Syn - Diskuze a zkušenosti

thééé » fanik No, to já právě souhlasím. Litování není ok, existuje třeba soucit a empatie , ta bude konstruktivnější. (faktem je, že ženy často k litování sklouzávají, a nebo potom k chladné ignoraci - ale prosím tě , to nic není. To v případě, že člověk sám neumí pracovat se svýma emocema, asi s tím tzv. dítětem uvnitř)

díky ano, asi ten rozumový rozbor bude od otce/muže taky hodně důležitý.

Já si to právě snažím představit, protože nemám ve svém okolí nějaký mužský vzor, kde bych si řekla - jé to je přesně ta podpora mužské (i když dětské) síly.

Mě ještě pomáhá (ale mám dcery), že jim řeknu něco ve smyslu - když se to děje, tak je to poselství, úkol, který je třeba správně pochopit a složit atd. Že takové to pohádkové pojetí je něco, na co děti reagují.
Ale záleží i na věku.

Habakukk Skutečná Velikost a nadčasovost člověka tkví právě v tom že bude pochopen možná až dlouho po tom co vymizí ti protivní zabedněnci ze současnosti co ho nenechají rozvinout a klepou si na čela jako by to snad někdy někomu prospělo... a to už bude možná i dávno po umělci...

fanik » thééé Otázka je jak to dítě litováním a utěšováním chráníme a proti čemu.. a hlavně co přesně mu vlastně pofoukáváme, jeho budoucí bebínkový ego?
Láskyplná náruč je asi to nejdůležitější, ale výchova by měla obsahovat i to bé.. Probrat s ním situaci, druhy reakcí a jak je dobré to pochopit a příště nejlépe řešit, nejlépe mu to v podobné situaci i předvést
Mozek si to časem zautomatizuje a spíš se příště ptá a vysvětluje, zajímá, chápe a uvědomuje
než pláče nebo brojí, teda v tom lepším případě..

funky » Tuatha Dé Danann (...) takze neni vubec jednoduchy mu vysvetlit at si ty nadavky od tech kluku tak nebere...
---
Kdysi mému příteli jeho táta v podobné situaci řekl: „Který to byl? Běž a dupni mu!“
...a všichni s ním pak chtěli kamarádit. :-)))
Zatímco ty v podstatě říkáš: „Smiř se s tím, že tě šikanují.“ :/ ;)

funky Ahoj, a co na to jeho dvojče...? Taky si myslí, že má brácha problém?

Sosna zvlčelý » sindice@seznam.cz Když jsem se minule ptal na okolnosti okolo porodu a času kolem, již jsem vycházel z toho, že jsem z radixu syna vnímal jisté "odtržení" od Vás. Nejprve jsem myslel na ztrátu důvěry, která může mít někdy počátky již v ranném dětství, ale jak jsem se nořil dál, nevím, jestli nedůvěra je vhodné slovo. Spíše bojkot. Nějaká budovaná bariéra. Možná i pocit, že vy jako matka mu nemůžete rozumět. Nebo že ho svojí péčí (tlakem) dusíte. Což v jeho věku ale není nic neobvyklého.

Váš syn si hledá své místo muže. Dospívá. Hledá (vyžaduje) uznání své identity. A potřebuje to uznání tady a teď. Ne až... (dostuduješ; až mi dokážeš, že se sám o sebe postaráš atd.) ... někdy. Stejně jako dítě potřebuje pro zdravý rozvoj lásku svých rodičů prostě jen proto, že je jejich dítětem. A ne za zásluhy (když dostaneš jedničku, budu tě mít raději). Navíc autority v této době nemusí vůbec uznávat.

Nevím, jestli někde bylo napsáno, jak vychází s Vaším partnerem. Zajímavé by bylo sledovat, jak ve Vaší rodině (i rodu) je zastoupena mužská a jak ženská energie? Má (měl) v rodině nějaký dobrý mužský vzor? Tady mi přijde, že se hledá a možná tápe. Je zajímavé v této souvislosti vidět některé styčné body s jeho otcem, jako by měli do vínku dány tytéž možnosti a schopnosti, ale každý s nimi nakládal jinak. Možná i proto, že otec mu toto nepředal, když píšete, že se na výchově moc nepodílel.
Mužská energie by zde potřebovala podpořit, takže pokud je u Vás v rodech dominantní ženská linie, zvolněte a nechte ho nadechnout!


Abych to neokecával, leze na mě silně, že nyní od Vás potřebuje především cítit důvěru a to více než ultimáta. I s tím rizikem, že třeba tu školu mít nebude. Nebo ne teď.
Dejte si svoji vlastní hranici, za kterou nechcete jít VY SAMA ZA SEBE! Třeba že v různých situacích nebudete jím vykořisťovaná (nebudete ho živit, když se vykašle na školu a nebude pracovat). Ale netlačte ho silou. Řeči, že až bude mít maturitu, pak teprve může něco mluvit a dělat si, co chce, to jenom zhorší a on bude nešťastný. Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.
Jak jste psala, že se začal hrubě vyjadřovat... Za tím něco je. Pokud takový nebyl dříve, asi tím něco ventiluje. Kdyby mu nebylo na duši zle, měl by potřebu se tak vyjadřovat?

Ať přijde on se svojí představou. Neshazujte mu ji jen proto, že Vám přijde nereálná, zkuste mu naopak pomoci zasadit ji do reálu. Vysvětlit, proč podle Vás něco nebude fungovat. A pomoci mu k reálu se přiblížit. Ať se zkusí zamyslet a poupravit svoji představu k něčemu, co by mohlo fungovat. Tak to nebude hned napoprvé. Ale může to být pro něho cenná lekce a vést k uvědomění si toho, že jste ho podpořila ne proto, že souhlasíte zcela s jeho kroky, ale naopak přes rozdílný pohled jej respektujete a podpoříte (neodvrátíte se).

sindice@seznam.cz » Sosna zvlčelý Zdravím Sosno, děkuji za příspěvek. V podobném schématu to proběhlo i u nás. Jednak by mně stačily ty čtyřky, jen ať proleze, mávla jsem rukou i nad VŠ- k těm školám, mám několik známých z IT oboru, kteří řeknou, že ty školy pro jejich obor jsou " nepotřebné". Ony totiž ty školy logicky nejsou schopny se přizpůsobovat tak rychlému vývoji v této oblasti, musí se držet koncepce. Se synem jsme vše probírali. Tu Vš jsem brala jako pojistku, pokud by byl ve státní sféře, pak bez vš je to o ničem, když to řeknu zjednodušeně. V soukromé sféře je vš, nebo může být opravdu k ničemu. Brala jsem to jako startovní čáru, kdy si bude moci a mít z čeho vybrat a sám se rozhodnout, zda ji využít či nikoli. Když přišel s tím, že školu nepotřebuje a že se bude živit sám, jak píšeš, taky dostal šanci- dobře, zkus to, máš na to půl roku, abys něco ukázal, ale budeš stále studovat, tak abys prošel. Za půl roku uvidíme. I já se ptala na detaily, ale na rozdíl od tvého příběhů to můj syn promyšlené nemá. Za mně je někde ve virtuálním světě.
Budu určitě ráda i za tvůj astro rozbor.
Dnes jdu se synem ke specialistovi, něco i naznačil, ale uvidíme až po osobním setkání. Určitě dám vědět.

Sosna zvlčelý » sindice@seznam.cz Zatím odpovím jen neastrologicky. Tedy odpovím... Není to odpověď, je to příběh bývalého kolegova syna.

Jeho syn byl studoval střední elektrotechnu. Sám si to vybral, protože o to zájem měl. Přesto ve druháku začal propadat. Když se to otec dozvěděl (až na rodičáku, syn sám se nepřiznal), vedl s ním rozhovor. Důvod ho překvapil. Syn uvedl, že ho nebaví učit se základy, které jsou již historií a dávno překonané. Že to, co je učí na škole, tomu že vůbec, ale vůbec nerozumí. A ani nechce rozumět.
Uzavřeli nejprve tajnou dohodu, že to ututlají před mámou! Aby se zbytečně netrápila. A hlavně ať to zvládne na čtyřku, aby prošel, že víc se po něm nechce, než aby nepropadl.
Přestože k tomu asi nebyla vhodná chvíle, syn vzápětí vyslovil přání začít podnikat. A to hned. Klukovi bylo 16 let! V té době se rozjížděl bezdrátový internet. Do toho se chtěl vrhnout spolu s dalšími třemi spolužáky, stejně starými (mladými).
Otec to chvilku vydýchával, protože mu bylo jasné, že syn jejich předchozí dohodě o učení nepřikládá váhu. Nicméně po vydýchání se ho věcně zeptal na představu, detaily a kdy se hodlá učit. A byl docela překvapen, že syn to má promyšlené. Sice mu chyběly některé reálné základy, ale buď to na tom můžeš shodit, nebo pomoci.

Zkrátím to: Otec na zkoušku povolil. Syn s kamarády založil firmu, kterou registrovali na staršího bratra jednoho ze spolužáků, než jim bude 18 let. Ve všední dny měli školu, po večerech přijímali objednávky, objednávali zboží. Víkendy měli na montování a zapojování. Občas zašli do nějakého paneláku na jednání se společenstvím vlastníků, za jakých okolností by jim rozvedli internet po domě. Časem na to zaměstnali to staršího bratra, papírového majitele firmy, protože šestnáctiletí „cucáci“ neměli potřebnou váhu.
Po několika měsících přestali stíhat, kolik měli práce. Tehdy dal můj kolega výpověď a nechal se zaměstnat synem, aby jim pomohl. Šestnáctiletý zaměstnával svého otce! Prováděl ještě s dalším zaměstnancem přípravné práce (vrtali v bytech, sklepech, tahali kabely) a kluci (šéfové) to o víkendech chodili jen zapojit, zprovoznit, odzkoušet a podepsat smlouvy. Pravdou je, že na školu to mělo dopad, byli z nich docela slušní čtyřkaři.
Po maturitě se vrhli naplno na podnikání. Na VŠ nebyl čas. Zatím. Ostatní nevím, ale kolegův syn se po pěti letech na VŠ přihlásil a dálkově vystudoval zcela bez problémů. Už na to měl čas, firma byla zavedená a on mohl zvolnit. Čtyři spolumajitelé se časem zredukovali na dva a pokračují, už jedou v optice a co já vím jakých kosmických technologiích.
Dnes do práce chodí kontrolovat zaměstnance a řídit to. Koupil si na Vysočině statek z 19. století i s okolními pastvinami. Rekonstruuje a má se jak málokdo. Prý teď čekají se ženou třetí dítě. A svému otci děkuje, že jej tenkrát podpořil a nenutil ho učit se víc, než nejnutněji potřeboval. Kdyby ještě dva roky musel studovat, než by mohl začít podnikat, už by se v tomto oboru neuchytil, trh by byl rozebrán.


Tímto nechci nabádat k tomu, že máte syna nechat být. Ale možná bych v jeho situaci , pokud řekne, že definitivně nechce studovat, řekl: Dobrá, nutit tě za každou cenu nebudu. Obstarej si práci! Legální práci, žádnou černotu, žádnou levotu! Dokud nemáš práci, studuješ. Chceš-li tu bydlet, na domácnost budeš přispívat jako ostatní (tolik a tolik). Na pracech se budeš podílet tak a tak. Za těchto podmínek můžeme požádat o roční přerušení studia, ať si vyzkoušíš, jak Ti bude vyhovovat pracovat. Po roce uvidíš.



P.S.
Ještě později zkusím kouknout do astra. Myslím, že i tam mohou být zajímavé vazby patrné, ale ve skutečnosti nic, na co by se nedalo přijít i bez toho.

thééé Já se třeba stavím na stranu názoru, že muž/kluk je postavený do své síly v okamžiku, kdy se mu věří, že to zvládne. A to i když je to malé dítě.
naprosto, jako matka chápu, jak se cítíš, máš zodpovědnost, možná i pocity viny atd...to je jasné..
ale on už letos bude mít 18 a možná se opravdu bouří proto, aby si vydobyl prostor pro svůj život.
Diagnózy jsou pomůcka pro nás ostatní, abychom byli více tolerantní. Svéprávnosti zbavený není a určitě je to vyjímečný kluk.
Ony ty naše nové postoje můžou spustit lavinu změn v celé rodině.
A postoj ze srdce matky je - zkusit přijmout nepřijatelné. Prostě jen tak, zkoušej to prodýchat, nechat kolem sebe procházet, zkoušej ho přijmout v jeho jedinečnosti.
Zkoušej se podívat, kde Ty jsi třeba nebyla přijatá - kdysi dávno.
A potom až to ostatní.
Taky by možná bylo na místě (jako to další ) mrknout se na jeho vztah s Tvým novým partnerem. Nevím, kdy mezi vás vstoupil atd. ani to nemusíš psát, je mi jasné, že vše nejde napsat..kdy proběhl rozvod/rozchod s otcem a co následovalo potom.

thééé » Tuatha Dé Danann neee to je smutné
Tady se asi začínají velké věci našeho života.
Ale víš, co by mě zajímalo, co Ty na to jako otec/muž? Měl jsi nějaký nápad, co s tím? Nebo i jinak - nevytáhlo Ti to třeba Tvoje vlastní vzpomínky?
My ženy máme tendenci litovat, utěšovat a chránit, ale role otce je asi jiná. Tak proto se ptám.

sindice@seznam.cz » aktigram No jo, jenže on to pojímal tak, že je vlastně špatný.

sindice@seznam.cz » fanik Víš, když neznáš detaily a neznáš tu osobu,tak se těžko něco vysvětluje. Všechno tady nejde psát, bylo by toho hodně. Ale vůbec ti to, co píšeš nemám za zlé.

fanik » sindice@seznam.cz Ano jsou případy, kdy dítě psychologa potřebuje, ale tady jde o skoro dospělého člověka,
který s tímto postupem nesouhlasí, nebo souhlasí?
Navíc tvrdí, že mu nerozumíš, to je myslíš taky jeho chyba?

Správná výchova není snadná a někdy je lepší žádná, když zjevně nefunguje.

aktigram » sindice@seznam.cz Do třeti třídy jsem si myslel, že jsem normálni

Nedes sa, ja som povedala psychologičke - do piatich rokov som bola presvedčená že som normálna - potom som už vedela že som iná.

sindice@seznam.cz » fanik Ahoj faniku, styl výchovy, který popisuješ jsem víceméně vedla. Školu si taky vybral sám. Nicméně se děje něco, co není dobré. I učitelé, přestože nebyl jedničkář ho měli rádi, se teď ale obracejí proti němu. Takže nějaký zásah je třeba.
Ta věta o psychologovi a nezvládnutí rodičovství ...bez urážky, ve své nevědomosti nevíš co píšeš. Jsou případy, kdy dítě psychologa potřebuje, ale rodiče to zavrhnou ze studu nebo s přesvědčení, že jejich dítě není přece debil a nebo naopak rodiče, vyhledávají psychologa víceméně opravdu bezdůvodně. Myslím, že nepatřím k ani jedné z variant. Domnívám se, že pokud je psychologa třeba, pak se nejedná o nezvládnutí rodičovství, ale právě naopak.
A k tomu otci- otec neopustil mně, ale já jeho.

fanik Zkus mu víc důvěřovat. Já bych v tomto věku syna už nevychovával, ale nenápadně vedl.
Respektoval bych jeho přístup, upozornil na rizika, ale hlavně podpořil jeho přednosti.
Česko bude potřebovat mladé experty pro IT z důvodu blížící se digitalizace.
Tahat ho k psychologovi proti jeho vůli jen proto, že mu nerozumíš je nezvládnutí rodičovství.
Akorát tě opustí (rozloučí se) jako jeho otec

sindice@seznam.cz » cimi To je moc fajn, že k sobě táta se synem nacházejí cestu a paradoxně jste z té situace také vytěžila pozitivum. U nás je to ale s tátou komplikovanější. Nikdy jsme si po rozvodu naschvály nedělali a ani jsme proti sobě děti neštvali. Vycházíme spolu korektně. Jenže bývalý muž se do výchovy nezapojuje(ani v době manželství) - s dětmi jsem se učila, chodila na výlety, jezdili na kole, vodila jsem je na sportovní kroužky... Syn si prošel šikanou a i tady chybělo zapojení se otce. Nyní když jsme díky vzniklé vyhrocené situaci domlouvali krátkodobý pobyt u táty, tak mi řekl, že s tím v zásadě nemá problém, ale když má volno,tak odjíždí za partnerkou a domu se vrací, zase až když jde do práce ...

sindice@seznam.cz » Sosna zvlčelý To lajdáctví a nezájem nevím z čeho pramení. Sice ještě i před přijímačkami měl řeči, že školu nepotřebuje, ale když byl přijat, tak se velmi těšil. V prváku se ještě snažil, byť do toho zasáhl covid, ale teď :-(. Já se domnívám, že možná kamarád mu to vykládá. Jde o chlapce cca 23 let, Bc.,ale ve studiu pokračovat nebude a můj syn s ním tráví dost času. Je to v podstatě jeho jediný kamarád a je velmi podobně založen jako můj syn- žije jen technikou. Můj syn není lajdák v důsledku hýření po nocích, nicnedělání, provalení se po celý den v posteli nebo hraním her. Lajdá školu pro to, že celé dny prosedí u stolu a skládá a opravuje mobily, tablety ( ty si kupuje za kapesné z bazaru), ty potom nastavuje, vkládá do nich programy ... Takže ve svém důsledku, činnost záslužná, hezká, tvůrci a mohla bych být ráda, že nechodí po hospodách. A taky jsem, a taky jsem na něj pyšná, že tohle umí. Vše se naučil sám. Jenže ... vše ostatní jde stranou. Mám s dětmi myslím si velmi hezký vztah. Tento o minutu mladší, ale nebyl nikdy sdílný, neřeší problémy, neumí je moc říkat. S tím starším je to trošku jednodušší. Tak tak nějak ve zkratce.
Data otce : 7.12.1971 cca 14,30h Ostrava. Nemůžu říct, že by je neměl rád, ale na výchově se nepodílí, v posledních letech s ním nebyli ani na dovolené, když jdou za tátou, tak jsou převážně u babičky.
Porod byl císařem, měla jsem rodit spontánně, ale porod se zastavil, syn zůstal v porodních cestách. Šla jsem původně epiduralem, ale na sále jsem nemohla dýchat, tak mně museli uspat. Syn byl cca 10 min v inkubátoru, pak již normálně. Kluci byli normálně v 9. měsíci vtermínu, ještě jsem 4 dny přenášela. Porodní váha normální u obou cca 3 kg.
V prenatální nedošlo k ničemu, po porodu si myslím, že jsem byla velmi vyčerpaná. Právě tento syn nespal, hodně plakal. Od jednoho roku cca do 3 let se pravidelně v 1h ráno budil a byl vzhůru do cca 5h rána, pak na hodinu usnul a přes den 3h vzhůru, půl hodiny spánek. Po porodu jsme byli pořád spolu, myslím že až tak cca v 1/2 roce nebo roce měl laryngitidy a byl v nemocnici- několikrát. Když byl malinký, chodili jsme s ním cvičit Vojtovu metodu, byl v pohybech opožděný a nebo některé přeskakoval. Navštěvovali jsme před nástupem do základkylogopedickou poradnu, kvůli špatně výslovnosti- vše se naučil vlastním přičiněním, nic jsem s ním doma nemusela procvičovat, vše prováděl aktivně sám i v tak malém věku. Od lékařů byl vždy popisován jako komunikativní dítě, dobře reagující, s velmi dobře vyvinuto slovní zásobou, nadprůměrně inteligentní s dobrou orientaci.
Od mala rozebíral hračky a zkoumal je, měl destruktivní styl hry. Problémy spíše řeší písemným projevem než ústnim- napíše to na papír. První papírek jsem našla, kde velmi radostně a krásně popisuje své dětství ale pak to zakončil větou " Do třetí třídy jsem si myslel, že jsem normální". Úplně mně to zmrazilo. Vše jsme spolu rozebírali, povídali si. Prošel si šikanou. Pravdou je, když se tak zpětně dívám, tak do té 3.třídy bylo vše ok, oba kluci byli vždy a všude perfektně hodnocení, vychvalováni, ale pak s tím mladším se to začalo pozvolna měnit.

Sosna zvlčelý » sindice@seznam.cz "Omezení přišly jako následek."
A jeho chování, lajdáctví, nezájem přišly jako následek čeho? I jeho postoj je velmi pravděpodobně následkem něčeho. Nejhorší je, že ve svém věku (a možná i "zabředlém stavu") to prostě nechce říct, svěřit se. Možná nedokáže. Také je možné, že příčiny jsou někdy tak hluboké, že se v nich sám nevyzná, takže prostě nemůže dát odpověď, když sám ji nezná.

Bylo by možno dát i data otce?

A ještě by mne zajímalo pár okolností z nejrannějšího dětství. Napsala jste, že je z dvojčat, narozen o minutu před svým bratrem. Z toho usuzuji, že nešlo o fyziologický porod, ale porod císařským řezem. Byly zde nějaké komplikace? Šlo o porod před termínem, nebo v termínu? Stalo se něco zásadního v prenatálu (Vaše strachy, deprese, nejistoty, zdravotní komplikace), při porodu a po něm? Nějaká zdravotní (jiná) komplikace, která vedla k odloučení dítěte od matky?

Tuatha Dé Danann Nasemu malymu je teda jen 7 let (takze trochu jina story). U nas v sousedstvi se pohybujou spis starsi deti kolem 9-13 let, ktery pouzivaji jako jednu z nejoblibenejsich nadavek LOOSER ( neco jako budizknicemu, NULA, zbytecnej, prohravajici). Pouzivaji to neustale i bezduvodne, a jelikoz je ten nas malej dost citlivej a mladsi nez ostatni, tak si to casto bere dost osobne, a obcas se stane, ze se rozlitnou dvere a malej pribehne s brekem, ze je nula a k nicemu. Jednou se dokonce zamknul v pokojicku a rekl ze prestane jist, aby umrel protoze je prej "zbytecnej".
Je dost inteligentni a vybornej na matematiku, zajimaji ho sachy, hvezdy, astronomie atd, ale bohuzel je precitlivelej a hlavne tvrdohlavej, takze neni vubec jednoduchy mu vysvetlit at si ty nadavky od tech kluku tak nebere...

cimi » sindice@seznam.cz K tomu otci...jen abych nastínila minulost...do jeho 2 let byl skvělý táta, potom co jsme se kvůli určitým okolnostem odstěhovali tak začal dělat samé naschvály...za těch 13 let se dá sečíst že byl se synem tak 4 měsíce času...není to mezi námi čisté doteď...
Takže až teď na podzim zásah shůry, chytli jsme s přítelem covid tak šikovně, že zrovna když jsme dostali výsledek, tak byl syn u táty. Tak tam zůstal 3 týdny. No...paradoxně to pomohlo hlavně v mým přístupu..v tom, že jsem to pustila, konečně jsem setřepala zodpovědnost na otce, on si musel poradit a mně bylo jedno jak, nechala jsem to prostě tak, ať to zvládnou. A otec mohl taky prokouknout trochu do té situace a začali spolupracovat na přípravě na přijímačky a tak...a syn má konečně klíče k němu domů např... největší změna která byla potřeba se odehrála u mě...přenechávat větší odpovědnost otci, víc ho do toho zainteresovat (aby se to aspoň blížila tomu půl na půl)...od té doby častěji říkám, když to nevyřešíš ty, tak nikdo apod, nabyla jsem takový větší klid, že vše nemusí viset jen na mně...a spravuje to i náš vztah se synem...
Btw samozřejmě je to fáze, nevím co přinese další vývoj...syn začne střední příští rok...uvidíme jak si povede, když se ideál začne zhmotňovat ...

cimi » Tuatha Dé Danann To co potkávám je jen zlomek...nějaký můj specifický zlomek...Můžu se zeptat...ale třeba zrovna tahle holka není typ vysedávací u pc, ani vysedávací doma...
Spíš mi přijde, že hledají své místo ve světě úplně jinak...spousta věcí jim přijde zbytečných...směřují k nějaké ne předem definované efektivitě...nedává jim smysl věnovat se něčemu navíc jako to bylo u nás...hledají kam přesně by zapadla ta jejich puzzle...

Tuatha Dé Danann » cimi "že vůbec ty děti tohoto období mají problém s motivaci, chybí jim absolutně nějaká ctižádost nebo jak to říct. Holka kterou jsem učila mi napřímo řekla, že nechce vyhořet v 15ti..."

Mozna se mylim, ale ja jsem presvedcen, ze velkou vinu na tom maji socialni site, kde ty deti a teenejdri casto celi neoopdstatnenym ponizovanim, zesmesnovani a vulgarismum, a jsou tam svedci vychlubovacnosti egocentrickych spratku, coz ma vliv na jejich sebevedomi, motivaci a vytvareni vlastni osobnosti a nazoru. Nejhorsi je sledovani tzv influenceru a v jejich ocich "dokonalych" youtuberu.

sindice@seznam.cz » LemmOny Ahoj změkčovači, děkuji za příspěvek. Tato diskuze není pro mne alfou omegou, ale člověk si potřebuje nezávisle o problému povykládal. Právě, že problémy s dětmi řešíme všichni a je fajn si vyslechnout i zkušenosti jiných s podobným příběhem. Nejsou tady jen pouze astrologové, ale právě i astrologové rodiče či jen rodiče. Odbornou pomoc mám již v rozběhu a věřím, že bude nápomocna jak mému synovi, tak i mně. Určitě se tady ještě ozvu a dám vědět.

LemmOny Každý dítě/člověk potřebuje jiný přístup. Každý si tím životem taky procházíme trochu jinak. Hledat radu ohledně výchovy (v tomto případě za mě ještě úplně v pohodě kluka) na astrologickým serveru, je sice dobrý, ale ne jako ten hlavní zdroj informací a hlavně pomoci v této věci. Dříve než "konkrétních pozic planet", bych se tázal odborníka! To co popisuješ, je očividně jen špička ledovce. Ten problém bude nebo může být daleko větší.

Navíc to, co popisuješ, je troufám si říct, podobný problém drtivé většiny mladých dnešní doby. Ten covid a izolace, učení online atd. tomu taky nepřidalo. Tak že to nesvádějme na "hvězdy" Jo, jako berlička dobrý, ale...

Zkusil bych konzultace u psych., myslím to vážně. Nemusíte tam hned s ním, první schůzky mohou být jen vy a doktor. Pokud jste v koncích jak tvrdíte, neváhal bych.