Polyamorie - Diskuze a zkušenosti

il*ča » exit Tak já to vyvodila z té netové citace,co jsem uvedla ve svém příspěvku - osoby žijí v milostném vztahu - a v milostném vztahu jde o lásku,ale i o sex,ne ? Protože pokud tam nejde o sex,je to dle mě klasické přátelství.

Ale jako fakt,nevím,co si pod polyamorii konkrétně představit. Nevím.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A musí se tyhle věci nějak nazývat, házet do škatulek? Pokud někdo nechce monogamní vztah, pak ať ho nemá a ať si hledá takové, kteří jsou na jeho vlně a budou mu/jí akceptovat i jiné lásky nebo sexy nebo cokoliv. A kdo je pro monogamní vztah, ať si hledá toho, kdo chce monogamní vztah.
Rozhodně nejsem toho názoru, že jedno nebo druhé je nepřirozené, každý to má jinak a může se mu to změnit i v rámci jednoho života.
Například mně osobně bohatě stačí, co se děje ve vztahu s jedním partnerem, takže při představě více partnerů na sto procent vím, že by se mi roztříštila osobnost, takže děkuji, nechci

A tahle polyámórie je podle mě možná pouze, když jsou všichni zúčastnění velice duchovně vyspělí (protože nulová žárlivost, nulové majetnictví, nulové skoro všechno kromě lásky, to je duchovní vyspělost), v takovém případě tu pak ale něco nesedí, protože duchovní vyspělost přímo souvisí s (ne)potřebou sexuálního uspokojení....

player » Pietra di Luna Nejhorší (nebo nejlepší) je na tom to , že člověk v podstatě neví , pro co je a co mu vyhovuje. A většina je málo experimentální na to ,aby šla sebe sama otestovat. Proto tolik frustrací , proto lidi končí v blázincích. Je to schizofrenie. Příroda proti církevním starobylým dogmatům.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Iteza, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Když tak sleduju toto téma a příspěvky, co zde padají, napadlo mne jedno krásné staré heslo, které zní nějak takto: "Prosíme ty, kteří tvrdí, že je něco nemožné nebo nejde, aby nezdržovali ty, kteří konají."
Osobně si myslím, že každý si žije svůj životní příběh, každý má své vlastní neopakovatelné nastavení, proto bych byl dalek o čemkoliv mluvit jako o nesmyslu, špatné věci, slepé uličce nebo i jen iluzi. A je úplně jedno, jak moc pádné argumenty použiju. Pokud budu přesvědčený dejme tomu o tom, že veganství je zlo, dokážu najít sebelepší argumenty, a to i typu "oni mají takovou auru" nebo "v moudrých knihách je přece psáno..." a umlátím okolí argumenty jedna dvě. Mimochodem si nic takového nemyslím, to jen aby bylo jasno ;).
Polyamory je "můj kmen", a to z jednoho prostého důvodu. Je založeno na otevřenosti, důvěře a nepotřebě druhého ovládat, vlastnit nebo cokoliv vyžadovat. Někdo v tom vidí možná jen sexuální aspekt, pro mě to je poměrně nepodstatná část toho, o čem Polyamory je. Polyamory je totiž klidně i to, že třeba spím jen s jednou, ale žiju se třema. Není tu žádný koncept toho, co by mělo být a co ne, vyjma toho, co jsem uvedl v předešlé větě o otevřenosti. Skutečný a autentický vztah není ve své podstatě definovatelný, omezitelný, redukovatelný do nějaké jednoduché škatulky (i když Rozum by si to přál), a je jen o tom, že se setkávají dva (či více) dospělých a odpovědných jedinců, kteří jsou vůči sobě otevření, upřímní a kteří si to umí nastavit k oboustranné spokojenosti. Polyamory je pro mě vztahová svoboda kráčející ruku v ruce s odpovědností. Čím víc lidí ve vztahu, tím větší odpovědnost. Bylo by úžasné jet si sám po své lajně a myslet jen na sebe, své uspokojení, ale ono to tak fungovat moc nemůže.
A poslední věc, fascinuje mě, jak se společnost posunuje k tomu, že homosexualitu už poměrně toleruje (a občas i protežuje), o jiných odchylkách už se začíná mluvit otevřeněji, ale Polyamory jakoby je stále ještě za dveřmi přijatelného. Bude asi ještě chvíli trvat, než se společnost bude umět skutečně otevřít.

player » Iteza

Nuna » Iteza Wau

Krásná slova... takto by to mohlo být i lépe pochopeno


.. ..

Hynek_69 » Iteza Přijímání menšinových nebo okrajových vlivů je pro většinovou normami stmelenou společnost vždy asi trochu problematické. Možná je to trochu zapsáno v genetické paměti kmene, kdy byly omezené zdroje a ti ostatní byly ohrožením existence.
Hlavně "já", pak ti "moji" nejbližší, spřízněni krví a dál už jen ti, kteří "mě" pomáhali bránit to "moje" proti těm "ostatním". Proti těm "jiným - druhým", v protikladu k "nám - prvním".
Homosexualita se v současné společnosti už jakžtakž toleruje, ale trvalo to. No víc než pár generací. Tím, jak se mění pohled heterosexuální většiny na homosexuální menšinu, se osmělují i ti, kteří za jiných podmínek by svou jinou orientaci skrývali (víc než klasická 4%). A taky se situace zlepšuje pod "strachem", že společnost bude označena, že diskriminuje... Už to přestává být nezvyklé.
Polyamory je tady kratší dobu (společnost si zatím nezvykla)a strach z diskriminace taky nepůsobí...
Asi Tě to nepotěší, ale mám za to, že akceptace "většinovou" společností, nebo právní rámec, který by to řešil, jsou zatím v nedohlednu...
A strach z "jiných" můžou zvyšovat i výstřelky, které budou nějak s Polamorií spojené (ať důvodně nebo bez důvodu - "...zde za těmito dveřmi...).

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Laki, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Achillovou patou teto teorie je, ze se snazi vyresit "dilema" monogamie bez moznosti individualniho pristupu

pracuje s dogmatem "lide jsou" a na zaklade toho pak oponuje "lide nejsou"

ale kazdy clovek je jiny

Najdise.cz » Iteza Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele onka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Můj pohled na Polyamorii se zformoval do tvrzení, že stoupenci či sympatizanti si zvolili takovou realitu s jejími pozitivy i negativy, tozn. i s možnými kritiky. Jako vše, co nějakým způsobem funguje na Zemi a podléhá polaritě. Vždy přece budou existovat příznivci a odpůrci. Odpor vůči těm, co žijí jinak než polyamoricky, rozeznávám ve Tvé větě:

... " Je založeno na otevřenosti, důvěře a nepotřebě druhého ovládat, vlastnit nebo cokoliv vyžadovat "...

Tedy ti, co vyznávají jiný vztah, se vyznačují potřebou druhého ovládat, vlastnit nebo cokoliv vyžadovat? Myslím, že odtud vychází ona intolerance, nad kterou se zamýšlíš na závěr