Diskuze, Diskuzní fórum

LemmOny » sindice@seznam.cz Držím. ..tak ať to vše zvládnete a jste v pohodě

Hustokrutě obscénní Morti » sindice@seznam.cz Ted nedavno sem videla film, muselo to bejt nejaky sci-fi...bohuzel momentalne ani obraz ani zvuk abych ze sebe vydolovala co to bylo za film.
A tam byla hrozne zajimava myslenka - ze autismus (apod) nejsou poruchy, choroby, vady ale proste jen jina vyvojova vetev lidstva. Bylo to mysleno predevsim pro nektery jejich specificky schopnosti...

...mozna nekdo videl a doplni, mozna si vzpomenu a doplnim sama

cimi » sindice@seznam.cz Děkuji také

il*ča » sindice@seznam.cz taky držím pěsti,teď víte, na čem jste.
A synkovi přeji, aby měl kolem sebe normální spolužáky, kteří ho nebudou deptat a šikanovat.

thééé » sindice@seznam.cz Jestli můžu doporučit, tak knížku, která tady jako inspirace přišla z těchto stránek. Řeč emocí
https://www.databazeknih.cz/knihy/…
Autorka je terapeutka. O autismu píše jinak, než jak mluví psychologické diagnózy.
Říká, že autisté mají tak širokou škálu vnímání sociálních vazeb, že neví, co z toho si vybrat. A mě se to moc líbilo, zvláště pro aspergry. Takže není to o omezení, ale o širším záběru, v kterém se musí naučit zorientovat. Potřebují pravidla, podle kterých se rozhodnou.
(něco jiného už jsou těžké případy autismu v kombinaci s jinými postiženími, se sníženým intelektem apod.)

cimi » sindice@seznam.cz Držím palce ať si z toho celého dokážete vytěžit to nejlepší pro vás

Habakukk » sindice@seznam.cz Skutečná Velikost a nadčasovost člověka tkví právě v tom že bude pochopen možná až dlouho po tom co vymizí ti protivní zabedněnci ze současnosti co ho nenechají rozvinout a klepou si na čela jako by to snad někdy někomu prospělo... a to už bude možná i dávno po umělci...

funky » sindice@seznam.cz Ahoj, a co na to jeho dvojče...? Taky si myslí, že má brácha problém?

Sosna zvlčelý » sindice@seznam.cz Když jsem se minule ptal na okolnosti okolo porodu a času kolem, již jsem vycházel z toho, že jsem z radixu syna vnímal jisté "odtržení" od Vás. Nejprve jsem myslel na ztrátu důvěry, která může mít někdy počátky již v ranném dětství, ale jak jsem se nořil dál, nevím, jestli nedůvěra je vhodné slovo. Spíše bojkot. Nějaká budovaná bariéra. Možná i pocit, že vy jako matka mu nemůžete rozumět. Nebo že ho svojí péčí (tlakem) dusíte. Což v jeho věku ale není nic neobvyklého.

Váš syn si hledá své místo muže. Dospívá. Hledá (vyžaduje) uznání své identity. A potřebuje to uznání tady a teď. Ne až... (dostuduješ; až mi dokážeš, že se sám o sebe postaráš atd.) ... někdy. Stejně jako dítě potřebuje pro zdravý rozvoj lásku svých rodičů prostě jen proto, že je jejich dítětem. A ne za zásluhy (když dostaneš jedničku, budu tě mít raději). Navíc autority v této době nemusí vůbec uznávat.

Nevím, jestli někde bylo napsáno, jak vychází s Vaším partnerem. Zajímavé by bylo sledovat, jak ve Vaší rodině (i rodu) je zastoupena mužská a jak ženská energie? Má (měl) v rodině nějaký dobrý mužský vzor? Tady mi přijde, že se hledá a možná tápe. Je zajímavé v této souvislosti vidět některé styčné body s jeho otcem, jako by měli do vínku dány tytéž možnosti a schopnosti, ale každý s nimi nakládal jinak. Možná i proto, že otec mu toto nepředal, když píšete, že se na výchově moc nepodílel.
Mužská energie by zde potřebovala podpořit, takže pokud je u Vás v rodech dominantní ženská linie, zvolněte a nechte ho nadechnout!


Abych to neokecával, leze na mě silně, že nyní od Vás potřebuje především cítit důvěru a to více než ultimáta. I s tím rizikem, že třeba tu školu mít nebude. Nebo ne teď.
Dejte si svoji vlastní hranici, za kterou nechcete jít VY SAMA ZA SEBE! Třeba že v různých situacích nebudete jím vykořisťovaná (nebudete ho živit, když se vykašle na školu a nebude pracovat). Ale netlačte ho silou. Řeči, že až bude mít maturitu, pak teprve může něco mluvit a dělat si, co chce, to jenom zhorší a on bude nešťastný. Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.
Jak jste psala, že se začal hrubě vyjadřovat... Za tím něco je. Pokud takový nebyl dříve, asi tím něco ventiluje. Kdyby mu nebylo na duši zle, měl by potřebu se tak vyjadřovat?

Ať přijde on se svojí představou. Neshazujte mu ji jen proto, že Vám přijde nereálná, zkuste mu naopak pomoci zasadit ji do reálu. Vysvětlit, proč podle Vás něco nebude fungovat. A pomoci mu k reálu se přiblížit. Ať se zkusí zamyslet a poupravit svoji představu k něčemu, co by mohlo fungovat. Tak to nebude hned napoprvé. Ale může to být pro něho cenná lekce a vést k uvědomění si toho, že jste ho podpořila ne proto, že souhlasíte zcela s jeho kroky, ale naopak přes rozdílný pohled jej respektujete a podpoříte (neodvrátíte se).

Sosna zvlčelý » sindice@seznam.cz Zatím odpovím jen neastrologicky. Tedy odpovím... Není to odpověď, je to příběh bývalého kolegova syna.

Jeho syn byl studoval střední elektrotechnu. Sám si to vybral, protože o to zájem měl. Přesto ve druháku začal propadat. Když se to otec dozvěděl (až na rodičáku, syn sám se nepřiznal), vedl s ním rozhovor. Důvod ho překvapil. Syn uvedl, že ho nebaví učit se základy, které jsou již historií a dávno překonané. Že to, co je učí na škole, tomu že vůbec, ale vůbec nerozumí. A ani nechce rozumět.
Uzavřeli nejprve tajnou dohodu, že to ututlají před mámou! Aby se zbytečně netrápila. A hlavně ať to zvládne na čtyřku, aby prošel, že víc se po něm nechce, než aby nepropadl.
Přestože k tomu asi nebyla vhodná chvíle, syn vzápětí vyslovil přání začít podnikat. A to hned. Klukovi bylo 16 let! V té době se rozjížděl bezdrátový internet. Do toho se chtěl vrhnout spolu s dalšími třemi spolužáky, stejně starými (mladými).
Otec to chvilku vydýchával, protože mu bylo jasné, že syn jejich předchozí dohodě o učení nepřikládá váhu. Nicméně po vydýchání se ho věcně zeptal na představu, detaily a kdy se hodlá učit. A byl docela překvapen, že syn to má promyšlené. Sice mu chyběly některé reálné základy, ale buď to na tom můžeš shodit, nebo pomoci.

Zkrátím to: Otec na zkoušku povolil. Syn s kamarády založil firmu, kterou registrovali na staršího bratra jednoho ze spolužáků, než jim bude 18 let. Ve všední dny měli školu, po večerech přijímali objednávky, objednávali zboží. Víkendy měli na montování a zapojování. Občas zašli do nějakého paneláku na jednání se společenstvím vlastníků, za jakých okolností by jim rozvedli internet po domě. Časem na to zaměstnali to staršího bratra, papírového majitele firmy, protože šestnáctiletí „cucáci“ neměli potřebnou váhu.
Po několika měsících přestali stíhat, kolik měli práce. Tehdy dal můj kolega výpověď a nechal se zaměstnat synem, aby jim pomohl. Šestnáctiletý zaměstnával svého otce! Prováděl ještě s dalším zaměstnancem přípravné práce (vrtali v bytech, sklepech, tahali kabely) a kluci (šéfové) to o víkendech chodili jen zapojit, zprovoznit, odzkoušet a podepsat smlouvy. Pravdou je, že na školu to mělo dopad, byli z nich docela slušní čtyřkaři.
Po maturitě se vrhli naplno na podnikání. Na VŠ nebyl čas. Zatím. Ostatní nevím, ale kolegův syn se po pěti letech na VŠ přihlásil a dálkově vystudoval zcela bez problémů. Už na to měl čas, firma byla zavedená a on mohl zvolnit. Čtyři spolumajitelé se časem zredukovali na dva a pokračují, už jedou v optice a co já vím jakých kosmických technologiích.
Dnes do práce chodí kontrolovat zaměstnance a řídit to. Koupil si na Vysočině statek z 19. století i s okolními pastvinami. Rekonstruuje a má se jak málokdo. Prý teď čekají se ženou třetí dítě. A svému otci děkuje, že jej tenkrát podpořil a nenutil ho učit se víc, než nejnutněji potřeboval. Kdyby ještě dva roky musel studovat, než by mohl začít podnikat, už by se v tomto oboru neuchytil, trh by byl rozebrán.


Tímto nechci nabádat k tomu, že máte syna nechat být. Ale možná bych v jeho situaci , pokud řekne, že definitivně nechce studovat, řekl: Dobrá, nutit tě za každou cenu nebudu. Obstarej si práci! Legální práci, žádnou černotu, žádnou levotu! Dokud nemáš práci, studuješ. Chceš-li tu bydlet, na domácnost budeš přispívat jako ostatní (tolik a tolik). Na pracech se budeš podílet tak a tak. Za těchto podmínek můžeme požádat o roční přerušení studia, ať si vyzkoušíš, jak Ti bude vyhovovat pracovat. Po roce uvidíš.



P.S.
Ještě později zkusím kouknout do astra. Myslím, že i tam mohou být zajímavé vazby patrné, ale ve skutečnosti nic, na co by se nedalo přijít i bez toho.

thééé » sindice@seznam.cz Já se třeba stavím na stranu názoru, že muž/kluk je postavený do své síly v okamžiku, kdy se mu věří, že to zvládne. A to i když je to malé dítě.
naprosto, jako matka chápu, jak se cítíš, máš zodpovědnost, možná i pocity viny atd...to je jasné..
ale on už letos bude mít 18 a možná se opravdu bouří proto, aby si vydobyl prostor pro svůj život.
Diagnózy jsou pomůcka pro nás ostatní, abychom byli více tolerantní. Svéprávnosti zbavený není a určitě je to vyjímečný kluk.
Ony ty naše nové postoje můžou spustit lavinu změn v celé rodině.
A postoj ze srdce matky je - zkusit přijmout nepřijatelné. Prostě jen tak, zkoušej to prodýchat, nechat kolem sebe procházet, zkoušej ho přijmout v jeho jedinečnosti.
Zkoušej se podívat, kde Ty jsi třeba nebyla přijatá - kdysi dávno.
A potom až to ostatní.
Taky by možná bylo na místě (jako to další ) mrknout se na jeho vztah s Tvým novým partnerem. Nevím, kdy mezi vás vstoupil atd. ani to nemusíš psát, je mi jasné, že vše nejde napsat..kdy proběhl rozvod/rozchod s otcem a co následovalo potom.

fanik » sindice@seznam.cz Ano jsou případy, kdy dítě psychologa potřebuje, ale tady jde o skoro dospělého člověka,
který s tímto postupem nesouhlasí, nebo souhlasí?
Navíc tvrdí, že mu nerozumíš, to je myslíš taky jeho chyba?

Správná výchova není snadná a někdy je lepší žádná, když zjevně nefunguje.

aktigram » sindice@seznam.cz Do třeti třídy jsem si myslel, že jsem normálni

Nedes sa, ja som povedala psychologičke - do piatich rokov som bola presvedčená že som normálna - potom som už vedela že som iná.

fanik » sindice@seznam.cz Zkus mu víc důvěřovat. Já bych v tomto věku syna už nevychovával, ale nenápadně vedl.
Respektoval bych jeho přístup, upozornil na rizika, ale hlavně podpořil jeho přednosti.
Česko bude potřebovat mladé experty pro IT z důvodu blížící se digitalizace.
Tahat ho k psychologovi proti jeho vůli jen proto, že mu nerozumíš je nezvládnutí rodičovství.
Akorát tě opustí (rozloučí se) jako jeho otec

Sosna zvlčelý » sindice@seznam.cz "Omezení přišly jako následek."
A jeho chování, lajdáctví, nezájem přišly jako následek čeho? I jeho postoj je velmi pravděpodobně následkem něčeho. Nejhorší je, že ve svém věku (a možná i "zabředlém stavu") to prostě nechce říct, svěřit se. Možná nedokáže. Také je možné, že příčiny jsou někdy tak hluboké, že se v nich sám nevyzná, takže prostě nemůže dát odpověď, když sám ji nezná.

Bylo by možno dát i data otce?

A ještě by mne zajímalo pár okolností z nejrannějšího dětství. Napsala jste, že je z dvojčat, narozen o minutu před svým bratrem. Z toho usuzuji, že nešlo o fyziologický porod, ale porod císařským řezem. Byly zde nějaké komplikace? Šlo o porod před termínem, nebo v termínu? Stalo se něco zásadního v prenatálu (Vaše strachy, deprese, nejistoty, zdravotní komplikace), při porodu a po něm? Nějaká zdravotní (jiná) komplikace, která vedla k odloučení dítěte od matky?

Tuatha Dé Danann » sindice@seznam.cz Nasemu malymu je teda jen 7 let (takze trochu jina story). U nas v sousedstvi se pohybujou spis starsi deti kolem 9-13 let, ktery pouzivaji jako jednu z nejoblibenejsich nadavek LOOSER ( neco jako budizknicemu, NULA, zbytecnej, prohravajici). Pouzivaji to neustale i bezduvodne, a jelikoz je ten nas malej dost citlivej a mladsi nez ostatni, tak si to casto bere dost osobne, a obcas se stane, ze se rozlitnou dvere a malej pribehne s brekem, ze je nula a k nicemu. Jednou se dokonce zamknul v pokojicku a rekl ze prestane jist, aby umrel protoze je prej "zbytecnej".
Je dost inteligentni a vybornej na matematiku, zajimaji ho sachy, hvezdy, astronomie atd, ale bohuzel je precitlivelej a hlavne tvrdohlavej, takze neni vubec jednoduchy mu vysvetlit at si ty nadavky od tech kluku tak nebere...

cimi » sindice@seznam.cz K tomu otci...jen abych nastínila minulost...do jeho 2 let byl skvělý táta, potom co jsme se kvůli určitým okolnostem odstěhovali tak začal dělat samé naschvály...za těch 13 let se dá sečíst že byl se synem tak 4 měsíce času...není to mezi námi čisté doteď...
Takže až teď na podzim zásah shůry, chytli jsme s přítelem covid tak šikovně, že zrovna když jsme dostali výsledek, tak byl syn u táty. Tak tam zůstal 3 týdny. No...paradoxně to pomohlo hlavně v mým přístupu..v tom, že jsem to pustila, konečně jsem setřepala zodpovědnost na otce, on si musel poradit a mně bylo jedno jak, nechala jsem to prostě tak, ať to zvládnou. A otec mohl taky prokouknout trochu do té situace a začali spolupracovat na přípravě na přijímačky a tak...a syn má konečně klíče k němu domů např... největší změna která byla potřeba se odehrála u mě...přenechávat větší odpovědnost otci, víc ho do toho zainteresovat (aby se to aspoň blížila tomu půl na půl)...od té doby častěji říkám, když to nevyřešíš ty, tak nikdo apod, nabyla jsem takový větší klid, že vše nemusí viset jen na mně...a spravuje to i náš vztah se synem...
Btw samozřejmě je to fáze, nevím co přinese další vývoj...syn začne střední příští rok...uvidíme jak si povede, když se ideál začne zhmotňovat ...

LemmOny » sindice@seznam.cz Každý dítě/člověk potřebuje jiný přístup. Každý si tím životem taky procházíme trochu jinak. Hledat radu ohledně výchovy (v tomto případě za mě ještě úplně v pohodě kluka) na astrologickým serveru, je sice dobrý, ale ne jako ten hlavní zdroj informací a hlavně pomoci v této věci. Dříve než "konkrétních pozic planet", bych se tázal odborníka! To co popisuješ, je očividně jen špička ledovce. Ten problém bude nebo může být daleko větší.

Navíc to, co popisuješ, je troufám si říct, podobný problém drtivé většiny mladých dnešní doby. Ten covid a izolace, učení online atd. tomu taky nepřidalo. Tak že to nesvádějme na "hvězdy" Jo, jako berlička dobrý, ale...

Zkusil bych konzultace u psych., myslím to vážně. Nemusíte tam hned s ním, první schůzky mohou být jen vy a doktor. Pokud jste v koncích jak tvrdíte, neváhal bych.

Mici Angóra » sindice@seznam.cz Jasně-ale je to totéž, Uran v 5.-originální děti

EDIT: Jo tak to jsem ze zadání nepochopila, že to není otec dětí, tak jako bych nic neřekla

aktigram » sindice@seznam.cz Autistické črty sú vždy prítomné u ľudí originálnych - sú jednoducho iní a tak im je ťažko rozumieť.
Vidia už na začiatku aj koniec a teda úžitok alebo stratu akehokoľvek zámeru ktorý sa iným zda ako normálny. To je že je v rámci systému /metrixu či ako ho chcete nazvať/ no on vidí čo je ilúzia a našiel smer.
Neviem kto skutočne potrebuje psychologa?

Môj vnuk pred rokom ukončil školu bez toho aby to niekomu oznamil.
Ked sme sa to dozvedeli a ja som sa ho pýtala tak povedal že vysoká školaje úplne zbytočná a on vie že to už viac nechce študovať a chcel rodičom ušetriť peniaze na další semester.
Až pred pár mesiacmi sme sa vrátili k tej škole a povedal: - chceš mi povedať že ty by si bola na škole ktorá ťa učí čo je proti prírode?
Bol na environmentalistike.