Diskuze, Diskuzní fórum

teonanacatl » aktigram Zdravím,,, mám velice zvláštní pocit,, že lidsvo už začíná vnímat víc kolektivně,,,je to paradox nás lidí,,, cítíme že se blíží obří průser a tak to v nás seplo jinej druh vnímání,,, víme, že už nemáme "čas"

teonanacatl » aktigram No,,,od mala mám velice živý, příběhově kontinuální sny,,, věřím tomu, že když spím,tak ten druhý "já"prožívá svojí realitu a naopak,,, musel jsem vměstnat dvě úrovně bytí do jednoho času,,, nerozumím tomu,,ale prožívám to,,, někdy mám pocit, že žiju tisíce let ,, oči a čas,jsou tajemství,,, nepřetržitý tlukot srdce,,, miliardy tlukoucich srdcí,,, ohlušující tlukot,kterej se nese vesmírem časů

Buddha/2 » aktigram Samy rozhodně nejste. Já po Danovi musím číst pomalu a nejmíň dvakrát ... a ani to nezaručí že pochopím

cimi » aktigram Myslím, že se to do této diskuze taky hodí...nevím jestli to tu už není...
Vyskočilo to na mě, když jsem poslouchala písničky...

Tady ty videjka úplně nemusím, ale ztotožňuji se s většinou co je tam řečena...
Proklestit se k tomu něco stojí samozřejmě....

https://www.youtube.com/watch/…

thééé » aktigram Diskuze sklouzla trochu jinam, než k matkám, ale ještě jsem si vzpomněla na jeden hezký příběh.
Joan Borisenko v jedné knížce popisuje vztah se svou matkou. Jejich vztah byl opravdu špatně.
A ta maminka těsně před smrtí řekla jedinou kouzelnou větu : "odpusť mi, prosím" a tím to bylo najednou celé proměněné.
Já si na to vždycky vzpomenu a říkám to mojim dcerám i když ještě nejsem na smrtelné posteli...člověk nikdy neví

Sestra Luna » aktigram Nepatrí to do tejto témy… vkročila niektorá z Vás do predčasného klimaktéria???

Žena, ktorá nikdy nerodila a nevyužíva svoj orgán, ktorý z nej ženu robí, nevedome, postupne odpája z činnosti to, čo zapadlo prachom?

thééé » aktigram No, když to tak čtu, tak mě ještě napadá další věc. Jakmile jsem vztah s matkou jaksi taksi usměrnila do kolejí, kde se dá jezdit, naučila se vymezit, uchránit od bolestivých prožitků, vydědila jsem se sama osobně, bum, je tu vždy další, jemnější level.
Pricházeli mi do života lidi, kteří se na první dojem zdají "blízcí", ale nakonec vytahují moje staré pocity z dětství. A to bylo teprve něco

Vztah s matkou je ve skutečnosti o postoji k vlastní "výživě" na všech rovinách, o schopnosti znát své potřeby, a nejen ty nejtěžší - emoční...ale taky je o schopnosti udržet si celý svůj energetický systém, který by mě být o celém tom svém "původním nastavení" odněkud z "dokonalého púvodu"...
Jakože z Božského původního zážehu a záměru.
Takže člověk, který "mě měl" milovat nejvíc a zprostředkovat, že jsem správně", tak mě naučil, že si o SVÉ právo na SVÉ místo ve SVÉM srdci musím zabojovat...a nebo to jen všechno pustit....všechny ty naučené vrstvy všeho, co nejsem, co nemám...
...
Ale ke konci matčiného života tu nejsou ty silné emoce, jako dřív...
Jen smutek za ten promarněný čas....
Z mého efektivního uvažování musím říct - bylo to celé zbytečně dlouho...opravdu to nešlo jinak ???

verka96 » aktigram Možná jo, já nemám tolik zkušeností. Jen tu svou, příp. kamarádky...
Jak jste psala, že si vybíráme rodiče, ano také jsem k tomu dospěla, je to dlouhá a trnitá cesta.
Posílám něco z čínské astrologie, možná jsem to tady někde už zveřejňovala:
zdroj: Cesta bílého jeřába, Eva Joachimová

thééé » aktigram https://youtu.be/81Moogu-1xY/…

A tady je to z hlediska duše, v souvislosti s těžkým startem do života.
(Je to zase AI text , ale ... )
Proč to dávám. Mám v okolí ženu, super původní rodina, fajn život, slunce ve střelci, inteligentní a pak ji zlomil "obyčejný rozchod" tak, že během 3 let silná alkoholička, několik pokusů o sebevraždu a všichni ji opustili.
A pořád chce problému utéct špatnou cestou.

thééé » aktigram to je moc dobře popsané. Jung v tomto dává úplně jiný pohled na oblasti života, které člověka v životě "drtí", díky přiblížení nevědomí.
Matka byla a ještě je moje celoživotní téma. Ale i když jsem chápala její obrovské zranění, i když jsem viděla programy z rodu, které nám drží nohy, jak jedovaté plazící se kořeny, nehla jsem s pocity a reakcemi na ni. Mě pomohlo až pochopení z hlediska duše, proč jsem si ji vybrala, jako matku. Potom to povolilo a neměla jsem potřebu ji odstřihnout. Postoj k matce se neskutečně podepisuje na sebelásce a svhopnosti naplnit svuj život.
Pěkně to tu píšeš, jak je to důležité pro naše dcery.
A není to teda vůbec žádná sranda.
Před odpuštěním musí být pochopení. Ale jak to mám zažité u sebe, i pochopení má své vrstvy, jako dort. Z hlediska třeba dítěte, pak dospělé ženy, matky, ale taky člověka a nakonec duše..

aktigram » aktigram Stále mi to ide v mysli - toto celé je o pochopení, nie len matky ale každého. Naozaj je to tak odpustiť môžeme iba pochopené veci ak sme ich zle pochopili vesmír nám to veľmi rýchlo ukáže a my s tým znovu bojujeme.
Ja som prišla na to že viem okamžite odpustiť ale neviem zabudnúť a pochopenie mi pomáha to už nechať aj v spomienkach, aj keď vylezú tak už sú bez emócií.

Myslím že každá duša túži po mieri a to vo všetkých sférach bytia, takže každý sme tam nasmerovaní, len niekedy ideme okľukou ale vždy je to cesta a to je lepšie ako stať na mieste a čakať na zázrak /aj ten by veru neuškodil /

verka96 » aktigram To je ten problém, "vyrábět děti, že mi budou to a to nebo ono..."
Jiný pohled, jina vize života.

aktigram » aktigram Ešte by som chcela dodať, že ja som žena a nikdy som s tým problém nemala. Chcela som veľmi 2 dcéry a ešte syna, dcéry mám ale syna nie, preto neviem veci posúdiť z pohľadu muža, ale viem to posúdiť z pohľadu ženy.
Ja si iba môžem domyslieť ako to ma muž ale neviem to prežiť.

Keď som pri tých deťoch, stále sa mi vynára jedna veta od starej pani, ktorá so mnou ležala v nemocnici - škoda že ste nemala ešte toho syna, v starobe by vám bol oporou, dcéry si žijú svoj život ale syn by stal pri vás.

aktigram » aktigram Už viem čo môže maminka urobiť pre svoje dieťa a to - musí pochopiť svoju matku, aby nebola uväznená v slučke ale uvedomenie svojej slobody jej dáva aj iný zmysel jej cesty. Pretrhá vzorce.

Buddha/2 » aktigram Díky. Taky jsem nad tím musel chvilku přemejšlet

Tedy » aktigram Poznání+pochopení=klid.

poznání-->pochopení--->klid

Poznání vede k pochopení a pochopení ke klidu.

Tak jest?

tulačka_gryf » aktigram "Až keď som pochopila svoju matku môj život sa zmenil."

Do kamene tesat. Děkuji za sdílení.

verka96 » aktigram Díky Aktigram za toto video.
Jak píšeš, měl by to poslechout každý, kdo zatím neví, bloudí světem jako bludička bez pevného a jasného bodu...
Freud a Jung byly ti první, co současnému západnímu světu otevřely dveře psychoanalýze, sebeléčení a to, co si každý neseme nevědomě v sobě.
Pro Mikuláše: ačkoliv Jung je mi velmi blízký, nikdy by mě nenapadlo, že je něco nebo někdo dokonalý. To žádný, ale oba posunuly psychologii a vše kolem těchto témat v naši kultuře. A pro mě osobně na škole, byl to první impuls zkoumat sebe sama, reinkarnaci, budhismus a pak i astrologii, vše se to prolíná, vše je součástí koloběhu života.

špejlička » aktigram Tomuto videu se zatím vyhýbám, ale dovedu si už představit, co tam bude. S matkou uvnitř jsem se začala loučit na konci minulého roku a teď je tady a zároveň už mě neovládá, odpustila jsem a pustila jsem se zodpovědnosti za její život. Jung mě teď dva měsíce tak trochu provází a nejen on. A náhody už neexistují. Je to jiné a už nikdy nebude stejné jako dříve. Vlastně je takové období pro všechny lidi, tedy jak kdo na to asi má. To co prožívám momentálně je něco, co jsem si nedovedla představit. A co jsem si o sobě myslela se rozpadlo. Nemluvím o tom, ale včerejší večer (teď je asi po půlnoci) zrovna před tímto nadcházejícím úplňkem jsem si chtěla popovídat. Asi je dobře, že nikdo živý není po ruce přítomen. Není o čem mluvit. Nikdy jsem se tak přirozeně, chtěně a nutně nevyhýbala lidem. Samota dává smysl a neměla jsem problém s osamělostí, ale teď v té samotě vidím tak velký význam. Jakoby už nebylo ani co říct. Dokonce jsem "náhodou" teď musela trávit nějaké chvíle s jedním člověkem a ještě budu, splnilo se mi přání a to setkání s duší...no nevím co s tím zatím, je to trochu velké na to pojmout a zvládnout. Ale začínám sama sobě dávat smysl a úplně všechno je jiné uvnitř, lepší. Jako kdyby se ty zdi uvnitř rozpadaly, aby světlo mohlo ven a zároveň se měla postavit jedna zeď okolo, aby nic špatného už nešlo dovnitř, protože celé tělo, hlava i srdce a duše jsou jedno a tak je to správné. Ale co s realitou, když ta přestává dávat smysl. Už jsem přestala křičet a něco někomu dokazovat.
A jako není to od tématu :-) Tak děkuji, že tu stále ještě jste.

cimi » aktigram Nj …. to je takový masaker…
nejen doslovně ale symbolicky…