Nativita a dětství - Diskuze a zkušenosti

Háňa* » dan162 Jo, to jo taky často s někým soucítím. Akorát, že při tom netrpím. Prostě sou cítím - jsem přítomna jeho pocitu a rozumím mu. Popšípšám, pobudu, případně vyslechnu nebo se vyjádřím, když se to chce, ale nepřebírám.
Smutek na mě občas taky padne, na koho ne.
Ale obavy ... to asi ne, pokud mě okolnosti nedonutí třeba bojovat s medvědem - to bych asi obavy měla. Ovšem, jestli by mi v tom boji zrovna obavy pomohly, to si nejsem jista - strach spíš paralyzuje.

A ty cítíš smutek jen tak nebo z něčeho ?

player A sleduju to docela podrobně. Zjišťuju , že tam , kde vznikla traumata v dětství se to pak skoro nedá odbourat. Zresetovat. I ti , co jakoby tvrdí , že jsou šťastní , protože se od rodičů třeba trhli a nestýkají se s nima , tak se zase probouzí s tím , že to je vůči nim ohromná křivda. A tato skutečnost jim jejich štěstí ničí. Maj nevyřešený problém a hledají pomoc , byť jim třeba funguje vztah.

Tahle diskuse je hluboce filosofická.

Tady se řeší v podstatě příčina a důsledek a jde o to , zda je pravda v reinkarnaci nebo prostě ve skutečnosti , že v dětství se na román zkrátka zakládá...

dan162 » Háňa* Tuhle pozici ve středu, abych soucit neprožíval, zatím nemám. Oslovuje mi to něco ve mne, podobně jako další emoce. Byly rozumem dost potlačené, bagatelizované, rozplétám to, nerozumím si příliš. Obavy vyskakují často, ale ty nechávám proběhnout. Které nemají oporu v realitě, tak odezní samy. A zbytek prostě přijmu v nejčernější možné variantě a je klid, dopadne to stejně dobře. Smutek ještě nemám dešifrovaný, ani tak abych ho mohl uchopit, neuvědomuju si ho, ani jsem o něm donedávna vůbec nevěděl, je se mnou asi dlooouho.

Při boji s medvědem je otázka, zda ti zbyde nějaký prostor na něco jiného než děs a boj/útěk, obava je taková slabá, to spíš plánuješ v Tatrách túru a přemýšlíš, zda po tomhle chodníku v tuhle hodinu a nějakém počtu lidí za hodinu chodí medvěd.

Háňa* » dan162 Aha. Zřejmě tedy když soucítíš, vtáhne tě to, protože zároveň možná soucítíš i sebou - nějak si tu situaci ztotožníš s nějakou svojí, nedoprožitou a doprožíváš si ji ve společnosti "stejně postiženého" - to je možné. Takže tě vlastně nevtáhlo to jeho, ale to jeho probudilo to tvoje.

Co se týká obav, kdo kde chodí touto dobou, to vůbec nemám - dřív jsem občas taky vymýšlela scénáře, ale s tím jsem přestala už dávno. Zjistila jsem, že je to zbytečnost. I kdybych si vypočítala, že na 99% medvěda nepotkám, stejně to není jisté. Kdybych šla v Tatrách na túru, vezmu si prostě zvoneček, jako součást kápézetky. Ale obavu předem bych necítila. To až v okamžiku, kdy bych ho uviděla, jak se na mě chystá vystartovat.
Dešifrovaný smutek . V tom máme my, holky, často jasno.
Otázka: Proč jsi smutná ? Odpověď PROTOŽE PROTÓÓÓ, béééééé - to nám stačí

Nepříjemný druh smutku, a velmi častý, ale mívají lidi z toho, když se druzí chovají jinak, než oni by chtěli. To je ale jen sebelítost z toho, že druzí neskáčou, jak oni pískají. A to je kalamitní stav, to je potřeba si přiznat, pojmenovat a odbourat.

dan162 » Háňa* Soucit, ano přesně, tak to je. Mapuju kdy se probouzí, tady docela často. Ani tak ne při , spíš nějaká emoční bezmoc či co.

Obavy -chtěl jsem spíš ukázat rozdíl mezi obavou a strachem z medvěda. Když vystartuje, tak obava je nějak slabá emoce.

Smutek - jsem rád, že vůbec vnímám, že tam něco je, nějaké závaží staré desítky let, možná celý pytel.

Cože ? Holky se smutkem neznámé příčiny ? Aha možná myslíš když v rámci cyklu něco vyplave a není zřetelné co ?

Háňa* » dan162 Asi proto ji nemám - tu obavu. Je to tak slabá emoce, že to ani nestojí za to. To už si radši počkám a rovnou se poseru strachy, až na mě poběží. Když to muší bejt, ať to má alespoň grády .. A třeba mi to nakonec zachrání život, páč ho na mě přejde chuť, když budu kontaminovaná

S tím soucitem ... je to vlastně pro tebe dobré, protože se můžeš do sebe taknějak podívat prostřednictvím toho druhého - a přijít na to, kde máš ten problém ty - a zpracovat si ho.

To s těmi holkami byl trochu vtip, ikdyž to není ojedinělé. Prostě, když jsou smutné, tak pláčou. Vypláčou se a ono to přejde. Ale to jsou takové ty krátkodobé splínky.
Pokud máš někde pytel smutku, chtělo byho to vytáhnout ven, otevřít a podívat se, čím je to vlastně naplněný. Třeba už ty věci dávno nejsou aktuální a daly by se odložit, ale to nezjistíš, dokud ho nevytáhneš a neprozkoumáš. Možná tě tíží úplně zbytečně.

dan162 » Háňa* Chtělo by to vytáhnout, zatím nevím jak, už dlouho nepláču, natož když nevím nad čím a je to trvalé.

Naproti tomu soucit si takhle pořeším, chvíli je a chvíli není, to lze zmapovat.

Obavu nemáš, protože přijímáš vše, co může přijít. Navíc s důvěrou, že tím projdeš skrz. Maximálně zvoneček s sebou, ok.

Loen Napadlo mne, že rodiče toho udělali méně než si myslíme, že máme k odpouštění toho o něco méně, protože třeba 20% je náš příspěvek do problému, někde i více.
-----------
???

Měli si do teď pocit, že za všechny tvé problémy mohou tví rodiče...kteří si na tebe "jaktožto tabulu rasu" vybili své mindráky?

Vztah je vztah - má vždy dvě rovnocené strany - i když se jedná o rodiče a dítě...

PS: mám saturn, uran a neptun zakvadrátovanej ve 4.domě

dan162 » Loen Za všechno ?? Ne. Za něco ? Ne, na pozadí událostí jsem zvolil dočasná nouzová řešení, která zůstala natrvalo.

Ano, přesně to jsem chtěl říct, vztah má dvě rovnocenné strany, i u dítěte, napsala jsi to líp než já mnoha slovy, díky.

Zakvadrátovaného kdeco ve 4. domě - to znamená, že prostředí nehostinné, výsledek to neovlivnilo ?

Loen » dan162 hele jasně že ovlivnilo...a jak - u mě je otázka rodiny téma na opravdu hodně dlouho... a je to moje životní téma

jen chci říct, že na nikoho nemám pivku ... protože nikdo za nic vlastně nemůže... a že tím kým jsem, jsem i díky těmto nehostinným zkušenostem.

S rodiči jsem teď v pohodě a dokážu ocenit to, co při výchově dělali "dobře" a kde se fakt snažili... teď jako matka o to víc

dan162 » Loen Fajn, rád si počtu, až/když budeš mít chuť něco napsat.

Myslím, že pro toho, kdo pifku na rodiče ještě má, by pochopení dvoustrannosti vztahu pomohlo tu pifku nejméně zmírnit, aby stav, situaci mohl přijmout. Setkávám se s tím, proto jsem tak psal.

Jinak Rak, který nemá za téma rodiče/rodinu je snad jedině chyba v matrice :-))

HappyLu nečetla jsem diskusi,jen zadání,díky,super théma
nic není náhoda,ani to komu a kam se narodíme

Loen » dan162 jj, raci dostávají lekce skrze rodinu, je to tak

mé rodinné příběhy by byly na dlouho a ani nevím jestli bych je chtěla veřejně ventilovat - jinak mě pomohlo spíš jakései prozření ohledně vzorců, co se táhnou generace... a každé další zkušenosti se zapisují a jsou dál přetransformované... to byl můj spouštěč odpoutání se od křivdy

edit:

Respektovat a být respektován - tám bych ve výchově ráda začala...ale je to fuška už teď a to je malému jen 14m

dan162 » Loen Vzorce, které se táhnou generace...myslíš emoční nákazu, pozvolně s každou generací ztrácející sílu ? Něco asi jako když já dostával ručně co proto a pak na své děti jsem byl už "jen" přísnej ?

Loreena Mckennitt » Loen

Loreena Mckennitt » Loen tiez by som chcela male, ale len z jedneho dovodu - zistit, ci dokazem z neho vychovat poctiveho cloveka.. teoriu mam zmaknutu ale je to chaby dovod drzim ti palce

Loen » dan162 Noo... spíš bych se mrkla když já dostávám, táta dostával... co vslastně toto způsobilo... (samozřejmě někde se ani nelze dopátrat) ... vidím své prarodiče, znám je a vím jak vychovávali své děti...znám sevé rodiče a prostě ti secvakávaj vzorce, proč to čo ono dělají...znám to jak byli vychovávaní prarodiče.,.. atd... mám pocit, že čím víc toho treálně vím, tím víc se mi to propojuje do sítě a dává smysl a ty vrozce prostě vyjíždí ven... Ale jsou i zapeklitější věci... protože si s sebou nějak neseme to, že předci nějak prožili traumata války, byli znásilněni a bůh ví co ještě... a všechno se to nějak projeví... a myslím že ty emoce neztrácíc sílu, jen se stávají čím dál podprahovějšími...

většinu mého těhotenství jsem chodila na terapii (prostě to tak nějsak přišlo a vyšlo, ale rozhodně to pčišlo vhod...byl to výzkum)... po pár měsících mi terapeut říká, že jsem těhotná, ale že vlastně vůbec neřeším své těhotenství, ale furt řeším svou původní rodinu, tak sem mu na to řekla, že mám pocit, že toho musím pro dítě co nejvíc vyčistit... a že mám od dětství pocit, že na svých zádech tahám neskutečný balvan mixlý z obou rodinných větví a z toho, jak nikdo nic neřešil (což není pravda, ale mě to tak připadalo... )

dan162 » Loen Dík za odpověď. Ok, aspoň vím, proč u svých rodičů zkoumám co bylo pro ně normální, v čem vyrůstali...jenže táta říká že měl krásné dětství a nevěrohodně nic k tomu a máma semo támo nerada něco pustí. Zajímavé bylo vyprávění mámy o strachu její mámy ze znásilnění od Rusů po válce, o životě ve sklepě i když válka skončila. O téhle babičce se říkalo, jaká byla hodná, já ji viděl jen párkrát, byla mírná. Mámino vyprávění o tom, jak její táta v naštvání honil děti kolem stolu, že otcové mají na to právo a ony s úsměvem mu zdrhly, to zase bylo jejich právo, pak ségra, to už tu říkat nechci...asi rozumím jak to myslíš. I když podprahovost je na mne už vyšší dívčí

Loen » Loreena Mckennitt No právě, teorie je jedna věc...ale ta praxe... mít dítě je holt ta nějvětší škola sebepoznání

dan162 » Loen to je ta lepší varianta. U mne tomu tak nebylo. .

Loreena Mckennitt » Loen to ti verim... a narocna na sebaovladanie, nie?

Buddha/2 Nevíš proč to furt čtu jako "Naivita z dětství" ?
Dokonce i s brejlema

dan162 » Buddha/2 Protože mozek nedává plnou pozornost tomu, co si myslí, že mu je jasné.

Co Naivní melta, Nativní metla ?

Buddha/2 » dan162 metu metlou meltu, nativně i naivně

player » Buddha/2 Mám to stejný , taky od včerejška jsem naivní , ne nativní. Asi prot , že nevím , co to znamená...