s dovolením, jen si tu odložím... - Diskuze a zkušenosti

Marhon sedmaosmdesátá...



Chci abychom trvali věčně...


Chci vrátit tu chvíli v tvých očích,
chci vrátit tu chvíli a zůstat stát,
chci plynout časem co končí
a zůstat v té chvíli napořád.


Chci abychom trvali věčně,
ve hvězdách a v kapkách deště,
ve slunci i v záři měsíce,
těch okamžiků mít tisíce.

Chci abychom trvali věčně,
v dechu a v tlukotu srdce,
v tepu a na řasách lidskosti,
chci tě mít ve své věčnosti.


Chci usnout a nechat si pocit zdát,
chci usnout a ve snech bdít,
chci vědět a nemuset se ptát,
chci zůstat a už se nevrátit.


Chci vrátit tu chvíli v tvých očích,
v časech co se neukončí,
prosím za ně vděčně,
chci abychom trvali věčně.

Mí_lka » Marhon Všechny jsou krásné.
Šedesátá a Čtyřiaosmdesátá husina, vřelé díky.

Marhon osmaosmdesátá...


bloudivá Neuchopitelná...

bloudivá jde krajem od města k městu,
hledá svůj svět, hledá svou cestu,
prochází lesy, vystoupí na skály,
objímá oblaka, brouzdá se řekami,
stará jak svět a pořád stejná,
Neuchopitelná.

bloudivá je zlatá jak slunce samo,
černá a stříbrná, jak nebe co spalo,
už umírající a přece věčná,
nejbohatší, za málo vděčná,
je nejdražší a nezdanitelná,
Neuchopitelná.

bloudivá jde světem a kreslí krajiny,
bez barev, bez štětce, srdcem bez vinny,
bez rámu, plátna, nejlepší obrazy,
bez písmen, slov, vnáší své odkazy,
mlčící a přece sdělná,
Neuchopitelná.

bloudivá jde od člověka k člověku,
hledá svůj svět, dává útěchu,
prochází myslí, vystoupí nad city,
obejme duše, pohladí pocity,
přichází, až když pouto praská...
...
Neuchopitelná.

Marhon » Mí_lka děkuji mockrát.
těší mě, že si někdo dal práci to přečít.
šedesátá už jednou tady byla označena a nyní podruhé, což mě překvapuje a těší.
za čtyřiaosmdesátou děkuji. je stará, ale byla hodně pocitová.

Marhon » tulačka dík za pochvalu a díky, že si tady.

Mí_lka » Marhon pěkné moc
budou další?

Marhon » Mí_lka děkuji znovu.
odpověď? nevím, dochází slova.

Mí_lka » Marhon I přesto za ty stávající díky
Inspirace jistě přijde.

Marhon » tulačka nápady sou. mam tu rozepsaných spoustu věcí i několik let, například bloudivá je rozepsaná od loňska a dneska, po dopsání "abychom trvali", se najednou vyskládalo posledních pět, šest slovíček a dopsala se. asi to tak někdo chtěl.
ale skutečně chybí slova. i když mluvim, nebo jen tak píšu, nemůžu si vzpomenout na slovo, co chci použít, pak používám jiný a blbě se vyjadřuju. asi uvízlá v pocitech.
ostatně, o tom je 76 - pocitová.

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Arwen*, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Toto mi milá Marhon hovoří přímo z duše Ten pocit je u mne známý tím, že se mi ozve jako dávná vzpomínka a s tím spojený smutek na Domov ... kdesi nahoře. Obzvláště ve chvílích, kdy se mi zdánlivě nedaří, únavou na vším zde ... Děkuji ze srdce zlatíčko


ležíš na louce, kde stokrát si už byl,
probouzíš se do snů kde skutečně si žil,
díváš se na modrou oblohu a věř,
kdyby ti dali křídla, už by ses nevrátil.

Marhon » Arwen* když sem tohle dopsala, měla sem pocit, že sem přesně nevyjádřila to, co sem chtěla říct, ale teď vidim, že sem to napsala správně a za to ti děkuji.
jo, každý máme nějaký to svoje místečko snů. někdo pustý ostrov, někdo bílou chaloupku na kraji města, někdo místo v horách a někdo tam nahoru "domů", odkud by se už nevrátil. v realitě sou tahle místa čim dál víc potřebnější a čim dál víc mizí.

Marhon devětaosmdesátá...


dívka usměvavá.

kam kráčíš dívko usměvavá,
a úsměvem žlutých slunečnic,
co říká víc,
než slova psaná.

kam kráčíš dívko usměvavá,
snad do nebe a do mraků,
do krajů snů a světů zázraků,
pro slova nedopsaná.

kam kráčíš dívko usměvavá,
s očima plných hvězd,
pohádek,
v život si přána.

kam kráčíš dívko usměvavá,
snad do štěstí a do přání,
co tě vyvedou a pohání
dál, kam až láska sahá.

tak kráčej dívko usměvavá....

Jaňajs » Marhon

Marhon devadesátá...


srdce a štěstí.


sedí malé štěstí,
v koutě na náměstí
a rozdává psaníčka,
svoje malá štěstíčka.

však marně natahuje ruce,
s tím kouskem lístku bezbranným,
kde není žádný tvůrce,
kde adresát je neznámý.



to ráno srdce vystoupilo z vlaku
a doufá, že tu mělo být,
že chtělo se tu dotknout mraků,
že chtělo letět do oblaků,
že mělo tady zastavit.



sedí smutné štěstí,
v koutě na náměstí,
v ruce drží psaníčka,
svoje malá štěstíčka.

však marně zvedá oči,
k těm jdoucím a ztrápeným,
nikdo se neotočí,
jsou v sobě ztracení.

sedí malé štěstí,
v koutě na náměstí,
a pouští svoje psaníčka,
svoje malá štěstíčka.

na křídlech motýlů a ptáků,
na zlatém svitu slunečním
a raduje se z odeslaných dárků,
ač nemá s kým.



to ráno srdce trhá plátky
a ze sebe sama skládá list,
zapečetí do obálky,
co spadla z nebe beze známky,
snad ho bude někdo číst
a letí do oblak,
ke slunci a ke hvězdám,
stoupá až tam, kde sen je přán,
k modrým výšinám,
kam stoupají jen ptáci
a letí pak,
letí do oblak...



sedí malé štěstí,
v koutě na náměstí
v ruce nemá psaníčka,
žádná svoje štěstíčka
a hledí do oblak,
ke slunci a ke hvězdám,
stoupá až tam, kde sen je přán,
k modrým výšinám,
kam stoupají jen ptáci
a hledí tak,
hledí do oblak...

...odkud přiletí,
dopis s rudou pečetí...

usmívá se štěstí,
v koutě na náměstí,
a jen tiše tulí se,
k svému srdci v dopise.

Mí_lka » Marhon devadesátá líbí

Marhon » Mí_lka děkuju.

Marhon jedenadevadesátá ...




až tam, kam chodí láska spát.


to ráno, nikdo nezkoušel, zda má jít
a přece šel.
to ráno, nikdo nevěděl, co má ctít
a přece chtěl.
to ráno, nádech měl jiný tón,
jiný chór
a jiný směr.
tak kráčej bez poklon,
smíš a vždy jsi směl.


to první touha vzdálená,
žene dál, ač cestu zná,
to první přání dává směr,
je poslední a na závěr,
se ptá:
kdo mě zná?

to první pohled říká víš,
to jsem já, víc nespatříš,
to první dotek říká jen,
jsem skutečný a přítomen.
tak se ptám
je zván?


na Zemi, kde je zázemí,
na nebi je sen co zdá se mi.
na Zemi, na Zemi spříznění,
na nebi víra a souznění.

kdo hledá, to co schází,
hledá a nenachází,
půjdu až tam, kam chodí láska spát
a budu tam stát.


to první pohled říká smím,
budu tvým bohatstvím,
to první slovo říká já,
jsem první a jediná.
jsem tvá,
skutečná.

trávu pod nohama a Zem
jdu jak stín, za Sluncem,
vítr snáší se z výšek
krade chmýří pampelišek.
a já vím,
že nekončím...


na Zemi, kde je zázemí,
na nebi je sen co zdá se mi.
na Zemi, na Zemi spříznění,
na nebi víra a souznění.

kdo hledá, to co schází,
hledá a nenachází.
dojdu až tam, kam chodí láska spát
a budu tam stát.



tak kráčím po Zemi, kde je zázemí,
po nebi, kde sen zdá se mi.
na Zemi, na Zemi spříznění,
na nebi víra a souznění.

trávu pod nohama a rodnou Zem,
jdu za Sluncem.
jsem ten,
kdo hledá, to co schází,
hledá ač nenachází.
dojdu až tam, kam chodí láska spát
a budu tam stát.

trávu pod nohama a rodnou Zem
jdu za Sluncem,
až tam, kam chodí láska spát.
a budu tam stát.

Odyssea » Marhon
jdu taky...

Marhon » Odyssea tak pojď.

světýlko » Marhon

Marhon » světýlko to je hezký, děkuji.

Marhon dvaadevadesátá...


čtyři kapky vosku.


sbírala plané květy podél cest
a kradla růže ze zahrad,
snad chtěla, aby mohly věčně kvést,
ty musel si se smát.
měls ji rád.

máčela voskem plátky okvětní,
a plnila tím celý byt,
snad věřila, že kvetou, že jen sní,
že budou déle žít,
směls ji mít.


snad myslela si, že víc času ji zbývá,
tak jaký příběh se tam stal,
když stihla zachránit ti syna
a její anděl, kde ten stál?

snad myslela si, že víc času ji zbývá,
snad že její svíce nehoří,
snad chtěla zachránit ti syna,
snad věřila, že smrt život netvoří.

nebyl tam anděl strážný snad,
snad polámal si křídla,
teď vidíš květy umírat,
tak kde se stala chyba.

snad myslela si, že víc času ji zbývá,
kdo ví, snad osudu se ptej,
ještě včera tady byla,
zbyla jen bílá orchidej.

nebyl tam anděl strážný snad,
asi ulomil si křídla,
teď vidíš květy umírat,
tak kde se stala chyba?
snad příliš snila.


pomalu ti hoří knot
a hoří ti i nebe,
dal bys život za život?
dal bys ty sám sebe?

pryč jsou starý postoje.
zbyly jen čtyři kapky vosku na stole.

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Marhon » musiúa dík

Mí_lka » Marhon