Dítě v nás

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Láska a vztahy > Detail diskuze

16.11.2016 - 13:01

dan162

Dítě v nás

Poměrně často narážím při zkoumání příčin osobních problémů na téma dítěte. Každý si své dítě neseme s sebou. Jde o dobu, kdy dítě bez naučených bariér v sobě vidělo něco, co dnes už k vidění není, bylo samo sebou v mezích, které vytvořili rodiče a okolí. Malé dítě je si myslím bezprostřední, opravdové, sobecké, citlivé na emoční prostředí, snadno nadchnutelné, učící se nápodobou, veselé. Smutné dítě je diagnóza, nejspíš rodičů.

Má návrat k dítěti v sobě smysl ? Dají se tak odstranit problémy tehdy vzniklé, po nějakou mez věku a vzpomínek, ale chování dítěte je pro druhé obtěžující. Když jsem nechal své dítě jednat už jako dospělý, chlap Rak je celý život dítětem, tak synek mi řekl, že se mnou moc nechce chodit do kina. Je bezprostřednost, opravdovost, nadšení to, proč stojí zato dítěti v sobě dát prostor, rak nerak ? Tuším že ne, ale neumím to zdůvodnit. Nebo jo, jako první cesta k uzdravení (narovnání emočních zlomů), obnovení spojení s malým človíčkem prožitkem a pak jít dál nebo není takový prožitek obnovení potřeba ?

Protože tu je ráčků dost a lidí s porozuměním / nadhledem taky, tak otevírám toto téma k probrání.

Stránka: 1 2 3

Řazení:

18.11.2016 - 13:46 | Filtr

dan162 » Loreena Mckennitt

A tunel, postavíš mi tunel pro mašinku ?

18.11.2016 - 19:00 | Filtr

Buddha/2 » dan162

Nic

.
Jen koukám jaký směr to tu nabralo :20:

18.11.2016 - 19:04 | Filtr

dan162 » Buddha/2

Nu byl tu dotaz, co si představuju pod vnitřním dítětem, tak jsem to slovně popsal a pak ilustroval. Zatím tu je klid :7:

18.11.2016 - 19:24 | Filtr

Buddha/2 » dan162

Já myslím, že z hlediska psychologa je to dostatečně dětinská představa :4:

18.11.2016 - 20:02 | Filtr

Loreena Mckennitt » dan162

samoska

v lete tunel, v zime iglu.. to bude krasne :75:

18.11.2016 - 20:03 | Filtr

Loreena Mckennitt » Buddha/2

vnutorne dieta nie je otazkou veku, nemyslis? :4:

18.11.2016 - 20:06 | Filtr

Buddha/2 » Loreena Mckennitt

No to asi ne, ale dětinskost ano :4:

18.11.2016 - 20:09 | Filtr

Loreena Mckennitt » Buddha/2

no vidis, u niekoho asi nie :61:

nevadi, dokazem s tym zit :61:

20.11.2016 - 23:15 | Filtr

Lahodny poeta

https://www.youtube.com/watch/… :97:

21.11.2016 - 09:11 | Filtr

dan162 » edeka

Nejsem v téhle věci žádný terapeut, natož zkušený, takže to co píšu nutno brát s rezervou. Přemýšlím, zda krok jedna může být přijmout to blbé v sobě za své, to by bolet nemělo. Podívat se na své blbé vlastnosti jako na svou novou dceru/syna, malé dítě, které má ty stejné vlastnosti. Vím pak, že to je sice blbá vlastnost/reakce/pocit, ale přijímám to, mám přece pro svou krev pochopení, patří ke mne. Díky tomuto malému odstupu ale už mohu pozorovat jaksi zvenku a pomáhat mu, vyskočím z negativního postoje jako k něčemu cizímu ve mne.

21.11.2016 - 09:21 | Filtr

dan162 » bubobubo

Pro mne bylo zajímavé si uvědomit, jaké byly dětské pocity ve srovnání s dnešními. A už tím srovnáním jsem pochopil, že mohu navázat na sebe, že není nutné nic napodobovat, odkoukávat vnější znaky...

21.11.2016 - 09:39 | Filtr

dan162 » Buddha/2

Oddělím asi pojmy:
- dětinskost = hodnocení dětského chování dospělého člověka. Negativní jen v případě, když je takové jednání upřednostněno před respektováním druhých (dětské povlečení nevadí, ale žádná pomoc doma ano).
- dítě v sobě - uvědomění si nesocializované prožitkově orientované části sebe (zajímavost z wikipedie : Holandský filosof Johan Huizinga kritizuje moderního člověka, že se v mnoha ohledech chová jako dítě: vyhledává banální rozptýlení, senzace a masová představení, podkládá druhým špatné úmysly, je netrpělivý vůči jiným názorům; je vrtkavý, ale svéhlavě prosazuje svoji svobodu, kterou chápe jako naprostou volnost v jednání)
- vnitřní dítě - nedokončený vývoj z dětského věku, způsobený nějakou tehdejěí emocionální podvýživou a přetrvávající v dospělosti.

21.11.2016 - 19:39 | Filtr

Buddha/2 » dan162

"vnitřní dítě - nedokončený vývoj z dětského věku, způsobený nějakou tehdejší emocionální podvýživou a přetrvávající v dospělosti."

Tak tady se rozcházíme. Tomu, jak to chápu já, se hodně přiblížila Exit: ... "dítě v sobě" je beztak jen takový pracovní název pro časti nás, které uvízly kdesi v čase".

Tedy ne nedokončený vývoj, ale to původní s čím jsme se narodili. S čistým vnímáním necenzurovaným názory, s "naivním" přístupem k okolí, který (na rozdíl od citovaného filolosofa) nepodkládá druhým špatné úmysly. A vůbec, říct že dítě vyhledává banální rozptýlení je leckdy čistá arogance - ono to tak vypadá z pohledu dospělého - a to třeba jen proto, že ON má přece KULTIVOVANOU zábavu (o tom se ale dá velice často úspěšně pochybovat :2:

). Je to možné říct jen díky tomu, že dospělý není schopný empatie a tak si dětský poznávací proces vykládá po svém (blbě). Pro dítě je senzací všechno, takže tenhle pojem pro něj nemá smysl. Masové představení ho může zajímat úplně stejně jako králičí bobek ... - už jsem toho filosofa rozebral dostatečně :21:

21.11.2016 - 19:53 | Filtr

dan162 » Buddha/2

Aha, takže pro tebe (jestli tomu dobře rozumím) je vnitřní dítě chtěná vzpomínka, zatímco pro mne to je ta nedovyvinutá součást. Tu chtěnou vzpomínku nemám ve vnitřním dítěti, mám ji v sobě, nafurt, kdykoliv po dítěti sáhnu, snadno, ale po tom zdravém dítěti, že mi nechtějí pustit Méďu Béďu si už nevydupávám. No ale když se mi nechce luxovat, a hledám jak se z toho vyzout, tak to bude stejně dobře po ruce i to vnitřní dítě :-(

Toho filosofa jsem tam dal jako zajímavost, je v tom cítit nějaké jeho zklamání, že dostatečně atraktivní jsou základní emoce a ne ty složité (kulturní). Ano, rozebral jsi ho dostatečně :-))

21.11.2016 - 20:16 | Filtr

Buddha/2 » dan162

Ne, nerozumíš.
Žádná vzpomínka.
Je to ten původní způsob vnímání světa - je dokonalý takový jaký je, nedovyvíjí se. To čemu říkáš vývoj je nabalení balastu.
Možná si nerozumíme díky tomu, že dítě se vyvíjí. Já mluvím o dětech cca do dvou let, takových které dokáže zaujmout jakákoli "hloupost" - nepřemýšlí o ní, nehodnotí, nemluví. Některým to zůstane o něco déle - to když mají maminku, která je ustavičně nepoučuje a nevytrhává je z toho. To vzdorovité dítě vzniká až jako další fáze - po buzeraci okolím (musíš, nesmíš, dělej, nedělej :21:

). Ale tomu už bych neříkal vnitřní dítě, spíš vnitřní puberťák :4:

22.11.2016 - 00:30 | Filtr

dan162 » Buddha/2

Ok, ponechame stranou pojem vnitřního dítěte, alias vnitřního puberťáka a léčbu tehdy vzniklych emocnich zranění. I tak vzniká otázka, zda je dobré se snažit obnovit přístup ke světu dvouletého dítěte. Na začátku vlákna jsem si myslel ze ano, po tarotu si to nemyslím. Schopnost přijímání je nádherná, ale není to vnímání. Bezprostrednosr je prosta pozdějších omezení vlastních i cizích, je to první dobry krok ke vnímání z mého pohledu poté, co člověk opustil "mít" .

22.11.2016 - 09:32 | Filtr

Tuvalu » UreaNayal

podivala jsem se na to video, ale hned jsem vypla

tyto neoholeni neucesany psychologove, nemužu ani citit.
vydim to často i tady v ch, ten zevnejšek je proste odpuzujici, sorry že to tak řikam

a jeste maji titi lide takovy potixhoučky hlasek, jako farář, de mi mraz po zadech

ale každy ma jine vnimání
:17:

22.11.2016 - 12:25 | Filtr

dan162 » exit

Když bychom to nějak nenazvali, tak se nedomluvíme. Rozumím správně, že vnímáš hlavně širší problém poztrácených kusů sebe, které nám brání být "celejším" člověkem ? A vnitřní nebo jaké dítě je jen jedním z časů, kdy se kusy sebe často ztrácejí, bez potřeby takovou dobu oddělit jako specifický fenomén ?

Že malé dítě není celistvé ? No není, je jen vnímavé, nemá naučené emoce, neumí nakládat s energií, myšlenková rovina čistá, u staršího dítěte vzniklé ego. Celistvost si představuju jako spojený svět vnitřní a vnější, odvozený z vnímání, bez oddělujícího Já, využívající vnější energie, a to dítě nemá.

Celistvost jako snoubení duše a hmoty ?

Co myslíš tou transformací ?

22.11.2016 - 13:41 | Filtr

Buddha/2 » dan162

Nevím jestli se můžeme domluvit :25:

, zatím mám spíš dojem, že si každý napíše své a tím to končí.
Ale sám jsi mi hodil lano ve vedlejší diskuzi - jak píšeš o stromku. Tak nějak si představuju bezprostřednost - já jsem to pojmenoval jako způsob vnímání (vnitřního dítěte) - což si klidně škrtni, je to jen pracovní název. Jen nevím, jaký další krok k tomu chybí - z mého pohledu to buď je, nebo není ...

22.11.2016 - 13:47 | Filtr

Buddha/2 » exit

Jasně, jsou to názvy konceptů. V něčem je to užitečné kvůli domluvě a v něčem zas zavádějící - zatím mě ale nenapadá jiný způsob komunikace.
Holt si tam každý dosadí/vezme si z toho to své :5:

22.11.2016 - 14:09 | Filtr

Buddha/2 » Tuvalu

Jojo

. Sympatický pán. I názorově :15:

22.11.2016 - 14:16 | Filtr

Loreena Mckennitt » Tuvalu

ten opis.. :61:

"tyto neoholeni neucesany psychologove, nemužu ani citit. "

idem z uradu a navrhujem cedulku "pred vstupom do budovy sa umyte a nepozivajte alkohol".. mam pocit, ze moje cuchove bunky ostali nezvratne poskodene.. :23:

holt, 21. storocie nedorazilo ku kazdemu :61:

(nejdem Danovi prasit, uz som ticho :14:

)

22.11.2016 - 14:25 | Filtr

dan162 » Buddha/2

Vnímání ale není jedinou schopností, kterou malé dítě má a dospělý ji cestou může ztratit. Bezprostřednost je řekněme bezbariérový projev, shoda mezi vnějškem a vnitřkem. Ztratit se ale dá postupem času nejen tato bezprostřednost, tak i schopnost vjemu / schopnost nehodnocení (vnímání tak, jak stromek je). Stromek viděný dítětem a běžným dospělým a vnímavým dospělým jsou úplně jiné stromky. Vrátit se k dětskému stromku je lepší než dospělácký stromek "rozmazaná šmouha" za oknem auta, ale ještě lepší je stromek vnímavého dospělého.

Mírně se vrátím ke vnitřnímu dítěti a dám ho na stůl znovu - jak jsem pochopil, tak jde o souhrn vnitřních umělých bariér, které zamezují energii v těle volně téci, a vznikají pnutí (nutkání, tlaky, touhy). Nemáme rádi, když tato energie se uvolňuje bokem, od agrese po předstírání a omylem tu nelibost člověk směruje na vnější projevy (protože nedosáhne, neumí pojmenovat vnitřní příčiny). Projevy jsou jak od malého dítěte, nedospělé, asi proto ten termín vnitřní dítě, i když může jít o problém vzniklý kdykoliv později (nejen v dětství).