Pošťácká pohádka na Růženčino přání:) - Diskuze a zkušenosti

Nuna » Twiggina Já jsem poznala jen jednu babičku. Umřela,když mi bylo deset let a moje vzpomínky na dětství se všechny vážou na ni,na její domeček, zahradu, na všechny ty obyčejné věci pro ni a pro mě kouzelné. Na tikot hodin nad její postelí, na buzení kohoutem,na její skvělé polívky do kterých jsem si házela plné hrsti čerstvé, právě na zahrádce natrhané,petržele, na hašlerky,které milovala, na její dlouhé šedivé vlasy, na houpačku,kterou jsem měla pověšenu mezi dvěmi švestkami, na letní jablíčka...Pomáhá mi to uvědomovat si,že člověk si má vážit věcí,které momentálně prožívá. Nikdy nevíš,jestli to není něco,na co budeš po letech s láskou vzpomínat

Nuna » tamtama Se zcela upřímně červenám. Já jsem dost realista a dost koukám na věci prakticky,což by se možná dle toho,co tvořím,neřeklo,ale je to tak. Představa toho, že sesbírám všechny svý výtvory, vytisknu je a svážu do uzlíčku a budu s nimi běhat od vydavatelství do vydavatelství, ta mě tedy téměř děsí. Grafomanů jako jsem já je mnoho a nakladatelé jsou zavaleni přehršlí podobných výplodů,věř, že je to tak. Přemýšlela jsem i o samoedici,prostě si zaplatíš pár výtisků a je jen na Tobě, jestli je prodáš nebo ne.Ale to je zase finančně dost náročné a na to nemám. Já si myslím, že internet je pro mě nejideálnějším místem,kde se můžu prezentovat. No řekni sama - kdo si dneska koupí knížku poezie? Navíc od totálně neznámého autora? A když by se někdo našel - jak budu mít jistotu, že tu moji knížku otevřel, přečetl a pak nezahodil? Kdežto umístění tvorby na internetu je skvělá věc. O to víc v místě,kde lidi můžou vyjádřit své pocity, prostě nějak reagovat, což já hned vidím. Nemysli si,dočkala jsem se i kritiky. Kdyby to četl nějakej stylista, odborník, tak mě zpucne raz dva ! Kdežto vaše slova jsou kladná a pozitivní a mě bohatě stačí a já vám za ně děkuju

Nuna » Sem.miš .. je hrozný mít představivost a nemoct ji nijak ventilovat... je hrozný nesmět nebo neumět vyjádřit svoje pocity... budu brečet,křičet, ječet, smát se, skákat, budu psát,zpívat a tancovat..budu dělat cokoliv, jen nebudu sedět někde v koutě. To je dost od věci co? Ale rozumíme si

WOAM » Nuna Jednou jsem četla citát jednoho slavného spisovatele, který řekl: "Piš jenom když musíš." To, že text prožiješ, že tě vnitřní napětí, nebo nutkavá potřeba vycházející ze silné emoce nebo prožitku donutí popsat čistý papír, je už sama o sobě taková porce síly, že stačí jen o trošku víc - krom té k udržení ruky na papíru i té na "néjaké to myšlení" (a samosebou stylistický talent a znalost jazyka, což obojí máš) a můžeš publikovat.

Moje mamka začala znovu psát ve svých 40 letech, vydala si pro radost (právě tou "samoedicí") sbírku svých básniček a pokračuje povídkami. Nejsou to sice žádné literární skvosty a na obchodní regály jsou až příliš osobní, ale v rámci rodiny a znalosti kontextu je to opravdu hodně silné.

Ty máš narozdíl od mojí mamky talent k tomu pohnout i neznámou duší. (Je mi teď trošku stydno tu ve svých necelých osmnácti rozumovat o spisovatelství, ale já sama se cítím literaturou být živa... a to nejen kvůli maturitě, která mě teď v týdnu čeká.)
Jinak si mě ale připiš na seznam lidí, kteří "neudrželi slzu". Myslím, že minimálně pár lidí by si tvé věci určitě rádo přečetlo, ačkoli, anebo dokonce právě proto, že jsou nové. Ostatně sama pár takovýchhle slíditelů po nových talentech znám. Na druhou stranu nikdy ti nikdo nezaručí, že jich bude mnoho.
Co se mi ale zdá fajn je, že když hodíš svoje věci někam na internet, kde se můžou čtenáři vyjádřit, tak se ti dostane poměrně rychlé odezvy a to věřím že) veskrze kladné. Navíc ty, jakožto pisatelka ohromně lidských, čtivých a až dojemně pravdivých věcí, se můžeš skrze internet dočkat právě toho, co tvoje práce podněcují. Citu. Takového toho "lidského tepla". Pár lidí možná dokonce dokážeš zvednout ze dna a to je občas mnohem víc, než když se S.K. Neumann nebo Guillaume Apollinaire snaží svými díly šokovat svět a nutit ho, aby se nad jejich pracemi lidé kysele škaredili.

Jinak krom publikace na internetu se taky můžeš zkoušet přihlásit do různých literárních soutěží, které jsou poměrně časté a ne všecky úplně bezvýznamné. To by mohlo pomoct - popřípadě posloužit kriticky.

Podle toho, co jsem tu od tebe četla, rozhodně píšeš ohromně čtivě a citlivě. Myslím, že to se dneska prodává celkem dobře. (Regály bývají čtivých, snadno pochopitelných "dojáků" možná až příliš plné, to je jen můj osobní názor, ale čte se to krásně, to ano) čtenáři si často potrpí na jednoduché věci, u kterých můžou "prostě vypnout", zavzpomínat, slzu uronit, nebo se od srdce zasmát, a ne veliké filosofické a symbolické statě o smyslu života.
Na druhou stranu bys něčím takovýmhle nic přelomového do současné literatury nepřinesla a tím by ses asi zařadila mezi sice trochu čtené, ale pravděpodobně málo známé autory. (Ono občas aby člověka vzali na vědomí, musí ten onen dneska už víc šokovat, než hladit po duši... //"ó díky", moderní společnosti // což chápu, že je občas mnoha lidem líto. )

Tak a končím, ať se neučteš k smrti, každopádně držím palce a piš piš piš!

Nuna » WOAM Tak v první řadě držím palce,ať si u maturity - a nejen z češtiny - vytáhneš tu otázku,která bude blízká Tvému srdci. Na to, že Ti je 18 let, máš úžasnej projev,je to opravdu znát,že vyrůstáš v literární rodině. Zopakovala jsi moje slova, takže vidím, že si rozumíme, jinak velmi díky za pochvalu Možná tady i čekám na zázrak. Možná čekám,až přijde někdo, kdo o moje psaní projeví opravdovej zájem a kdo řekne " já Tě podpořím,piš". Tím nechci říct, že váš zájem není opravdovej,ale nějakej "hledač talentů" by se tu objevit mohl Ale napadla mě jedna věc: Vytisknu si všechno,co jsem kdy napsala. Svážu to do desek a udělám si tak vlastní malou knížku. A bude to hezký dárek - aspoň věřím - pro moji kamarádku,která bude mít te´d narozeniny.