http://www.csfd.cz/film/…, co má svý mouchy, ale v zásadě ho vnímám jako přínosný různýma rovinama, ve kterých se diváci můžou najít. Lidé a internet aneb jak moc znáte své nejblližší... pokud téma někoho zajímá, tak ještě toto http://www.csfd.cz/film/… - tam už je to víc o závislostianeb najdise jako jedna z možných forem - ale to už ať si každý šáhne do svědomí sám... víme
ži.va
» Buddha/2
"ještě bych připsal, že je rodiče nenaučili je naplňovat" - sice mimo diskuzi, ale tohle jsem si teď potřebovala přečíst a připomenout, dík
Buddha/2
» exit
Tak jsem si ten článek přečetl ještě dvakrát (pro jistotu ). S tou první částí, kterou jsi asi měla na mysli, vcelku souhlasím. A už asi tuším proč se nějak ne a ne domluvit. Vrátím se k tomu dudlíku. Úplně malé dítě ho nebere jako náhražku. Pak ale jednoho dne zjistí proč se mu říká šidítko. A teď má dvě možnosti - buď ho odmítne, nebo ho přijme . Když ho přijme, bude to proto, že i když už ví, že ho "fyzicky nenaplní" dává mu aspoň iluzi spokojenosti. A iluze je lepší než nic (falešné(?) duševní naplnění). To co popisuješ Ty mi sedí k období před uvědoměním si skutečné funkce dudlíku a já píšu spíš k tomu po. Šlo mi o to, že ten princip má snahu expandovat a tak takových závislostí může vzniknout víc. Od "nutnosti" ranní kávy (+ k ní ještě cigaretu) až po pravidelnou dávku drogy. Řekl bych, že ten kdo neodmítl dudlík bude náchylnější, přesto si myslím, že i tak má možnost se rozhodovat a má i odpovědnost za své rohodnutí. Nevím jestli znáš film Dálnice 60 ( Interstate 60), ale když tak se podívej. Je tam hezká scéna s matkou ve městě s legální drogou . I jinak super film
Ten kdo vymyslel dudlík to nejspíš myslel dobře ... ale nějak asi nedohlédl důsledky . Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly