Podivné hrátky Osudu a mého Ega - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » . Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ganesh, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tyjo.. odkdy říkáš Sosnovy "lidi" ?

Mimochodem, ve Tvém případě půjde spíše o dva vytlemené melouny, ne?

Buddha/2 » . No jo, ale co když ti cpou pomeranče a ty máš ráda grepy ?

Najdise.cz » Ganesh Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
melouny?!
Viděls někdy moje prsa? (opovaž se říct, že jo )

Najdise.cz » Buddha/2 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Grep je jen mutant udělaný z pomeranče, takže když to někdo takhle prožívá, je to debil

Uzsomtudlho Nie je to taká výnimočná situácia. Poznám to dobre.
Najviac sa mi toto prešľapovanie na mieste pomohol prekonať hnev.
Z pomsty som sa dokázal prekonať a spraviť, čo som mal v pláne.

Odplata spočívala v tom, že sám sebe som život zlepšil. Aby som ukázal, že budem na tom dobre. že sa nenechám pokoriť.

Mars je zrejme najlepší pomocník, keď človeka drží na mieste neistota a strach.
Mám na to obšírnejšiu teóriu, ale v skratke: sedieť, báť sa a preberať si všetko dookola môžeš až do smrti a pretrpíš tak celý život.

Alebo začneš už dnes niečo robiť a do roka uvidíš výsledky. Preto napríklad neuznávam guru a sebazlepšujúce knihy.

Vždy nájdeš veľa receptov, čo robiť. Ale problém, ktorý nikto nikdy nevyriešil bol, ako sa naučiť vymeniť obavy za pohyb. Jednoducho sa rozbehnúť a už sa nezastaviť.

Mali by sme si zvyknúť "rituálne zavraždiť strach" a postupovať jednoducho podľa nejakého plánu.

Ego, ja, to bude vždy prvým terčom tvojich obáv. Strach je hladný zbitý pes. Nepovieš si: "no, musím ísť k nemu do klietky a nejak sa s ním popasovať." So strachom sa pasuješ celý život, ak ho mieniš riešiť a rozoberať.

Rdšej veľmi nemysli a tú mozgovú kapacitu použi proste len na racionálne seriózne plánovanie, ako tie sny dosiahnuť.

Ale nie, letom snami ako Falco, ale krok po kroku "akademicky."

Svetlonošk.a Milý kocouře Mivíku,
Som v práci na 12 -tke a tak mám čas ti ráno napísať svoju osobnú skúsenosť a môj názor, ak ťa to zaujíma.
Veľmi dobre poznám to, o čom píšeš...nie, že by sa mi v štúdiu nedarilo, to šlo výborne, ale to sebapreasadenie sa, resp. sebapomoc, ktorá mi, podobne ako tebe, neskôr v živote, šla hladko pre ostatných a mizerne pre mňa.
Sú tam dva faktory: málo sebalásky a karmická pomoc / dohody uzavreté pred inkarnáciou/ s ostatnými.
Tak cca do 30-tky ( keď je človek ešte mladistvo priebojný )to ešte šlo a ani som nad ničím moc nepremýšľala. Už ale v 26 sa to začalo nenápadne meniť a v 33-ke to už bolo jasné...Najprv som toto mala v práve, že som iným dokázala pomoct viac ako sebe a potom v alternatívnej medicíne, kde som mala syndróm tzv. karmockého liečiteľstva, ktorý sa prejavoval tým,,že som každému chcela pomôcť aj keby som sa pri tom úplne vyčerpala, tak trocha páchanie dobra:-)Potom sa to troška zmenilo, na "všetko môžem nič nemusím" a potom na "nič nemusím".
To bolo v jednej línii.V druhej som zistila, že aj keď sa na uši postavím, viem, že niečím si musím prejsť a "odžiť" si to, aj keď sa mi to nepáči.To sú tie následky, ktorých príčiny som vytvorila v minulosti.
Teraz pozorujem moje obmedzujúce názory a predstavy a v duchu hesla " všetko je možné", si pre seba predstavujem tie najkrajšie scenáre pre mňa, v súlade s Božím plánom a najlepšie pre všetkých zúčastnených a postupne sa to mení.
Samozrejme, že posledných 20 rokov na sebe intenzívne pracujem, žijem vedomý život a "prijímam, aj keď nerozumiem". Niekedy mám pocit, skoro istotu, že všetky predošlé životy som sa rozhodla "odkarmiť" v tomto živote a je to jazda na horskej dráhe...Niekedy viac či menej s odpočinkom, ale neustále.
Keď to zhrniem, vyzrela som, čokoľvek sa mi v živote stane, zvažujem, či je to vhodné i pre mňa, nielen pre ostatných a i keď sama seba ešte nekladiem na 1. miesto , aj keď by som mala, posttupne sa všetko lepší.
S pokorou a vierou v lepší zajtrajšok prijímam to, čomu nerozumiem a žijem.
Svetlonoška

dan162 » Uzsomtudlho Jóóóó !

dan162 » Sosna zvlčelý Tahle tvoje metafora se mi zatraceně líbí, děkuju za ní. Nádhera v kozorohovi .

kocour_mivik » Svetlonošk.a Milá Svěrlonoško,
moc ti děkuji za rozsáhlý příspěvek k tomuto tématu
Odpovím ti do vzkazníku
Milan

Háňa* Jednoduše:
Asi je tvým úkolem okusit a ověřit si na vlastní kůži, že doklady o absolvování všech možných institucí nejsou nutné k tomu, aby člověk měl hodnotu, byl ceněn a hoden úcty. To může být i bez toho - třeba "jen" pro svoji vrozenou moudrost nebo jiné vlastnosti. A nebo taky nemusí i s tím.
Možná jsi někdy v minulém životě, možná i v tomto, lidmi bez vzdělání (razítek ze škol) pohrdal a považoval je za méněcenné - v životě neúspěšné. Možná to dokonce ještě trvá. Třeba proto, že jsi k tomu byl doma veden nebo z nějakého jiného přesvědčení. A teď si jen ověřuješ, že to je blbost - že hodnota člověka nezáležíí na počtu razítek nebo vyhraných bitev a že úspěch a uznání nelze vystudovat ani jinak uměle vydobýt.

Marhon zvláštní, asi sem zrovna tohle měla číst.
když sem byla na střední, tak se mi stala stejná věc, jak píšeš.
na závěrečný zkoušky sme měli asi 34 nebo 64 otázek, to už si vážně nepamatuju. a tenkrát sem si všechny vypracovala, učila sem i ostatní a asi poprví v životě sem si vážně věřila. písemný, praktický byli ok a na ústní sem napochodovala s takovou jistotou, jak všem, co mě topili, ukážu, že nejsem žádný blb. no, jak to dopadlo?
vytála sem si otázku číslo jedna. a to byl problém. sice to byla nejjednodušší otázka, jenže tím, že byla číslo jedna, byla na první stránce v sešitě, nadepsaná úplně nahoře, což způsobilo to, že sem jí přehlídla. takže sem uměla perfektně všechny otázky od čísla dvě.
tenkrát sem odpochodovala s trojkou a sklopenýma ušima. uznávám, že tenkrát mě to zase až tak nevadilo, vypadla sem, ale teď, po těch letech si i díky tomuhle uvědomuju, že vlastně pokud sem něco já moc chtěla, tak to nikdy nevyšlo. vyšlo většinou jen to, co chtěl po mě někdo druhý. pokud se do něčeho pustim s vlastní potřebou, touhou, tak to krachuje nebo mi do toho pořád něco leze. ale když mi někdo řekne udělej tohle, tak to vychází. a to od banálních věcí, až po ty důležitý. takže si vlastně, tak nějak plnim cizí sny.
zrovna dneska pro mě příhodný téma a mam dojem, že mi to něco vysvětlilo.
tak díky, že si se zeptal.
zvláštní, proč sem tě zrovna dneska našla u sebe na profilu?
že bych zase začala věřit na náhody?

Yaretzi v prvej chvíli ma napadlo to isté :
kozoroh ... ambície ...

ibaže ... čo ten pocit nezdaru ?

Ako tak nad tým premýšľam, prihodilo sa mi niečo podobné - nie to isté, to netvrdím, ale podobné. Od začiatku školských liet som bola výborná žiačka. Až do istého bodu. Vtedy som akoby stratila dôveru - v seba. Stalo sa mi to dvakrát. Po prvý raz mi pomohla moja učiteľka, ktorá to videla ... po druhý raz mi nepomohol nik, až kým nezasiahol osud a neuviedol veci na pravú mieru ... ešte som to nezisťovala presne, ale až teraz nedávno som sa dozvedela, že mám Asc na hviezde Regulus. Šťastná hviezda. Možno práve toto bol ten "zásah". Keby sa to však nestalo ... nuž, neviem, aké by to malo následky. Možno by som sa proste musela pozviechať sama a tú stratenú sebadôveru nejako znovu znova nadobudnúť - takisto sama. Možno by som musela dopadnúť až na samotné dno, aby som sa mala od čoho odraziť ...
Možno aj ty si uviazol ... niekde v medzipriestore. Možno tiež ide o stratenie a znovanadobudnutie dôvery v samého seba ...:)

kocour_mivik » Háňa* Díky za obsáhlý příspěvek,
může se to tak na první pohled sice zdát, leč tady nejde zdaleka
jen o vzděláni, ale o úspěch a tím i do jisté míry naplnění života..
Má karma bude asi hodně komplikovaná..
Věz že se tím trápím celý život a občas si i velmi mírně méněcenný připadám
Zdraví
Milan

kocour_mivik » Yaretzi Zdravím,
zní to zajímavě, zamyslím se nad tím.
V každém případě ti děkuji za odpověď
Milan

Arezet Ahoj kocoure ač je mi teprve 27 let, můžu říct,že mám stejnou zkušenost.
Příjdu si,že lezu na horu,supím u toho nikdo nepomůž,neukáže cestu,ale lidi kolem mě jedou po lanovce.
Uvědomila jsemsi,že jednou až se mi to povee a já na to vše příjdu,tak se budu moc radovat a řeknu si jo stál o to za to(věřím v to jinak nevím jak je to frustrující,tak byhc to vzdala nejradši kolikrát.


Jako jiní co už tu psali,když pomáhám druhým dokážu zářit a je mi někdy líto,že nikdo neví,že jsem to byla já kdo tomu dopomohl,že byhc ráda aby můj úspěch byl vidět,ač mě aspoň u srdce hřeje pocit,že jsem byla k něčemu platná..bavíme mě pomáhat

Jen bych ráda taky sama zazářila,kro mtoho už dlouho hledám směr kudy jít.

Prošla jsem si obdobím,kdy jsem byla neskutečně vycucaná z pomoci druhým a na sebe jsem kašlala.
Jednu dobu jsem měla pocit,že je to můj smysl života pomáhat druhým,ale vlastně jsem si uvědomila,že mi něco v životě chybí a tímhle to zaplácnu,abyhc měla klid.

Řekla byhc ti,nikdy není pozdě....

Bylo období,kdy jsme is každý den na papírek psala aspoň 10 úspěchů za ten den, nebo celkově jsem zhodnotila svůj dosavadní život s tím,že každá věc c ose mi povedla(i když přízemní nic zvláštního)....

Určitě si doháhnul za svůj život dosti úspěšných věcí,aˇtse ti zdá,že toho moc nebylo...ale znám tvý pocity..

kocour_mivik » Arezet Díky, za povzbuzující slůvka, zvedají mě z prachu země a dávají naději, to nemylsím ironicky..
Jistě, nějaké úspěchy mám za sebou, leč právě v tom na čem mi nejvíc záleželo, se úspěch opoměl
dostavit, sand právě proto, že mi na tom hodně záleželo.
Schválnost, záměr kdo ví ?? Snad Bůh a Osud

kocour_mivik » Yaretzi Díky za zajímavou reflexi,
taktéž jsem byl výborným žákem tedy s výjimkou tělocviku a ručních prací, tam jsem věru nejen nezářil, ale
propadal jsem se do temnoty.. Jenže občas sled úspěchů byl přerušen zákeřným sleháním a pádem
"na hubu" a to byl zdroj až patologické nedůvěry v sebe sama a pohrdání..
Padl jsem na ústa a zůstal trče v meziprostoru s ochromenými křídli..
a pochroumaným sebevědomím. Zákeřnost oněch pádů majících charakter úderů z čistého
nebe z příčin mě neznámých mi připadal dost podlý...
a tak dál dlím v onom smrdutém meziprostoru.
Přeji ti moc krásný den
Milan

kocour_mivik » Marhon Zdravím,
vypadá to jako náhoda, leč jsem přesvědčen skálopevně, že náhody neexistují,
mohu se vykázat v tomto směru podobnými zážitky..
Věci dokonce došly tak daleko, a Osud v tom byl důsledný,
že čím větší sanhu jsem tomu dával, tím měně to šlo do hlavy
a já věděl, že je to jen schválnost, že zkrátka z nějakého důvodu na tu
pusu padnout musím a že tudíž budu za Outsidera aniž bych chtěl
Následovalo zoufalství a hodně velká nenávost vůči sobě.
Cítil jsem se méněcenný, marný a k ničemu..
Ta nenávist byla v tu chvilku hodně velká..
Přeji krásný den
Milan

kocour_mivik » Svetlonošk.a Zdravím,
nemohu říci, že by se mi ve studiu nevedlo, patřil jsem k premiantům už na ZDŠ,
i na gymnáziu, leč tu a tam mě Osud tím selháním zhodil do propasti a to zrovna v tématech o kterých jsem spíše veděl i cítil, že jsou klíčová a důležitá,mimo jiné proto, abych a možná to zní hlpupě upevnil svou chatrnou sebedůvěru a děravé sebevědomí, již tak dost bičované.
Nejvíce se to projevobalo na vysoké škole, a dopadalo to dokonce tak,
že jsem se cítil jako budižkničemu, bezcenný a marný..
Zajímalo by mě, proč jsem si to musel odžít..
Zatím jsem ovšem nedispěl do stádia přijímat a odžít a snažím
se bouřit.. To ovšem nebude asi správný klíč k otevření
těchto tajemných dveří..
Často jsem při takovím pádu byl zoufalý, nešťastný a brutální
a velmi bezcitný, počítám že to je důsledek toho prožitého
Přeji krásný den
Milan

Yaretzi » kocour_mivik Máš pravdu, búriť sa určite nie je ten správny kľúč. To, čo popisuješ - že pri pádoch bývaš zúfalý, nešťastný, brutálny a bezcitný ... to sú príznaky odporu. Klásť niečomu odpor nemá zmysel, lebo to, čomu sa brániš, má tendenciu pretrvávať ... ale to určite vieš aj sám :)
Tiež sa to učím - prijímať, čo prichádza, neodmietať to, čo je ...
Keď niečo chcem, je veľmi dôležité naučiť sa nevytvárať vnútorný tlak.
Keď niečo VEĽMI chcem, (lpenie), takisto je užitočné položiť si otázku, prečo to tak veľmi chcem ... prečo je to pre mňa tak dôležité, a pokúsiť sa nájsť na ňu odpoveď. (A ... naozaj je to také dôležité ? ... a pre koho, pre ktorú časť mojej bytosti ? ...atď. "pomocné" otázky)
Keď niečo chcem, a nedostávam to, tak mi pomáha povedať si, že to, že to nedostávam, je pre mňa najlepšie - pretože buď na to nie som pripravená, alebo to nie je pre mňa ... a namiesto toho dostanem niečo lepšie

(Hlavné je nevytvárať ten tlak-)

kocour_mivik » Yaretzi Zdravím a do jisté míry souhlasím,
odpor nemá smysl i když je spontánní reakcí na danou situaci a celkem pochopitelnou.
Ovšem namlouvat si, že důvod toho že jsem to nedostal tím, že na to nejsem připravený,
případně to nneí pro mě je a to se nezlob jen berlička..
i když zdůvodnění zdá se rozumné
Přeji ti krásný den
Milan

kocour_mivik » Háňa* Zdravím,
k mé vleké lítosti, je to trošku jinak..
Samozřejmě se lze podepsat pod to, co jsi napsala o vztahu hodnoty člověka a absolvování možných institucí,
kde je výstupem jistý certifikát, diplom, vysvědčení či osvědčení..
Leč o to mi nešlo.. Ve hře je okolnost selhávání duševních schopností, plodící pochybnosti nejen ve mě samotném, ale
i okolí.. Nemožnost se na ně spoolehnout nedůvěra a poté nenávist k sobě samotnému se vším nechutným, co se
paralelně s tím objevuje.
Přeji krásný den
Milan