Diskuze, Diskuzní fórum

player » cimi Milovat je krásný pocit a pokud bezpodmínečně , tak je to krásná věc. A to i tehdy , pokud z toho neplynou orgamsy.

Ale použiju citát OSHA: Láska mezi mužem a ženou , to je slůvko na papíře. Je to chemický proces k zachování rodu. Láska je stav bytí.

A pak také píše - chctete se vzájemně milovat? Pak spolu milujte všechno ostatní.

Moudrej pán...

fanik » cimi Co je víc? Pro sobce bude asi víc být milován. Nasekáš si dost děti, zajistíš si stabilního partnera
a máš vyhráno...
Trochu menší blbost je u lásky ptát se co je míň - pak jsi asi schopná i milovat

Buddha/2 » cimi Njn, otázka kvantifikace . Nebyla o tom ta pohádka o soli ?

Ale je krásný že sis nakonec odpověděla sama

Sosna zvlčelý » cimi Asi mohu říct, že milovat je pro mne důležitější. Ale to jen díky tomu, že jsem poznal být milován. Bez toho se to tak snadno neobejde.
Není jednoduché milovat, když jako malému dítěti se někomu skutečné lásky nedostávalo.

Abychom mohli být milováni, musí někdo milovat.
Když miluji, jsem milován (nemluvím o opětování lásky, sama láska tvoří lásku).

Lupi » cimi Já to rozpoznat neumím - co jako je víc. A jaks to vlastně myslela, to "víc"?
Po dlouhém a mnoho let trvajícím zkoumání jsem došla k tomu, že "láskou" nazýváme jednoduše přitažlivou sílu. To, co spojuje - kameny, stromy, zvířata, lidi, hvězdy, mlhoviny.
Jenže nejde jen o nějaké halabala spojování - a tady nám nastupuje ta slavná harmonie
Jde zkrátka o to, aby to propojené bylo lepší, hezčí a lépe to fungovalo, než když je to každé zvlášť.
Jesrtli je to odpověď na tvou otázku, to věru nevím

aktigram » cimi Ak nevieš milovat nikdy nemôžeš naozaj vedieť čo je to byť milovaný.

thééé » cimi S těmi poháry to je krása
Já jsem to pochopila až po přepisu lymbickeho otisku, po zážitku, kde jsem v jedné meditaci pochopila, že naše srdce není o tom " cítit". Ale že je to střed, centrum, kde se vše propojí, do všech stran a rovin, v sobě i se všema.
Že stačí otevřít tento střed.

endymion » cimi Obeta

a s každým nádychom,
s Tebou spojený
prijímam Lásku...prekrásny ten dar
a v tomto, duší našich hojení,
výdychom , zas všetko odovzdávam...Božskému kladiem na oltár...

či možno nám vlastniť
čo Láska nám stále vrchovate dáva...?
len v oceáne Radosti a Šťastia ...žiť...
vo večnom objatí...a Jemu sa odovzdávať...

Tedy » cimi Jedno bez druhého mi připadne, jako polovina z celku.

cimi » cimi Mili prej blýskla

Já jsem úplně zapomněla, že jsme tu všichni tak moudří

Já jsem si tady tu souvislost uvědomila až nedávno, protože jsem vlastně docela uzavřený a rezervovaný tvor x) a když jsem si tak soukromě nadávala na to jak kdo málo a pak zas moc x)) tak mi najednou osvítilo a říkám si a jak to mám vlastně já?? A tu jsem si uvědomila docela dost vnitřních dohod na úrovni srdce a jeho uzavřenost...a na jednu stranu se mi dost ulevilo, bo se tak nějak člověk přestane starat co druzí a může měnit to co má přímo v sobě.

Neotevřít srdce je jako jedna karta z Crowlyho tarotu, kde přetékají poháry ale jsou odpojené od oceánu...

A krásně jste to popsali...děkuji...byla to taková spontánní myšlenka

Tuatha Dé Danann » cimi Problem lidstava je, ze mame zablokovany umeni opravdu milovat, proto je tu takovy bordel.
Byt milovan uz je jen takovy bonus, koneckoncu, ten kdo umi opravdu milovat, je automaticky svym okolim milovan...

thééé » cimi No existuje takové moudro - že člověk dospěje v okamžiku, kdy se přestane ptát, kolik jej milují druzí, ale začne se ptát, kolik miluje on sám.
A podle své zkušenosti myslím, že v okamžiku, kdy jsem bez všelijakých "suků" (myšleno jako kazy ve dřevě) - kdy se jsem schopná jen otevřít lásce (protože ten pramen je uvnitř nás)...
tak tehdy je to ono, že tady to oboje začíná..Jakože pak už je to jedno, kterým směrem to jde...prostě tady je to naplnění a vyživování, proudění...v centru, v místě propojení sebe, a sebe s druhými
(někdy/dnes se nemůžu vymáčknout)

player » cimi A jak je potkával ? Jako na ulici?

thééé » cimi ano, to je právě ono, protože znám pár lidí, kteří mají opravdu naloženo, ale nějak tím proplují, umí být šťastní, a tak to nemusí vnímat jako rány osudu.
A na druhé straně znám takové, kteří vypadají, že se jim nic extra neděje, ale někde uvnitř žijí peklo..a pak druzí nic nevidí a říkají, to nic není, ty s tím naděláš..
apod.
Co se týká touhy po pravdě, vždycky jsem to tak vnímala, že ty rány osudu vedou k touze po pravdě..
ale možná tam funguje i nějaké načasování, aby ten prožitek byl dostačující a tak silný, že mě má schopnost proměnit.
Ale dost možná to má měnit i ty druhé kolem, jakože příkladem.

Maek » cimi Koukal jsem na kousek nějakého sestřihu na YouTube a tam to vypadá tak jak říkáš
Děkuju

Maek » cimi Myslíš toto:

https://www.csfd.cz/film/…

?

Jo jinak děkuju za pro mne pěkný příspěvek

Byla tu nějaká odpověď a zmizela?
Škoda, že jsem nestihl

Lupi » cimi Já záchvat paniky, pak záchvat euforie, pak znova. Teď noruju a nasávám, co bude.....

aktigram » cimi super

Buddha/2 » cimi Pokud jde o mně, klidně můžeš, já mám ty hranice hodně posunutý .
(ale vím o tom a občas (když je protějšek konzerva) se musím krotit )

Buddha/2 » cimi Zatím to spíš vypadá, že se učíš utíkat Hádovi z lopaty