Smíření se s tím, že člověk může zůstat sám - Diskuze a zkušenosti

dan162 » Háňa* "pokud sobě kámošem je" no bájo věta

Bosch » Mici Angóra hlavně když pečlivě zahladí stopy

Lokii debilní

Sosna zvlčelý » koczka.zlobywa Když vypojíš mozek, tak na to hned vlítneš. Pokud s vypnutým mozkem nezapomeneš na rande. Ale s vypnutým mozkem Tě to třeba nebude mrzet.
https://www.youtube.com/watch/…

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jsem samotář, nemám s tím problém

Za mě - žít sám ano. Žít jen pro sebe, to ne.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele :):):), který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jsem smířená, dokážu žít sama se sebou. Ale před deseti lety jsem to takhle v sobě neměla .

dan162 » nebešťanka motivy si myslím ty, že jiný živel byl zpočátku jen cizí, později nerozvíjený, nepoznávaný a oproti tomu hlavnímu neatraktivní. Koukneš ze sucha na vodu, brr mokrá. Studená. Ale když máknem, budem na kopci dřív než auto. Holka nezdržuj, kluci už odjeli, jsi mokrá, usuš se, ať jsi trochu normální a jedem, vezmem to zkratkou.

Sosna zvlčelý Myslím, že kdo si nedokáže připustit, že může zůstat sám, ten by se do vztahů neměl vůbec pouštět! Protože samota je lekce, kterou musíme zvládnout k tomu, aby mohla následovat lekce vztahová. Ale na druhou stranu právě toto nezvládnutí první lekce vede k mnohým krachům ve vztahu (vztazích), kdy člověk sám pak zůstává a téma samoty pak musí zpracovat tak jako tak.

A jaké pocity jsem u toho zjištění, že mohu zůstat sám, měl? Těžko říct... Možná osvobozující, ale žádná euforie. Ani žádný strach. Prostě jako když se podíváš na hodinky a zjistíš, že je 14:48. OK, vím, kolik je a že za cca 68 minut zapadne Slunce.
Jenže je tu otázka: Skutečně jsem si dokázal toto připustit až do morků kostí se vším, co to obnáší? Odpovím jako často na podobné úvahy: Nevím.

dan162 » Sosna zvlčelý Máme dva pojmy - samotu a osamocení. Myslel jsem si, že člověk se svým rozvojem vnímá samotu místo osamocení, ale ono se to zdá se prolíná. Asi jak něco je nevyřešené, tak vzniká při podnětech do nevyřešené části emocí nutkání, trýznivá potřeba nebýt sám, tedy osamocení, a současně (při podnětech oslovující vyřešenou část emocí) vzniká vítaná samota, bohatá, vnímavá. Ten koktejl se ve svém poměru mění s dalším seberozvojem, nenahrazuje se jeden druhým - takhle si to nyní myslím.

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Cohleda, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Hmm, říkám si, že asi nejlepší je se v tom nešťourat. Prostě to asi brát jako fakt (je 14:48. ok, vše je v pořádku)

Freja » dan162 Samota - osamělost.Sorry za korekci,ale výraz osamocení se mi zdá divnej

dan162 » Freja nechce se mi zkoumat mezi nimi rozdíl, ty ho vidíš, tak ok. Samota - osamělost. Jo aha, osamocení patří k osamění, jde o pocit vzniklý redukcí z většího počtu lidí.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vernal, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
S malými prestávkami som sama najmenej 35 rokov a na tejto situácii nevidím nič, s čím by sa bolo treba zmieriť podľa mňa je samota dokonale pohodový spôsob existencie

Arezet Tyhle myšlenky mě často přepadají,a když nadtím přemýšlím,cítím vnitřní prázdnotu a pocit,že není pro co žít.Jsem často ráda sama,ale cítím,že mám kolem sebe lidi,kteří mi jsou blízcí a tak samotu dávám.Kdyby ze dne na den nebyli ,můj život by přestal mít smysl, i kdyžbyc se pokoušela si ho najít skrz práci.

dan162 » Arezet Nahradit vnitřní prázdno prací jsem zkusil, je to konina, souhlas. Práce jako odvození sebehodnoty od výsledku práce, od postavení, od úspěchu je blbě, zatímco tvoření souladně se sebou už je paráda (i když to je taky práce). To, že je člověk pracovitý, je jen lákadlo ke scestí si tím zaplnit život.

Smysl se mimo sebe podle mne najít nedá. Mohu se zavrtat do nějaké teze typu "děti", ale ony odrostou a jsem zas k ničemu. Stejné jsou programy "výborný manžel", "taková a maková matka" , kdy zase odvozuji sebehodnotu od druhých místo od sebe.

Zkusil jsem být s druhými co nejvíc, energie dobrá, obsah kulhal, navíc jsem to nebyl já, a když zrovna nikdo poblíž nebyl, bylo to stejně blbé jako předtím, tedy tahle cesta je taky blbost. Energeticky to nabije, ale obsahově prázdno zůstává. Vnější orientace byl u mne únik od nějakého řešení, u introvertů to asi platí obecně. Nezbývalo mi než poslechnout intuici a vrátit se k problémům vlastním a řešit ty.

Arezet » dan162 Myslím,že když člově kzůstane sám,bez rodiny bez těch blízkých,že rázdno prostě cítí to je fakt a záleží,jestl ise přes to přenese a začne tvořit něco co ho bude držet.....ať práce, novou rodinu, něco co mu dává smysl,znám pocity,kdy jsem cítila,že nemá nic smysl a hrozně se s tím žilo i těžce se z toho zvedalo.

Tuatha Dé Danann

player » dan162 Přesně jsi vystihl jeden detail. Energie versus obsah. Člověk je sám sebou v podstatě jen ve své bublině nebo pokud třeba žije kvůli nájmu s někým...kýmkoli.
A samozřejmě - je to celé o smyslu života.

player Hele , Románku - nikdy , rozumíš , nikdy nemusíš být sám , když nechceš. Nemusíš třeba s někým píchat , ale rozhodně nemusíš být sám. Vždycky jsou možnosti , jak se samoty zbavit , pakliže je pro tebe těžko akceptovatelná. Vleť někam , kde jsou lidi. Změň svoje nastavení.

player » dan162 Jednou dávali pozoruhodný film , kterej se týkal právě , jak říkáš , té kompenzace prací.

Červený kříž nabral mladé lidi , aby jeli do indických hospiců pečovat o umírající. Šli tam mladí lidé , kteří v daném momentě hledali jakoukoli životní perspektivu. Bylo to na ro s opcí. Potom o tom ti jednotliví lidé mluvili , jako o nejkrásnějším roku svého živta. Vznikala tam absolutní přátelství , vznikly tam i páry , které se vzaly.

Drahomiluše » dan162 Když dva spolu žijí, ale ve skutečnosti spolu jen bydlí a žijí ne spolu, ale vedle sebe, tomu by se dalo říkat osamocení. A když ten člověk, co je vedle mne, někam odejde, vůbec samota nemusí nastat. Ale to si jenom myslím, skutečnost by pak třeba byla jiná, ještě jsou tu další faktory, jeden z nich je např, zvyk, po půl století se jistě nějaký vytvořil.
Asi záleží, jak člověk svůj stav vnímá, bud si připadá osamocen i v kolektivu nebo v davu, nebo je prostě momentálně sám, takže zažívá samotu. Ale oboje se může týkát i partnerství.

Drahomiluše Často jsem o tomhle tématu přemýšlela. Například já jsem moc ráda sama, jak doma, tak při toulkách přírodou. Ale co je moc, to je příliš. Být poustevníkem bych nedokázala. Samotu doma si přímo užívám, když se taková situace poštěstí.
Napořád nevím, nedavno jsem byla sama dva týdny a bylo to málo.

144 » Drahomiluše Zažít skutečnou samotu

Bez televize mobilu internetu

Bez sousedu obchodaku pracovniho kolektivu

Až pak

dan162 » Arezet Všechny vnější obsahy se mi ukázaly jako docasne a nepevne. Jediný pevný je ze sebe si myslím. A az kdyz mam pevný ten svůj, muzu plnit dobře vnější role. Ne obráceně. Pro mne to byla slepá ulička na 20 let. A stejne se pak vratis do okamžiku, kdy jsi přijala náhradní vnější obsah jako svůj hlavni program a volíš znovu co s tím samým problémem, jen o neco holt později.

Mici Angóra » 144 Ve tmě třeba