistit. Ale vždycky,. když ryju držkou v zemi, nakonec mě popadne vztek a vzdor - to je pěkné dedictví houževnaté generace padesátek.
Ovšem to urvání z jistot, jo, to teda bylo hodně, hodně drsný. Měla jsem pocit, že mnohým z nás narostly hmatový vousy, abychom se v tom dokázali vůbec pohybovat, v těch kalných vodách. Nakonec ses sice narodil v rozkošných, uvolněných šedesátkách, v roce radosti, ale stíny minulosti ještě zasáhly i vás, šedesátkáře.

Lupi » dan162 No já právě ty předěly nejsem schopna vnímat. Někdy zpětně trochu - ale jednak nemám takhle ostrý vzpomínky a druhak - jsem pěti světlama na ose poměřování, Dane! Čas jako takový taky nejsem schopna moc vnímat. Vzpomínky mám většinově emoční.
Jak to máš s prostorem? Ptala jsem se vodních člověček, co mám kolem sebe a unisono nevnímaly prostor. Respektive vnímaly ale měly to vyloženě natrénovaný - když se do toho vnořily, tak prý jestli je to nahoře, dole, vpravo nebo vlevo je fuk.

Lupi » dan162 No tos mě vyděsil. Superkvalita a ještě sněhová vločka......

Lupi » dan162 Emoce...ani mi nehovoř. Zrovna dnes mě málem utopily.
Jsem ještě o kus starší, takže pamatuju, že nejenže "nekecej a pádluj", ale že naše rodiče ve snu nenapadlo, že by se s blbýma vztahama, zmatkem v hlavě a podobnýma věcma vůbec něco dalo dělat. Považovali to za dané. A ano, nikdo netušil, co s emocema, ani náznakem. Já se s tím mořím dodnes - zdaleka ne v takovém množství, ale mořím.

Lupi » dan162 No to já právě nevím - kdy se co stalo mně to plyne tak nějak...plynule.

Buddha/2 » dan162

Lupi » dan162 No ahoj, už jsem si říkala, kde se couráš a ty v noře. Je velmi příhodný čas. Ovšem ta datace, to je teda impozantní! O takové věci se ani nepokouším.
Na mně to vyskakuje, jak se tomu zlíbí a já to nechávám. Ovšem co na mně vylezlo dneska, s tím si bude muset poradit moje kranioterapeutka. To sama prostě nedám.
Vyprávěla jsem ti myslím, jak blbě jsem ten život začala, žejo? No a poslední kostlivci se týkají právě těch prvních dnů života.
Píšu o tom spíš proto, že mě naprosto ohromuje, jak moc je to zažraný - a jak moc s tím přitom zápasím.
Že to bude zažraný to je logický. První zkušenosti na tomto světě. A zasutý tak hluboko, že jsem musela odházet devadesát vagónů sraček, než jsem se k tomu propracovala.
Mně na tom fascinuje spíš to, kde se v nás vezme tolik vůle to předělat. Rozhodnutí být spokojená a šťastná, ať si osud říká co chce.

dan162 » dan162 V mezidobí jsem si posvítil na své vzorce z mládí. Našel jsem kdy asi tak vznikly, jakou příhodou, proč jsem se rozhodl vzorec tehdy zavést. Některé z nich jsou příčinné, některé zděděné, některé jsou vyhaslé (hafo let krania má své ovoce), jiné číhající...Jsou nyní díky tranzitům do Černé Luny na světle, evidentně, může je každý vidět. Tajný sklep hodně vyprázdněný, podívám se ještě na ty mladší. Ve sklepě byli tihle miláčkové:

1968 Vzorec obětovat sebe něčemu kolektivnímu (dobové)

1968 Vzorec neprojevu mužských emocí (zděděné)

1968 Vzorec nepropojovat se s druhými

1970 Vzorec „svět nemá bezpečí“

1970 Vzorec „vše se kdykoliv změní“

1970 Vzorec vlastního prospěchu bez ostatních

1973 Vzorec strachu z opuštění

1974 Vzorec stravy nerespektující vlastní potřeby

1974 Vzorec prožívat kontakt strháváním okolí k aktivitě

1975 Vzorec tajit to, co člověk má v sobě

1975 Vzorec konání bez ohledu na emoce

1975 Vzorec strachu z bezmoci

1975 Vzorec sebenucené aktivity

1975 Vzorec uzavřít sebe

1976 Vzorec fyzického potlačování vnitřního projevu emocí

1976 Vzorec nahradit spontánnost racionalitou

1978 Vzorec hledání vnější emoční opory

1980 Vzorec dělat se užitečným místo být viděn

1983 Vzorec útěku

a dále následné kombinace a prohlubování vzorců.

Jsou to všechno moje rozhodnutí, moje volby, přijatá řešení, proto je mohu dnes změnit, experimentovat s jiným řešením, přístupem, i když třeba nevím kudy kam. Protože co je dodnes aktivní, se v aktuálních mikropříhodách znovu projevuje, teď už to poznávám a mám sklon opakovat to známé. Aby změna kolejí byla možné, musí být k dispozici energie, která bude moci jít do obtížnějších cest, aby to bylo měněné plynutím a ne na sílu (ostatně jsem to já, ne můj nepřítel). Třeba tranzitem, zkusím k tomu použít kvadrát Neptuna do slunečního stelia, to je energie po několik let.

Není to žádná "Heuréka!!", spíš klid. Už samo hození všeho viditelně na stůl zahazuje napětí mezi částmi mne. Zajímavé je, že jeden synek se nečekaně ozval dva dny po mém objasnění jednoho z vzorců, zcela nezávisle, nemluvili jsme předtím o tom. Je možné, že když na něco přijdu, co synci ode mne dostali, že se i jim něco narovná.

teonanacatl » dan162 Děkuju za výklad a pochopení,,, mám rád hrát si s extrémy,,, bipolární konsenz,,, ať si dělám prdel sebevíc a píšu opačný témata,tak vždy stejnej vzorec odpovědi,,,,a přesto hledám světlo,,, tisíce let válek,, bojů o moc a nesmrtelnost,,,kdybych nebyl takovej milovník humoru,,a kdybych neměl rád život ve všech formách, dávno bych to zabalil pořád ty samý vzorce,,, změnil jsem se uvnitř,a proto mužů tohle psát,,, cítím zodpovědnost za vše co udělám,a proto mužů dávat tyhle otázky,,,ty víš co tím myslím,,a cítíš to taky,,, jenže já mám odvahu prudit,a nechat si za to nadávat,,, děkuju ti za názor

cimi » dan162 To mě těší, že se mi podařilo taky někoho zahltit

cimi » dan162 A ještě i text k 59:

"Tento klíč nese archetyp síly, která láme zdi mezi lidmi – nejprve v těle, pak v rodových liniích a nakonec v celé civilizaci. Na jeho nízké frekvenci se tato síla projevuje strachem z blízkosti a skrytými záměry; na vyšší frekvenci se mění v intimitu, která odmaskuje všechno, co není pravdivé. A v samotném vrcholu mizí hranice mezi mnou a tebou. Tento klíč pracuje v sakrálním ohnisku života, v místě plození i radosti, kde se rodí naše nejhlubší ano existenci. Otevírá prostor pro celoplanetární proměnu vztahů, sexuality a kmenových vzorců.

? STÍN: NEPOCTIVOST

Stín 59 odhaluje prastarý přežitkový kód: nedůvěru mezi lidmi a strach z blízkosti. Na této frekvenci si neseme do vztahů skryté motivy, nevyřčené dohody a polopravdy, které mají chránit naše zranitelné jádro. Nepoctivost tu není jen morální pojem – je to chemie strachu v poli dvou lidí. Jakmile do prostoru intimity vstoupí obava, vědomí se stáhne a začne kalkulovat: Co si mohu dovolit odhalit, aby to nebylo proti mně použito?

Z takového strachu se rodí masky: hra na nezasaženost, na přizpůsobení, na svůdnost či na kontrolu. Tělo ztuhne, dech se zkrátí a aura se stáhne. Vztah se mění v genetickou prádelnu – víří se staré rodové nánosy, ale nic se doopravdy nepropláchne; pouze se pere dokola. Paradoxně, právě strach vytváří napětí, které udržuje přitažlivost, ale současně brání skutečnému setkání. Vzniká koloběh: přiblížení – znejistění – úkryt – opětovná hra.

Stín 59 je proto vždy dvojí: izoluje – a zároveň proniká. Izoluje nás do soukromých bublin, kde ukrýváme pravdu; a přitom proniká do pole druhého skrze manipulaci, kontrolu nebo svod. Ať už se to děje jemně či hrubě, výsledkem jsou nezdravé hranice: buď zeď, nebo invaze. Obě polohy jsou jen tváře téže nepoctivosti – nedůvěry v bezpečí otevřenosti.

Represivní podoba: VYLOUČENOST

Uzavření, staženost, pocit, že sem nepatřím. Člověk se odpojuje od kolektivu, vztahů i tělesné radosti. Hlavní strategií je neviditelnost: neukazovat, necítit, neříkat. Potřeba bezpečí je řešena únikem – do role samotáře, do práce, do duchovna bez těla. Sexualita chladne, kontakt je minimální, slova jsou opatrná. V jádru leží stud a obava, že odhalení přinese odmítnutí.

Reaktivní podoba: VTÍRAVOST

Opačný pól téhož strachu. Člověk tlačí na intimitu, aby předešel odmítnutí – svádí, testuje, kontroluje, potřebuje vědět. Do prostoru druhého vstupuje invazivně (tělem, slovy, pozorností), a přitom se sám odhaluje selektivně. V pozadí běží anxiózní touha po spojení, které má zaplnit vnitřní prázdno; výsledkem jsou žárlivost, dramata a vztahové hry.

Obě strategie – vyloučenost i vtíravost – drží v chodu totéž kolečko strachu. A dokud nepojmenujeme pravdu v těle (napětí, stud, nenaplněné potřeby), nepoctivost se stále přebarvuje, ale nemizí.

? DAR: INTIMITA

Intimita není činnost, ale pole. Dar 59 rozpouští strach tím, že vnáší poctivost přímo do chemie kontaktu. Tělo se uvolní, dech se prohloubí, aura se rozšíří – a mezi dvěma lidmi vznikne prostředí, v němž pravda je přirozená. Nejde tu o povinné všechno si říkat, ale o stav, ve kterém už nepotřebujeme nic skrývat ani vynucovat. Oči, hlas, kůže i vůně začnou mluvit stejným jazykem: Jsem tady, beze zbraní.

Tato frekvence je hadí síla života, při které sexuální energie stoupá a prosvětluje srdce i mysl. Vztahy se čistí od skrytých záměrů; slova se zkracují, zato přítomnost houstne. Lidé s aktivním darem 59 mají přirozenou schopnost probodnout závoj – jejich upřímná blízkost odmaskuje lež bez útoku a stud bez ponížení. V jejich poli se buď uvolníme, nebo utečeme – nic mezi tím.

Prakticky se intimita projevuje jako:

* Poctivost bez obrany. Říkám pravdu s ohledem, ale bez taktiky – nikoli, abych druhého změnil, nýbrž abych se ukázal.

* Zdravé hranice. Ne ze zdi, ale z jasnosti. Co je živé, vítám; co není, nekrmím.

* Alchymie doteku. Tělo znovu získává svého řečníka – je jím chuť, teplo, pohled, dech. Sexualita přestává být vyjednáváním moci a vrací se k hravé posvátnosti.

* Průzračné průchody mezi lidmi. Tam, kde dříve stály kmenové, kulturní či genderové obrany, se objevuje přímé my. Intimita je sociální katalyzátor – skrze dvojici mění rodiny, týmy i komunity.


Dar 59 tak není víc sexu; je to víc pravdy v prostoru, kde býval strach. A tato pravda rekonfiguruje naše geny: rozpouští staré kmenové izolace a připravuje kolektiv na novou úroveň citové gramotnosti (v partnerství s GK 55).

? SIDDHI: TRANSPARENTNOST

Na nejvyšší frekvenci mizí hranice mezi vnitřkem a vnějškem. Transparentnost znamená, že aura je tak čistá, až nelze nic skrýt – a není proč. Nejde o exhibici ani o totální sdílení. Spíše o stav, v němž se vědomí neztotožňuje s žádnou maskou, a proto skrze něj svítí samo Bytí. Kdo se setká s touto frekvencí, nevidí před sebou osobnost, ale průhled do skutečnosti.

Symbol této siddhi je opeřený had – Quetzalcoatl. Had znamená tělesnou, zemskou sílu; peří je nebe, lehkost a jasnozřivost. V transparentnosti se obě roviny nebojují, ale splývají: sexualita se stává modlitbou, dotek je průchodem světla a slovo je prosté postranních významů. Tělo a duch už nejsou dva projekty, které je třeba slaďovat – jsou jedinou vibrací. Tato vibrace je nakažlivá: vztahy se samy vyrovnávají, stud nemá na co se přichytit, staré kmenové vazby se rozpouštějí.

Kolektivní dosah této siddhi je obrovský. Jakmile se lidská pole prosvětlují, mizí motivace pro válku – protože strach z jiného už nemá nosič. Dochází k přirozenému mísení genofondů, k pádu umělých hranic a k obnově nevinnosti v lidské sexualitě. Člověk se stává stále více androgynní bytostí ve smyslu vnitřní jednoty pólů: přijímající i pronikavé jsou v rovnováze. Transparentnost nepřináší asketické odříkání; přináší svobodu beze zbytku – nikdo a nic v nás nepracuje proti životu.

V blízkosti nositelů této frekvence se vyjevuje hluboké ticho. Není to prázdnota, ale plnost bez tajemství. A právě tímto bezejmenným světlem se vracíme domů – k jednoduchosti, kde vztah je jeden.

❓ Otázky k vnitřnímu zastavení

* Co teď ve mně nechce být viděno – a čeho se bojí, kdyby bylo odhaleno?

* Kde hraju hru vstřícnosti, abych se vyhnul opravdovému setkání?

* Jak vypadá moje nepoctivost v nejjemnější podobě (drobné vynechání, zamlčení, taktičnost)?

* Zažil jsem dnes okamžik, kdy moje tělo řeklo jasné „ano“ – beze strachu a bez kalkulu?

* Jak mohu vnést o jeden stupeň více pravdy do nejbližšího vztahu, aniž bych se přestal chovat s respektem?


?️ Praktické tipy pro integraci

* Mikro‑poctivost: Každý den řekni jednu drobnou pravdu, kterou bys normálně zamlčel. Stačí jedna věta, vyřčená bez obviňování.

* Dech do studu: Když se stáhneš, dýchej 10 pomalých nádechů do podbřišku. Dovol tělu cítit teplo; až pak jednej.

* Zastav hru na hádanky: Nahraď „uhodni, co potřebuji“ větou „potřebuji…“. Jednoduché, ale mění chemii pole.

* Péče o dotek: Vědomý kontakt (držení, pomalý polibek, objetí) bez cíle po 10–20 minut. Všímáš si, kdy se objevuje tlak na výkon?

* Bez pomluv: Týdenní experiment – nemluv o třetí osobě bez její přítomnosti. Pole se vyčistí překvapivě rychle.


? Závěrečné shrnutí a kontemplace

Genový klíč 59 je mostem od strachu k transparentnosti. Ve stínu se chemie vztahu zakalí nepoctivostí – buď se uzavřeme, nebo druhého zahlcujeme. V daru se rodí intimita: pole, kde je přirozené být pravdivý a kde se hadí síla života stává světlem.

Zůstaň chvíli s otázkou: Co kdyby dnes nemělo být nic skryto – ne proto, že musím říct vše, ale protože už není čeho se bát? Možná ucítíš, jak se v tobě otevírá průchod. Tudy prochází život, aby spojil, co bylo oddělené. Stačí mu uvolnit cestu.

cimi » dan162 Také mám bránu 59-6

K té 6tce mám uložený pěkný text...

"Genový klíč 6 nese v sobě jednu z nejvýraznějších lekcí lidského života: jak se vztahujeme k polaritám a jak s nimi nakládáme. Všude kolem nás vidíme napětí – mezi mužem a ženou, mezi kulturami, mezi národy, i v našich vlastních myslích. Konflikt je zde přítomen jako archetypální síla, která proniká hluboko do genů. Nejde jen o psychologický nebo sociální jev – je to samotná energetická matrice života, vyjádřená v naší biologii, v acidobazické rovnováze krve, v nastavení našich nervových systémů.

Proto je klíč 6 tak zásadní: dotýká se základního mechanismu, jakým se lidstvo učí překračovat hranice oddělenosti. Je to archetyp sporu a smíření, války a míru, mužského a ženského principu. Když se tento vzorec uzdravuje, otevírá se možnost pro skutečné sjednocení – nejen v našich vztazích, ale i v těle a v samotném poli vědomí.

??Í?: KONFLIKT

Stín tohoto klíče má kořeny v genetickém naprogramování k obraně. Na buněčné úrovni jsme nastaveni reagovat na druhé s podezřením, chránit si vlastní prostor a vnímat opačný pól jako ohrožení. Tento mechanismus, kdysi nezbytný pro přežití, se stal zárodkem nedůvěry, z níž vyrůstají všechny formy konfliktu – od partnerských hádek až po globální války.

Konflikt se rodí, když dovolíme svému vědomí ztotožnit se s emocionálním stavem. Každá silná emoce nás vtáhne a zotročí, a my pak reagujeme ze slepoty, ne ze svobody. Stín 6 neustále udržuje polaritu: muž proti ženě, Východ proti Západu, já proti tobě. Na osobní úrovni to znamená hádky, obranu, neschopnost naslouchat. Na kolektivní úrovni to znamená války, rozdělení a neustálý boj o hranice.

Konflikt je v tomto klíči definován nejen jako vnější střet, ale i jako vnitřní nerovnováha. Narušené pH krve, přetížení nervového systému, chemické turbulence – to vše je tělesným obrazem hlubší duchovní nerovnováhy. Když se v nás neustále střetávají nevědomé polarity, tělo i mysl trpí.

Represe: Přílišná vstřícnost

Když je energie stínu potlačena, projevuje se jako přehnaná přizpůsobivost. Člověk se snaží za každou cenu udržet klid, obětuje vlastní potřeby, aby zabránil konfrontaci. Na první pohled může působit mírumilovně, ale uvnitř se hromadí nevyjádřený hněv a frustrace. Tento typ lidí se stává snadno manipulovatelným, protože nedokáže vymezit hranice.

Reakce: Netaktnost

Na opačném pólu stínu stojí lidé, kteří své potlačené napětí ventilují ven. Reagují prudce, útočí slovem či gestem, často s nepatřičnou tvrdostí. Mají potřebu říct věci na rovinu bez ohledu na citlivost druhého, a tím zraňují okolí. Tento typ netaktnosti je jen druhou stranou téže mince – obranného mechanismu, který se rodí ze strachu.

???: DIPLOMACIE

Dar tohoto klíče není jen společenská dovednost, ale hluboký energetický proces. Diplomacie znamená schopnost vstoupit do pole napětí a vyrovnat jej. Člověk s tímto darem dokáže vstřebat agresi, nenechá se jí nakazit, ale současně ji nepopře. Umí přijmout tlak druhého, podržet jej ve svém těle a proměnit, než jej vrátí zpět. Nejde o kompromis ani o únik – jde o skutečnou alchymii vztahů.

Na biologické úrovni je tento dar spojen s vyrovnáváním acidobazické rovnováhy a s jemnou regulací nervového systému. Na psychické úrovni se projevuje jako schopnost vnímat, kdy je správný okamžik pro slovo či gesto. Diplomacie je umění načasování: vědět, kdy mlčet, kdy promluvit, kdy otevřít náruč a kdy pevně stát.

Tento dar se objevuje u lidí, kteří dosáhli emoční zralosti. Už nepotřebují dokazovat svou převahu, ani utíkat před tlakem. Jejich přítomnost má uklidňující účinek – konflikty v jejich blízkosti slábnou, protože nepřilévají olej do ohně. Diplomacie není o technice, ale o frekvenci vědomí: když se člověk naučí vědomě udržet v sobě protiklady, jeho tělo samo vyzařuje harmonii.

??????: MÍR

Na nejvyšší úrovni se energie konfliktu rozpouští v absolutní prázdnotě. Siddhi Míru není výsledkem vyjednávání ani kompromisu – je to stav, v němž hranice ztrácejí význam. Vědomí se přestává ztotožňovat s tělem či s emocí a stává se čistou přítomností.

Mír tohoto druhu není křehký, protože nemá co chránit. Je jako příběh starého mudrce, který seděl v prázdném člunu: když do něj někdo vrazil a začal mu spílat, on se jen tiše usmíval, protože věděl, že v člunu nikdo nesedí. Tak i osvícený člověk reaguje na útoky a konflikty – vidí, že nejsou skutečné, že nejsou adresované jemu.

Siddhi 6 představuje nejhlubší možné sjednocení, v němž se rozplývá oddělenost. V těle se tento stav popisuje jako duhové tělo – stav, kdy se fyzická forma stává průhlednou pro světlo vědomí. Mír není pouhou absencí války – je to zářivá plnost, ve které se všechny polarity stávají jedním.

Otázky k vnitřnímu zastavení

Kdy v mém životě znovu a znovu vstupuji do stejného konfliktu?

sklouzávám spíše k potlačené vstřícnosti, nebo k netaktní prudkosti?

Umím vnímat okamžik, kdy se rodí napětí, a zastavit jej dříve, než přeroste ve spor?

Co pro mě znamená skutečný mír – uvnitř i navenek?

Praktické tipy pro integraci

Vědomé dýchání – když cítíš, že vstupuješ do konfliktu, několikrát se zhluboka nadechni a vydechni, aby se tělo vrátilo do rovnováhy.

Naslouchání beze slov – zkus občas jen tiše vnímat druhého, aniž bys hledal odpověď. Tím se otevírá prostor pro diplomacii.

Pozorování polarity – sleduj, kdy se v tobě střídají mužské a ženské kvality (síla a jemnost, obrana a odevzdání) a hledej jejich vyváženost.

Cvičení hranic – uč se říkat „ne“ s klidem a pevností, bez agrese.

Závěrečná kontemplace

Genový klíč 6 nás učí, že konflikt není nepřítel, ale učitel. Každé napětí je příležitostí odhalit hlubší nerovnováhu v nás i ve světě. Pokud jej potlačíme nebo na něj reagujeme, jen jej posilujeme. Pokud se mu však otevřeme s vědomím a proměníme jej, stává se branou k daru diplomacie a nakonec k siddhi míru, což je stav, který se objeví, když se rozpustí iluze oddělenosti. Každý konflikt, který projdeme vědomě, je krokem blíž k tomuto rozpuštění. Až v hlubinách prázdnoty, kde není ani vítěz, ani poražený, se ukáže pravý smysl tohoto klíče: mír, jenž září z našeho vlastního bytí."