Rodinné konštelácie - Diskuze a zkušenosti

Lupi » dan162 Proč jsi koukal kamkoli jinam? Tušíš?
Jestli to bylo na mně o těch mámách, co vskakujou z tradic, tak díky. Já byla velmi pevně rozhodnuta založit si tradice vlastní. Což se povedlo, hurá!

dan162 » Lupi Ano, bylo. Pardon, znělo-li to neupřímně.

Proč jsem koukal kamkoliv jinam? Protože se včas nevyvinulo emoční spojení mezi mnou a mámou. Podle mne dítě v břiše cítí máminy emoce jako svůj prožitek a po narození musí přejít na své emoce z vnějších podnětů. Z mámy to je jedině naučitelné, dokud má dítě máminy pocity ještě v paměti, podle mne první týden až dva, pak utrum, už nenaváže. Když máma emocí moc nemá, nebo se spojení nevyvine, je pak zajímavější zvuk listí 50m daleko než máma 20cm daleko. Příroda taky nese nějaké spojení, jen třetího řádu.

Lupi » dan162 To se netřeba omlouvat, jen jsem se chtěla ujistit, jestli jsme to nepochopila blbě.
To emoční spojení se nevyvinulo myslíš proto, že tě neměla u sebe, nebo že třeba nevěděla, jak na to?

dan162 » Lupi Nevím, jak co působí, v písmenkách je to nezřetelné a mám v sobě vzorec, kde je pro mne ohrožení, když se někdo cítí blbě. :-x

Myslím si, že máma má směrem k dítěti běžné emoce, projevuje je tónem, pohybem, mimikou, kůží, dechem atd. Sama mámina emoce je pro dítě z břicha známá jako prožitek a ty vnější znaky se k tomu uloží jako spouštěcí vzorec.

To není o nevědění jak na to, co máma má, to předá, v kvalitě, jakou má. Není to vědomé. Podle mne problém může nastat například když je máma v téhle době s dítětem málokdy (moje máma rodila na infekčním a šla odtamtud až po 14 dnech nebo o něco víc, zatímco když jde domů po pár dnech, tak doma je s dítětem "pořád" a dožene se to), nebo když sama v běžném životě prožívá jen silné emoce (slabé jsou tak slabé, že je šlo už předtím jako komplikaci zrušit nebo házet do sklepa).

Lupi » dan162 Čili myslíš, že to, žes na ni nebyl pořádně napojenej, vzniklo tím, že na tom infekčním to bylo dlouho, jo? No kurva......čili po dvou měsících prostě nenavážeš, kdyby ses rozkrájel. Myslím.
Ono teda už to prostředí; co sakra má rodící matka co dělat ve špitále?? Když rodíš dítě, jsi nejzdravější, jak možno. Navíc se tam motají mužský a mají dílenský povely....to bys je zabil, kdybys měl prostor a čas. I když ne všichni - s druhou dcerou jsme měla porodníka, který dělal dojem spíš porodní báby, než mistra v provozu.

dan162 » Lupi Buď nebylo na co se napojit (kde nic není...), nebo nebylo s kým (o dítě je postaráno maminko). Zranění se předávají z rodičů na dítě přes veškerou snahu- Napadá mne, že i "blizzard" nemusí být první v rodě.

P.S. když jsem viděl otrlost sestřiček při nakládání s novorozenci, kterou máma nevidí, nebylo mi dobře, když tam byl synek, nebylo tehdy zvykem mít dítě co nejdřív na pokoji a co nejdřív domů.

Lupi » dan162 To mi povídej...rodinné vzorce, ty teď jedou. Mojí švagrové tatínek prošel Auschwitem a neteř- tedy jeho vnučka - to teď rozpletá. Tomu říkám výživný téma.
Ale stejně si myslím, že zpracovat můžeme jen něco. Jedna jednou říkala "holky, bacha s těma kostlivcema, abyste se neprokopaly na Volšana". Tak asi.

dan162 » Lupi Na vysvětlenou kdo neví: Auschwitz-Birkenau byl vyhlazovací koncentrační tábor.

Proč na Olšany? Řeším vždy jen svou půlku, jen to, co z rodinné tradice uvízlo ve mne. Rodinná tradice není zlomitelná, ale žít mohu už jinak a ostatní lidé v rodině klidně ať v tom zůstanou nebo ne, dle své volby. Když se podaří cokoliv upustit, tak toho nosím pak méně, a o to jde, ne?

Lupi » dan162 Copak to se snad snaží každej, řešit to svoje. Ale když uvážíš, jak se ti předkové rozšiřujou geometrickou řadou.....to se tím myslelo. Já taky samosebou řeším svoje a kdo chce, nahlídne to mojí mentální mapy. Ale někdy se tomu nevyhneš. Krev není voda.

dan162 » Lupi A nedá se to zredukovat jen na to, co se reálně přihlásí o pozornost?

Lupi » dan162 Tak samozřejmě že to řešíš první, protože ti to padá na hlavu. Jenže někdy to vypadá, žes otevřel skříň a vyvalí se šílená hromada. To ovšem je jiná věc, než že se prohrabáváš na Volšana
Neber to zas tak vážně, byl to takový vtípek......já vlastně reaguju - tedy dneska, dřív to bylo jinak - už jen na to, co mi padá na hlavu, na to nemůžeš nereagovat.