Dítě v nás

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Láska a vztahy > Detail diskuze

16.11.2016 - 13:01

dan162

Dítě v nás

Poměrně často narážím při zkoumání příčin osobních problémů na téma dítěte. Každý si své dítě neseme s sebou. Jde o dobu, kdy dítě bez naučených bariér v sobě vidělo něco, co dnes už k vidění není, bylo samo sebou v mezích, které vytvořili rodiče a okolí. Malé dítě je si myslím bezprostřední, opravdové, sobecké, citlivé na emoční prostředí, snadno nadchnutelné, učící se nápodobou, veselé. Smutné dítě je diagnóza, nejspíš rodičů.

Má návrat k dítěti v sobě smysl ? Dají se tak odstranit problémy tehdy vzniklé, po nějakou mez věku a vzpomínek, ale chování dítěte je pro druhé obtěžující. Když jsem nechal své dítě jednat už jako dospělý, chlap Rak je celý život dítětem, tak synek mi řekl, že se mnou moc nechce chodit do kina. Je bezprostřednost, opravdovost, nadšení to, proč stojí zato dítěti v sobě dát prostor, rak nerak ? Tuším že ne, ale neumím to zdůvodnit. Nebo jo, jako první cesta k uzdravení (narovnání emočních zlomů), obnovení spojení s malým človíčkem prožitkem a pak jít dál nebo není takový prožitek obnovení potřeba ?

Protože tu je ráčků dost a lidí s porozuměním / nadhledem taky, tak otevírám toto téma k probrání.

Řazení:

16.11.2016 - 14:54 | Filtr

Buddha/2

Promiň, ale otázka je tak mlhavě/široce formulovaná, že se nedá odpovídat jinak, než široce pojatým elaborátem - a do toho nejdu :41:

.

Jako jo, v některých věcech to smysl má, ale aby sis hned běžel kupovat dudlík za účelem dokonalého návratu :4:

to zas ne

16.11.2016 - 15:06 | Filtr

dan162 » Buddha/2

Tss. Jsa vyzbrojen dudlíkem, plyšáčkem a revolverem překonám každý ústrk :61:

Neprominu, nejmíň minutu !! :2:

Téma je široké záměrně, uvidíme kam odpluje.

16.11.2016 - 15:11 | Filtr

Buddha/2 » dan162

No jo, já to tušil :4:

18.11.2016 - 19:00 | Filtr

Buddha/2 » dan162

Nic

.
Jen koukám jaký směr to tu nabralo :20:

18.11.2016 - 19:04 | Filtr

dan162 » Buddha/2

Nu byl tu dotaz, co si představuju pod vnitřním dítětem, tak jsem to slovně popsal a pak ilustroval. Zatím tu je klid :7:

18.11.2016 - 19:24 | Filtr

Buddha/2 » dan162

Já myslím, že z hlediska psychologa je to dostatečně dětinská představa :4:

18.11.2016 - 20:03 | Filtr

Loreena Mckennitt » Buddha/2

vnutorne dieta nie je otazkou veku, nemyslis? :4:

18.11.2016 - 20:06 | Filtr

Buddha/2 » Loreena Mckennitt

No to asi ne, ale dětinskost ano :4:

18.11.2016 - 20:09 | Filtr

Loreena Mckennitt » Buddha/2

no vidis, u niekoho asi nie :61:

nevadi, dokazem s tym zit :61:

21.11.2016 - 09:39 | Filtr

dan162 » Buddha/2

Oddělím asi pojmy:
- dětinskost = hodnocení dětského chování dospělého člověka. Negativní jen v případě, když je takové jednání upřednostněno před respektováním druhých (dětské povlečení nevadí, ale žádná pomoc doma ano).
- dítě v sobě - uvědomění si nesocializované prožitkově orientované části sebe (zajímavost z wikipedie : Holandský filosof Johan Huizinga kritizuje moderního člověka, že se v mnoha ohledech chová jako dítě: vyhledává banální rozptýlení, senzace a masová představení, podkládá druhým špatné úmysly, je netrpělivý vůči jiným názorům; je vrtkavý, ale svéhlavě prosazuje svoji svobodu, kterou chápe jako naprostou volnost v jednání)
- vnitřní dítě - nedokončený vývoj z dětského věku, způsobený nějakou tehdejěí emocionální podvýživou a přetrvávající v dospělosti.

21.11.2016 - 19:39 | Filtr

Buddha/2 » dan162

"vnitřní dítě - nedokončený vývoj z dětského věku, způsobený nějakou tehdejší emocionální podvýživou a přetrvávající v dospělosti."

Tak tady se rozcházíme. Tomu, jak to chápu já, se hodně přiblížila Exit: ... "dítě v sobě" je beztak jen takový pracovní název pro časti nás, které uvízly kdesi v čase".

Tedy ne nedokončený vývoj, ale to původní s čím jsme se narodili. S čistým vnímáním necenzurovaným názory, s "naivním" přístupem k okolí, který (na rozdíl od citovaného filolosofa) nepodkládá druhým špatné úmysly. A vůbec, říct že dítě vyhledává banální rozptýlení je leckdy čistá arogance - ono to tak vypadá z pohledu dospělého - a to třeba jen proto, že ON má přece KULTIVOVANOU zábavu (o tom se ale dá velice často úspěšně pochybovat :2:

). Je to možné říct jen díky tomu, že dospělý není schopný empatie a tak si dětský poznávací proces vykládá po svém (blbě). Pro dítě je senzací všechno, takže tenhle pojem pro něj nemá smysl. Masové představení ho může zajímat úplně stejně jako králičí bobek ... - už jsem toho filosofa rozebral dostatečně :21:

21.11.2016 - 19:53 | Filtr

dan162 » Buddha/2

Aha, takže pro tebe (jestli tomu dobře rozumím) je vnitřní dítě chtěná vzpomínka, zatímco pro mne to je ta nedovyvinutá součást. Tu chtěnou vzpomínku nemám ve vnitřním dítěti, mám ji v sobě, nafurt, kdykoliv po dítěti sáhnu, snadno, ale po tom zdravém dítěti, že mi nechtějí pustit Méďu Béďu si už nevydupávám. No ale když se mi nechce luxovat, a hledám jak se z toho vyzout, tak to bude stejně dobře po ruce i to vnitřní dítě :-(

Toho filosofa jsem tam dal jako zajímavost, je v tom cítit nějaké jeho zklamání, že dostatečně atraktivní jsou základní emoce a ne ty složité (kulturní). Ano, rozebral jsi ho dostatečně :-))

21.11.2016 - 20:16 | Filtr

Buddha/2 » dan162

Ne, nerozumíš.
Žádná vzpomínka.
Je to ten původní způsob vnímání světa - je dokonalý takový jaký je, nedovyvíjí se. To čemu říkáš vývoj je nabalení balastu.
Možná si nerozumíme díky tomu, že dítě se vyvíjí. Já mluvím o dětech cca do dvou let, takových které dokáže zaujmout jakákoli "hloupost" - nepřemýšlí o ní, nehodnotí, nemluví. Některým to zůstane o něco déle - to když mají maminku, která je ustavičně nepoučuje a nevytrhává je z toho. To vzdorovité dítě vzniká až jako další fáze - po buzeraci okolím (musíš, nesmíš, dělej, nedělej :21:

). Ale tomu už bych neříkal vnitřní dítě, spíš vnitřní puberťák :4:

22.11.2016 - 00:30 | Filtr

dan162 » Buddha/2

Ok, ponechame stranou pojem vnitřního dítěte, alias vnitřního puberťáka a léčbu tehdy vzniklych emocnich zranění. I tak vzniká otázka, zda je dobré se snažit obnovit přístup ke světu dvouletého dítěte. Na začátku vlákna jsem si myslel ze ano, po tarotu si to nemyslím. Schopnost přijímání je nádherná, ale není to vnímání. Bezprostrednosr je prosta pozdějších omezení vlastních i cizích, je to první dobry krok ke vnímání z mého pohledu poté, co člověk opustil "mít" .

22.11.2016 - 13:41 | Filtr

Buddha/2 » dan162

Nevím jestli se můžeme domluvit :25:

, zatím mám spíš dojem, že si každý napíše své a tím to končí.
Ale sám jsi mi hodil lano ve vedlejší diskuzi - jak píšeš o stromku. Tak nějak si představuju bezprostřednost - já jsem to pojmenoval jako způsob vnímání (vnitřního dítěte) - což si klidně škrtni, je to jen pracovní název. Jen nevím, jaký další krok k tomu chybí - z mého pohledu to buď je, nebo není ...

22.11.2016 - 13:47 | Filtr

Buddha/2 » exit

Jasně, jsou to názvy konceptů. V něčem je to užitečné kvůli domluvě a v něčem zas zavádějící - zatím mě ale nenapadá jiný způsob komunikace.
Holt si tam každý dosadí/vezme si z toho to své :5:

22.11.2016 - 14:09 | Filtr

Buddha/2 » Tuvalu

Jojo

. Sympatický pán. I názorově :15:

22.11.2016 - 14:25 | Filtr

dan162 » Buddha/2

Vnímání ale není jedinou schopností, kterou malé dítě má a dospělý ji cestou může ztratit. Bezprostřednost je řekněme bezbariérový projev, shoda mezi vnějškem a vnitřkem. Ztratit se ale dá postupem času nejen tato bezprostřednost, tak i schopnost vjemu / schopnost nehodnocení (vnímání tak, jak stromek je). Stromek viděný dítětem a běžným dospělým a vnímavým dospělým jsou úplně jiné stromky. Vrátit se k dětskému stromku je lepší než dospělácký stromek "rozmazaná šmouha" za oknem auta, ale ještě lepší je stromek vnímavého dospělého.

Mírně se vrátím ke vnitřnímu dítěti a dám ho na stůl znovu - jak jsem pochopil, tak jde o souhrn vnitřních umělých bariér, které zamezují energii v těle volně téci, a vznikají pnutí (nutkání, tlaky, touhy). Nemáme rádi, když tato energie se uvolňuje bokem, od agrese po předstírání a omylem tu nelibost člověk směruje na vnější projevy (protože nedosáhne, neumí pojmenovat vnitřní příčiny). Projevy jsou jak od malého dítěte, nedospělé, asi proto ten termín vnitřní dítě, i když může jít o problém vzniklý kdykoliv později (nejen v dětství).