Diskuze, Diskuzní fórum

Najdise.cz » Wiké Zelený a fijalový.

Bosch » Wiké Z ulozto

Wiké » Wiké VERNIX CASEOSA 10M
Lavička září, přichází to až teď v mých 53 letech, je to něco důvěrného, co mě vrátí k sobě.
Je mi příjemně v břiše.
Čakry nad hlavou.
11 čakra možná se pročistíme a bude k nám a našim dětem procházet láska
10 nenašla jsem tu zázemí v nějaké práci, co by mě bavila, nenalezání
9 cítím se víc zesíťovaná s těmi, co půjdou taky na svět, už nebudu tak oddělaná v díře, vím, že jdu do díry, ale důvěra, že se nám rozlepí oči a poznáme se, že se proberu
8 země, jsem spojena s obalem země, chci spolupracovat na tom s Míšou, ona chce být spojena s obalem země
7 bylo tam pronásledování, bolest v srdci za mnoho pronásledování

Levé oko, kdysi tam bylo něco příjemně ženského, kolečko, v něm výstřižek středu růže, vše ve vizi dnes má zastřené pastelové barvy růžovo pískové
Pravé oko muž nezávisí na ženě, je mu více jedno, jaká je, může se dívat na mraky do dáli
Pravá ruka obrovská hloubka, kdy byl muž sebrán sám sobě matkou, kdysi ve vesmíru, byla stvořena světla, ale jaký smysl má tak obrovský palčivý nedostatek matky, takový ocas dolů, který on nemůže nikdy naplnit a za trest se nikdy vrátit k sobě, jakoby muž byl postaven na pranýř za to, že kdysi bylo světlo a opakem toho je teď je hlad ve tmě hluboko daleko od něho
Levá ruka konečky prstů mají světelkující růžově, ale pocit, že my ženy jsme se přestaly, zapoměly propojovat se starým světlem
Oba pocity vedou do obrovské hloubky, kdy Jeníček a Mařenka sobě rovni se propadli hluboko do tmy, ale budou spolupracovat.
Srdce někdo přináší pochodeň a les hoří, půda už nemůže dávat život a je černá, sytý dým dusí vše na hrudi, mezi černými ohořelými kmeny stromů se objevují žvířata, zvlášť vlk, který se dívá jedním okem, druhé je popálené, zvířata se dívají, proč jsou popálená,
I když je takový obraz, někde je důvěra, že v lese lze zahlédnout okraj zeleného srdce

V břichu je pelíšek pískový pro lvy, tam to začne světlat

Vaječníky – černé a bílé kuličky, strašlivá ruská ruleta bez zodpovědnosti, černá zahyne, bílá bude žít. Žena, která má moc nad tím – já- já - já – to stvořím nebo zabiju, opájí se tím, strach všech – i těch, co budou zabiti i těch, co přežijí.
Ona není spojená s ničím, černá a bílá, je vytržená z kontextu úplně.

Vaječníky se mohou položit do pouště a kolem nich jsou netřesky a spojují se s krajinou, pastelové, prachem zastřené barvy, sice nikde nikdo, samota, ale důvěra

Z jeskyně vede východ k moři do písku, tam si Jeníček a Mařenka můžou hrát, jsou úplně sami, ale není tam ta ruská ruleta

Záda jo jo jo
Spodek zad – rozšiřuje se, základna, pěkně to jde
Bod dole na páteři – ten je ohromně „zábavný“, sportovní, vystřeluje do vesmíru, může hořet.

Vidím, jak mě to bere ze země pryč, ještě vidím cestu s povozem, ale hned je spleť cest a pak i zeměkoule maličká, ještě jsem nebyla tak natáhlá, je to náročné a taky nějaké nepřirozené, nemůžu se vrátit do noh.
Nohy jsou šedé, jsou fajn jako vždycky, ale nejsem v nich, nějaký strach, který se ani neukázal, mi nedovolí se vrátit na zem a do nich.

To nevadí, budou další dějství, hlavní je dojem důvěry.

Lupi » Wiké Já taky Hodně věděla, byla věrohodná a hlavně - nevychovávala! Na to jsem při svém věku a zkušenostech alergická.

Lupi » Wiké Bohužel......ale trefil se mi na solar, to jo.

mg » Wiké Čítala som, že to o tých vyčistených Benátkach a delfínoch nie je pravda, len si to niekto vymyslel.

tajga » Wiké tak to vyznělo špatně....osud nepokoušim, dávám si úplně normálně pozor, tak jako si dávám pozor když přecházím silnici atd. :-) Jen si nemyslim, že můžu ovlivnit úplně všechno, to je celé.

Wiké » Wiké VERNIX CASEOSA 1M sobota 21. března 2020
12ka se skládá z částic, jak rozostřená čára za letadlem, něžná, můžu být napojená na sebe nahoře, předtím to nešlo
11ka je láska pro nás, může k nám přicházet, bolí to, je to nové, jde to skrz něco bolavého
10tka hodně možností
9tka strach do toho vtělení jít, velmi tmavé a nepříjemné a těsné
8ka nějaký bordel trochu, val
7ka

Hlava zaplavení bordelem, 3.oko-tlak a tlak kolem hlavy, potřebovala bych blít, aby se ten bordel oddělával, je to jak být v rybníku, kalé šedé částice a řasy v šedé vodě.
Ten kalný stav nestačím čistit, nemám na to kapacitu, až vylezu ven, tak leda budu blít do konce života tohoto, kolik toho je.
Levé oko, chtělo by být čisté, vede to k srdci, ale..
Pravé oko – chlapeček zárodeček je drcen ženským podpadkem, potemňuje mu spojení nahoru, uvadá, není celý
Krkem se ženou hnusy, jak když do husy někdo cpe šlejšky
Do pusy a z pusy se tlačí kanálie, až vylezu ven, nebudu přijímat potravu, pít mateřské mléko fuj..

Odznáček mezi klíčními kostmi září, patřím k něčemu jinému, září tak, že nevím, jestli to není překrytí,
Ramínka jsou úzká, sražená tlapami něčeho k sobě a dolů, musím sedět přihrbený (ted jsem spíš chlapečkovského pohlaví),
Ručičky – prstíčky mám měkké žabí vodnaťoučké.

Srdce – vpáčené dovnitř, kolem srdce zvenčí ho sleduje ryba, chtěla by ho šssslp..vysrknout, tak mi ani nebije ani nezáří, imituje, že není, mám strach, ona ho pozoruje.
Jediné, co můžu je pozorovat to vědomím a nic jiného, žádné ohnání se, akce, je to podobné jako vize, kdy je člověk upevněn u kůlu a bude snášet, co udělají. Připevnění a kolem ty řasy a kalná rybniční voda.

Bříško je nafouklé. Žije v něm ryba, něco jak sumeček, pleská sebou, je kluzká, musím ji vyživovat, je temná, studí to. Ryba někdy vypluje pochvou ven a vrátí se zas zpátky, musím to snášet. Je to temné, v břiše je kvůli tomu zima a tma a není tam život.
Když se narodím jako holka, tak mi tam můžou dát na pokusy takovou rybu, to není moc dobré.
Ryba jsou oni, mezi ně já nepatřím. Ucvakávají čakry nad hlavou a dole a vyžírají bříška, to je jejich metoda.

Chvíli mi to přirození, břicho a srdce hoří nepěkným ohněm nesouhlasu.
Vzadu po páteři přichází spojení. My (?) jsme s tebou, teče páteří světlo. Volám na ně: ale já tu mám takový strach.
Teče dolů páteří skrz pánev a je to domov, když jsme žili pěkně a ve smečce bylo vše dobré. Pěkné světlo, domov.
Ke konci páteře dole je zúžení. Jsou tam zemřelí, co se nesmířili, děti od matek, které je rozšlapaly, jdeme si pro vás, abyste se mohli smířit, abyste tam neleželi. Ovšem nejde to zatím rozsvítit, ale chceme.

Pálení v chodidlech, stát na zemi jak na rozžhavené pánvičce.

tajga » Wiké Taky jsem majitelkou respirátoru (muž je fasuje v práci i za normálního stavu)

Ale nevydržim v něm, nedá se v tom delší dobu dýchat, nosim jen lehký nákrčník přes obličej tady po venku. Stihla jsem ještě tenhle týden zubaře (trhání), měla jsem chuť mu ho nabídnout :-D, protože on sám neměl, jenomže mi to bylo blbý, když už jsem ho měla chvíli na obličeji.

Stejně si myslim, že je to jak s Šípkovou Růženkou, komu je souzeno se nakazit, virus si ho najde, i kdyby se jakkoliv chránil a naopak.

Lupi » Wiké Jé díky Wiké! To je moc zajímavý. a ještě zajímavější je, že na to oba hledí podobně, jako třeba my tady a jako všechny moje milé duchny a duchňáci, co jich znám. A nejen.......ráda čtu blog, který se jmenuje Vidlákovy kydy a i tam.....mně strašně třeba překvapilo, co lidí mám ke koroně vlídný, až radostný vztah, jak pěkně vidí, co ona dělá.

Lupi » Wiké Tak hlavně ať se ponoří

Lupi » Wiké No bodejť že jo! Však taky víš, že co rodina, to antický drama Já si už dlouho říkala, že jak jsme taková napapaná civilizace, že by bylo načase obrátit se k věcem vnitřním, k duši....ale ono furt nic, pořád "bavte se bez konce" a "nekonečná zábava". Tak teď to maj, baviči.

Lupi » Wiké A šikovné! Tuhle koukám jako blázen a v ohradě, kde mají ovce a kozy pokupě, stála trpělivá, hodná ovce a na jejích zádech - kůzlátko. Asi aby vidělo dál, mrška

Bosch » Wiké Myslim ze jde o to srovnat si cemu se otvirat a cemu uzavirat.
Na konci pokud chce clovek prozivat stav bezpodminecne svobody, mu nic jineho nezbude nez veci prijimat tak jak prichazeji.
Problem nastava v momente kdy mysl zapina hodnotici a nasledne uchopovaci/odvrhovaci funkci.
Je to zakladni principialni vlastnost kterou si uz prinasime, reakce na signaly, vune, potrava..uz kojenec umi dat najevo libost/nelibost.
To jsou stale projevy reptilian brain, chci, nechci, fuj, mnam..
Ve smyslu transpersonalniho ziti je to stale jen biologicka funkce.
V dobe pocitu ohrozeni se stahneme, v dobe expanze se otvirame a rozmnozujeme.
Moudry nechava vse plynout lhostejne nebot vi ze vse se kona na zaklade hlubokych karmickych pricin.
Cimz prestava tvorit karmu a vymanuje se z kruhu pricin a nasledku. Na konci tehle cesty se rozprostira sfera neomezene svobody prozivani.
Je to velmi proste. Nenechat se pohlcovat chtenim, strachem a vasni.
3 smrtelnymi jedy. Moudry adoruje duchovni poznani a uzavira se vlivum prudce pomijiveho sveta.

Wiké » Wiké donucení, rezignace, zlomení

k tomu právě může dojít, protože těla jsou lehce zranitelná
a mohou se ocitnout v útrobách něčeho většího
tak jako plod, který se rozhodl, že přežije, tak se nechá v útrobách matky přelévat něčím, o čem nerozhodl,

tak člověk-buňka, který se rozhodl, že přežije, tak nepůjde na ústředí a neřekne: nenarušujte suverénnost těch a těch států,
a nepřijímejte do organismu mikroby, se kterými si nebudeme vědět rady,

Ale tak jako těla a buňky jsou zranitelné, tak jsou zase silné, že si prosadí oprávněnost svých požadavků, protože prostě na nich a ne na ideích je vidět, co je funkční a co ne.

Sosna zvlčelý » Wiké Tak já si zafilozofuji tedy.
Myslím si, že k otevřenosti nelze donutit. Nejde. Protože donucení není otevřenost. K tomu někdo dospěje žitím, ten dříve, někdo později, někdo vůbec. A někteří jdou naopak opačným směrem k zavření. A ani jedno bych si netroufal označit za lepší nebo horší. Každému dle jeho potřeb.
Nucení (musíš) k tomuto nevede. Člověk se navenek nějak tváří, zaujme (naoko) postoj, ale vnitřně tomu nevěří. Dá se to zlomit. Pak i uvěří. Ale v tomto případě je nutno si uvědomit, že přijetí a rezignace jsou dva naprosto odlišné pojmy. Protože "přijetí" a "musíš" se navzájem vylučují.

Omlouvám se, asi jsem to stáhnul trošku jiným směrem. Jen mi tak šly myšlenky, tak jsem je nacvakal na klávesnici. Filozofuji.

Lupi » Wiké Poměrně očekávatelná reakce Brusele:
https://www.novinky.cz/zahranicni/…

Mmch, nevím, jestli si toho někdo všiml - ale evropské státy poslední dejme tomu tři týdny jednají samostatně a poměrně pragmaticky - i korona i krize na řeckoturecké hranici.
A další mmch - mně ty dvě krize přijdou velice podobné, obě nás tlačí k témuž, jen v té Bruseli........ne a ne.

Freja » Wiké Já to vnímám spíš jako svěrací kazajku...omezení, kterýmu se nechci podvolit.
Já chci mít možnost si vybrat, případně to střídat.
Já nikdy moc nechápala takový to vytváření ochrannýho vajíčka, to asi nepotřebuju, občas mne někdo nebo něco nase*e a jindy zas potěší, já to beru jak to chodí

Freja » Wiké To je zajímavý, díky...

Lupi » Wiké Ano a vynucené, pravda. Někteří holt byli rychlejší, než chytřejší.