Napadlo mě zopakovat si svůj život připamatovat si a prožít všecko co mě stvořilo co jsem byl co jsem co budu ze špatně nataženého prostěradla Vedle kdosi bušil do stěny křoví hlasů kdesi kvetlo usychalo kvetlo rádio nad stropem hrálo vteřina za vteřinou za listem list
A byl jsem klidný jako světlo a divně jaksi bohatý jak tma To všecko proto že jsi tu nebyla a nebyli tu ani živí ani mrtví jen já sám očima v bílém zvarhanělém a nehybném prostěradle Proč stavět všecko ze slov a obrazů proč chtít na všem barvu či zvuk