s dovolením, jen si tu odložím... - Diskuze a zkušenosti

Sirael71 » Marhon Překrásná duše
co tohle píše.

Ty básně jsou úžasné, ale šedesátá mě dostala.
Je mi ctí , že si je mohu přečíst.

Marhon » Sirael71 děkuji mockrát.
těší mě, že je čteš.

Marhon » Sirael71 opravdu? a já si říkala, že tu šedesátou lidi asi moc nevezmou. tak sem ráda, že sis jí vybrala. a hlavně, žes mi to napsala. mam z toho radost.

Marhon sedmasedmdesátá... pro ...
... pro ty, co se poznaji a pro Martíska a jeho smečku.


Včerejší.

Včerejší pohled do zrcadla letního dne,
se v barvách duhy rozplyne
a vítr, co se tu jen tak vzal,
ho do šech koutů mysli rozfoukal.

Včerejší oči a úsměvy přichází blíž,
vůně vody neni na obtíž,
ani vůně ranních káv,
a rosa si sedá na stébla trav.

Včerejší píseň v uších zní,
jak první, tak i poslední,
přichází tichý smích,
v tónech včerejších.
A vlnka za vlnkou,
vzpomínka za vzpomínkou,
připlouvá k břehům mým
včerejším.

Včerejší čas byl tichým sněním vypuštěn,
z hrazení čtyř bílých stěn
a večerní měsíc osvítil,
tváře všech, kdo včera blízký byl.

Včerejší čas byl věčným štěstím ozářen,
štěstím těch, jimž hledím do tváře,
a každá z nich je z jiných krás,
snad příště přijdou na břeh zas.

Včerejší píseň v uších zní,
jak první, tak i poslední,
přichází tichý smích,
v tónech včerejších.
A vlnka za vlnkou,
vzpomínka za vzpomínkou,
připlouvá k břehům mým
včerejším.

Včerejší tma na vzpomínky padla,
tichem zní píseň a voní les,
v náručí se choulí pes
a víc už si paměť neukradla.
Dnes je dnes.
Však včerejší pohled do zrcadla...

Marhon osmasedmdesátá...


Bláhoví boří mýty.


Svět vstává do prachu času
a zvadlých květů v zašlých vázách.
Co nám dává, když vnímání hlasu,
tak málo je tu v lidských vládách.

Svět vstává a šero se rozední,
v duši co stárne, uprostřed snění,
prázdného dění.
Srdce je tvárné a to se stává,
padá brána
a uvnitř zní,
tlukot poslední.

To bláhoví boří mýty
a politická sousoší děr našich srdcí,
minulost se nenavrací,
to jen praskaji nýty
starých korporací.

To bláhoví boří mýty
a blázni našlapují po špičkách v čase,
ve své ušlechtilé kráse,
uvnitř těla skrytý,
pro neznalé, zdá se,
toť obraz osobitý.

Svět vstává a začíná vidět,
co v potaz je dáno, co někdo vložil,
čí jsou práva a za co se stydět,
co je odebráno a co kdo prožil.

Svět vstává a hroutí se hráze,
zamčené víry, uvnitř duší,
silou do sousoší.
Budí se činy a otvírá brána,
nového rána,
ke dnům budoucím,
k srdcím tlukoucím.

To bláhoví boří mýty
a politická sousoší děr našich srdcí,
minulost se nenavrací,
to jen praskaji nýty
starých korporací.

To bláhoví boří mýty
a blázni našlapují po špičkách v čase,
ve své ušlechtilé kráse,
uvnitř těla skrytý,
pro neznalé, zdá se,
toť obraz osobitý.

Marhon » Ahajas a já bych tě chtěla mít vedle v baráku.
nebo aspoň v tomhle městě, aspoň by byla sranda.
a děkuju.

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Neferlin, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Moc hezká

Marhon » Neferlin děkuji.

Marhon » Ahajas ty si strašidlo. hajounka máš na fb. poměrně častý návštěvník.

Marhon devětasedmdesátá...


Ten příběh se už stal.

Přicházíš jako čaroděj,
do nocí a dnů,
do vědomí i snů,
a vedeš do výšin
i do hlubin dění,
ty obrazy se mění,
vítr se utišil,
a s ním i beznaděj.

Přicházíš tichou chůzí,
do mysli zmatený,
zkrz srdce zamčený,
a dáváš řád
a dáváš klid
tam kde má být,
na co se ptát,
ptali se už mnozí.

A snad si tu už byl,
v dobách dávno minulých,
v paměti ztracených,
na jedné z cest,
boty prochodil,
smysl neztratil,
vírou dal se vést
a pochopil.

A snad si tu už stál,
čaroděj dávných let
a teď se vracíš nazpátek,
jen jiný čas ti přál,
ty už víš,
ty smíš,
podat ruku a vést dál.
Ten příběh už se stal.

Ten příběh dávných let
dal sílu a moudrost věků,
a tak se vracíme nazpátek,
do světa bez útěku.
A kdo by si snad přál,
vidět dávnou minulost,
tam paměť říká dost.
Ten příběh už se stal.

Marhon osmdesátá...

https://www.youtube.com/watch/…


přišel čas růží

přišel déšť, zase přišla chladna, pryč je den,
přišel déšť, tvoje růže zvadla, pryč je sen,
co ti dal, co si vzal, srdce tvoje rozprodal,
vrazil kříž, slzy neslyšíš...

a žijeme dál.

přišel čas růží, přišel čas dávných přání,
ztracených v rudých květech růží
deštěm smáčených.

přišel déšť, přišla chladna, přišel mráz,
přišel déšť, růže zvadla, přišel čas,
chceš jít dál, chceš jít blíž, svoje kroky neslyšíš,
ty to víš, jednou rozkvete...

a jedeme dál.

přišel čas růží, přišel čas dávných přání,
ztracených v ostrých trnech v kůži,
krví smáčených.

přišel čas růží, přišel čas dávných přání,
ztracených v rudých květech růží,
krví smáčených.

přišel déšť
přišel déšť

přišel čas růží, přišel čas dávných přání,
ztracených v rudých květech růží
deštěm smáčených.

Marhon jedenaosmdesátá...




Cítíš ty zvuky?


Kdosi, snad Bůh, dostal nápad,
a napnul kolem srdce struny z harf,
snad si přál,
aby někdo na ně hrál
a jak by tělem zvuky zněly,
srdce by rozechvěly,
lehkým pocitem z tónů svých
srdečních.

Kdosi, snad Bůh, dostal nápad,
a napnul kolem srdce struny z harf,
teď stojí opodál,
ač není kdo by na ně hrál,
každý zvuk, co dotýká se,
ať v tónu, či v hlase,
rozkmitá tu strunu tónem svým
společným.

Jak se struna rozezpívá,
srdce tím rozechvívá,
přichází tak snivá,
chvíle podmanivá.

A tak když písně znějí,
srdce se dotýkají,
tvou duši objímají.
snad něco chtějí.

Kdosi, snad Bůh, měl přání,
tak napnul kolem srdce struny z harf,
sen skončil ve hvězdách,
jen tóny tančí po strunách,
jak malá baletka, z místa na místo,
kráčí najisto,
jemným krokem svým
tanečním.

Kdosi, snad Bůh, měl přání,
tak napnul kolem srdce struny z harf...
a stvořil cosi křehkého,
to když jedno srdce
dotýká se
druhého.

...cítíš ty zvuky?

Marhon » tulačka to by mě zajímalo, co si vyřešila.
no, já sem tohle začala řešit na silvestra. byly sme v čajovně a tam začal nějaký klučík hrát na klavír, jen takový útržky, ale bylo to moc příjemný, takový jemný chvění kolem srdce a některý hlasy to umí taky, takže z toho vzniklo toto.
a dík, že si napsala. se mi ty "pozitiva" dneska krásně rozmnožují.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele silentium, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
...můžu trochu pozitiv ?
rád hudbu znící
dotýká se srdcí
v laskavých vibracích

Marhon » silentium děkuji.
jo, modrá je ta pravá.

Marhon dvaaosmdesátá...

https://www.youtube.com/watch/…


Andělé nemaj umírat...


Svět chtěl krást, osud křídla odebral,
přání vzal mu čas, cestu zpět, cestu dál...

Andělé nemaj umírat, když lidé nechtěj vzpomínat,
kdo jako jako první hodil kámen,
vždyť svědomí ho nebolí, ať už to byl kdokoli,
v duši byl stvořen lidský ďábel.

Co měl dal, snad chtěli mu vzít,
touhu svět, tenhleten svět opustit...

Andělé nemaj umírat, když lidé nechtěj vzpomínat,
proč někdo první hodil kámen,
svědomí ho nebolí, ať už to byl kdokoli,
v duši byl stvořen lidský ďábel.

Andělé nesmí umírat, když nikdo nechce vzpomínat,
proč někdo další hodil kámen,
ať už to byl kdokoli, svědomí ho nebolí,
jeho srdce stvořil ďábel.

Marhon třiaosmdesátá...


Anděli


Přestávám snít
a společnost mi dělá tlukot srdce.
A vlastní tep, už znám ho nazpaměť,
vždy se mnou byl a zůstává dál přece,
snad že směl chtít.

Chtěla bych obejmout anděli,
schoulit se do tvých křídel
a dostat spánku příděl
však nebe zavřeli,
anděli.

.....

Přestávám snít,
ztrácí se dávná přání v nočním tichu.
I čas a dech co mizí v obrazech,
vyslaných ke hvězdám, má slanou příchuť,
snad byl čas jít.

Chtěla bych obejmout anděli,
schoulit se do tvých křídel
a dostat spánku příděl,
ač nebe zavřeli,
anděli.

Chtěla bych obejmout anděli,
schoulit se do tvých křídel
a usnout než noc přijde
však sny už zmizely,
anděli.

.....

Chci se schoulit do tvých křídel
a nechat si něco zdát,
prosím tě o ten příděl
a nech mě spát,
anděli.

Chtěla bych obejmout anděli,
schoulit se do tvých křídel
ještě dřív než slunce vyjde,
však sen je nesmělý,
anděli.

Přestávám snít,
chci nebe otevřít.

Tak čmárám na obálku,
ta slůvka o posledním spánku
a víc jsme nesměli.
Kde jsi anděli.

.......

Jaňajs » Marhon

Marhon » Jaňajs děkuji ti Janíčku.

Jaňajs » Marhon Neděkuj ty vejre milý někdá sa stav na malou chvíli!
Budem civět do říčky, zajdem i na rybičky. A do ohně civěti po večerech budem, bude nám fajn to si piš, nebudem se hanbit studem Jsem vejr. Ale však ty víš. A to je dobře.

Marhon » Jaňajs píšu si Tě do diáře, mám ráda najdisácké tváře.

Jaňajs » Marhon A i lháře, nebo žháře? Písni si mě do diáře! Budu ráda moc, prokeckáme celou noc.

Marhon čtyřiaosmdesátá...

stará, dávná, tak jak mi zobák narost.
ale dnes, je dnes, tak si jí sem dám...


Jak ti říct...

Ležíš na růžích a kolem je chlad,
teď už netoužíš mít co míval si rád,
tak
zůstaň tu s námi a vrať se k těm svým,
ať všichni tvý známí zas vidí tvůj stín.

Jak ti říct,
že měls tu ještě být,
že měl si se smát,
že měl si mít rád.
Co ti dát,
aby si mohl vstát,
abys mohl říct,
že chceš ještě žít.

Oči zavřený a ruce jak led,
srdce zamčený i rty máš na zámek,
tak
zůstaň tu s námi a vrať se k těm svým,
ať všichni tvý známí, zas vidí tvůj stín.

Jak ti říct,
že měls tu ještě být,
že měl si se smát,
že měl si mít rád.
Co ti dát,
aby si mohl vstát,
abys mohl říct,
že chceš ještě žít.

Mramor se jménem říká co může,
kdosi pramenem zalévá růže,
tak
zůstal si s námi a všechno je pryč,
jen v novinách zprávy a na hrobě kříž

Jak ti říct,
že měls tu ještě být,
že měl si se smát,
že měl si mít rád.
Co ti dát,
aby si mohl vstát,
abys mohl říct,
že chceš ještě žít.

Jak ti říct,
že měls tu ještě být, měls tu být,
co ti dát, abys mohl vstát.

Marhon pětaosmdesátá...


Dáma s kosou...


Když svět se mění v jeden krach,
pár drobných žmoulá po kapsách,
svůj život hledá v pustinách,
se zbytky krve na rukách.

-----------------------------

To chodí s nohou bosou,
po světě dáma s kosou,
nahlíží do obydlí,
kdo sedí na dvou židlích.

Kreslí si do diáře,
jména a různé tváře,
v motlidbách bez oltáře,
zhasíná svatozáře.

-----------------------------

Když svět se mění v jeden stín,
překrytý lidským zatměním,
když nikdo neví co už s tím,
s tímhle podivným dědictvím.

-----------------------------

Tak chodí s nohou bosou,
po světě dáma s kosou,
pomalu, ale jistě,
tak koho potká příště.

Komu blíž se otočí,
kdy pohlédne do očí,
komu život zúročí,
kterým směrem vykročí.

-----------------------------

Prach celýho světa na nohách
a z torny strach,
zasévá v útrobách,
všedního dění na kapkách
smutných slz na řasách.

-----------------------------
Tak chodí s nohou bosou,
po světě dáma s kosou,
do duší nahlíží,
a srdci ublíží.

Ať kdo chce čemu věří,
každému stále měří,
čas stejný a přece jiný
a v dálce klapou mlýny
pomalu.

-----------------------------

Dnem i nocí,
bez pomoci,
kráčí s mocí,
srdcervoucí,

rok za rokem,
kráčí krokem,
s tichým zvukem,
je prorokem,

tahleta dáma,
odevzdána,
svou prostotou,
je jistotou...


-----------------------------

Tak křič a drásej do krve,
že chceš vrátit poprvé,
že chceš zastavit čas,
že vstupuje mezi nás.

Nic nezmění běh ve světě,
až jednou v žití najde tě,
až zastaví mě ve větě,
sejdem se v příštím životě...
... na nějaký jiný planetě?



-----------------------------

Marhon » tulačka dík za pochvalu. musim říct, že to vzniklo právě z tohodle pocitu, jak píšeš. "jak se dáma s kosou asi cítí" a co vlastně dělá, když nic nedělá. navedl mě na to Píťa v jedný diskusi na fb, je to asi měsíc, dva. no, mam dojem, že je asi pěkně utahaná chudák, když se musí celý ty dny, roky, století, tisíciletí po celým světě dívat na to, jak to tady vedem.