Rodinné konštelácie - Diskuze a zkušenosti

Lupi Mně hodně pomohly, je to totiž skvělý dívat se na vlastní příběh jakoby zvenčí. Strašně moc si člověčka uvědomí. Mám i kamarádky konstelátorky, pokud jsi z Prahy nebo poblíž a kdybys potřebovala.

Lupi » Lupi Jo promiň - teprve teď mi došlo, že mluvíš po slovensky takže z Prahy nebudeš.

Sova Tinka » Lupi Mňa na tom fascinuje ten systém ako to funguje.
Ako sa pocity, udalosti zobrazujú a ako nás veľmi ovplyvňujú.
Viete sa podeliť aj konkrétne o čom ste boli Vy v konšteláciach?

Lupi » Sova Tinka Myslíte moje konstelace? Tedy stavěné pro mně? No rodinné záležitosti, jak jinak. Ale to jsme třeba začaly tématem "proč se mi děje to a to" a odvleklo nás to někam docela jinam.
Na otázku, kterou jste položila Danovi - jestli to má nějaké dopady v reálném světě - odpovím taky. Samozřejmě, že má. Respektive metoda, nebo facilitátor, kteří by toho nedocílili, jsou vám k ničemu. Jde právě o to, aby se to odrazilo v reálu.
Jinak fascinující to samozřejmě je, než si jedna zvykne. Například když někdo hraje dejme tomu vašeho bráchu a najednou má postoj jako on, říká věci, typické pro něj......jo, to jsou věci

Lupi » dan162 Jojo, ten odstup je na tom právě boží.

Sova Tinka » Lupi a vedeli ste vždy zámer s akým do konštelácie vstupujete? alebo sa zámer ukázal počas konštelácie?

Lupi » dan162 Tak se ti povedlo rozesmát i druhou dámu - miláčkové plesniví!
A já to metaforicky mlela na kostní moučku.
Teda děcka, vy jste toho nadatlovali.....

Lupi » dan162 Proč si myslíš, že konjunkce Venuše/Slunko ví, co je "správné"? Já to třeba vidím na nevídaný rozkvět vědomí, projevovaný ale poměrně něžně, ne agresivně.
Chválím ti to poděkování tělu, taky to dělám a proto vím, jak se mu to líbí a jak se mu pak líp všechno dělá. A taky následně dává jasnější signály.

Lupi » Sova Tinka Jojo, záměr se určuje vždycky.

Lupi » dan162 První dva týdny? Gratuluju, já začla rovnou, okamžitě po porodu, takže móc dobře tuším, jak je to komplikovaný.
Pratchettův Elánius se v jedné knize dívá sám na sebe v minulosti a kárá se, jakýže to byl pitomec. Jenže pak mu to dojde a říká cosi ve smyslu, že býti pitomcem bylo součástí té cesty, po které došel až sem, k dnešnímu Elániovi. Já bych chtěla, aby to měli na mysli všichni, co se pouštějí do toho báječného dobrodružství, zvaného Šťourání v mysli.

dan162 » Lupi Super, vybarvených modrých okének není nikdy dost :-D

Nadatlovali...Merkury v Blížencích toho napovídají, když mohou...

dan162 » Lupi "správně" = dle vlastních hodnot. Nejde o objektivní správně.

Myslím si, že Slunce/Venuše má svůj hodnotový žebříček vždy po ruce a má ho vědomý/uvědomovaný. Kdykoliv o něčem rozhoduje, nemůže ho nevzít v potaz. Kdykoliv si něco uvědomí, hned si to onálepkuje, zařadí. Člověka, své plány, proběhlé události, své reakce před minutou.

dan162 » Lupi Co se událo hned po porodu že se přehodila výhybka v životě? To je extrémně mizerný začátek života. :-(

Lupi » dan162 Jojo a někdy si až vidíme záda, jak jsme v tom rychlý!
Nad tou konjunkcí Venuše/Slunko se musím ještě zamyslet, jestli mi to pásne.............protože ji nemám, ale "správně" to mám ložený od začátku.
Ad začátek - no, byl to prachmizernej začátek, to ti řeknu. Máma měla nějakej běsnej zánět pobřišnice, tak mě rovnou odvezli do kojeňáku. A představ si kojeňák v roce 53. Dodnes na mně občas v těchto souvislostech vyleze plesnivec, naposledy předevčírem - leč praxe dělá mistra, takže jsem to zmákla během pár hodin a tentokrát snad už definitivně.

dan162 » Lupi Ložený od začátku - viděl bych to na trigon Pluto-Venuše a Pluto aspektované do slunečního stelia.

Kojeňák 53, brrrr. To je doba vzpomínek na válku i první republiku, vrcholících příprav na další válku, Stalin a Gottwald čerstvě fuč, atmosféra procesů a ženy jsou státní fabrika na vojáky. Žádný kontakt s matkou v první době, ale s cizí kojící ženou. Tý jo, to si neumím představit, takhle brzo. První dva týdny jsou zásadní pro přenesení emocí dítěte přebírané od matky do svých emocí jako prožitku v reakci, například. Jak se toto dá praxí mistra dohonit, smím-li se zeptat?

Lupi » dan162 No nevím - Pluto je aspektovanej hlavně na Mars. Což vnímám jakože mému i tak ostrému jazyku dodává občas na nekompromisnosti.
Padesátky jsi trefil velice pěkně. Já si samosebou pamatuju jen atmosféru, ale to bylo olověný víko, až do šedesátek.
Jak to lze dohonit - no, blbě! Navíc k tomu moje máma byla citovej blizzard. A k tomu ty základní pocity byly narvaný až někam do hadího mozku, takže jsem musela napřed odházet vagon srágor nad tím (lopatou zlatou) Ono to vždycky nějak vylezlo, tak jsem to pofackovala, jak se dalo, chvíli byl pokoj a pak znova. Pokaždé jsem to pofackovávala jinak, ale stejně. Malovala a představovala jsem si teplo společenství, krásné počasí, přátelství a lásku a vždycky se z toho kousek uchytil a vegetoval - někdy lépe, jindy hůř. Ale teprve tenhle týden jsem snad na to kápla tak, že už by to mohlo vydržet (taky je sakra načase, v mém věku!) ale to jsem nad tím už moc nepřemýšlela. Zase jsem se ocitla v tom blizzardu a jak už jsem z toho řešení otrávená, tak jsem si řekla, že si tam lehnu a zmrznu a bude. Že jakékoliv světélko na kopci je stejně jen zmarněná naděje. No a pak jsem někde cosi zaslechla, ani už nevím co a šup - najednou sedím v krásným, voňavým srubu, oheň hoří, postel rozestlaná a na dveře škrábou vlci, že se jdou na chvilku ohřát. A zatím to drží.....uvidíme, kdo ještě přijde navštívit srub ve vánici.

dan162 » Lupi reagoval jsem Plutem-Venuší na to, že to bylo vždy "ložené" co je správné a nejde přitom o konjunkci Slunce-Venuše o které jsem psal. Aspekt Pluto-Venuše jako zdroj té loženosti.

To je tak krásně poeticky napsané, děkuju za sdílení. I když vím, kolik bolesti je za tím nejdřív prožité a pak s odstupem přijaté.

"Malovala a představovala jsem si teplo společenství, krásné počasí, přátelství a lásku a vždycky se z toho kousek uchytil a vegetoval " To zní mi jako dobrý postup

Dítě bylo vlastně samo a je tak zvyklé. Pomoc je v okolí a není blízká. Když máma v prvních dnech není k dispozici, tak se u dítěte vytvoří schopnost sociální vazby, ale ne prožitek té vazby si myslím. A nevytvoří se samovolně vznikající bezeslovné spojení s lidmi na první dobrou, až na druhou. Tohle jsem myslel jak překonat nebo dohonit.

Lupi » dan162 No děkuju
Potíž byla v tom, že dítě sice bylo zvyklé samo......u nás byl ten vřelej táta, ale vzhledem ke vztahům s mámou doma moc nepobýval. Tím chci říct, že někdo mě přeci jen trošinku naučil, jak to vypadá, ten vřelej kontakt a od té doby se za tím ženu. S tím výsledkem, že pomoc jsem našla - pomoc, podporu, lásku - to všechno, jen jsem občas mívala pocit, že mi to zase vyklouzává. Když jsem se čas od času ocitla v blizzardu. (Ovšem srub ve vánici, ten už by to měl jistit natrvalo, aspoň myslím, ale to se ještě uvidí). Většinově se ta láska, pomoc a podpora ovšem týká ženského světa - mám opravdu ty nejlepší přítelkyně a navrch dvě dcery. No a teď, s trochou zmatků, se to začíná týkat i světa mužského, který mi v tom chyběl.
Synek s konjunkcí Pluto/Slunko v tom dělá svoje taky.
Bezeslovné spojení mě náhodou velmi baví, protože Blíženci nejsou o slovech, jak si kdekdo myslí! Jsou o komunikaci, a to jakýmkoli způsobem a s kýmkoliv, rostliny včetně Starší dcera, která je Štírka, to umí bezvadně a někdy nám stačí jen pár mimických svalíků, abychom se domluvily.

dan162 » Lupi Vřelej kontakt přebíranej od táty je pro mne až třetí nejlepší možnost, ženskou z kojeňáku dám vejš. Mužská vřelost je obvykle šíznutá volbou, že je to víc možnost než nutnost. Máma jako jednička nemůže vlastně jinak, než reagovat emočně vřele v míře, které je schopna (i blizzard sněží méně hustě). A není tam u táty pocit, že když jde výchovně proti dítěti, tak pocitově řeže do kusu sebe a bolí ho to, i když to je třeba nutné. Vřelej kontakt vzatej od muže by pak byla volba a vnější podoba, ne prvně vnitřní prožitek, to možná až zpětně a to ještě pochybuju.

Bezeslovné spojení u lidí s prvními týdny s plným kontaktem s mámou podle mne vzniká samočinně a podvědomě, a jen není rozvíjené, tak je to často jen základ všech vztahů nebo porozumění druhému, ale ne oboustranná komunikace. Vím, že to běžně existuje, ale nebyl jsem s nikým takto spojený. Ano, je možné s někým kompatibilním hodit oko a vymění se dlouhý seznam hodnocení/vjemů. A samozřejmě, že blíženecká komunikace je i natočení auta řidičem na silnici, tj. směr, tempo, vzdálenost ke druhým atd., to je jasné.

Lupi » dan162 Tak s tím souhlasit nemůžu. Že až třetí možnost. Jestli byla nějaká ženská v kojeňáku, tak na mně rozhodně nezanechala dobrou stopu
Souhlasím s tím, že chlapi to mají ložený že víc možnost, než nutnost - ale zase záleží na okolnostech. Když tátovi umře žena a zůstane sám s dětma, řekla bych, že máš hnedle nutnost jak malovanou, ale dobře, to jsou výjimky. A to s tím říznutím do masa, to už je vůbec člověk od člověka.
Ženy našeho rodu si kupříkladu zásadně berou chlapy, kteří (ať jsou jaký jsou) by nikdy neopustili svá mláďata, maximálně jako dospělé. Což není úplně standartní jev. A ono říznutí do vlastního tam zaznamenávám vcelku pravidelně.
Já Dane chápu, žes měl s tátou zkušenost zcela protikladnou té mojí (a s mámou nejspíš taky) jen ti říkám, že nebýt tátovy vřelosti, umrzla bych citově už ve velmi raném věku. Ani nechtěj vědět, čím mě častovala moje mamička, to bys viděl, co je to blizzard.
To s tím bezeslovným spojením teď fakt nevím......

dan162 » Lupi Ok, díky. Každá sdílená zkušenost je super, opravím si svůj pohled.

Já se na to dívám z pohledu vývoje člověka, kdy dostáváme po porodu několik prvních let zkušenosti předešlého řekněme sto tisíc let. Otec je tou dobou k dítěti biologicky vstřícnější. Když nějaká fáze učení neproběhne, je to problém, se kterým se těžko později hýbe, obchází se to jakž takž jakoukoliv náhradní cestou. I emoční "blizzard" v raném věku (a zvlášť u ženy) dělá enormní škody ještě po desítkách let.

Lupi » dan162 Tak to jsem ráda, že to tak vidíš o těch zkušenostech. Taky mě to baví, neirituje mě, když někdo vidí věci jinak, ba naopak.
Jen mě mate to s těmi stotisíci lety?
A ovšem, díry ve výchově jsou problém, ale máme je všichni a všichni se s tím musíme popasovat. Což je právě to, co těď študujeme a v čem bádáme, žejo - jak s tou psýchou zacházet tak, aby nám chybělo co nejmíň.
Co dělá blizzard, o tom právě takříkajíc píšu diplomku Njn. V mojí mentální mapě "Z Tartaru na Olymp" to bude takovej ten trojúhelníček s vykřičníkem, jako velká výstraha.

dan162 » Lupi Sto tisíc let? raději jsem dal nižší číslo. Když se ukázalo, že svalová paměť dinosaurů je příliš těžkopádná a pomalá na nové poznatky, tak přišli létající dinosauři (ptáci) s učením mláďat. Bylo to jen pár týdnů, ale znamenalo to zásadní rozdíl - zkušenosti se daly tvořit a dětem předat velmi rychle, klidně za života jedince, jako chování, které se mládě naučilo. Savci toto začali používat také, jen délka období předávání zkušeností byla v letech. Když na Zemi spadl koncem třetihor Chicxulub a radikálně měnil životní podmínky hlavně na souši, tak se ukázalo naplno, že tento učební proces vedl k přežití savců a ptáků, zatímco dinosauři brzy vyhynuli. Savci mají v tomto učení například výuku emocí. Dítě se učí je v prvních týdnech (1-2) zažívat vnímáním matky (emoce mámy zná z břicha), pak napodobením (první měsíce) a později emoce rozpoznávat u druhých (první roky). Tím je pak vymezené jednání jedince podle dané emoce (stud, úcta, soucit...). Když nějaká část této výuky neproběhne, tak daná větev vývoje neproběhne, v mozku se to nepropojí nebo nevyvine a tím i vše co je za tím. Ty emoce jsou některé staré desítky milionů let (úcta), některé sto tisíc let (stud). A některé se mění častěji, třeba soucit je jiný tak, že soucit před 2.000 let byl jiný než ten nynější.

Lupi » dan162 Jo tohle? Trauma krvavýho měsíce......tak to jo. Nevím, jak moc vědecky to máš podložený a je mi to egál, protože to má především logiku. Evoluční a vývojovou.
Na tuhle myšlenku jsem nikde nenarazila, ale děsně se mi líbí - právě kvůli té logice. Tenhle vývojový směr prozatím dospěl k fenoménu "syndrom sté opice" a to znamená, že jde žádoucím směrem.
No jestliže jsem neměla šanci mámu vnímat - a ona mně - není divu, že naše vztahy byly, jaké byly.
Taková blbost.....dříve se novorozenci matkám sebrali i v normální porodnici a dávali mámě do náručí jen na kojení. Což taky muselo zanechat šrámy (oba jsme to zažili) Já rodila starší dceru v Zemský a tam byla ta dětská kóje mezi dvěma pokojema, kde ležely matky. Neboli - dvanáct matek poslouchalo svoje vřeštící miminka a brečelo s nimi. Na mně to mělo takový účinek, že jsem to nebohý dítě nechtěla první dny doma vůbec pustit, takže šla chůdě z extrému do extrému.

dan162 » Lupi Super za takovou mámu, která dokáže vyskočit z rodinné nebo společenské tradice, jde-li tradice proti dítěti. Pomník stavět všem takovým.

S mámou já to měl tak, že ona mne drží v náručí když jde z nemocnice a koukám kamkoliv jinam než na mluvící mámu, je na to film. No a je na nás to v sobě změnit, první krok to pochopit už máme za sebou.