Diskuze, Diskuzní fórum

aktigram » thééé Presne tak, musela som sa to naučiť a prijať to a to bolo naozaj ťažké, ale predsa sa to dá.

Lupi » thééé Spíš dělá JEN to, co umí - ta řezající matka. Ovšem když se u toho naskytnu, tak se do toho samozřejmě montuju a někdy dost brutálně, to mi zas nedá Ne že by to zřejmě pomohlo, ale tak si říkám - třeba ta zasutá vzpomínka na to, jak se děcka někdo cizí zastal, někdy pomůže, aby třeba nepadlo až na dno.
Zodpovědnost si myslím, že se jí vrátí obratem právě ve vztahu, jaký si s tím děckem vybudovala, o tom žádná.

Lupi » thééé Hezky ty.....no, každá řešíme co zvládnem. I když vlastně - moje starší mi testovala hranice se železnou pravidelností a definitivně přestala před nějakými deseti lety, si představ! Dobře udělala, holčička moje.
Mimochodem - tohle nevím, jak bych ustála - hodně nemocné dítě, fakt nevím. Dobrá seš, namouduši. Já holkám vždycky říkala, že slušně vychované díťátko umře až po své matičce, i kdyby to mělo být jen o pět minut

Lupi » thééé Jestli skvělou....každopádně, když jsem držela to novorozené miminko, zařekla jsem se a rozhodla, že nebudu dělat ty chyby, co dělali naši a to rozhodnutí bylo tak razantní, že jsem fakt nedělala. Samosebou jsem nadělala spoustu vlastních, ale to jsem si říkala, že se s tím už vypořádají, když to nebude balast řady generací.
Já si myslím, že je naprostý minimum matek, které to jakoby flákají, že každá dělá, co je v jejích silách.

Lupi » thééé Jo mimochodem - já to věděla, že to budu nést blbě, tak jsem trhala pupečníky zhruba od jejich deseti let - no, snad to trochu pomohlo.

Lupi » thééé Tak to je síla - ještě vedle té matky spát Jenže to záleží i na tom dítěti. Brácha byl maminčinej duhovej jednorožec, abych tak řekla a trhání bylo zvlášť bolestivé, ale vybral si ženu, která mu s tím hodně pomohla.. Můj muž byl stejný případ a bojoval s tím až do smrti jeho mámy - statečně, musím uznat.
Že ty svoje děti obrečíš, to si piš. My ta mláďátka vychováváme strašně dlouho a tohle je holt daň.....
Mimochodem, třeba ti pomůže moje zkušenost: jak já se bála, že jsem o svoji starší přišla a co jsem toho nabrečela - ona se s námi zhruba tři roky totiž moc nebavila a já neumím nikoho nutit, nebo někam cpát, tak jsem jen trpěla Jenže to nenucení nakonec neslo sladké ovoce - po těch asi třech letech přitančila, dospělá a báječná. Já to pak pozorovala na jejích kamarádkách a děckách mých kamarádek a bylo to pořád totéž - necháš je a vrátí se ti to stonásobně.
Dneska mám s holkama skvělé vztahy, ony mezi sebou taky, bydlíme blízko a vídáme se nejmíň jednou tejdně.

cimi » thééé Tak určitě ať už se člověk zdá jakkoliv “hotový a celistvý” tak vztahy (především ty těsné) ho vždycky náramně prověří
Jelikož člověk je tvor který tak nějak přirozeně lne k různým druhům iluzí tak někdy ten náraz kontaktu reality je prostě potřeba aby vůbec měl co reflektovat

Lupi » thééé Nevím jak máš zkušenosti ty, ale ono to není snadný, ani když se člověčka rozhodne. Moje starší to vyřešila zkrátka tak, že se odstěhovala, ale mladší jsem musela mentálně vykopat a připadala jsem si jako vlčice, co si ukusuje vlastní tlapu, za kterou se chytla do pasti. Zvládla jsem to popravdě důstojně jen proto, že jsem byla pevně rozhodnuta. Takže já v soudech nejsem tak striktní, ovšem že to nadělá paseku, když máš to dítě ostře zahákovaný, o tom žádná.

Lupi » thééé Já ti řeknu ještě výživnější variantu; když tě máma nepouští proto, aby se měla na kom hojit.

Buddha/2 » thééé Za sebereflexí je snaha vyhnout se chybám. Teda až poté, co nějakou pořádnou uděláš . Dokonalí chyby nedělají a proto sebereflexi nepotřebují

Si tak říkám, že sebe-reflexe je bezvadně názorné slovo.Znamená schopnost podívat se na sebe do zrcadla. No a pro natvrdlejší z nás, nebo pro ty, co nemájí zrcadlo máme partnerské vztahy

dan162 » thééé Tenhle duální svět lze z překvapivě podstatné části časem dostat na světlo si myslím přes pozorování vlastních reakcí. Není zprvu jasné proč něco dělám, jen vypozorovat že to obvykle takto dělám. A pak docvakne intuicí kde se to sebralo, nebo logikou co jsem musel prožívat, že jsem zareagoval právě takto vypadajícím chováním. A je to na světle i bez nejtěžších zkušeností. Nicméně evoluce největší změny udělala právě v okamžiku největšího ohrožení.

V dětství - jinde se to nachází málokdy. Někde tedy ještě v břiše a nebo ještě dřív. Později to bývají co sleduju spíš důsledky zranění z dětství, včetně rozvodu jako následku nějaké dětské reakce měnící chování k sobě/druhým. Příklad - byl jsem už jako dospělý docela dlouho sobecký, ale to byl důsledek toho, že jsem nevnímal přes svou snahu pocit druhého. Vzniklo to u mne velmi časně.

K příkladu "moc vody, Luna, Neptun" - u ženy odpadá možnost se dodatečně dosytit, hledejme takového muže, který dává bezpečné prostředí, nikdy se nezachvěje a emočně drží :-D Snad raději Sportku, ne?

Lze tu deformaci přijmout (když je to pocitově neúnosné) přes specifický úkol, ale za mne bych raději našel řešení traumatu/deformace a až pak třeba ten úkol. Podle mne to půjde přes opakované kratší chvíle - v podstatě jde o to, aby spodní vrstvy aspoň na pět minut uvěřily, že je absolutní emoční bezpečí a otevřely se, přerušený vývoj by mohl doproběhnout. Ono totiž hodnocení, zda nastalo takové bezpečí, je zčásti vědomé a zčásti navoditelné volbou prostředí/okolí. Je to jen hypotéza, ale tuším, že tudy by to mohlo jít.

Buddha/2 » thééé No, on to moc vtip není. Nebo je, ale zasmát se mu můžeš až když už máš odstup/nejsi v pozici pacienta. Ten se obyčejně nechodí k psychologovi zasmát

Lupi » thééé

dan162 » thééé Dík za odkaz, podívám se, může být super.

Nemám dostupné porozumění, proč si někdy volíme cestu nepohodlím i v případě, kdy na to nemáme aparát, snášenlivost, výhodu atd. U mne to bylo tím, že jsem nevěděl, jak to prožívá ten druhý, v mém případě táta, v jeho vzorcích, výchově, zvyku okolí, a tak chci dnes vědět ne proč kdo co dělá, ale co prožívá, někdy proč prožívá zrovna toto a jak to zpracovává a někdy kde to vzniklo. Na víc nemám. Jenže aby druhý byl ochoten toto sdílet, na to jsem přitahoval jiné typy lidí.

dan162 » thééé No jasně že to je celogenerační. Je mi 57, je to tedy velmi čerstvé. Samozřejmě lepší teď, než si vše odnést pod drn :-D

Nevím co je míněné slovem "otočit", ale obecně jsme už jasně v individuální době, tak koukáme na to co se děje jednomu člověku, kdežto v kolektivní době byla důležitá jednotka milion a někde ani ta ne.

No nemyslím si, že hrozny dávají nejlepší šťávu, když jsou drceny v lisu, jak říká úsloví. Ano, že síla přežití jako jedna z našich evolučních vrstev se plně ukáže až v průseru, ale není to zadarmo. Kdo bojoval, je navždy bojovníkem, ne láskyplným člověkem. Kdo utrpěl rány, nese si je s sebou jako závaží. K vnitřní síle se lze naštěstí dostat i bez takové ceny.

dan162 » thééé Myslím, že částečně rozumím. Než jsem dokázal pochopit tátu a mámu, proč jednali jak jednali, a dostat téma z venkovní situace a následků do svého vnitřního prostoru, uplynulo...ééé...57 let života. Až díky tomu jsem i pochopil proč jsem já jednal jak jednal, a vytvářel to, co mne tehdy semlelo a proč jsem se identifikoval se sobcem i později s rohožkou. Znám tedy dvě protichůdné "role", i když to není narcis/empat, a obě byly scestí. Ne tehdejší chyba, ale nejlepší volba z tehdy omezené palety možností. Do té doby jsem to měl za nespravedlnost, extrémní naplnění tranzitů, zvůli nebo bezcitnost, zatímco dnes to je poměrně logický sled událostí, kde mohu dnes mít jinou volbu v tehdejší své reakci. Ne v rozměru role, abych dosáhl co potřebuji, ale změnou mé energie, jako motivace okolí, aby chtělo samo přijít, co umožní tehdy zastavený rozvoj. Tenkrát jsem právě šel na to rolí, abych vyvolal lásku, podporu kterou jsem potřeboval a tím víc jsem se vzdaloval od možnosti to získat - jednou i druhou "rolí".

Bosch » thééé No tak alespoň "stínový" radní. To už by mi šlo. Na jedna.

Bosch » thééé Jupiter přesně na merkurovi a pluton v konj to je dobré ne? To bych mohl dostat to místo v dozorčí radě telekomu?

Najdise.cz » thééé Taky si na něco takového vzpomínám, nemohla jsem se pohnout...jako z toho se vzbudím a mám pocit, že jsem to skutečně zažila.

MAGDA » thééé jo to asi bude, očista :)
učim se říkat, co chci opravdu říct, nemlčet :) ikdyž je to teda fuška, tak to asi bude souviset.
taky to mám někde jako kde jsou hlasivky :)