Smíření se s tím, že člověk může zůstat sám - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý » koczka.zlobywa Když vypojíš mozek, tak na to hned vlítneš. Pokud s vypnutým mozkem nezapomeneš na rande. Ale s vypnutým mozkem Tě to třeba nebude mrzet.
https://www.youtube.com/watch/…

Sosna zvlčelý Myslím, že kdo si nedokáže připustit, že může zůstat sám, ten by se do vztahů neměl vůbec pouštět! Protože samota je lekce, kterou musíme zvládnout k tomu, aby mohla následovat lekce vztahová. Ale na druhou stranu právě toto nezvládnutí první lekce vede k mnohým krachům ve vztahu (vztazích), kdy člověk sám pak zůstává a téma samoty pak musí zpracovat tak jako tak.

A jaké pocity jsem u toho zjištění, že mohu zůstat sám, měl? Těžko říct... Možná osvobozující, ale žádná euforie. Ani žádný strach. Prostě jako když se podíváš na hodinky a zjistíš, že je 14:48. OK, vím, kolik je a že za cca 68 minut zapadne Slunce.
Jenže je tu otázka: Skutečně jsem si dokázal toto připustit až do morků kostí se vším, co to obnáší? Odpovím jako často na podobné úvahy: Nevím.

dan162 » Sosna zvlčelý Máme dva pojmy - samotu a osamocení. Myslel jsem si, že člověk se svým rozvojem vnímá samotu místo osamocení, ale ono se to zdá se prolíná. Asi jak něco je nevyřešené, tak vzniká při podnětech do nevyřešené části emocí nutkání, trýznivá potřeba nebýt sám, tedy osamocení, a současně (při podnětech oslovující vyřešenou část emocí) vzniká vítaná samota, bohatá, vnímavá. Ten koktejl se ve svém poměru mění s dalším seberozvojem, nenahrazuje se jeden druhým - takhle si to nyní myslím.

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Cohleda, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Hmm, říkám si, že asi nejlepší je se v tom nešťourat. Prostě to asi brát jako fakt (je 14:48. ok, vše je v pořádku)