Považuju to ve vztahu za zásadní,velmi zásadní věc. Je to ryze ženský pohled,nebo i muži se mnou budou souhlasit? Bude se mnou vůbec někdo souhlasit? Nebo se dá žít i "bez"?
Háňa*
Považuji ve vztahu za nejzásadnější úctu, ale empatie taky není na škodu
Ovšem v případě, že když se do sebe lidi vcítí, je jim v tom příjemně - ale vztah asi vzniká právě teprve na základě toho - alespoň u mě.
Taky může nastat případ, že se "potkám" s někým, vcítit se umím i ten druhý, vcítíme se a zjistíme, že to, do čeho jsme se vzájemně vcítili, nám "nechutná". Z toho asi nějaký úchvatný vztah nebude. Neměl by podle mě o čem být.
Takže, výsledek konkrétně pro mě - empatie je jednou z podmínek pro vznik vztahu. Druhá podmínka je, aby to vcítění bylo pro oba příjemné zjištění nebo jak to říct.
Jo - jdou "jedním směrem" ...... to je hezky řečeno - to je pak pohádka
Pithecanthropus erectus
Nedokážu si představit vztah dvou lidí, kde by chyběla empatie.To znamená dokázat se navrtat do pocitů toho druhého, respektovat jeho momentální rozpoložení.To bez jakéhokoliv sentimentu ,jako základ lidské tolerance Ale jako důležitou podmínku vidím to , že by se nemělo do tohoto vnitřního rozpoložení partnera nijak zvenčí zasahovat.Někdy stačí a pomůže jen takové to prosté - vím, že víš….