Diskuze, Diskuzní fórum

Najdise.cz » ženka Já bych asi v podstatě potvrdila, co ostatní psali. Jestliže jste s tímto člověkem spokojena a šťastná, proč se druzí snaží, aby tomu tak nebylo?
Zamilovaný člověk třeba nevidí vše přes růžové brýle, přimhouří oči, kde by neměl... Tam se hodí i názor druhých. Ale nezdá se mi, že toto by byl ten případ.
V případě dcery bych se asi jasně zeptala: A jak to cítíš ty? A trvat na jasné nevyhýbavé odpovědi, když umí říct hnus o druhých, tak určitě nebude mít problém vyjádřit vlastní pocity.
A až by příště někdo začal kafrat, bylo by fajn se konstruktivně zeptat: "A co já s tím mám dělat?" Nechtít poslouchat pomluvy, ale řešení problému. Tam by se ukázalo, kdo má skutečně zájem vztahy zlepšovat a kdo jim jen škodit. Škodík nenavrhne nic konstruktivního, bude jen stavět překážky a kopat příkopy. Nejlépe se tam ukáže stav věcí.

Nabi* » ženka Ahoj, přidám jen svůj příběh, i když je trochu jiný než ten tvůj.
Předně chci říct, že úplně rozumím tomu, že se cítíš špatně. Myslím, že málokomu skutečně nezáleží na tom jak rodina přijímá partnera. I moje přání vždycky bylo, aby mě partnerova rodina měla ráda. Co se mojí rodiny týče, tak je to trochu jinak, protože se až tolik nestýkáme. Zažila jsem jeden vztah, kdy mi matka partnera (který byl starší o 19 let) řekla, že mě nemá ráda a že nechce, abychom měli se synem nějakou budoucnost. A když jsem se jí zeptala, zda je to jen kvůli věku (protože mě jinak vůbec nezná), tak mi řekla že ano. Že oni jsou staří a budou potřebovat, aby se o ně někdo staral, což podle ní já dělat nebudu (což teda měla pravdu!!). A tehdy jsem ještě byla ve stavu, kdy jsem nechala sebou jednoduše manipulovat a vydírat. Tehdy mě zapřisáhala ať mu o tom rozhovoru nesmím říct (proč asi). Já "blbá" se to snažila rozdýchat a neříkala mu nic, jenže ten hrozný pocit mě dostal do takového stavu, že jsem brečela celý den a on chudák nevěděl, co se mi stalo. Nakonec to ze mě vypáčil, protože mu došlo odkud vítr vane.
Nakonec jsme se rozešli, protože tam bylo mnoho faktorů, které prostě nešly překročit, ale jsem o zážitek bohatší, no.
Teď zažívám opačnou situaci s rodinou partnera, ale momentálně hrozí, že o ně přijdu (což nebudu víc rozpitvávat). Jsou mojí rodinou, kterou jsem v této podobě nikdy neměla, jenže...
Osudy jsou různé, člověk někdy nemá úplně všechno, ale pokud vy s manželem stojíte při sobě, tak je to to podstatné. S rodinou nežiješ pod jednou střechou, nesdílíš postel, nesdílíš život tak, jako s manželem. A i když vím, že to musí být opravdu těžké, vy dva jste ti, co se počítá. Takže držím palce

Najdise.cz » ženka V každé rodině je něco. Důležité je, že vy dva si rozumíte.

fanik » ženka Vztahy v rodinách jsou citlivé vždy na jakékoliv nesrovnalosti, ta tvá asi taky není dokonalá,ale zachoval bych klid a nadhled. Vzdyt jde o co, párkrát za rok se vidět a být v klidu v kruhu, s manželem ti to doma klape a to je to hlavní, dceři bych trochu domluvil a dal tomu čas, však oni na vašem vztahu jasně uvidí jak to máte a když budou dál prdět,tak jen jejich škoda

Sosna zvlčelý » ženka Neporadím, co s tím, ale jen malý názor si asi dovolím.
Myslím, že dceři by měl někdo vysvětlit, že nemusí mít ráda někoho, kdo jí nesedí, ale ať mluví jen sama za sebe! Schovávat se za jakoby tlumočení názorů ostatních? Co tím sleduje? Na to bych se jí zeptal. A proč to vůbec říká? Zda jí řekli ostatní, že to má vyřídit? A proč ostatní nepřijdou sami? Neumí snad mluvit? Z očí do očí se to bojí říct, ale za zády pomlouvat, toho se neštítí?

Pochopitelně se mohlo stát, že jim něco skutečně vadilo. A kdo ví, třeba jsou i v právu. Ale komunikaci máme od toho, abychom komunikovali. A abychom řekli přímo tomu, který nám něco udělal, ať již úmyslně, nebo nevědomky, že takhle ne! Abychom i tomu "škodícímu" dali šanci změnit své jednání a chování. Ale jestli nám na druhém pořád jen něco vadí, přičemž mu nedáme šanci to změnit, nebo alespoň upravit chování vůči nám, jsme za voly. Takhle se dospělý rozumný člověk přece nechová!

Hele, mě se taky stávalo, že mi neseděl někdo v rodině, třeba bývalý muž mé sestry. Tak jsem s ním omezil kontakt. Se sestrou jsem se snažil setkávat bez jeho účasti. A nikdy jsem netlumočil, ani by mne to nenapadlo, nějaké názory jiných lidí. Protože co by s tím asi sestra měla dělat?
Jeho jsem rád neměl, ale sestru ano. Jejich manželstvím se na tomto nic nezměnilo. A respektoval jsem, že ona jej miluje. Vybrala si ho a bylo jí s ním v té době dobře. Kdybych jí vykládal kde co, tak se tím jednak bude trápit ona, druhak to začne narušovat naše vztahy. Takže jsem jí mohl nejvýš říct, že se mi nelíbí, jak se on k ní chová. A jeho odpálit, když do mě ryl. Ale názory jiných pro podporu vlastní argumentace? To vytáhne pouze člověk, který sám si nedokáže obhájit svůj vlastní názor. Sám sebe snaží přesvědčit. A když neumí něčemu takovému čelit zpříma, tak ať to nedělá vůbec!

Mici Angóra » ženka Můj švagr je "strašně hodný člověk", komunikativní extrovert, který by se pro ostatní rozkrájel (hlavně proto, že ho nenaučili říkat NE a dá se snadno využívat, ale to sem nepatří). Taky má obrovské ego a každou rodinnou oslavu zkazí přesně tím, že se napije a mele o lidech, které nikdo nezná a nikoho jiného nepustí ke slovu. Já ho opravdu nemusím, moje sestra to asi ví a asi ji to mrzí, ale nic s tím ani jedna nenaděláme. Snažím se mu spíš vyyhýbat, než abych pořád říkala, jak ho nesnáším. Můj manžel je introvert, který když chce, umí být třeskutě vtipný, jenže se na veřejnosti neprosazuje a mluví jen když má co sdělit, takže ho větší část mé rodiny považuje za nudného suchara. Nic s tím nenadělám, oni ho neznají a hlavní je, že si rozumíme my dva, nepotřebujeme nikomu nic dokazovat. Když si s mou rodinou nejdou přímo po krku, je to jedno.

Bosch » ženka Máš skvělého manžela.
A v rodinách to už tak holt chodí.