Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Lupi Káraný, Jizera.

thééé » Lupi Ano, někdo dělá astrokonstelace
S tím se dá krásně pracovat

verka96 » Lupi A nedá se to nějak zneutralizovat??? Nemáš to vyzkoušené?

verka96 » Lupi Tam jsem ještě nebyla, ani na Lipně.. To je fakt škoda, že nemůžeš burčák. To čůčo je tam na každém rohu a červený bude příští týden, jsem zvědavá, jestli ho chytnu.

dan162 » Lupi Když ještě hrabali písek v pískovně za Toušení na Malvínách, tak mi to jezero lezlo krkem, setrvalý rámus šel proti vodě až k nám. Probošťák nemůže být jiný a vozila se navíc do něj léta suť... Dneska super místo k zastavení, nic nepřipomíná tehdejší rámus, bezútěšnost, neživot, smrad. Táta zase měl potřebu výhledu na Jizeru, takže nepotřeboval televizi, udělal si velké okno k podlaze, celé dny se kochal pohledem. Je to jiné - proudící voda dává o dost jiný pocit než stojatá. Řeka je neklidná, proměnlivá, je to děj, někam spěchá, evokuje potřebu, aktivitu - takže té potřebě stojaté vody rozumím.

Dnes je takový klidový hodiny trvající déšť, oknem mi vnášející dovnitř blízkost, jemnost, měkkost, jak kapky naráží na střechu, listí, trávu, každý zvuk je jiný, dohromady koncert.

verka96 » Lupi My jsme zase v neděli byli na jižní Moravě - Nové Mlýny - také mi to tam připadá jako u moře, poblíž Pálava a Mikulov. Mám to tam moc ráda, u břehu jsme lovili mušle a krásná voda a zrovna v těch místech, kde jsme byli, písečné břehy. A na zdraví burčák...

dan162 » Lupi Jůůů. Upřímně závidím takový prožitek. Děkuju za sdílení.

thééé » Lupi Tak ukaž i když bych hledala opravdu v individuálním nastavení
že spořádaně
Jednak ti při zatmění dělala luna přesný trigon na nat. uran je to trigon, ale je to přepjetí v duši, v síti.
Druhak on ten uran, jak vstoupil do blíženců (a že tam těch planet máš!!!!), tak všeobecně dělá takový neklid, možná nervozitu všeobecně, ale klidně i přepjetí u drobných elektrospotřebičů. U tebe to může zrychlit tvoji multipotencionalitu :-) a schopnost dělat několik věcí najednou. A to natolik, že začneš dělat malé kiksy a donutí tě to nějakým způsobem zpomalovat...To je jednoduchý příklad.
Pro tebe třeba to zatmění může odstartovat takovým způsobem celý ten přechod urana přes tvé planety v blížencích.
Přesto, že uran se ještě vrací do býka. Takovou schopnost ty zatmění mají. Běžně pro astrology je uran asi moc daleko, ale já ti tak energeticky vnímám. To jsou moje ukušenosti.

Úplněk ti dělal kvadraturu na nativní lunu ve 4. domě, takže doma tma
Ale to je spíš vtíííp.
No a v tyto dny ti tranzitní mars vstoupil na saturn s neptunem (máš v nativu).
Takže jak bych řekla, že jsi idealistka, a klidně bych to pojmenovala, jako praktická spiritualistka, tak ti mars mohl chtít trochu rozhodit zaběhané.
Aby jsi třeba nad něčím mohla zapochybovat, ale jen proto, aby se vytvořil nový náhled. A to se může týkat záležitosti, kterou v poslední době řešíš.

Ony ty zatmění můžou být starterem něčeho, co je třeba rozpohybovat.
I v profekcích bych něco viděla (slunce se dostalo na pluto), ale to už je na osobní pokec

Abelas » Lupi Pud sebezáchovy... No když to podáš takhle, tak to taky vlastně dává smysl

Buddha/2 » Lupi Já myslel, že ze sypání si popela

Abelas » Lupi Bezesporu nás židokřesťanská tradice nemálo zmasírovala, ale pocit viny nevymyslela. Stavěla na něčem, co je naší přirozenou psychologickou výbavou z důvodů, o kterých netřeba diskutovat.

dan162 » Lupi cítí jsem použil ve smyslu vnitřně vnímá, ale ne emočně hodnotí. Fyzická bolest, rychlost oběhu krve, puls v ruce, strachový komplex (smyslová pozornost, připravenost na akci), samička na obzoru...Emoce mají oproti reflexům v sobě hodnocení, nebo střet hodnocení. Ukazují nám soulad/nesoulad. Milý člověk je člověk, který je souladný se způsobem komunikace, který máme rádi, je to našinec se stejnými hodnotami, hodný důvěry. Protivný je člověk, který v nás vzbuzuje odpor, nesoulad - když jedná protivně, musí mít v sobě vše opačně přeházené než já, jinak by jednal "normálně", tlačím na něj nesouhlasem, aby jednal souladně. Smečka se tak udržuje emocemi pohromadě. Ale ne všechny naše vjemy jsou emoční.

dan162 » Lupi Přesně, to tykadýlko je ono - ta nevědomá část se navenek projeví v nějaké situaci a když to prozkoumám, stane se vědomou.*** zmařená léta je můj pocit, nepovedlo se mi zatím z něj dostat. I když racionálně souhlasím, tak emočně mi to zatím nejde. Zkoumám, hledám, najdu.

dan162 » Lupi Cítí, ale nejsou to emoce. Pud sebezáchovy, vytvářející vnitřní stavy nutící k přežití jsou odpradávna. Vyděsil, ale co udělal dál - utekl nebo bojoval. Emoce sice staví na tomto principu, ale dávají širší paletu možného jednání a hlavně jsou u savců skupinové - rodiče mají rodičovské emoce, aby vzdělávali své potomky jinak než svalovou zkušeností (dinosauři), dostatečně dlouho/kvalitně (déle než ptáci) a jinak než genetickou zkušeností (je nepružná při náhlé nebo dočasné změně prostředí). Porušení soudržnosti savčí smečky je nemožné pro vnitřní pocit (nepočetná mláďata mají ve smečce větší šanci na přežití než početné želvy na pláži). atd.

dan162 » Lupi Ok, kouknu do sebe, uvidíme co najdu. Předstupeň bude si představit odpustitelnost. Jak ji já chápu, tak je to takový vnitřní stav, při kterém mi v daném tématu nevzniká vědomá i nevědomá vnitřní energie. Nejdřív porozumění ději včetně vcítění do aktérů, pak přijetí, kdy ve mne nevyplouvá nějaká emoce, trvá jen emočně neutrální paměť, včetně paměti na bolest, ale bez odporu/obrany/lítosti/zmarněnosti/vzteku... Táta mi ublížil. Vím proč to udělal, co měl na výběr, jak byl postavený, jaké měl dětství, jaké bylo okolí, jak jsem ho ovlivnil já, jaká neporozumění zažíval, neuměl překonat/zvolit si jinak, jaké měl ambice a jaké meze. Porozuměl jsem ději, tedy si myslím. Bylo to, jak mi ublížil, odpustitelné (neodpustitelné)? To je moje volba. Když nechci ten humus tahat se sebou, tak doufám, že to je odpustitelné. Některé emoce už mi zmizely (povedlo se mi je zmizet), už třeba nezažívám strach, bezmoc, a některé ne, třeba vztah k sobě, lítost ze zmařených let.

Odpustitelnost vnímám jako subjektivní volbu každého, i když ne každému snadno dostupnou jako volbu. Když něco udělám, a druzí mi neodpustí, je to jejich volba, ne jen pocit. Pro mne to co jsem udělal bylo třeba bolestné, nepříjemné, ale sebezáchovné. Tátovi jsem řekl, že když nepřestane, že může taky jednu dostat zpátky. Do jeho smrti jsme vztah nesrovnali. Neodpustili jsme si. Stanovili jsme si to za jeho života jako neodpustitelné.

dan162 » Lupi Přesně. Třeba neodpustitelné jako vlastní pocit (kde se pohybujeme kolem tradiční viny) versus neodpustitelné jako vnější hodnocení (kde se pohybujeme v tématu sounáležitosti se skupinou) nebo neodpustitelné jako reakce na něco (kde se pohybujeme za mezemi schopnosti pochopení nebo tolerance).

thééé » Lupi

dan162 » Lupi Ano, dělá co umí, s tím plně souhlasím. Měl jsem sklon u rodičů hledat vinu, volbu, selhání - ale když jsem se vcítil a pochopil okolnosti a vývoj, tak mi došlo, že dělali to nejlepší, co dokázali.

A ano, nemáme se co montovat do cizích vnitřních vztahů, ale vzpomínka na jediný případ, kdy se bezmocného někdo zastal, je někdy ta rozdílová mezi černou a bílou volbou toho člověka po x letech.

thééé » Lupi "Já si myslím, že je naprostý minimum matek, které to jakoby flákají, že každá dělá, co je v jejích silách."
Nooo tak to je na těžkou filozofickou debatu
Nojo z určitého pohledu i ta, která dítě řeže, ponižuje a týrá - dělá co umí.
ale nezbavuje ji to zodpovědnosti za to, co koná

thééé » Lupi To je úžasný příklad.
A představ si, že jsem si to v určité míře musela vyřešit u starší holky už když byla malá. Nějak ten strach přišel a tak jsem to zkusila přijmout. Souviselo to se vztahem s mojí matkou. A od té doby vím, že ji dovolím se vymezit, kritizovat mě a taky mě nemít ráda.
Stopro to bude těžké, pokud to přijde, ale věděla jsem, že je to nutné.
U druhé to bylo v době, kdy byla hodně nemocná. To bylo taky "pouštění" do božích rukou.
Naše děti nejsou našimi dětmi, žejo, jak říká Džibrán...přesto tu musí vzniknout silné závislosti, abychom se mohly o ně dobře postarat, jako matky.